Potravina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Potraviny

Potravina je výrobek nebo látka určená pro výživu lidí a konzumovaná ústy v nezměněném, syrovém, anebo upraveném stavu.

Složky poživatin[editovat | editovat zdroj]

Podle Národního ústavu pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků (NÚV) jsou poživatiny základní složkou potravy a dělí se na:

  • potraviny
  • pochutiny (koření, alkaloidní pochutiny, ostatní pochutiny, kypřící prostředky)
  • nápoje

Potraviny jsou rostlinného nebo živočišného původu. Podle funkce ve výživě lze potraviny rozdělit na energetické, stavební a ochranné.[1]

Potraviny a potravinové suroviny rostlinného původu[editovat | editovat zdroj]

Potraviny a potravinové suroviny živočišného původu[editovat | editovat zdroj]

Zvláštní kategorie potravin[editovat | editovat zdroj]

Česká potravina[editovat | editovat zdroj]

Dle novelizovaného zákona č.110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a jeho prováděcí vyhlášky je česká potravina taková, která je ze 100 procent z českých surovin a vyrobili ji v České republice. To se týká mléka a nezpracovaných potravin typu ovoce, zeleniny, masa. Označení může nést i zpracovaná potravina, jejíž 75 procent složek použitých při výrobě pochází z České republiky a podstatná část jejího zpracování se udála rovněž v ČR.[4]

Regionální potravina[editovat | editovat zdroj]

Regionální potravina je produkt – potravinářský nebo zemědělský výrobek, který je vyroben v příslušném regionu, pochází zejména z tuzemských surovin a vykazuje nezaměnitelné regionální charakteristiky (např. Poštulkovy tvarůžkové moučníky). Regionem se rozumí celek vymezený pomocí administrativních hranic kraje, jako vyšší územněsprávní celek.[5]

Biopotravina[editovat | editovat zdroj]

Biopotravina je potravina vyrobená z bioproduktů, povolených přídavných a pomocných látek, a také vyhláškou povoleného podílu surovin nepocházejících z ekologického zemědělství, a to za podmínek stanovených vyhláškou.[6]

Zelená potravina[editovat | editovat zdroj]

Jako zelená potravina se označují řasy, bakterie a trávy s významným podílem bílkovin a vysokou nutriční hodnotou. V propagaci se často označují také jako superpotraviny. Pojem zelená potravina ani superpotravina není jednoznačně vymezen. Běžně se k zeleným potravinám řadí chlorella, mladý ječmen a spirulina. Jako zelené potraviny se označují také vojtěška a mladá pšenice. Obecně se k zeleným potravinám dá zařadit jakákoliv zelená zelenina.[7]

Geneticky modifikovaná potravina[editovat | editovat zdroj]

Geneticky modifikované (GM) potraviny jsou takové, které obsahují geneticky modifikované organizmy (GMO), sestávají z GMO nebo jsou z GMO vyrobeny.[8]

Bezpečná potravina[editovat | editovat zdroj]

Bezpečná potravina odpovídá pojmu food safety (bezpečnost potravin) - hygienická a zdravotní nezávadnost potravin.

  • Hygienicky nezávadná potravina je vyrobena za dodržování schválených postupů a hygienických norem, které určují její vlastnosti. Je vhodná pro lidskou spotřebu.[6]
  • Zdravotně nezávadná potravina splňuje chemické, fyzikální a mikrobiologické požadavky na zdravotní nezávadnost stanovené právními přepisy, nebo jsou uváděny do oběhu s příslušným souhlasem Ministerstva zdravotnictví (např. doplňky stravy). Není škodlivá pro zdraví člověka.[6]

Bezpečná potravina je vhodná pro lidskou spotřebu a nepoškozuje zdraví člověka, za předpokladu, že je připravena a konzumována dle návodu k použití. Ze zákona o potravinách jednoznačně vyplývá, že do prodeje může být uveden jen takový výrobek, který tuto podmínku splňuje. Tedy všechny potraviny na trhu by měly být bezpečné.

Kvalitní potravina[editovat | editovat zdroj]

Bezpečnost potraviny je základem pojmu kvalita potraviny. Avšak bezpečná potravina nemusí být nutně potravina kvalitní, potravina s biologickou hodnotou. Ta se označuje spíše jako potravina pro zdravou výživu (nesprávně zdravá potravina).[6]

Podle zákona č.110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích ve znění pozdějších předpisů, se jakostí potravin rozumí soubor charakteristických vlastností jednotlivých druhů, skupin a podskupin potravin a tabákových výrobků, jejichž parametry jsou stanoveny zákonem a prováděcími vyhláškami. V praxi se kvalitní potravina vyznačuje mnoha dalšími jakostními znaky a kritérii, často o nich rozhoduje sám výrobce, tato kritéria nejsou kontrolována orgány státního dozoru. Kvalita výrobků je jedním ze základních požadavků vyžadovaných spotřebitelem.

Kvalita potravin je ovlivňována také prostřednictvím přídatných látek (barviva, konzervanty, emulgátory aj.). Potraviny mohou být také obohacovány potravními doplňky (vitaminy, minerály aj.).

Další[editovat | editovat zdroj]

Zdroje potravin[editovat | editovat zdroj]

Historicky potraviny pocházejí především z lovu a chování zvířat na jedné straně, nebo zemědělství na straně druhé. V současnosti nejvíce potravin získáváme prostřednictvím potravinářského průmyslu. Většina potravin má rostlinný původ, buď přímo, anebo nepřímo (živočišná výroba využívá rostliny ke krmení zvířat).

Mezi nejvýznamnější potraviny vůbec patří kukuřice, pšenice a rýže. Právě obiloviny jsou základním zdrojem energie pro lidskou výživu, celosvětově je podíl obilovin na výživě odhadován na 60 – 70 %.[9]

Zatímco západní svět se potýká s nadbytkem potravin, rozvojové země trpí podvýživou a hladem. V této souvislosti jsou vyzdvihovány nové typy potravin. Již v roce 1974, při příležitosti konání první Světové konference o jídle označila Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) jako „nejlepší jídlo pro budoucnost“ spirulinu.[10] Mezinárodní snahy o distribuci potravin do oblastí, kde jsou životně potřebné, zaštiťuje Světový potravinový program. Ročně distribuuje asi 4 miliony tun potravin.[11]

Příprava potravin[editovat | editovat zdroj]

Člověk rozlišuje čtyři základní chutě: sladkou, kyselou, slanou a hořkou. Někdy se k nim řadí i pátá, tzv. umami.

Potraviny, jejich výroba, zpracování a příprava odráží mnohé z místní kultury. Mnoho národů charakterizuje také typická gastronomie s charakteristickými chutěmi, například italská kuchyně, francouzská, japonská, čínská, thajská nebo americká kuchyně.

Potraviny a potrava odráží také náboženské nebo morální postoje, např. vegetariánství, veganství. Závisí také na individuálních preferencích, zvyklostech nebo zdravotním stavu. Váže se k civilizačním chorobám (obezita, diabetes, potravinová alergie aj.)

Mnoho druhů jídla může být konzumováno v syrové podobě, příprava pak spočívá v mytí, krájení, míchání, kořenění apod. Typická příprava potravin však spočívá ve vaření, příp. pečení nebo smažení a dalších typech tepelné úpravy. Specifickou, aktuálně populární přípravou jídla je zpracování za nízkých teplot. Pak hovoříme o tzv. raw food (vitariánství).

Potraviny ve výživě člověka[editovat | editovat zdroj]

Potraviny jsou nedílnou součástí výživy, lidský organismus je potřebuje k získání energie, růstu a obnově buněk tkání a orgánů. Energii dodávají prostřednictvím svého obsahu – bílkovin, sacharidů, tuků, vitamínů, minerálů, vlákniny a vody.[12] Optimální strukturu výživy - poměr jednotlivých potravin ve zdravé výživě zobrazuje tzv. potravinová pyramida. Návody, jaké potraviny a v jakém množství konzumovat pro udržení či obnovení zdraví dávají výživová doporučení.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KRUŽLIAK, PETER, CSc. ing. SCHALLER, RUDOLF, CSc. FORRÓ, ANTON. Potraviny a nápoje, učebnice pro kuchaře a číšníky. 1. vyd. Praha: nakl. IQ47.1984. 176 s. ISBN 80-239-0161-3. str.5–7. In: Metodický portál www.rvp.cz, výukový materiál Ing. Lydie Klementová.
  2. KOMPRDA, T.: Základy výživy člověka. 1. vyd., Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2003
  3. KOMPRDA, T.: Základy výživy člověka. 1. vyd., Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2003
  4. Ministr zemědělství konečně definuje, co je česká potravina. Vitalia [online]. Internet Info, s.r.o., 29. 7. 2015 [cit. 2017-02-21]. Dostupné online.  (český) 
  5. MUSIL, J.. Regionální potravina. Zemědělec [online]. Profi Press s.r.o., 30.7.2010 [cit. 2017-02-21]. Dostupné online.  (český) 
  6. a b c d RUPRICH, J.. Všímejme si rozdílů mezi zdravotní a hygienickou nezávadností, ale i biologickou hodnotou potravin [online]. Brno: Státní zdravotní ústav, 2012-03, [cit. 2017-02-21]. Dostupné online. (český) 
  7. SLIMÁKOVÁ, Margit. Zelené potraviny – mýty a fakta. Praktické lékárenství [PDF online]. Solen, s. r. o., ve spolupráci s Českou lékárenskou společností, 2016-02-07 [cit. 2017-02-21], s. 66-70. Dostupné online. ISSN 1803-5329.  (český) 
  8. Geneticky modifikované potraviny a krmiva [online]. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR, [cit. 2017-02-21]. Dostupné online. (český) 
  9. Rostlinná produkce [online]. Praha: CENIA, česká informační agentura životního prostředí, [cit. 2017-02-21]. Dostupné online. (český) 
  10. KŘIVÁNKOVÁ, Radka. Spirulina – co si o ní myslí odborníci?. Blendea [online]. 2016-09-20 [cit. 2017-02-21]. Dostupné online.  
  11. Světový potravinový program (WFP) [online]. Praha: Informační centrum OSN v Praze (UNIC Prague), [cit. 2017-02-21]. Dostupné online. (český) 
  12. ROKYTA, Richard, et al. Fyziologie a patologická fyziologie pro klinickou praxi. Praha : Grada, 2005. ISBN 978-80-247-4867-2. (český)  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BENCKO, Vladimír, et al. Hygiena a epidemiologie: Učební texty k seminářům a praktickým cvičením pro studijní obor zubní lékařství. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2006. ISBN 80-246-1129-5. (český)  
  • MCGEE, Harold. On Food and Cooking: The Science and Lore of the Kitchen. New York : Simon & Schuster, 2004. ISBN 0-684-80001-2. (anglický)  
  • ROKYTA, Richard, et al. Fyziologie a patologická fyziologie pro klinickou praxi. Praha : Grada, 2005. ISBN 978-80-247-4867-2. (český)  
  • SVAČINA, Štěpán, a kolektiv Klinická dietologie. Praha : Grada, 2007. ISBN 978-80-247-2256-6. (český)  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]