Laskavec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Laskavec

alternativní popis obrázku chybí
Amaranthus tricolor
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosoliopsida)
Řád: hvozdíkotvaré (Caryophyllales)
Čeleď: laskavcovité (Amaranthaceae)
Rod: laskavec (Amaranthus)
Druhy
  • Amaranthus caudatus
  • Amaranthus cruentus
  • Amaranthus hypochondriacus
  • Amaranthus retroflexus
  • Amaranthus tricolor
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rod Laskavec (Amaranthus sp.) zahrnuje více než 60 druhů, kulturní formy patří mezi jednoleté rostliny. Pro produkci semen jsou nejvíce využívány druhy Amaranthus hypochondriacus L., Amaranthus caudatus L. a Amaranthus cruentus L. (Michalová, 2001). V Asii a Africe se pěstují jako listová zelenina jiné druhy (Moudrý a Strašil, 1996). Pochází ze Střední Ameriky, byl pěstován Aztéky a Inky již před třemi tisíciletími. Podle svého využití se řadí, stejně jako pohanka, k pseudoobilovinám (Dostálek a kol., 2000). Laskavec patří do skupiny rostlin s C4 cyklem, které mají velkou rychlost fotosyntézy, ekonomičtěji využívají světelnou energii při fixaci CO2, mají sníženou fotorespiraci a dosahují vysoké hodnoty fotosyntetické produkce, tedy i tvorby biomasy. Kromě širokého potravinářského využití zrna i mouky lze laskavec uplatnit i jako krmivo pro hospodářská zvířata. Senáž je kvalitou blízká vojtěškové. Vzrůstné formy jsou využitelné jako zelené hnojení, energetické plodiny (produkce sušiny biomasy je přes 20 t/ha) i pro výrobu papíru, některé druhy zase poskytují surovinu pro produkci barviv a kosmetických přípravků (Moudrý a Strašil, 1996).

Amaranthus retroflexus

Patří k teplomilným rostlinám. V našich podmínkách mu vyhovují humózní, hlubší a střední půdy, nížinné, teplé a sušší klima. Podle Dostálka a kol. (2000) nesnáší utužení a zamokření. Autoři Moudrý a Strašil (1996) naopak uvádějí vedle odolnosti vůči zasolení i odolnost k zamokření. Není náročný na předplodinu, nevhodné jsou pozemky zaplevelené merlíky, lebedami nebo planým laskavcem, se kterým se může křížit. Spontánními mezidruhovými kříženci laskavců se zabývali Lanta a Havránek (2001). Potvrdili nutnost účinné izolace v semenářských porostech.

Laskavec dobře reaguje na organické hnojení. K rychlému růstu a vytvoření velkého množství biomasy potřebuje dostatek živin. Příprava půdy má udržet vláhu a potlačit plevele, proto se opakovaně vláčí. Vysévá se do půdy prohřáté na 10-12 °C přibližně ve stejné době, kdy se sejí fazole nebo kukuřice. Drobná semena komplikují výsev. Číselné agrotechnické hodnoty jsou uvedeny v tabulce. V době vzcházení je laskavec citlivý na nedostatek vláhy. Při výsevu do nevyhřáté a zamokřené půdy napadají mladé rostliny choroby. Laskavec je citlivý na zaplevelení počátkem vegetace, proto se do zapojení porostu meziřádkově kultivuje plečkou.

Základní údaje o laskavci HTS (g) Výsevek (kg/ha) Výsevek (semen/m2) Řádky (cm) Hloubka setí (cm) Výnos (q/ha)
0,3-0,9 0,5-1,2 100-150 32-40 (45-60) 1-2 15-25
V tabulce jsou uvedeny orientační hodnoty, někdy se jedná o poměrně široké rozpětí. Konkrétní výsevek je třeba přizpůsobit odrůdě

a způsobu pěstování.
(Dostálek a kol., 2000)


Amaranthus caudatus

Sklizeň je druhé kritické období v pěstování laskavce. V době zralosti semen má rostlina vysoký obsah vody, což ztěžuje sklizeň. Vhodná je desikace prvními mrazy a neprodlená sklizeň, aby se snížily ztráty výpadem zrna. Další ztráty vznikají při vlhnutí květenství během podzimních dešťů. Po sklizni se zrno dočistí a vysuší na vlhkost 10-12%. Mlátička se seřizuje asi jako při sklizni máku (Dostálek a kol., 2000). Pro produkci osiva je nutné důsledné ničení plevelných laskavců (Moudrý a Strašil, 1996).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Dostálek, P. - Michalová, A. - Škeřík, J. - Hutař M. - Mitáček, T. Netradiční plodiny, bulletin ekologického zemědělství. PRO-BIO Šumperk, 2000.
  • Ježková, E.: Laskavec (Amaranthus sp.). Biom.cz, 26.2.2002, [1]
  • Lanta, V. a Havránek, P. Mezidruhová hybridizace a tok genů v komplexu „crop - weed“ při pěstování amarantu. IN: Pěstování a využití některých opomíjených a netradičních plodin v ČR, VÚRV Praha - Ruzyně, 2001, s. 76 - 82.
  • Michalová, A. Opomíjené obiloviny a pseudoobiloviny v Evropě. IN: Pěstování a využití některých opomíjených a netradičních plodin v ČR, VÚRV Praha-Ruzyně, 2001, str. 1-3, b.
  • Moudrý, J. - Strašil, Z. Alternativní plodiny. JU ZF České Budějovice, 1996.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]