Súdán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o republice Súdán. Další významy jsou uvedeny na stránce Súdán (rozcestník).
Súdánská republika
جمهورية السودان
(Džumhúríjat as-Súdán)
vlajka Súdánu
vlajka
znak Súdánu
znak
Hymna: Nahnu džund Alláh džund al-watan
Geografie

Sudan (orthographic projection) highlighted.svg Poloha Súdánu

Hlavní město: Chartúm (الخرطوم)
Rozloha: 1 886 068 km² (15. na světě)
Nejvyšší bod: Deriba (pohoří Džabal Marra) (3042 m n. m.)
Časové pásmo: +2
Poloha: 15° s. š., 32° v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 37 345 935 (37. na světě, 2017)
Hustota zalidnění: 16,4 ob. / km²
HDI: 0,526 (střední) (146. na světě, 2007)
Jazyk: arabština (úřední), domorodé jazyky, angličtina
Náboženství: islám (70 %), domorodá náboženství (25 %), křesťanství (5 %)
Státní útvar
Státní zřízení: federativní prezidentská republika
Vznik: 1. ledna 1956 (nezávislost na Velké Británii a Egyptě)
Prezident: Umar al-Bašír
Předseda vlády: Bakri Hassan Saleh
Měna: súdánská libra (SDG)
HDP/obyv. (PPP): 4 388[1] USD (136. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 729 SDN SD
MPZ: SUD
Telefonní předvolba: +249
Národní TLD: .sd
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Súdán, oficiálně Republika Súdán (Džumhúrijat as-Súdan), je stát na severovýchodě Afriky, nacházející se na jih od Sahary částečně v oblasti Sahelu. Hraničí s Egyptem na severu; s Libyí, Čadem a Středoafrickou republikou na západě; Jižním Súdánem na jihu a s Etiopií, Eritreou a Rudým mořem na východě.

V Súdánu žije 37 milionů lidí (k roku 2017) a zaujímá celkovou rozlohu 1 861 484 kilometrů čtverečních. Do 9. července 2011, kdy se osamostatnil Jižní Súdán, byl největším státem kontinentu, nyní je třetí za Alžírskem a Demokratickou republikou Kongo.[2]

Převládající náboženství je islám. Úředními jazyky jsou arabština a angličtina. Hlavním městem je Chartúm, který se nachází na soutoku Modrého a Bílého Nilu.

V Evropě se o území na jih od Egypta hovořilo jako o Núbii. Za první státní útvar můžeme považovat již království Kerma, jež vzniklo kolem roku 2500 př. n. l. a existovalo takřka tisíc let. Dalším významným státem bylo království Kuš (785 př. n. l. – 350). Následovala království Nobatie, Makúrie a Alodie, přičemž všechna byla křesťanská. Od 16. století však začalo docházet k masivní arabizaci a islamizaci. Roku 1898 získali vliv v oblasti Britové. V roce 1953 poskytli Súdánu samosprávu, nezávislost byla vyhlášena 1. ledna 1956. Pod vládou Džafara Nimeiryho zavedl Súdán v roce 1983 islámské právo Šaría. To vyhrotilo rozpory mezi islámským severem a křesťansko-animistickým jihem a vedlo k občanské válce, jež vyvrcholila odtržením Jižního Súdánu v roce 2011. Porušování lidských práv, pronásledování neislámských náboženství a obvinění, že Súdán je bezpečným útočištěm pro islámské teroristy, izoloval zemi od většiny mezinárodního společenství. Sankce OSN proti Súdánu platí od roku 1995.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Súdánu.
Vyhlášení nezávislosti 1. ledna 1956

Ve starověku bývala severní část Súdánu součástí Egypta. Ve 3. století se v zemi objevilo křesťanství, většího rozšíření však došel v 7. století islám.

V 80. letech 19. století náboženský vůdce al-Mahdí sjednotil kmeny na západě a ve středním Súdánu a vytvořil jednotný stát. Ten byl zničen až v roce 1898 spojenými silami Anglie a Egypta (viz Mahdího povstání), nahrazen byl Anglo-Egyptským Súdánem. Silnější slovo v zemi měli Britové.

Prakticky hned po získání nezávislosti v roce 1956 začaly spory mezi vládnoucím arabským severem a černým jihem, které vedly k 17 let trvající občanské válce. Ta skončila v roce 1972 dohodou z Addis Abeby, která jižním oblastem poskytovala větší míru autonomie. Pro nedodržování smlouvy a násilné vyvlastňování půdy na jihu země se ovšem boje rozhořely znovu v roce 1983. Klíčovou roli v této druhé fázi sehrála Súdánská lidově osvobozenecká armáda. V roce 1989 se moci chopil generál Umar al-Bašír a vládne dodnes.

V roce 1991 se do země přesunul Usáma bin Ládin se svou organizací al-Kajdá a začal podporovat penězi i mocí vládnoucí garnituru. Ze země byl vypovězen v roce 1996 a vrátil se do své domovské základny v Afghánistánu.[3]

V roce 1993 se Sudán přeměnil na islámský totalitní stát, ve kterém al-Bašír zrušil Revoluční velitelskou radu a vytvořil Národní islámskou frontu (NIF) s vládou složenou výhradně ze členy NIF.

V roce 1998 letadla americké armády zaútočila na farmaceutickou továrnu v Chartúmu, kde se údajně vláda pokoušela vyrábět chemické zbraně.

Občanská válka s jihem skončila po v lednu 2005 podepsáním mírové smlouvy. 22 let trvající občanská válka má mimo jiné na kontě 1,9 miliónu mrtvých civilistů, 4 miliony uprchlíku a několik hladomorů.

V roce 2003 začalo povstání na západě v oblasti Dárfúr, které trvá dodnes (viz konflikt v Dárfúru).

V lednu 2011 se v Jižním Súdánu konalo referendum o nezávislosti tohoto území. V důsledku referenda se Jižní Súdán stal 9. července 2011 samostatným státem.[4]

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Súdánu.
Poušť na východě Sudánu

Značnou část súdánského povrchu zaujímá rozsáhlá rovina, která je dnem velké pánve Nilu. Na západě, východě a jihu je obklopena náhorními plošinami o průměrné nadmořské výšce 500 až 1 000 m n. m. Na severovýchodě státu se rozkládá písčitokamenitá Núbijská poušť, která leží v nadmořské výšce 1 000 až 1 500 m n. m. Podél pobřeží Rudého moře se táhne pás Rudomořských hor, na území Súdánu se nachází i jejich nejvyšší hora – Džabal Oda (2.260m). Na jihovýchodě a východě zasahují na území Súdánu výběžky Etiopské vysočiny. Na severozápadě se rozkládá písčitá Libyjská poušť. Směrem k jihu přechází Libyjská poušť do vysočiny Dárfúru. V této oblasti se nachází vulkanické pohoří Džabal Marra s nejvyšším vrcholem země, který představuje kaldera Deriba (3.042m).

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

Všechny stálé řeky náleží povodí Nilu, který protéká Súdánem svým horním a středním tokem. Nil vzniká soutokem Bílého a Modrého NiluChartúmu. Níže na svém toku přijímá řeku Atbaru. Bílý Nil se rozlévá v období dešťů a vytváří rozsáhlé mělké jezero.

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Sever země má tropické pouštní podnebí, kdy červencová teplota se pohybuje okolo 35 °C (s maximy až kolem 50) a lednová okolo 24 °C. V jižní polovině země se projevuje rovníkové monzunové podnebí, má vlhké letní a suché zimní období. Množství srážek se zvyšuje od severu, kde je do 25 mm srážek, k jihu, kde je mezi 500 a 1 500 mm.

Trh v Umm Durmánu

Významná města[editovat | editovat zdroj]

Politika[editovat | editovat zdroj]

Politické regiony Súdánu.
     Dárfúr
     Severní Súdán
     Východní fronta, oblasti operací k červenci 2006
     Oblast Abyei, vytyčená Stálým rozhodčím soudem

V zemi vládne autoritářský režim generála Umara al-Bašíra. V roce 2005 byla v Nairobi podepsaná mírová smlouva s jihem, která obsahuje tyto hlavní body:

  • autonomie pro Jižní Súdán
  • stažení vojáků SPLA ze severu a vládních vojáků z jihu
  • příjmy z vývozu ropy se rozdělí půl na půl mezi sever a jih
  • jih získá 30% podíl moci na centrální úrovní, 45% na jihu
  • o pokračovaní či nepokračování jurisdikce islámského práva na jihu rozhodne zvolený parlament

Smlouva z Nairobi slibovala možnost vyhlášení referenda o plné nezávislosti Jižního Súdánu. K němu došlo v roce 2011. Pro nezávislost v referendu hlasovalo 98,83 % jižních Súdánců. Jižní Súdán se 9. 7. 2011 stal 54. africkým státem. Nevyřešené zůstávají otázky sdílení ropných výnosů a status na ropu bohaté oblasti Abyei. Súdán každopádně přišel rozdělením země o čtvrtinu obyvatelstva, třetinu území a  70–80 % zásob ropy. To Bašírovou mocí přesto neotřáslo a v dubnu 2015 byl opětovně zvolen prezidentem.

Na západě země stále pokračuje konflikt v Dárfúru, který si vyžádal přes 300 000 obětí.[5] Světové pohoršení vzbuzují kruté činy arabských milicí (džandžavíd) vůči civilistům. Toto řádění není pod kontrolou centrální vlády, ta však také neusiluje o uklidnění situace. Mezinárodní trestní tribunál v Haagu vydal kvůli podezření ze spáchání zločinu genocidy v Dárfúru zatykač na prezidenta Bašíra. 12. července 2010 byl vydán zatykač druhý, stále aktuální. Zatykač byl vydán i na súdánského ministra obrany.[6]

Zahraniční vztahy[editovat | editovat zdroj]

Súdán má s většinou sousedů problematické vztahy. V 90. letech 20. století vytvořily Uganda, Keňa a Etiopie protisúdánskou koalici, která měla zamezit šíření vlivu Národní islámské fronty a radikálního islámu vůbec. Súdánská vláda naopak podporovala protivládní povstalecké skupiny v těchto zemích, jako byla např. Boží armáda odporu v Ugandě.[7] Súdán má také územní spor s Egyptem o Halaibský trojúhelník.

Spojené státy americké nakonec protisúdánskou koalici podpořily a napsaly Súdán na svůj seznam sponzorů terorismu. V reakci na to si Súdán vytvořil silné vazby na husajnovský Irák a Írán. Súdán má také rozsáhlé politicko-hospodářské vztahy s Čínou, která těží deset procent súdánské ropy. Podle bývalého sudánského ministra je Čína rovněž největším dodavatelem zbraní do Súdánu.[8]

V prosinci 2005 se Sudán stal jedním z mála států, které uznaly marockou nadvládu nad Západní Saharou.[9] V roce 2015 se Súdán podílel na intervenci vedené Saudskou Arábií v Jemenu proti silám loajálním k bývalému prezidentovi Ali Abdalláhovi Sálihovi.[10]

Lidská práva[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1983 zahubila občanská válka a hladomor v Súdánu téměř 2 milionů lidí.[11] Odhaduje se, že během druhé súdánské občanské války bylo až 200 000 lidí zotročeno.[12]

Súdán má podle organizace Reportéři bez hranic 172. nejméně svobodná média na světě (ze 180 zemí).

Muslimové (a to i ti, kteří museli islám přijmout pod hrozbou násilí), kteří konvertují ke křesťanství, mohou čelit trestu smrti za zločin apostáze. V roce 2014 byla Meriam Ibrahim odsouzena pro svou křesťanskou víru na smrt.[13] Po nátlaku mezinárodního společenství a organizací zabývajících se lidskými právy, byla Meriam propuštěna, bylo jí dovoleno opustit zemi a v USA, kde byla přijata, začala nový život s manželem a dcerou, která se jí narodila právě ve vězení.

Podle zprávy UNICEF z roku 2013 bylo 88 % žen v Súdánu podrobeno zmrzačení ženských pohlavních orgánů zvanému ženská obřízka.[14] Súdánský zákon o manželství byl mezinárodními organizacemi kritizován za to, že umožňuje sňatky s dětmi (od 10 let).[15] Homosexualita je v Súdánu nezákonná a trestaná smrtí.[16]

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Súdánu.
Ropné a plynové koncese v Sudánu – 2004

Súdán je méně rozvinutý zemědělský stát, patří k nejchudším státům světa. Súdán má ohromné zdroje nerostného bohatství, nejdůležitější je ropa. Ta se těží převážně na jihu země a ropovodem transportuje do přístavu Búr Súdán. Díky penězům z ropy lze očekávat postupné zvyšovaní nyní velice nízké životní úrovně obyvatel.

Těžba[editovat | editovat zdroj]

Z nerostných surovin se těží chróm, zlato a sůl. Na výrobě elektrické energie se více jako dvou třetin podílejí vodní elektrárny.

Zemědělství[editovat | editovat zdroj]

Zemědělství zaměstnává 80 % obyvatel, tvoří však jen 40 % HDP. Ze zemědělských plodin se pěstují cukrová třtina, čirok, bavlna, pšenice, proso, podzemnice olejná, sezam, rýže, jamy, ovoce, datle a zelenina. Pro živočišnou výrobu jsou důležité skot, ovce, kozy, velbloudi, osli, drůbež a rybolov. Významná je těžba dřeva a produkce arabské gumy, ve které je největším světovým producentem. Kromě silniční a železniční dopravy se využívá splavných řek, především Nilu.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Náboženství v Sudánu[17]
víra procent
Islám
97 %
Africká tradiční náboženství
1,5 %
Křesťanství
1,5 %

Arabové tvoří 70 % obyvatel, zbytek pak hlavně černoši (Furové, Bejaové, kmeny Nuba, Fallata ad.). Většina obyvatel (97 %) vyznává sunnitský islám, zbytek tvoří malé komunity křesťanů a animistů. Islám je základem zákonodárství a státním náboženstvím. Křesťané jsou pronásledováni. Také černoši jsou vystaveni ze strany Arabů mnoha protivenstvím: během občanské války bylo mnoho černošských obyvatel jihu uneseno do otroctví.[18]

Pouštní oblasti Súdánu jsou velmi řídce osídleny, proto průměrná hodnota osídlení dosahuje 15 osob na km².

Počet obyvatel byl v roce 2018 odhadnut na 41,3 milionu. Populační přírůstek je velmi vysoký: 2,41 % ročně. Počet obyvatel je však proměnlivý v důsledku občanské války, hladomorů a emigrace do Čadu a Ugandy na straně jedné a přílivu muslimských migrantů z Etiopie a Eritreje na straně druhé. Navíc, mnoho venkovanů žije stále kočovným způsobem života, okolo 2 milionů. V pohybu je také každým rokem asi 500 000 sezónních dělníků. V zemědělství pracuje 80 % obyvatel, v průmyslu 7 %, ve službách 13 %.[6]

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Nejvýznamnějším súdánským spisovatelem je Tayeb Salih. Z autorek je to Leila Aboulela, píšící anglicky. Herec Alexander Siddig se proslavil zejména v americkém televizním seriálu Star Trek.

Súdán se od roku 1960 zúčastňuje olympijských her. K roku 2018 získal jedinou medaili, a to díky běžci Ismailu Ahmedu Ismailovi, který na olympijských hrách v Pekingu roku 2008 získal stříbro v běžeckém závodě na 800 metrů. Na stejné trati bral stříbro Abubaker Kaki na mistrovství světa (2011), navíc se stal dvakrát mistrem světa v hale (2008, 2010). Úspěšným běžcem je i Rabah Yousif, který však nyní reprezentuje Británii. Súdánská fotbalová reprezentace vyhrála v roce 1970 mistrovství Afriky (Africký pohár národů). Basketbalista Manute Bol se prosadil v americké lize NBA a se svými 231 centimetry je dosud nejvyšším hráčem, který v ní nastupoval.

Některá súdánská archeologická naleziště byla zapsána na seznam světového kulturního dědictví UNESCO: Především jsou to vykopávky na ostrově Meroe. Meroe bylo hlavní město starověkého núbijského království Kuš. Archeologické práce, které zde začaly roku 1902, odhalily budovy a ulice, chrám zasvěcený bohu Amonovi, paláce a přístavní hráz. Ve třech nekropolích 4 km východně od města je asi 200 pyramid. Druhou lokalitou na seznamu jsou vykopávky v Gebel Barkal a v Napatanu. Pět lokalit leží v délce přes 60 km v údolí Nilu. Jsou svědkem napatanské kultury (900-270 př. n. l.) a meroitické kultury (270 př. n. l. - 350). I zde byly nalezeny hrobky s pyramidami, chrámy a paláce.[19]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online. 
  2. Seznam států světa podle rozlohy.
  3. Role vůdcovství v mezinárodních vztazích: 4. Usáma bin Ládin. Valka.cz [online]. Dostupné online. 
  4. "Jižní Súdán: Nejmladší africký stát". 100+1 zahraniční zajímavost. 11. května 2013.
  5. "V súdánském Dárfúru prý masově znásilnili 200 žen". Novinky. 5. listopadu 2014
  6. a b Súdán: Základní charakteristika teritoria. www.businessinfo.cz [online]. [cit. 2018-12-12]. Dostupné online. 
  7. NORMAN, Joshua. The world's enduring dictators. CBS News [online]. [cit. 2018-12-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. GOODMAN, Peter S. China Invests Heavily In Sudan's Oil Industry. Washington Post [online]. Dostupné online. 
  9. Sahara issue : Sudan supports Moroccan sovereignty over Southern Provinces :: moroccoTimes.com. web.archive.org [online]. 2006-02-26 [cit. 2018-12-12]. Dostupné online. 
  10. BOTELHO, Greg; AHMED, Saeed. Saudi-led coalition strikes rebels in Yemen, inflaming tensions in region. CNN [online]. 27. 3. 2015. Dostupné online. 
  11. U.S. Committee for Refugees: Crisis in Sudan. web.archive.org [online]. 2004-12-10 [cit. 2018-12-12]. Dostupné online. 
  12. CSI highlights “slavery and manifestations of racism”. IRIN [online]. 2001-09-07 [cit. 2018-12-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. http://beheardproject.com/meriam
  14. Female Genital Mutilation/Cutting: A statistical overview and exploration of the dynamics of change. UNICEF DATA [online]. 2013-07-22 [cit. 2018-12-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Sudan worst in Africa with legal marriage at age 10. news.trust.org [online]. Thomson Reuters [cit. 2018-12-12]. Dostupné online. 
  16. The 74 countries where it's illegal to be gay. The Independent [online]. 2016-05-17 [cit. 2018-12-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. The World Factbook [online]. cia.gov. (anglicky) 
  18. "Otroctví ve stínu občanské války". Dějiny a současnost.
  19. Súdán - dědictví UNESCO: Můj průvodce. mujpruvodce.cz [online]. [cit. 2018-12-10]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ABUSHARAF, Rogaia Mustafa. Transforming displaced women in Sudan : politics and the body in a squatter settlement. Chicago ; London: University of Chicago Press, 2009. ISBN 9780226001999. 
  • BURR, J. Millard; COLLINS, Robert O. Revolutionary Sudan : Hasan al-Turabi and the Islamist state, 1989-2000. Leiden ; Boston: Brill, 2003. ISBN 90-04-13196-5. 
  • CHIARI, Bernhard; KOLLMER, Dieter H. Sudan. Paderborn: Schöningh, 2008. ISBN 978-3-506-76396-9. 
  • COLLINS, Robert O. A history of modern Sudan. Cambridge: Cambridge University Press, 2008. ISBN 978-0-521-67495-9. 
  • HULME, Mike. The Changing Rainfall Resources of Sudan. Transactions of the Institute of British Geographers, New Series. 1990, roč. 15, čís. 1, s. 21-34. Dostupné online. 
  • IDRIS, Amir. Conflict and politics of identity in Sudan. Houndmills, Basingstoke, Hampshire; New York: Palgrave Macmillan, 2005. ISBN 1-4039-8107-8. 
  • JAMES, Wendy. War and survival in Sudan's frontierlands : voices from the Blue Nile. Oxford: Oxford University Press, 2007. ISBN 978-0-19-929867-9. 
  • PETALUMA, Calif. Sudan: Society and Culture. [s.l.]: World Trade Press, c1993-2010 [2010]. ISBN 978-1-60780-433-8. 
  • ROWE, Martin Timothy. The experience of protest : masculinity and agency among Sudanese refugees in Cairo. Cairo: American University in Cairo Press, 2009. ISBN 9781936481095. 
  • SHARKEY, Heather J. Christians among Muslims: The Church Missionary Society in the Northern Sudan. The Journal of African History. 2002, roč. 43, čís. 1, s. 51-75. Dostupné online. 
  • SOBIESZCZYK, Teresa; WILLIAMS, Lindy. Attitudes Surrounding the Continuation of Female Circumcision in the Sudan: Passing the Tradition to the Next Generation. Journal of Marriage and Family. Nov. 1997, roč. 59, čís. 4, s. 966-981. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]