Oleh Sencov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Oleg Sencov
Oleh Sencov v ruském vězení
Oleh Sencov v ruském vězení
Narození 13. července 1976 (42 let)
Simferopol
Alma mater Kyiv National Economic University named after Vadym Hetman
Povolání filmový režisér, scenárista, filmový producent a režisér
Významná díla Gámer
Ocenění Řád za chrabrost (2014)
Řád za chrabrost (2015)
Shevchenko National Prize (2016)
Sacharovova cena za svobodu myšlení (2018)
Honarary citizen of Paris (2018)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oleh Hennadijovyč Sencov (ukrajinsky Олег Геннадійович Сенцов, rusky Олег Геннадьевич Сенцов, Oleg Gennaďjevič Sencov, * 13. července 1976, Simferopol, Krymská oblast, Ukrajinská SSR) je ukrajinský režisér ruské národnosti[1] a občanský aktivista.

Užívaná autorská jména dle autoritních dat[editovat | editovat zdroj]

•Oleg Sentsov (režisér z Ukrajiny, ukrajinský filmař) •Oleh Sencov •Ołeh Sencow •Oleh Senzow, Oleh Sentsov (ukrajinský filmový režisér) •Sencov, Oleg Gennadʹevič •Sent︠s︡ov, Oleg •Sent︠s︡ov, Oleg Gennadʹevich •Sent︠s︡ov, Oleh Hennadiĭovych •Алег Генадзьевіч Сянцоў •Алег Сянцоў •Олег Сєнцов •Сенцов, Олег Геннадьевич •ოლეგ სენცოვი [2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Dětství a studia[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 13. července 1976 v Simferopolu, hlavním městě Krymské oblasti tehdejší Ukrajinské SSR.

Studoval nejprve na Kyjevské státní ekonomické univerzitě a později také v Moskvě, kde navštěvoval kurzy filmové režie a scenáristiky.[3]

Filmová režie[editovat | editovat zdroj]

Svůj první krátký film Den jako stvořený pro banánové rybičky natočil v roce 2008. Ve tvorbě krátkometrážních filmů pokračoval i v následujícím roce, kdy vznikl jeho druhý snímek Roh býka.[4]

Roku 2011 natočil svůj zatím jediný dlouhometrážní film Gamer (rusky Гамер, „Hráč“) o hráči počítačových her, který skončí druhý na mistrovství světa.[5] Film se účastnil několika zahraničních festivalů - například festivalu v Rotterdamu (Nizozemsko) a festivalu v Chanty-Mansijsku (Rusko). Zde získal cenu asociace filmových vědců a kritiků a na festivalu v Oděse mu byla udělena speciální cena poroty.

Občanská aktivita a obvinění z terorismu[editovat | editovat zdroj]

Oleg Sencov se aktivně podílel na akcích hnutí Automajdan a stal se i odpůrcem připojení Krymu k Rusku. Po anexi poloostrova Ruskou federací se účastnil demonstrací a byl jedním z aktivistů zatčených v květnu 2014 ruskou FSB.[6]

Po zatčení byli členové skupiny obviněni z členství v ukrajinské nacionalistické straně Pravý sektor,[pozn. 1] v Rusku zařazené mezi teroristické organizace. Obžaloba je dále vinila ze zapálení kanceláří Ruské obce Krymu a místní pobočky strany Jednotné Rusko, ze záměru vyhodit do povětří památník Vladimira Iljiče Lenina a z přípravy teroristických činů na Krymu.[8][9] Podle soudních záznamů se místní FSB o skupině dozvěděla poté, co se její člen Alexej Čirnij - ve snaze o získání bomby - obrátil na kamaráda-chemika Alexandra Pirogova, který upozornil policii.[10]

Podle samotného Sencova byla všechna obvinění smyšlená. Popíral, že by kdy patřil ke straně Pravý sektor, nebo že by na Krymu zakládal její novou buňku. Pravý sektor jeho slova potvrdil - vydal prohlášení, že není ani nebyl členem strany.[11] Oleg Sencov také odmítal, že by se podílel na žhářských útocích v sídlech Ruské obce Krymu a Jednotného Ruska. Nesouhlasil ani s obviněním, že chystal odpálení Leninova památníku a památníku s věčným ohněm a nezákonně držel zbraně a výbušniny. K činům se sice dříve přiznal, ale přiznání bylo podle něj vynuceno výhrůžkami a mučením.[12] O údajném mučení promluvili i dva další obžalovaní – Gennadij Afanasjev a Alexandr Čirnij. Oba uvedli, že je vyšetřovatelé fyzicky týrali a Gennadij Afanasjev, který předtím potvrzoval, že patřil do teroristické skupiny vedené Sencovem, později vypověděl, že byl k tomuto tvrzení donucen. Za to, že obviní Sencova a dalšího obžalovaného aktivistu Oleksandra Kolčenka, měl také získat kratší a lehčí trest.[13][14] Vyšetřovatelé odmítli prošetřovat, jestli k fyzickému nátlaku došlo nebo ne. Jizvy na těle Olega Sencova vysvětlili jeho údajnou zálibou v sadomasochistických praktikách. Poukazovali přitom na erotické pomůcky, jež byly nalezeny v jeho bytě.[15][16]

Obžaloba opírala svá obvinění například o nálezy výbušnin a zbraní, které měly patřit Olegu Sencovovi, nebo je podle jeho pokynů měli pořizovat jiní členové skupiny.[17] Jako další důkazy byla předložena telefonická nebo internetová data, která měla dokládat, že byl hlavní obviněný v kontaktu se zástupci Pravého sektoru.[18] Důkazy, které by zaznamenávaly přímou účast Olega Sencova na trestných činech, předloženy nebyly. Obžaloba tvrdila, že Sencov nevystupoval přímo, ale prostřednictvím Afanasjeva a Čirného.[17] Obhajoba jakákoli obvinění odmítala.

Soud a uvěznění na 20 let[editovat | editovat zdroj]

Vojenský soud vynesl rozsudek 25. srpna 2015 v jihoruském Rostově na Donu. Oleg Sencov byl odsouzen ke 20 letům vězení. S obviněním, soudem ani rozsudkem nesouhlasilo několik ruských, evropských a mezinárodních organizací. Veřejně ho zpochybnila například organizace Amnesty International, ruské hnutí Открытая Россия[19], nebo mimo jiné Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. Nesouhlas vyjádřili i někteří světoví režiséři - Wim Wenders, Pedro Almodóvar, Agnieszka Holland a další.

Několik narážek na proces s Olegem Sencovem udělal i ruský performer Pjotr Pavlenskij. Pavlenskij se po svém uměleckém vystoupení Strach také zodpovídal před soudem a mj. požadoval, aby nebyl souzen za vandalismus, ale za teroristický čin, tak jako ukrajinský režisér.[20]

Hladovka 2018[editovat | editovat zdroj]

Dne 14. května 2018 zahájil ve vězení ve městě Labytnangi časově neomezenou hladovku. Podmínkou jejího přerušení je propuštění všech ukrajinských politických vězňů na území Ruska.[21] Šestadvacátý den hladovky byl kritický, Sencov byl převezen do nemocnice, kde byl jeho stav stabilizován. Od té doby dostává katetrem 3 až 4 litry výživy.[22]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Sencovova známá, producentka Anna Palenčuková, popírá jeho členství v Pravém sektoru s odůvodněním, že nemluví ukrajinsky, což je podle ní v Pravém sektoru podmínka členství.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ukrajinistka Víchová: Moc dobře víme, že Putin z humanitárních důvodů Sencova nepropustí. Radiožurnál [online]. 2018-08-22 [cit. 2018-08-22]. (slyš audio: 12:51). Dostupné online. 
  2. http://www.isni.org/0000000458180681
  3. Oleg Sentsov [online]. 2015-09-03 [cit. 2016-06-27]. Dostupné online. (nizozemsky) 
  4. Сценарна майстерня. Олег Сенцов. screenplay.com.ua [online]. [cit. 2016-06-27]. Dostupné online. 
  5. Фильм "Гамер" - дебют украинского режиссера Олега Сенцова. Трейлер. РИА Новости [online]. 2012-5-3 [cit. 2015-9-1]. Dostupné online. (rusky) 
  6. Additional Information. Amnesty International [online]. [cit. 28.6.2016]. Dostupné online. 
  7. НЕХЕЗИН, Виктор. Как режиссера Сенцова обвиняли в терроризме. BBC [online]. 2015-6-21 [cit. 2015-9-1]. Dostupné online. (rusky) 
  8. Ukrajinský režisér se letos na svobodu nedostane. Moskva mu prodloužila vazbu. Hospodářské noviny [online]. [cit. 28.6.2016]. Dostupné online. 
  9. Ukranian activists sentenced after unfair trial. Amnesty International [online]. [cit. 28.6.2016]. Dostupné online. 
  10. Детектив по делу Олега Сенцова. Open Russia [online]. [cit. 28. 6. 2016]. Dostupné online. 
  11. Additional information. Amnesty International [online]. [cit. 28. 6. 2016]. Dostupné online. 
  12. Na 20 let odsouzený režisér Sencov: Rusku vládnou zločinci. Bojíte se, že vás zabijí. lidovky.cz [online]. [cit. 28. 6. 2016]. Dostupné online. 
  13. Russian Federation: Witness must be protected against torture: Gennady Afanasiyev. Amnesty International [online]. [cit. 28. 6. 2016]. Dostupné online. 
  14. СВЕТОВА, Зоя. Детектив по делу Олега Сенцова. Open Russia [online]. [cit. 28. 6. 2016]. Dostupné online. 
  15. Russia jails Ukraine director Sentsov on terror charges. BBC [online]. [cit. 28. 6. 2016]. Dostupné online. 
  16. OSAVOLIYK, Andriy. The case of Oleg Sentsov. Open Dialog Foundation [online]. [cit. 28. 6. 2016]. Dostupné online. 
  17. a b Процесс Сенцова. Допрос Чирния. Медиазона [online]. [cit. 28. 6. 2016]. Dostupné online. 
  18. Процесс Сенцова. Доказательства обвинения. Медиазонa [online]. [cit. 28. 6. 2016]. Dostupné online. 
  19. Дело Сенцова — притча о трусости, предательстве и смелости. Открытая Россия [online]. [cit. 28. 6. 2016]. Dostupné online. 
  20. Ruský soud odsoudil, ale nepotrestal performera Pavlenského. Svobodné fórum [online]. [cit. 28. 6. 2016]. Dostupné online. 
  21. MACHONIN, Jan. Hladovka až do konce. ‚Smrt Olega Sencova by zostudila Rusko,‘ bije ruská inteligence na poplach. iRozhlas.cz [online]. 2018-5-26. Dostupné online. 
  22. Режиссер Сенцов отказался просить Путина о помиловании. BBC News [online]. BBC, 2018-06-22 [cit. 2018-06-23]. Dostupné online. (rusky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Vlastní publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Autobiografie (v literární podobe). 2018.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]