Střední Amerika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Střední Amerika
Central America (orthographic projection).svg
Rozloha 521 876 km²
Počet obyvatel 45 741 181 (rok 2017)
Hustota obyvatelstva 87.6 obyv./km²
Počet států 7
Jazyky španělština
angličtina
indiánské jazyky
kreolské jazyky
Časová pásma UTC-6 a UTC-5
Nejvyšší bod Tajumulco 4220 m n. m.
Největší města Ciudad de Guatemala, San José, Panamá, Tegucigalpa, Managua
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
7 států běžně započítávaných do Střední Ameriky

Střední Amerika je pomyslná část amerického kontinentu. Střední Amerikou se obvykle označuje území sedmi nezávislých států Guatemala, Belize, Honduras, Salvador, Nikaragua, Kostarika a Panama. Střední Amerika se považuje za součást Severní Ameriky.

Střední Amerika má rozlohu přibližně 520 000 km². Šířka pevniny mezi Tichým oceánemKaribským mořem se pohybuje od 48 km do 563 km. Pro Střední Ameriku je charakteristický vulkanismus a častá zemětřesení. Střední Amerika leží z větší části na Karibské tektonické desce. Rostlinstvo a živočišstvo je podobné spíše rostlinstvu a živočišstvu Jižní Ameriky.

Definice pojmu Střední Amerika[editovat | editovat zdroj]

Střední Amerika v nejširším slova smyslu

Pojem „Střední Amerika“ podle různých definicí zahrnuje různé státy. V češtině je Střední Amerika nejčastěji chápána jako území mezi Mexikem a Kolumbií (7 nezávislých států). Pro toto území existují cizojazyčné výrazy Central America (anglicky), América Central (španělsky) nebo Zentralamerika (německy). Méně častější je definice Střední Ameriky jako území mezi USA na severu a pobřežím Jižní Ameriky na jihu (tz. Mexiko, Karibik a 7 výše zmíněných států).

Přehled států[editovat | editovat zdroj]

Kód Stát Rozloha
(km²)[2]
Obyvatelstvo
(07/2017)[3]
Hustota zalid.
(obyv./km²)
Hlavní město Administrativní
dělení
Měna HDP (Int$ na obyvatele
v PPP) (rok 2018)[4]
Narovnaný HDI
(rok 2018)[5]
BE BelizeBelize Belize &0000000000022966.00000022 966 &0000000000360346.000000360 346 &0000000000000015.70000015,7 Belmopan 6 distriktů Belizský dolar &0000000000008648.1000008 648,1 &0000000000000000.5580000,558
GT GuatemalaGuatemala Guatemala &0000000000108889.000000108 889 &0000000015460732.00000015 460 732 &0000000000000142.000000142,0 Ciudad de Guatemala 22 departementů Guatemalský quetzal &0000000000008462.4000008 462,4 &0000000000000000.4720000,472
HN HondurasHonduras Honduras &0000000000112090.000000112 090 &0000000009038741.0000009 038 741 &0000000000000080.60000080,6 Tegucigalpa 18 departementů Honduraská lempira &0000000000005138.8000005 138,8 &0000000000000000.4640000,464
CR KostarikaKostarika Kostarika &0000000000051100.00000051 100 &0000000004930258.0000004 930 258 &0000000000000096.50000096,5 San José 7 provincií Kostarický colón &0000000000017671.10000017 671,1 &0000000000000000.6450000,645
NI NikaraguaNikaragua Nikaragua &0000000000130370.000000130 370 &0000000006025951.0000006 025 951 &0000000000000046.20000046,2 Managua 16 departementů Nikaragujská córdoba &0000000000005533.6000005 533,6 &0000000000000000.5010000,501
PA PanamaPanama Panama &0000000000075420.00000075 420 &0000000003753142.0000003 753 142 &0000000000000049.80000049,8 Ciudad de Panamá 9 provincií + 3 indiánská území Panamská balboa + USD &0000000000025553.70000025 553,7 &0000000000000000.6260000,626
SV SalvadorSalvador Salvador &0000000000021041.00000021 041 &0000000006172011.0000006 172 011 &0000000000000293.300000293,3 San Salvador 14 departementů Americký dolar &0000000000008331.8000008 331,8 &0000000000000000.5210000,521

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Střední Ameriky.
Historický vývoj států v oblasti Střední Ameriky a Karibiku
Archeologická lokalita Tikal

Nejvýznamnější civilizace během předkolumbovského období se rozvíjely na území tzv. Mezoameriky (Teotihuacán, Toltékové, Aztékové, Zapotékové, Mixtékové, Mayové, Olmékové, Totonakové). Po objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem (1492) začala postupná kolonizace středoamerického regionu Evropany. Mezi roky 1519 a 1521 dobyl Hernán Cortés Aztéckou říši. V roce 1535 bylo španělským králem ustanoveno nové místokrálovství Nové Španělsko, které zahrnovalo převážnou část Střední Ameriky pod názvem generální kapitanát Guatemala. Kromě Španělů se ve středoamerickém regionu výrazněji prosadili Britové. Jejich državy Britský Honduras a Pobřeží Moskytů byly častým předmětem sporů mezi těmito národy.

15. září 1821 proběhla v městě Ciudad de Guatemala veřejná schůze, která vyústila v přijetí deklarace nezávislosti města na Španělsku a výzvu, aby ostatní oblasti v rámci kapitanátu udělaly totéž. Toto datum dodnes slaví většina středoamerických států jako státní svátek Den nezávislosti. Nezávislost ale netrvala dlouho – 5. ledna 1822 bylo území anektováno Mexickým císařstvím v čele s Agustínem de Iturbide. Po jeho rezignaci a rozpadu císařství vznikl 1. července 1823 nový stát Spojené provincie Střední Ameriky. Tento státní útvar se rozpadl v období 1838 až 1840 občanskou válkou. Během 19. století a začátku 20. století se uskutečnilo ještě několik pokusů o vytvoření společného státu. 20. století bylo i dobou několika občanských válek (guatemalská občanská válka, Sandinistická revoluce v Nikaragui, salvadorská občanská válka).

Roku 1903 se odtrhla Panama od Kolumbie. Od této doby se Panama snaží o kulturní a politické sblížení a integraci s ostatními středoamerickými státy i přes své tradičně silné vazby na Jižní Ameriku. Roku 1907 byl založen Středoamerický soudní dvůr. Až do roku 1934 do záležitostí středoamerických států poměrně výrazně zasahovaly USA svými intervencemi v rámci tzv. banánových válek.

Do roku 1981 bylo Belize britskou kolonií a i po získání nezávislosti spolupracuje na mezinárodní úrovni s anglofonními státy Karibiku a v procesu integrace Střední Ameriky stojí poněkud stranou.

Přírodní podmínky[editovat | editovat zdroj]

Topografie[editovat | editovat zdroj]

Území Střední Ameriky je rozděleno do 3 významných topografických oblastí.

  • Středoamerická pohoří a doprovodné podhůří, vysočiny – táhnou se přes všechny středoamerické státy s výjimkou Belize. V Guatemale, Kostarice a Panamě dosahují poměrně velkých nadmořských výšek (nejvyšší vrchol Střední Ameriky Tajumulco je 4 220 metrů vysoký). Mezi zálivem Fonseca a nikaraguysko-kostarickou hranicí je pohoří přerušeno tzv. Nikaraguyskou depresí o nízké nadmořské výšce, která je vyplněna jezery Managua a Nikaragua. Pohoří je vulkanického původu a stále zde probíhají sopečné erupce a zemětřesení. Patří sem např. Sierra Madre de Chiapas, Guatemalská vysočina, Cordillera de Talamanca.
  • Pacifické nížiny – mezi Středoamerickým pohořím a pobřežím Pacifiku. V Guatemale nížina zasahuje až 40 km do vnitrozemí, v Salvadoru nebo Kostarice naopak hory sahají téměř až k pobřeží.
  • Karibské nížiny – jsou podstatně rozlehlejší než ty na pacifickém pobřeží, především v Nikaragui či Hondurasu.

Hydrografie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Hydrografie Střední Ameriky.
Jezero Atitlán (Guatemala)

Topografie středoamerického regionu předurčuje úmoří oceánů tak, že do Atlantiku směřují delší řeky (např. San Juan, Río Grande de Matagalpa, Coco, Patuca, Ulúa, Motagua, Hondo, Usumacinta), které protékají nížinami s poměrně klidným tokem, zatímco přítoky Pacifiku (např. řeky Lempa a Choluteca) jsou většinou kratší a překonávají na menší vzdálenosti větší výškový rozdíl, mají dravější tok.

Největší jezera v regionu jsou Nikaragua (8 430 km²), Managua (1 489 km²) a Izabal (590 km²). Nejvýznamnější vodní nádrží je bezesporu Gatúnské jezero na řece Río Chagres, které zajišťuje provoz Panamského průplavu. V kráterech nebo kalderách četných sopek se vyskytují vulkanická jezera (např. Irazú a Coatepeque).

Klima[editovat | editovat zdroj]

Střední Amerika se nachází v pásmu tropického podnebného pásu. Úmoří Karibského moře je bohatší na dešťové srážky, zatímco úmoří Tichého oceánu je sušší oblastí. Během roku se střídají období dešťů (přibližně mezi květnem a říjnem) a období sucha (listopad–únor). Režim srážek je výrazně proměnný kvůli své závislosti na směru větrů. Teplota je charakterizována malou diferencí mezi dnem a nocí. V hornatém reliéfu se klima odvíjí od nadmořské výšky a expozice svahů ke světovým stranám. Ve středoamerickém regionu se často vyskytují hurikány a tropické bouře (především karibské pobřeží Belize, Hondurasu a Nikaraguy).

Od úrovně hladiny moře až do výšek okolo 900 metrů se nachází „horké země“ s bohatými srážkami a vysokými teplotami téměř po celý rok. Mezi 1 000 a 2 500 m n. m. se průměrné roční teploty pohybují od 15 °C a 25 °C a srážky jsou především na konci léta. Nad 2 500 metrů se nachází chladné oblasti, kde prům. roční teploty nepřesahují 20 °C a rozdíly teplot mezi dnem a nocí jsou již výraznější.

Využití půd[editovat | editovat zdroj]

V roce 2010 bylo využití půd následující (vyjádřeno procentuálně z rozlohy celé Střední Ameriky):[6]

  • 37,73% listnaté lesy. Největší souvislé lesní bloky se nachází v regionech Petén (sever Guatemaly), Cordillera de Talamanca (pohraniční Kostariky a Panamy), Darién (jih Panamy) a v pohraničí severní Nikaraguy a západního Hondurasu.[p 1]
  • 17,38% pastviny
  • 12,56% fragmenovaná zemědělská krajina (kombinace trvalých a jednoročních plodin i přírodních prvků)
  • 7,81% křoviny
  • 6,59% pole/plantáže trvalých plodin (např. kakao, kávovník, cukrová třtina, banány)
  • 5,30% pole jednoročních plodin (např. kukuřice, obilniny, zelenina)
  • 4,34% jehličnaté lesy
  • 2,65% vodní plochy (především jezera Nikaragua a Managua).
  • 2,45% savany
  • 1,04% smíšené lesy
  • 1,03% porosty mangrovů
  • 0,68% urbanizovaná plocha
  • 0,22% mokřady
  • 0,15% páramo
  • 0,04% plochy s řidkým vegatečním pokryvem (např. pláže, lávová pole, útesy)

Environmentální problémy[editovat | editovat zdroj]

Činnost člověka přináší celou řadu negativních důsledků pro životní prostředí. Ve Střední Americe jsou nejpalčivější problémy odlesňování půdy a její následná eroze, znečištění vody splachem hnojiv z polí i vypouštěním splaškových vod bez odpovídajícího vyčištění, znečištění ovzduší v městských oblastech, kontaminace půdy odpadem z těžebního průmyslu.

Politika[editovat | editovat zdroj]

Všechny středoamerické státy jsou prezidentskými republikami; výjimkou je Belize, které je konstituční monarchií Commonwealth realm.

Po vzniku samostatných států (okolo roku 1840) se každý z nich potýkal v určité míře s rozpory mezi liberály a konzervativci.[7] V Nikaragui přerosty do ozbrojeného boje, do kterého se zapojil William Walker – americký dobrodruh a žoldnéř – který se dokonce na krátký čas stal prezidentem státu. V 70. letech 19. století byli v Guatemale, Hondurasu a Salvadoru dominantní liberálové – v tomto období došlo k modernizaci socio-ekonomických vazeb, k odluce církve od státu, privatizaci obecní půdy, rozvoji pěstování a exportu kávy. Tím došlo k oslabení tradičnímu postavení armády a církve.[7] I přesto byl nadále uplatňován autoritativní způsob vlády a násilné výměny prezidentů nebyly neobvyklé.

Začátek 20. století byl ve středoamerickým regionu naplněn řadou konfliktů, do kterých se často intervenovaly USA. Od 40. let 20. století prožívala Střední Amerika významný ekonomický růst doprovázený však přijmovou nerovností, mobilizací obyvatelstva, krizí v té době zaběhnuté společenské hegemonity a konflikty mezi elitami.[7] V roce 1948 proběhla v Kostarice krátká občanská válka, po jejímž konci Kostarika zrušila armádu a dodržuje demokratické principy.[8] Ve většině států (výjimka Kostarika) se však uplatnily vojenské režimy a diktarury.[9] V 70., 80. a 90. letech se objevily guerillové boje v Guatemale, Salvadoru[10] a Nikaragui.

Nikaragua prožila diktaturu rodiny Somozů (1950–1979) a v roce 1979 tzv. nikaragujskou revoluci. V Panamě v 70. a 80. letech 20. století panoval diktátorský režim Manuela Noriegy. Proti tomuto režimu podnikly Spojené státy americké v roce 1989 vojenskou intervenci.[11]

Od druhé 90. let dvacátého století se ve státech Střední Ameriky začaly objevovat demokratické režimy s jistými nedostatkami. Nikaragua pod vedením Daniela Ortegy se však od 10. let 21. století od demokratických principů odklání.[7]

Porovnání se světem[editovat | editovat zdroj]

Následující tabulka ukazuje postavení středoamerických států v celosvětových žebříčcích různých indexů.

Stát Index demokracie (2019)[12] Index ekonomické svobody (2020)[13] Index svobody tisku (2019)[14] Index vnímání korupce (2019)[15]
Index[p 2] Poznámka Pořadí Index[p 3] Poznámka Pořadí Index[p 4] Poznámka Pořadí Index[p 5] Pořadí
Belize bez dat 57.4 převážně nesvobodný 111. 27.50 patrné problémy 53. bez dat
Kostarika 8.13 úplná demokracie 19. 65.8 mírně svobodný 68. 12.24 dobrá situace 10. 56 44.
Panama 7.05 demokracie s nedostatky 46. 67.2 mírně svobodný 55. 29.78 patrné problémy 79. 36 101.
Guatemala 5.26 hybridní režim 93. 64.0 mírně svobodný 73. 35.94 složitá situace 116. 26 146.
Honduras 5.42 hybridní režim 89. 61.1 mírně svobodný 93. 48.53 složitá situace 146. 26 146.
Nikaragua 3.55 autoritářský režim 122. 57.2 převážně nesvobodný 115. 35.53 složitá situace 114. 22 161.
Salvador 6.15 demokracie s nedostatky 71. 61.6 mírně svobodný 90. 29.81 patrné problémy 81. 34 113.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Následující tabulka zachycuje etnické složení středoamerických států dle mexického antropologa Francisca Lizcana Fernándeze.[16][17]

Stát Indiáni (%) Kreolové (%) Mesticové (%) Mulati (%) Černí (%) Kreolové a
Garífuna (%)
Asiaté (%)
Belize 10,6 4,3 48,7 0,3 31,0 3,7
Guatemala 53,0 4,0 42,0 0,2 0,8
Salvador 8,0 1,0 91,0
Honduras 7,7 1,0 85,6 1,7 3,3 0,7
Nikaragua 6,9 14,0 78,3 0,6 0,2
Panama 8,0 10,0 32,0 27,0 5,0 14,0 4,0
Kostarika 0,8 82,0 15,0 2,0 0,2

Jazyky[editovat | editovat zdroj]

Nejrozšířenější používaný jazyk je španělština, která je zároveň oficiálním jazykem 6 středoamerických států (započítávají se do skupiny tzv. hispanoamerických zemí) a je hojně používaná i v Belize, kde je úředním jazykem angličtina. Kromě toho nemalá část obyvatelstva (zejména v Guatemale) používá své vlastní jazyky (především mayské jazyky, Xinca, Garífuna, Arawakan atd.). Rozšířené zde jsou i kreolské jazyky na základě angličtiny (belizská kreolština, krolština na karibském pobřeží Nikaraguy, Kostariky a Panamy).

Chudoba[editovat | editovat zdroj]

Ekonomická situace v jednotlivých středoamerických státech je rozdílná. Zatímco Kostarika a Panama mají silnější ekonomiky než je průměr v Latinské Americe, ostatní středoamerické státy jsou pod latinskoamerickým průměrem. Procento chudých a extrémně chudých obyvatel je přímo závislé na ekonomickém postavení státu.

  • procentuální zastoupení obyvatelstva žijícího v chudobě:[18]
    • 60,9% Honduras (rok 2016)
    • 59,3% Guatemala (rok 2014)
    • 29,2% Salvador (rok 2017)
    • 24,9% Nikaragua (rok 2016)
    • 20,7% Panama (rok 2017)
    • 20,0% Kostarika (rok 2017)
  • procentuální zastoupení obyvatelstva žijícího v extrémní chudobě:[18]
    • 38,4% Honduras (rok 2016)
    • 23,4% Guatemala (rok 2014)
    • 9,8% Panama (rok 2017)
    • 6,9% Nikaragua (rok 2016)
    • 6,2% Salvador (rok 2017)
    • 5,7% Kostarika (rok 2017)

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Světové dědictví UNESCO[editovat | editovat zdroj]

K červenci 2019 figurovalo na seznamu světového dědictví UNESCO celkem 17 středoamerických lokalit. 9 z nich má charakter přírodního dědictví, 7 kulturního dědictví a 1 lokalita je smíšená.[19] Památky kulturního dědictví pochází z předkolumbovského období i z období španělské koloniální nadvlády.

Integrace středoamerických států[editovat | editovat zdroj]

Logo SICA

Středoamerické státy se více či méně snaží o vzájemnou spolupráci a všeobecný rozvoj celého regionu. Intenzivnější proces integrace začal v roce 1907, kdy byl ustanoven Středoamerický soudní dvůr (Corte Centroamericana de Justicia). Další krok integračního procesu nastal v roce 1951 založením Organizace středoamerických států (Organización de Estados Centroamericanos, zkratka ODECA). Od roku 1991 existuje jako nástupce ODECA Středoamerický integrační systém (Sistema de la Integración Centroamericana, zkratka SICA). Tohoto projektu se účastní státy Belize, Panama a Dominikánská republika, které z přístně historického hlediska do středoamerického prostoru nespadají.

Další mezistátní regionální organizace působící ve Střední Americe jsou:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V roce 1980 pokrývaly lesy 72% Střední Ameriky, v roce 1990 to bylo 65%, rok 2000 pak 57%, v roce 2010 pouze 42%.
  2. Maximum 10 bodů, minimum 0.
  3. Maximum 100 bodů, minimum 0.
  4. Nejlepší skóre je 0. Čím vyšší číslo, tím horší výsledek.
  5. Maximum 100 bodů, minimum 0.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Central America: History, Map, Countries, & Facts) [online]. Encyclopædia Britannica [cit. 2020-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. The World Factbook - COUNTRY COMPARISON :: AREA [online]. Central Intelligence Agency [cit. 2015-08-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. The World Factbook - COUNTRY COMPARISON :: POPULATION [online]. Central Intelligence Agency [cit. 2020-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. Světová banka [cit. 2020-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Overview Human Development Report 2019 [online]. Rozvojový program OSN [cit. 2020-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Betzy E. Hernández Sandoval, Bessy Garcia, Valerie Garrish, Emil A. Cherrington, Freddy Picado, Emilio Sempris. Mapa Centroamericana de cobertura y uso de la tierra, cambios de cobertura y uso de la tierra 1980-1990-2000-2010 [online]. CONSORCIO CATHALAC-SIMEPAR [cit. 2020-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b c d Rafael Delgado. Politica Systems in Central America. A Compared Historical Analysis [online]. Universidad de los Andes, Venezuela [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Abolición del Ejército [online]. El Espíritu del 48 Facebook [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. (španělsky) 
  9. Fabrice Lehoucq. Democratization in Central America [online]. Oxford Bibliographies [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. From Madness to Hope: the 12-year war in El Salvador:Report of the Commission on the Truth for El Salvador [online]. United States Institute of Peace [cit. 2017-02-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Operation Just Cause [online]. www.globalsecurity.org [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Democracy index 2019 [online]. The Economist [cit. 2020-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Country Rankings: 2020 Index of economic freedom [online]. The Heritage Foundation [cit. 2020-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. 2019 World Press Freedom index [online]. The Heritage Foundation [cit. 2020-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Corruption Perceptions Index 2019 [online]. Transparency International [cit. 2020-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. LIZCANO FERNÁNDEZ, Francisco. Composición Étnica de las Tres Áreas Culturales del Continente Americano al Comienzo del Siglo XXI [online]. Universidad Autónoma del Estado de México, 2005 [cit. 2020-06-23]. Dostupné online. (španělština) 
  17. LIZCANO FERNÁNDEZ, Francisco. El Caribe a comienzos del siglo XXI: composición étnica y diversidad lingüística [online]. Universidad de Alcalá, 2014 [cit. 2020-06-23]. Dostupné online. (španělština) 
  18. a b Panorama Socialde América Latina 2018 (st. 109) [online]. Hospodářská komise pro Latinskou Ameriku a Karibik [cit. 2020-04-19]. Dostupné online. (španělsky) 
  19. World Heritage List [online]. UNESCO [cit. 2020-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. Manual regional del procedimientos migratorios de la visa única de Centroamerica CA-4 [online]. Instituto guatemalteco de Migración [cit. 2020-04-19]. Dostupné online. (španělsky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jiří Hanzelka, Miroslav Zikmund: Mezi dvěma oceány, Orbis, Praha 1961
  • Radek Pavlů: Státy střední Ameriky, CERM, Brno 2000, ISBN 80-7204-145-2
  • Carolyn McCarthy: Střední Amerika, Svojtka & Co., Praha 2014, ISBN 978-80-256-1301-6
  • Jana Troupová: Mezi dvěma kontinenty, Krigl, Praha 2014, ISBN 978-80-86912-88-2

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]