Řasy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Chaluha Durvillaea antarctica na Novém Zélandu
Mikroskopická zelená řasa šroubatka (Spirogyra ssp.)
Červená řasa rodu Mastocarpus stellatus
Možná hledáte: jiné významy slova řasa.
Na tento článek je přesměrováno heslo Algae. O stejnojmenném jezeře pojednává článek Figurnoje.

Řasy jsou jednoduché fotosyntetizující organismy, tradičně řazené mezi nižší rostliny. Ve skutečnosti jsou řasy seskupením nepříbuzných skupin organismů a jen některé z nich jsou blízké rostlinám.[1] Mezi řasami najdeme jednobuněčné i mnohobuněčné formy, tělo mnohobuněčných řas je tvořeno stélkou. Nejsou schopné přežít v suchém prostředí, žijí proto ve sladké nebo slané vodě, suchozemské formy jsou malé, nenápadné a hojněji se vyskytují ve vlhkých tropických oblastech. Některé řasy vyřešily problém vysychání symbiózou s houbou a tvoří součást lišejníků.

Řasy jsou definovány jako autotrofní fotosyntetizující organismy vyjma vyšších rostlin. Nelze je rozhodně chápat jako taxonomickou skupinu, jde o uskupení organismů napříč stromem života a jediným smyslem proč tuto skupinu respektovat je jejich ekologie. Všechny řasy, i přes vzájemnou nepříbuznost, zaujímají podobné ekologické niky a proto o nich lze hovořit jako o ekologické (nikoli systematické) skupině.

Mezi řasy se tradičně řadily i fotosyntetizující bakterie - sinice. Ačkoli podle dnešních poznatků patří do úplně jiné domény než ostatní řasy, přesto jsou často za řasy považovány i nadále a články o sinicích jsou dosud součástí fykologických periodik.

Chloroplasty vznikly primární endosymbiózou se sinicí nebo až sekundárně symbiózou s jinou řasou. Některé jednobuněčné řasy jsou mixotrofní nebo sekundárně chloroplasty dokonce úplně ztratily. Řasy jsou součástí vodních ekosystémů, ruduchy a chaluhy poskytují potravu i úkryt, mikroskopické řasy tvoří fytoplankton. Věda, která studuje řasy, se nazývá algologie či fykologie.

Vodní řasy lze v závislosti na druhu využít jak jako potravinu, tak palivo či surovinu na výrobu vodíku, metanu a biopaliva.[1]


Vývoj pohledu na klasifikaci řas[editovat | editovat zdroj]

Ještě ve 20. století byly řasy klasifikovány jako podtřída nižší rostliny v rámci rostlinné říše. Dnes víme nejen to, že řasy netvoří jednotnou skupinu, ale i to, že většina z nich není vůbec příbuzná rostlinám. Dříve se však systém organismů vytvářel striktně pouze morfologických znaků, což vedlo právě k zavedení řas jako celku a jejich členění na zelené, hnědé a červené podle převažujících barviv.

Červené řasy neboli ruduchy tvoří v současné době monofylum na bázi Archaeplastida.

Zelené řasy (nepočítáme-li mezi ně tedy eugleny) se také nacházejí v úzkém příbuzenstvu suchozemských rostlin, ale jedná se o nepřirozenou skupinu, jelikož právě vyšší rostliny se odvětvují uprostřed jejich vývojového stromu.

Takzvané hnědé řasy tvoří také nepřirozenou skupinu, ale s rostlinami již mají pramálo společného. Jejich plastid je ruduchálního původu a právě podle tohoto znaku je na konci 20. století vyčlenil oxfordský odborník Thomas Cavalier-Smith do vlastní říše Chromista. Tento systém přebírá až do současnosti většina středoškolských učebnic. Později se však ukázalo, že tato říše není přirozená a hnědé řasy jsou dnes součástí hned tří říší. Většina se spolu se skupinou Rhizaria stala součástí taxonu Sar. Skrytěnky a Haptophyta získali své vlastní říše.

Sinice, dříve řazené také mezi nižší rostliny, jsou ve skutečnosti prokaryota, která dala vzniknout plastidům v řasových a rostlinných buňkách. Bývaly označovány jako modré, modrozelené či sinné řasy, což odráží jejich český i latinský název.

Příbuzenské vztahy mezi jednotlivými typy řas[editovat | editovat zdroj]

Řasy jsou dle aktuálních poznatků o evoluci roztříštěny mezi několik velkých říší. Tabulka ukazuje zařazení řasových skupin do současné systematiky v souvislosti s endosybiotickou teorií. Tabulka uvádí pouze zástupce označované za řasy, ostatní organismy patřící do uvedených superskupin (živočichové, vyšší rostliny, houby a tzv. prvoci) vypouští.

Bližší informace o vzniku fotosyntetických organel u eukaryot také v článku Endosymbiotická teorie.

Doména Superskupina Bližší zařazení Skupiny řas Vznik plastidu
Bacteria sinice
Eukaryota Archaeplastida Rhodophyta ruduchy primární endosymbióza se sinicemi
Glaukophyta glaukofyty
Viridiplantae chlorofyty
"charofyty" (streptofyty bez vyšších rostlin)
Discoba krásnoočka sekundární endosymbióza s chlorofyty
Sar Rhizaria chlorarachniofyty
Stramenopiles rozsivky, zlativky, chaluhy, různobrvky, chloromonády, eustigmatofyty sekundární endosymbióza s ruduchami
Alveolata obrněnky
Cryptista skrytěnky
Haptista haptofyty

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Top 5 technologií, které nám darovala živá příroda. ideje.cz [online]. Prague Media Group s.r.o. [cit. 2008-8-21]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]