Reportéři bez hranic
| Reportéři bez hranic | |
|---|---|
 Logo Reportérů bez hranic | |
| Zakladatel | Robert Ménard, Émilien Jubineau, Jacques Molénat a Rémy Loury |
| Vznik | 1985 |
| Typ | výzkumný institut, think tank |
| Právní forma | nezisková organizace |
| Sídlo | Paříž, Francie |
| Generální tajemník | Christophe Deloire, Jean-François Julliard a Robert Ménard |
| Lídr | Pierre Haski (od 2017), Éric Chol (2015–2017), Alain Le Gouguec (2013–2015) a Dominique Gerbaud (2009–2013) |
| Zaměstnanců | 120 |
| Ocenění | Cena Lorenza Nataliho (1992) Cena Ericha Salomona (2002) Sacharovova cena za svobodu myšlení (2005) Cena Antonia Asensia za žurnalistiku (2006) Siebenpfeifferova cena (2007) … více na Wikidatech |
| Oficiální web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Reportéři bez hranic (francouzsky: Reporters sans frontières, anglicky: Reporters Without Borders, německy: Reporter ohne Grenzen) je v Paříži založená nevládní organizace obhajující svobodu tisku a médií. Zastává se novinářů a pracovníků v médiích, kteří jsou sužováni cenzurou a perzekucí. Byla založena roku 1985 Robertem Ménardem, Rony Braumanem a Jean-Claude Gillerbaudem.
Za své aktivity získala organizace v roce 2005 Sacharovovu cenu za svobodu myšlení.
V žebříčku roku 2016 v Indexu světové svobody tisku se Česko propadlo ze 13. pozice na 21.[1]
Indexy[editovat | editovat zdroj]
Index svobody tisku[editovat | editovat zdroj]
| Velmi vážná situace Obtížná situace | Znatelné problémy Uspokojivá situace | Dobrá situace Není klasifikováno / nejsou data |
Index internetové cenzury a dohledu[editovat | editovat zdroj]
Vraždy novinářů[editovat | editovat zdroj]
Reportéři bez hranic vydávají každoročně zprávu o vraždách novinářů. Od roku 2010 jich ve světě přišlo o život celkem 937, nejčastěji z řad investigativních novinářů. Statistikám dominují novinářky a novináři píšící o státní či komunální korupci nebo manipulovaných veřejných zakázkách a teprve za nimi následují ti, kteří se zabývají mafiemi a organizovaným zločinem, novináři dokumentující brutálně potlačené demonstrace nebo váleční zpravodajové.
O propojení zločinu a státních úředníků psal Ján Kuciak, defraudace a podvody odhalovala maltská novinářka Daphne Caruana Galiziaová. Rizikovými zeměmi jsou Mexiko, Afghánistán, Sýrie nebo Čína, ale v podvodech a uzurpování státního i soukromého majetku dominují Rusko nebo některé africké státy.[6] Svou nenávist a zlobu vůči investigativním novinářům šíří prezident Zeman a pro zlověstný vzkaz využil i vánoční projev.[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Reporters Without Borders na anglické Wikipedii.
- ↑ World Press Freedom Index 2016, Reporters Without Borders
- ↑ 2021 World Press Freedom Index [online]. 2021. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ OpenNet Initiative "Summarized global Internet filtering data spreadsheet", 8 November 2011 and "Country Profiles", the OpenNet Initiative is a collaborative partnership of the Citizen Lab at the Munk School of Global Affairs, University of Toronto; the Berkman Center for Internet & Society at Harvard University; and the SecDev Group, Ottawa
- ↑ "Internet Enemies" Archivováno 12. 3. 2014 na Wayback Machine, Enemies of the Internet 2014: Entities at the heart of censorship and surveillance, Reporters Without Borders (Paris), 11 March 2014. Retrieved 24 June 2014.
- ↑ Internet Enemies Archivováno 23. 3. 2012 na Wayback Machine, Reporters Without Borders (Paris), 12 March 2012
- ↑ Jaroslav Spurný, CO NAPADÁ MOCNÉ IDIOTY. POČET VRAŽD INVESTIGATIVNÍCH NOVINÁŘŮ ROSTE, Respekt, 29.12.2020
- ↑ Marek Švehla, TI, KTEŘÍ JSOU HODNI NEJHLUBŠÍHO OPOVRŽENÍ, Respekt, 28.12.2020
Související články[editovat | editovat zdroj]
- Cenzura na internetu
- Prix Lucas Dolega, fotografické ocenění
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Reportéři bez hranic na Wikimedia Commons - Oficiální stránky (arabsky) (anglicky) (španělsky) (persky) (francouzsky) (čínsky)
