Potravina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Potraviny

Potravina je výrobek nebo látka určená pro výživu lidí a konzumovaná ústy v nezměněném, syrovém, anebo upraveném stavu.

Rozdělení potravin[editovat | editovat zdroj]

Potraviny se dělí na

  • poživatiny a
  • pochutiny.

Potraviny mohou být původu

Z hlediska balení rozlišujeme potraviny

  • balené,
  • zabalené,
  • nebalené.

Kategorie potravin[editovat | editovat zdroj]

Maso, masné výrobky a vejce, mléko a mléčné výrobky – to jsou stěžejní kategorie potravin živočišného původu. K hlavním kategoriím potravin rostlinného původu řadíme obiloviny, luštěniny, ovoce a zeleninu. V kategorii tuky a oleje najdeme potraviny rostlinného i živočišného původu. Některé potraviny nepocházejí ani z živočišných, ani z rostlinných zdrojů. Jedná se o různé houby nebo bakterie, které slouží pro přípravu fermentovaných potravin. Specifickou potravinou jsou také modrozelené řasy, jako je např. spirulina[1]. Mezi potraviny řadíme i anorganické ingredience, např. sůl nebo jedlá soda.

Základní kategorie potravin[editovat | editovat zdroj]

Maso a masné výrobky[editovat | editovat zdroj]

Pod pojmem maso se rozumí všechny části těl živočichů, v čerstvém nebo upraveném stavu, které se využívají k lidské výživě. Vedle masa savců a ptáků jsou třetím nejvýznamnějším zdrojem masa ryby. [2]

Vejce[editovat | editovat zdroj]

Vejce patří do skupiny potravin s vysokou výživovou hodnotou, zejména kvůli obsahu mastných kyselin.[2]

Mléko a mléčné výrobky[editovat | editovat zdroj]

Mléčné výrobky jsou zajímavé pro svoji nutriční hodnotu. Nedílnou součástí některých mléčných výrobků jsou ušlechtilé bakterie mléčného kvašení.[2]

Tuky a oleje[editovat | editovat zdroj]

Tuky jsou jednou z hlavních energetických složek potravy.[2]

Obiloviny, těstoviny a luštěniny[editovat | editovat zdroj]

Obiloviny jsou základním pilířem lidské výživy. Jsou hlavním zdrojem sacharidů, především škrobu.[2]

Ovoce a zelenina[editovat | editovat zdroj]

Ovoce a zelenina patří k významným zdrojům vlákniny, vitamínů a minerálů.[2]

Cukr[editovat | editovat zdroj]

Jako cukr se označuje zejména sacharóza, která se vyrábí z cukrové řepy nebo třtiny.[2]

Čaje, káva a kávoviny[editovat | editovat zdroj]

Čajem se rozumí výrobek rostlinného původu, který slouží k přípravě nápoje. Kávou se rozumí semena kávovníku, které jsou také základem pro přípravu nápoje. Kávovinami se rozumí výrobky získané pražením různých částí rostlin bohatých na sacharidy.[2]

Kakaa a čokolády[editovat | editovat zdroj]

Čokoláda je v podstatě směsí kakaové hmoty, která vznikne úpravou fermentovaných a usušených semen kakaovníku, cukru a kakaového másla. Čokoláda se využívá i při výrobě čokoládových cukrovinek. Vedle toho známe i cukrovinky nečokoládové.[2]

Nealkoholické nápoje[editovat | editovat zdroj]

Mezi nealkoholické nápoje patří tzv. limonáda a další sycené nebo nesycené nápoje, také džusy a minerální vody. Základní tekutinou v lidské výživě je voda.[2]

Alkoholické nápoje[editovat | editovat zdroj]

Alkoholické nápoje představují lihoviny, víno a pivo.[2]

Zvláštní kategorie potravin[editovat | editovat zdroj]

Česká potravina[editovat | editovat zdroj]

Dle novelizovaného zákona č.110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a jeho prováděcí vyhlášky je česká potravina taková, která je ze 100 procent z českých surovin a vyrobili ji v České republice. To se týká mléka a nezpracovaných potravin typu ovoce, zeleniny, masa. Označení může nést i zpracovaná potravina, jejíž 75 procent složek použitých při výrobě pochází z České republiky a podstatná část jejího zpracování se udála rovněž v ČR.[3]

Regionální potravina[editovat | editovat zdroj]

Regionální potravina je produkt – potravinářský nebo zemědělský výrobek, který je vyroben v příslušném regionu, pochází zejména z tuzemských surovin a vykazuje nezaměnitelné regionální charakteristiky (např. Poštulkovy tvarůžkové moučníky). Regionem se rozumí celek vymezený pomocí administrativních hranic kraje, jako vyšší územněsprávní celek.[4]

Biopotravina[editovat | editovat zdroj]

Biopotravina je potravina vyrobená z bioproduktů, povolených přídavných a pomocných látek, a také vyhláškou povoleného podílu surovin nepocházejících z ekologického zemědělství, a to za podmínek stanovených vyhláškou.[5]

Zelená potravina[editovat | editovat zdroj]

Jako zelená potravina se označují řasy, bakterie a trávy s významným podílem bílkovin a vysokou nutriční hodnotou. V propagaci se často označují také jako superpotraviny. Pojem zelená potravina ani superpotravina není jednoznačně vymezen. Běžně se k zeleným potravinám řadí chlorella, mladý ječmen a spirulina. Jako zelené potraviny se označují také vojtěška a mladá pšenice. Obecně se k zeleným potravinám dá zařadit jakákoliv zelená zelenina.[6]

Geneticky modifikovaná potravina[editovat | editovat zdroj]

Geneticky modifikované (GM) potraviny jsou takové, které obsahují geneticky modifikované organizmy (GMO), sestávají z GMO nebo jsou z GMO vyrobeny.[7]

Bezpečná potravina[editovat | editovat zdroj]

Bezpečná potravina odpovídá pojmu food safety (bezpečnost potravin) - hygienická a zdravotní nezávadnost potravin.

  • Hygienicky nezávadná potravina je vyrobena za dodržování schválených postupů a hygienických norem, které určují její vlastnosti. Je vhodná pro lidskou spotřebu.[5]
  • Zdravotně nezávadná potravina splňuje chemické, fyzikální a mikrobiologické požadavky na zdravotní nezávadnost stanovené právními přepisy, nebo jsou uváděny do oběhu s příslušným souhlasem Ministerstva zdravotnictví (např. doplňky stravy).[2] Není škodlivá pro zdraví člověka.[5]

Bezpečná potravina je vhodná pro lidskou spotřebu a nepoškozuje zdraví člověka, za předpokladu, že je připravena a konzumována dle návodu k použití. Ze zákona o potravinách jednoznačně vyplývá, že do prodeje může být uveden jen takový výrobek, který tuto podmínku splňuje. Tedy všechny potraviny na trhu by měly být bezpečné.

Kvalitní potravina[editovat | editovat zdroj]

Bezpečnost potraviny je základem pojmu kvalita potraviny. Avšak bezpečná potravina nemusí být nutně potravina kvalitní, potravina s biologickou hodnotou. Ta se označuje spíše jako potravina pro zdravou výživu (nesprávně zdravá potravina).[5]

Podle zákona č.110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích ve znění pozdějších předpisů, se jakostí potravin rozumí soubor charakteristických vlastností jednotlivých druhů, skupin a podskupin potravin a tabákových výrobků, jejichž parametry jsou stanoveny zákonem a prováděcími vyhláškami. V praxi se kvalitní potravina vyznačuje mnoha dalšími jakostními znaky a kritérii, často o nich rozhoduje sám výrobce, tato kritéria nejsou kontrolována orgány státního dozoru. Kvalita výrobků je jedním ze základních požadavků vyžadovaných spotřebitelem.[2]

Kvalita potravin je ovlivňována také prostřednictvím přídatných látek (barviva, konzervanty, emulgátory aj.). Potraviny mohou být také obohacovány potravními doplňky (vitaminy, minerály aj.).

Další[editovat | editovat zdroj]

Zdroje potravin[editovat | editovat zdroj]

Historicky potraviny pocházejí především z lovu a chování zvířat na jedné straně, nebo zemědělství na straně druhé. V současnosti nejvíce potravin získáváme prostřednictvím potravinářského průmyslu. Většina potravin má rostlinný původ, buď přímo, anebo nepřímo (živočišná výroba využívá rostliny ke krmení zvířat).

Mezi nejvýznamnější potraviny vůbec patří kukuřice, pšenice a rýže. Právě obiloviny jsou základním zdrojem energie pro lidskou výživu, celosvětově je podíl obilovin na výživě odhadován na 60 – 70 %. [8]

Zatímco západní svět se potýká s nadbytkem potravin, rozvojové země trpí podvýživou a hladem. V této souvislosti jsou vyzdvihovány nové typy potravin. Již v roce 1974, při příležitosti konání první Světové konference o jídle označila Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) jako „nejlepší jídlo pro budoucnost“ spirulinu.[9] Mezinárodní snahy o distribuci potravin do oblastí, kde jsou životně potřebné, zaštiťuje Světový potravinový program. Ročně distribuuje asi 4 miliony tun potravin.[10]

Příprava potravin[editovat | editovat zdroj]

Člověk rozlišuje čtyři základní chutě: sladkou, kyselou, slanou a hořkou. Někdy se k nim řadí i pátá, tzv. unami.

Potraviny, jejich výroba, zpracování a příprava odráží mnohé z místní kultury. Mnoho národů charakterizuje také typická gastronomie s charakteristickými chutěmi, například italská kuchyně, francouzská, japonská, čínská, thajská nebo americká kuchyně.

Potraviny a potrava odráží také náboženské nebo morální postoje, např. vegetariánství, veganství. Závisí také na individuálních preferencích, zvyklostech nebo zdravotním stavu. Váže se k civilizačním chorobám (obezita, diabetes, potravinová alergie aj.)

Mnoho druhů jídla může být konzumováno v syrové podobě, příprava pak spočívá v mytí, krájení, míchání, kořenění apod. Typická příprava potravin však spočívá ve vaření, příp. pečení nebo smažení a dalších typech tepelné úpravy. Specifickou, aktuálně populární přípravou jídla je zpracování za nízkých teplot. Pak hovoříme o tzv. raw food (vitariánství).

Potraviny ve výživě člověka[editovat | editovat zdroj]

Potraviny jsou nedílnou součástí výživy, lidský organismus je potřebuje k získání energie, růstu a obnově buněk tkání a orgánů. Energii dodávají prostřednictvím svého obsahu – bílkovin, sacharidů, tuků, vitamínů, minerálů, vlákniny a vody.[11] Optimální strukturu výživy - poměr jednotlivých potravin ve zdravé výživě zobrazuje tzv. potravinová pyramida. Návody, jaké potraviny a v jakém množství konzumovat pro udržení či obnovení zdraví dávají výživová doporučení.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MCGEE, Harold. On Food and Cooking: The Science and Lore of the Kitchen. New York : Simon & Schuster, 2004. ISBN 0-684-80001-2.  
  2. a b c d e f g h i j k l m BABIČKA, Luboš. Průvodce světem potravin [PDF online]. 3., aktualizované vyd. Praha: Ministerstvo zemědělství, Odbor bezpečnosti potravin, 2012, [cit. 2017-02-21]. Dostupné online. ISBN 978-80-7434-086-4. (český) 
  3. Ministr zemědělství konečně definuje, co je česká potravina. Vitalia [online]. Internet Info, s.r.o., 29. 7. 2015 [cit. 2017-02-21]. Dostupné online.  (český) 
  4. MUSIL, J.. Regionální potravina. Zemědělec [online]. Profi Press s.r.o., 30.7.2010 [cit. 2017-02-21]. Dostupné online.  (český) 
  5. a b c d RUPRICH, J.. Všímejme si rozdílů mezi zdravotní a hygienickou nezávadností, ale i biologickou hodnotou potravin [online]. Brno: Státní zdravotní ústav, 2012-03, [cit. 2017-02-21]. Dostupné online. (český) 
  6. SLIMÁKOVÁ, Margit. Zelené potraviny – mýty a fakta. Praktické lékárenství [PDF online]. Solen, s. r. o., ve spolupráci s Českou lékárenskou společností, 2016-02-07 [cit. 2017-02-21], s. 66-70. Dostupné online. ISSN 1803-5329.  (český) 
  7. Geneticky modifikované potraviny a krmiva [online]. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR, [cit. 2017-02-21]. Dostupné online. (český) 
  8. Rostlinná produkce [online]. Praha: CENIA, česká informační agentura životního prostředí, [cit. 2017-02-21]. Dostupné online. (český) 
  9. KŘIVÁNKOVÁ, Radka. Spirulina – co si o ní myslí odborníci?. Blendea [online]. 2016-09-20 [cit. 2017-02-21]. Dostupné online.  
  10. Světový potravinový program (WFP) [online]. Praha: Informační centrum OSN v Praze (UNIC Prague), [cit. 2017-02-21]. Dostupné online. (český) 
  11. ROKYTA, Richard, et al. Fyziologie a patologická fyziologie pro klinickou praxi. Praha : Grada, 2005. ISBN 978-80-247-4867-2. (český)  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BENCKO, Vladimír, et al. Hygiena a epidemiologie: Učební texty k seminářům a praktickým cvičením pro studijní obor zubní lékařství. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2006. ISBN 80-246-1129-5. (český)  
  • MCGEE, Harold. On Food and Cooking: The Science and Lore of the Kitchen. New York : Simon & Schuster, 2004. ISBN 0-684-80001-2. (anglický)  
  • ROKYTA, Richard, et al. Fyziologie a patologická fyziologie pro klinickou praxi. Praha : Grada, 2005. ISBN 978-80-247-4867-2. (český)  
  • SVAČINA, Štěpán, a kolektiv Klinická dietologie. Praha : Grada, 2007. ISBN 978-80-247-2256-6. (český)  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]