Cenzura na internetu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Internetová cenzura a dohled ve světě dle Reportérů bez hranic[1][2][3]
     Všudypřítomná cenzura
     Značná cenzura
     Selektivní cenzura
     Měnící se situace
     Minimální nebo žádná cenzura
     Není klasifikováno / nejsou data

Internetová cenzura je kontrola a filtrování informací, včetně potlačování „nevhodného“ obsahu proudícího Internetem. Z právního hlediska je to jedna z forem cenzury, od těch ostatních se ale v několika ohledech liší. Cenzura Internetu je vnímána převážně negativně a bývá spojována se snahou utajit nechtěné informace. Očekává se, že pokud by nastala nějaká mezní událost, která by byla obdobou 11. září v letecké dopravě a následného nezdařeného atentátu za použití tekutin na palubě letadla, po kterých lidé akceptovali, že si na palubu letadla nemohou vzít tekutiny, internetová cenzura může být akceptována.[4]

Specifika internetové cenzury[editovat | editovat zdroj]

Nejvýraznějšími odlišnostmi od jiných typů cenzury jsou:

  • povaha samotného prostředí Internetu, v kontrastu s ostatními médii
  • fakt, že jde o decentralizované médium, které nemá jedno jediné ústředí
  • na rozdíl od většiny ostatních médií je Internet taktéž interaktivní, s rolí návštěvníků, čtenářů, apod.
  • otázka hranic u putování informací z a do jiných zemí
  • problém, kdo se může pasovat do role cenzora
  • co cenzora k cenzuře informací opravňuje
  • podle jakého klíče má být cenzura opravňována
  • komplikovaný (právní) vztah mezi cenzorem, majitelem stránek, uživateli, poskytovateli připojení, atd.

Druhy internetové cenzury[editovat | editovat zdroj]

Podle praktik cenzora[editovat | editovat zdroj]

  • (pasivní) blokování obsahu.
  • (aktivní) postihování lidí, kteří šíří „závadný“ obsah
    • věznění
    • nejvyšší trest (znám pouze 1 případ na světě, z Afghánistánu)
  • (aktivní) zákaz Internetu jako celek, popř.
  • omezení Internetu a kontrola, jakým způsobem ho uživatelé používají
  • omezení přístupu k výpočetní technice

Blokování obsahu[editovat | editovat zdroj]

Cenzura na internetu podle jednotlivých zemí[editovat | editovat zdroj]

  • Spojené arabské emiráty filtrují všechny stránky s TLD .il (Izrael).[5]
  • Francie a Německo filtrují stránky, které zpochybňují holokaust.[5]
  • V Bělorusku je od 6. ledna 2012 zákaz přístupu na veškeré zahraniční servery; zodpovědnost nesou poskytovatelé připojení.[6]
  • Ve Vietnamu musejí provozovatelé internetových kaváren instalovat do počítačů určených pro zákazníky program pro sledování jejích aktivity na Internetu.[7]
  • Z materiálů zveřejněných na WikiLeaks vyplývá, že Austrálie, Finsko a Dánsko zneužívají problému dětské pornografie k tomu, aby zcenzurovaly legitimní internetové stránky.[8]
  • některé země blokují vyhledávání určitých slov,[5] například:
  • internetová cenzura v určitých zemích vychází z premisy omezení samotného internetového připojení,[5] např.
    • v Myanmaru:
      • má přístup k internetu cca 1 % obyvatelstva
      • legální je prohlížet pouze předem schválené stránky – jejich seznam a samotné schvalování řídí myanmarská vláda
      • internetové kavárny musejí provádět screenshoty prohlížečů, které jejich návštěvníci používají, každých 5 minut a umožnit k nim přístup představitelům myanmarské vlády
    • v Afghánistánu:
      • má přístup k Internetu cca 1 % obyvatelstva
      • 1 případ trestu smrti pro novináře, který prostřednictvím Internetu distribuoval informace o právech žen
    • v Korejské lidově demokratické republice
      • přestože je (v hlavním a největších městech) připraveno několik druhů připojení (BGAN, thuraya, satelitní připojení), neexistují programy nebo jakákoli iniciativa pro plošné připojení k Internetu
      • k Internetu nemá přístup nikdo kromě několika málo jedinců na nejvyšších místech administrativy
      • připojení k Internetu existují jen na pár místech v Pchjongjangu a hrstce větších měst, v luxusních hotelích a „zónách pro zahraniční návštěvníky“ (ti sice nejsou od obyvatel fyzicky nijak odděleni, ale obyčejní Korejci mají zakázáno s cizinci mluvit a cizinci se nikdy nedostanou z dohledu delegáta, který jim byl přidělen)
      • existuje jen něco kolem 30 oficiálních, vládních webových míst severokorejské administrativy[10]
  • podle Reportérů bez hranic existuje na světě okolo 2600 webových míst, které jsou předmětem cenzury jedné nebo více zemí, uplatňující internetovou cenzuru.[5]
  • na světě je nebo bylo v souvislosti s internetovou cenzurou trestně stíháno celkem několik tisíc lidí:[5][11]
    • 1845 v Turecku
    • 48 v Čínské lidové republice
    • 24 na Kubě
    • 1 člověk v Myanmaru
    • 1 blogger v Egyptě (Maikel Nabil, 3 roky vězení)[12]
    • 1 novinář v Afghánistánu (Sajjid Parvíz, popraven)
    • celkem je uvězněno 64 lidí, většinou novinářů, bloggerů a disidentů
  • technologii filtrování výše zmíněným zemím dodávají americké korporace, jmenovitě např. Microsoft a SmartFilter.

Čínská lidová republika[editovat | editovat zdroj]

Čínská lidová republika vykazuje největší růst „internetové populace“ (ta s 389 miliony v roce 2009 překonala Spojené státy americké a je největší na světě);[13] současně má ale i největší počet lidí odsouzených v souvislosti s internetovou cenzurou (48). Tamní vláda vybudovala pravděpodobně nejsofistikovanější systém internetové cenzury ze všech zemí, kteří tento typ cenzury používají – filtrovány jsou stránky mluvící o změně nebo svrhnutí komunistického režimu v Číně, demokracii, nezávislosti Tibetu, Dalajlámovi, hnutí Fa-lun-kung atd.[9] Pro účel obhájení cenzury a podpory „správného“ prohlížení Internetu používá vláda i vlastní maskoty – policisty Jing-Jing a Dža-Čcha.

Podle internetové společnosti ThousandEyes používá tzv. „velký čínský firewall“ několika technik blokací webů, které se navzájem doplňují: vkládání falešných odpovědí do DNS dotazů, blokace na základě IP adres, deep packet inspection a vynucení ukončení TCP spojení a vytváření atmosféry, že je uživatel sledován.[14]

Výsledky hledání ve vyhledávači Googlu (google.cn) podléhají cenzuře vlády ČLR[5] (tato situace se na začátku roku 2010 začíná měnit[15]) a cenzuře podléhá i populární VoIP program Skype.[16][17][18] Čínské blogy provozované Microsoftem odmítají v názvech příspěvků slovo „demokracie“. V roce 2005 byl na 10 let vězení odsouzen blogger a novinář Shi Tao kvůi „protistátní činnosti“, po upozornění představitelů vlády firmou Yahoo!, jejíž emailovou službu Tao používal.

Kuba[editovat | editovat zdroj]

Na Kubě mělo přístup k Internetu v roce 2007 jen 1,7 % obyvatelstva.[19] Soukromý přístup k Internetu je zakázán, pro e-maily existují veřejně přístupné terminály, z nichž ovšem nejde prohlížet web. Výjimku tvoří jen nejvyšší akademická obec a výše postavení státní zaměstnanci se speciální autorizací.[19] Běžní občané si nemohou koupit počítač.[20], cizinci mohou Internet využívat jen v několika málo prestižních hotelech, ale i tam je přístup k Internetu filtrován firewally.[20] Obecně platí, že přístup je povolen jen k předem schváleným kubánským stránkám a přístup k zahraničním serverům je bráněn firewally[19] Kubánci pro přístup k Internetu kupují na černém trhu hesla nebo jiné prostředky pro obcházení cenzury.[20]

Pákistán[editovat | editovat zdroj]

V Pákistánu jsou blokovány jsou weby, které údajně urážejí islám.[21] V roce 2010 byl i zablokován YouTube a některé články na Wikipedii.[22]

Rusko[editovat | editovat zdroj]

V Rusku je uplatňována povinnost poskytovatelů internetového připojení filtrovat vybrané webové stránky (např. LinkedIn[23]).

Sýrie[editovat | editovat zdroj]

Sýrie blokuje servery YouTube, Amazon, Hotmail, pro-kurdské stránky[5] a stránky Muslimského bratrstva a weby, které se nacházejí v Izraeli.[24] Od května 2008 do února 2009 byla v zemi blokována i arabská Wikipedie[24] a přístup na sociální síť Facebook byl v zemi blokován do února 2011.[25] Blokovány jsou rovněž některé komunikační aplikace pro mobilní telefony mezi než patří např. WhatsApp.[25]

S využitím techniky deep packet inspection (rozpoznávání komunikace na základě obsahu přenášených paketů) byly často blokované i prostředky pro přesměrování nebo ochranu počítačové komunikace jako VPN, Tor, IPSec a L2TP.[26]

Internetová cenzura v Česku[editovat | editovat zdroj]

V Česku je jakákoli cenzura, a tedy i internetová, zakázána Článkem 17, odstavcem 3 Listiny základních práv a svobod.[27] V současné době také neexistuje žádný zákon, který by ustanovoval oprávnění nebo povinnost kohokoli zasahovat do internetové komunikace a omezovat nebo měnit přenášené informace. Zakázat zpřístupnění informací na Internetu může pouze soud, a to prostřednictvím rozsudku nebo předběžného opatření[28] (například na základě žaloby na ochranu osobnosti, tedy § 13, odst. 1 Občanského zákoníku[29]) – to však nevylučuje odpovědnost (včetně případné odpovědnosti trestní) za zveřejnění nebo jiné sdělení informací prostřednictvím Internetu.

Využití Internetu pro šíření informací je v trestním zákoníku posuzováno obdobně jako šíření informací tiskem, rozhlasem, televizí apod. a znamená u takového skutku, pokud je trestným činem (např. trestný čin podle § 356 Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod nebo § 191 Šíření pornografie), přísnější trestnost[30].

Ke dni 1. ledna 2017 vzniklo na ministerstvu vnitra Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám, jehož očekávaná činnost byla např. prezidentem Milošem Zemanem předem spojována s cenzurou internetu.[31][32]

Šíření obchodních sdělení upravuje zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti. Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která šíří obchodní sdělení (např. elektronickou poštou) v rozporu s tímto zákonem, může být Úřadem pro ochranu osobních údajů pokutována až do výše 10 milionů Kč.[33]

Odpovědnost poskytovatele internetového připojení za přenášená data je zákonem 480/2004 Sb. obecně vyloučena. Není povinen dohlížet na obsah přenášených informací ani aktivně vyhledávat skutečnosti, které by mohly svědčit o protiprávním obsahu. V podobném postavení je i ten, kdo poskytuje dočasné meziuložení informací (technicky např. provozovatel proxy serveru) nebo ukládání informací poskytovaných uživatelem (např. provozovatel webhostingu). Poskytovatel však za obsah informací odpovídá v případě, že mohl vzhledem k předmětu své činnosti a okolnostem a povaze případu vědět, že obsah ukládaných informací nebo jednání uživatele jsou protiprávní, nebo dozvěděl-li se prokazatelně o protiprávní povaze obsahu ukládaných informací nebo o protiprávním jednání uživatele a neprodleně neučinil veškeré kroky, které lze po něm požadovat, k odstranění nebo znepřístupnění takovýchto informací[33].

V České republice neexistuje zákon, který by bránil poskytovateli internetového připojení uzavřít s uživatelem takovou smlouvu, která poskytovateli dovoluje omezit přístup uživatele k některým informacím nebo tyto informace pozměnit. Na základě toho někteří poskytovatelé blokují provoz na některých portech, omezují přenosovou rychlost některých typů komunikace nebo blokují přístup k některým webovým stránkám. Svévolný zásah do komunikace (nepodložený smlouvou) je však posuzován jako protizákonný.[34]

V současné době omezují přístup k některým webovým stránkám společnosti Telefónica O2 Czech Republic[35][36], Vodafone Czech Republic[37][38] a T-Mobile Czech Republic[39]. K blokaci využívají databázi britské organizace Internet Watch Foundation, Telefónica O2 připravuje také lokální databázi vytvářenou společně se sdružením Online Safety Institute a s Policií ČR[35].

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR v dubnu 2016 a Senát Parlamentu ČR v květnu téhož roku schválily vládní návrh zákona o hazardních hrách (platný od 1. ledna 2017), který mj. ukládá poskytovatelům připojení k Internetu povinnost blokovat přístup ke stránkám s nelegálními hazardními hrami podle seznamu spravovaného Ministerstvem financí ČR. Proti této povinnosti se kriticky postavila odborná veřejnost včetně všeobecně známých institucí a firem (např. Český telekomunikační úřad, Seznam.cz, aj.).

Způsoby obcházení cenzury Internetu[editovat | editovat zdroj]

Způsoby obcházení blokace konkrétních webů nebo služeb závisí na tom, jaké technologie jsou použity pro vlastní blokaci. Např. pro obejití jednoduché blokace webů prostřednictvím takto nastavených DNS serverů stačí nastavit používání jiných DNS serverů, třeba i těch, které se nacházejí v jiné zemi. K obejití pokročilejších způsobů blokace se používají technologie umožňující přesměrovat počítačovou komunikaci mimo oblast blokace (např. virtuální privátní sítě nebo Tor) nebo technologie úplně skrývající celou komunikaci (např. I2P). Především v zemích s autoritativní vládou může být samotné používání některých nástrojů pro obcházení cenzury Internetu nebo pro zajištění anonymní či šifrované komunikace trestným činem.

Před aktivní cenzurou Internetu, tedy postihem za šíření závadného obsahu, se lze do určité míry navíc chránit využíváním technologií pro anonymní a pseudonymní komunikaci, případně využíváním slaběji kontrolovaných sítí přístupných většímu počtu lidí současně (např. kavárny poskytující Wi-Fi připojení).

Na Kubě se speciální kódy pro přístup na Internet prodávají na černém trhu. Tyto kódy zpravidla fungují jen po krátkou dobu.[19]

V roce 2011 v souvislosti s protesty proti tehdejšímu egyptskému prezidentovi Muhammadu Husnímu Mubarakovi nařídila tamní vláda poskytovatelům připojení k Internetu na několik dní zablokovat přístup k Internetu.[40] Společnosti Google a Twitter proto vytvořili službu, která umožňovala přes telefon nahrát vzkaz na záznamník a tento vzkaz zveřejnit na Twitteru s hashtagem #egypt. Následně byly organizací SmallworldNews tyto vzkazy překládány do angličtiny.[41]

Po zablokování přístupu k Wikipedii v Turecku 29. dubna 2017 začal o 4 dny později projekt distribuce Wikipedie prostřednictvím protokolu IPFS.[42]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Internet censorship na anglické Wikipedii.

  1. OpenNet Initiative "Summarized global Internet filtering data spreadsheet", 8 November 2011 and "Country Profiles", the OpenNet Initiative is a collaborative partnership of the Citizen Lab at the Munk School of Global Affairs, University of Toronto; the Berkman Center for Internet & Society at Harvard University; and the SecDev Group, Ottawa
  2. "Internet Enemies", Enemies of the Internet 2014: Entities at the heart of censorship and surveillance, Reporters Without Borders (Paris), 11 March 2014. Retrieved 24 June 2014.
  3. Internet Enemies, Reporters Without Borders (Paris), 12 March 2012
  4. KUŽNÍK, Jan. Všem nám zcenzurují internet. Je jen otázkou, kdy to bude. technet.idnes.cz [online]. 29. listopadu 2012. Dostupné online.  
  5. a b c d e f g h V říjnu 2008 vydal časopis GOOD krátký souhrn cenzury na Internetu z pohledu vybraných zemí. [1]
  6. Bělorusko zakáže přístup na všechny zahraniční weby, Britské listy, 4. 1. 2012
  7. Internet censorship tightening in Vietnam. AsiaNews.it [online]. AsiaNews, 2010-06-22 [cit. 2017-06-03]. Dostupné online.  (anglicky) 
  8. http://cyberlaw.org.uk/2009/06/29/wikileaks-italian-secret-internet-censorship-list-287-site-subset-21-jun-2009/
  9. a b OpenNet Initiative. Country Profiles [online]. 2012-08-09, [cit. 2017-06-03]. Kapitola China. Dostupné online. (anglicky) 
  10. http://www.physorg.com/news6109.html
  11. http://opennet.net/accessdenied
  12. Egyptský blogger dostal tři roky za kritiku vojenského režimu
  13. COUNTRY COMPARISON :: INTERNET USERS, The CIA World Factbook
  14. Young Xu. Deconstructing the Great Firewall of China. ThousandEyes Blog [online]. ThousandEyes, 2016-03-08 [cit. 2017-08-05]. Dostupné online.  (anglicky) 
  15. JEMELKA, Petr. Internet necenzurujeme, opáčila Googlu Čína. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2010-01-13 [cit. 2017-06-03]. Dostupné online.  
  16. Alison Maitland – Skype says texts are censored by China. Publikováno: 18. dubna 2006 22:23, poslední aktualizace 18. dubna 2006 23:01. www.ft.com, Financial Times
  17. John Leyden Skype uses peer pressure defense to explain China text censorship Publikováno 20. dubna 2006 16:50 GMT, www.theregister.co.uk
  18. Odposlouchávat Skype? Ale ano!, digitálně.stahuj.centrum.cz
  19. a b c d Kubánci mají svůj "google". Nenajde nic. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2007-02-17 [cit. 2013-01-23]. Dostupné online.  
  20. a b c Internet population na serveru CIA World Factbook
  21. Websites blocked, PTA tells SC: Blasphemous material. Dawn [online]. 2006-03-14 [cit. 2017-06-03]. Dostupné online.  (anglicky) 
  22. Pakistan blocks access to YouTube in internet crackdown. BBC [online]. BBC, 2010-05-20 [cit. 2017-06-03]. Dostupné online.  (anglicky) 
  23. ČTK; VŠETEČKA, Roman. Profesní sociální síť LinkedIn se v Rusku dočkala zablokování. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2016-11-18 [cit. 2017-07-24]. Dostupné online.  
  24. a b Reporters Without Borders. Internet Enemies [online]. 2011-03, [cit. 2017-06-03]. Kapitola Syria. Dostupné online. (anglicky) 
  25. a b Freedom House. Freedom on the Net 2015 [online]. [cit. 2017-06-03]. Kapitola Syria. Dostupné online. (anglicky) 
  26. OTHMAN, Dlshad. Bypassing censorship by using obfsproxy and openVPN , SSH Tunnel [online]. 2013-06-22. Dostupné online. (anglicky) 
  27. Listina základních práv a svobod
  28. Zákon č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád
  29. Zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník
  30. Zákon č. 140/1961 Sb., Trestní zákon
  31. BARTONÍČEK, Radek; PRCHAL, Lukáš. Chovanec: Nejsme Koniáš, půjdu to Zemanovi vysvětlit. Pokud se objeví lži, jen nabídneme náš pohled. Aktuálně.cz [online]. 2017-01-05 [cit. 2017-01-06]. Dostupné online.  
  32. HLAVÁČOVÁ, Veronika. Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám startuje. Nepůjde o cenzuru, ujistilo ministerstvo vnitra. Český rozhlas [online]. 2017-01-02 [cit. 2017-01-06]. Dostupné online.  
  33. a b Zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti
  34. Eurotel se svým Akceleratorem porušil zákon
  35. a b Telefónica O2 potvrdila filtrování stránek
  36. Telefonica O2 má kvůli pornu problémy s připojením
  37. Vodafone blokuje nelegální a nevhodný obsah v mobilech i počítačích
  38. Stalo se: Vodafone přehodnotil své blokování Internetu
  39. T-Mobile pomáhá v boji proti zneužívání dětí blokováním nelegálního obsahu
  40. VOKÁČ, Luděk. Egypt kvůli protestům zablokoval mobilní telefony i internet. mobil.idnes.cz [online]. MAFRA, 2011-01-28 [cit. 2016-30-10]. Dostupné online.  
  41. Google and Twitter launch service enabling Egyptians to tweet by phone. The Guardian [online]. Guardian News and Media, 2011-02-01 [cit. 2016-10-30]. Dostupné online.  (anglicky) 
  42. Uncensorable Wikipedia on IPFS [online]. 2017-05-03, [cit. 2017-05-12]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]