Modrý Nil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Modrý Nil
Řeka poblíž Bahir Daru
Řeka poblíž Bahir Daru
Základní informace
Délka toku1 600 km
Plocha povodí311 548 km²
Průměrný průtok1 513 m³/s
SvětadílAfrika
Pramen
Ústí
Protéká
EtiopieEtiopie Etiopie, SúdánSúdán Súdán
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Středozemní moře, Nil
Blue nile map.png
Geodata
OpenStreetMapOSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Modrý Nil resp. Abbaj (amharsky ጥቁር አባይ [Abbaj Wenz], arabsky النيل الأزرق‎ [an-Nīl al-Āzraq]) je jednou ze dvou zdrojnic řeky Nil. Protéká Etiopií a Súdánem. Jeho délka je 1 600 km. Povodí má rozlohu 311 548 km².[1]

Průběh toku[editovat | editovat zdroj]

Výtok Modrého Nilu z jezera Tana

Hlavní zdrojnicí je Malý Abbaj, který pramení na jihozápadních svazích hor Čoke jižně od jezera Tana, do kterého ústí. Z jezera již řeka odtéká pod jménem Abbaj směrem k jihovýchodu. Ve vzdálenosti 20 km pod jezerem řeka překonává vodopád Tisissat (výška 45 m). Řeka teče nejprve mezi nízkými břehy a potom 500 km kaňonem hlubokým 900 až 1200 m a širokým 100 až 200 m. Velkým obloukem se v oblasti etiopské vysočiny stáčí po směru hodinových ručiček k severozápadu do Súdánu, kde se nazývá Modrý Nil. Mění zde svůj charakter, když pod městem Roseires má jen velmi malý sklon a silně meandruje. V súdánském Chartúmu vytváří spojením s Bílým Nilem tok řeky Nilu.

Větší přítoky[editovat | editovat zdroj]

Vodní režim[editovat | editovat zdroj]

Znatelný úbytek vody na Vodopádech Modrého Nilu vlivem převodu vod z jezera Tana

Zdroj vody je převážně dešťový. Průtoky vody silně kolísají. Během let 19001982 činil minimální zaznamenaný průtok v Chartúmum³/s a maximální 8 834 m³/s.[2] Za toto sledované období přiváděl Modrý Nil do Nilu průměrně 47,75 km³ vody ročně, což odpovídá průměrnému průtoku 1 513 m³/s.[2] Vodní režim Modrého Nilu má hlavní zásluhu na vzniku známých nilských záplav. V průběhu etiopského období dešťů (od června do září) roste průtok v korytě řeky a v září dosahuje v Chartúmu své maximální výšky 6 m.

Vlivem výstavby přehrad na území Etiopie dochází v současné době ke stále většímu ovlivňování přirozeného průtoku řeky. Děje se to především na horním a středním toku převodem vod z jezera Tana do povodí řeky Beles,[3] která ústí zprava do Modrého Nilu poblíž hranice se Súdánem. Množství převedené vody činí od roku 2010 průměrně 92 m³/s,[3] což představuje přibližně 70 % odtoku z jezera.[3] Tato voda je vedena tunelem do podzemní hydroelektrárny o výkonu 460 MW.[3][4] Voda z elektrárny odtéká do řeky Jehany,[4] která je pravostranným přítokem Beles.

Průměrné měsíční průtoky řeky v Chartúmu v letech 1900 až 1982:[2]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Vodní nádrže a elektrárny[editovat | editovat zdroj]

Koryto řeky pod rozestavěnou hrází Velké přehrady etiopského znovuzrození na konci roku 2013

Na středním a dolním toku řeky se nacházejí významné hydroelektrárny Roseires a Sennar, které produkují téměř 80% spotřeby elektrické energie Súdánu. Vodní doprava je možná do vzdálenosti 580 km od ústí a při vyšších vodních stavech také na přítocích Rahad (250 km) a Dinder (600 km). V roce 2011 zahájila Etiopie výstavbu obří přehradní nádržehydroelektrárnou o výkonu přes 6 000 MW.

Zavlažování[editovat | editovat zdroj]

Zavodňovací projekt Gezira a Managil[editovat | editovat zdroj]

Řeka je důležitým zdrojem vody v suchých rovinách jihovýchodního Súdánu. V oblasti Gezira, rozprostírající se mezi Bílým a Modrým Nilem, se nacházejí úrodné půdy s mírným sklonem, které jsou vhodné pro zavlažování.[5] Před první světovou válkou zde zkoušeli Britové na malé ploše experimentálně pěstovat bavlnu.[5] Výsledky byly uspokojivé a tak přišlo rozhodnutí rozšířit plochu zavlažovaných polí.[5] K tomu však bylo potřeba vybudovat vodní nádrž, která by zadržela část povodňových vod pro období sucha a ze které by se za pomoci přivaděčů rozváděla voda do vzdálenějších míst. V roce 1914 započala stavba přehrady u města Sennar spolu se sítí kanálů a železnicí, po které se měla dopravovat bavlna a další komodity do přístavního města Port Sudan.[5] Stavba hráze byla dvakrát přerušena v důsledku války a nedostatku financí.[5] Další problémy způsobovala malárie a každoročně opakující se záplavy. Dokončena byla až v roce 1925.[5] V průběhu dalších desetiletí se plocha zavlažovaných polí neustále rozrůstala a po výstavbě zavodňovacího projektu Managil již kapacita vodní nádrže přestala dostačovat potřebám zemědělství.[6] Proto byla během let 19611966 vybudována další přehradní nádrž, která navýšila zásobní objem a umožnila tak další rozvoj regionu.[6] V současné době se jedna o jednu z největších zavlažovaných oblastí na světě, jejíž plocha činila v 90. letech přes 880 tisíc ha.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. International Water Management Institute – A Review of Hydrology, Sediment and Water Resource Use in the Blue Nile Basin [online]. [cit. 2021-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c GRDC Station Information – Khartoum [online]. [cit. 2020-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d Academia.edu – Journal of Hydrology – Impacts of the hydropower-controlled Tana-Beles interbasin water transfer on downstream rural livelihoods (northwest Ethiopia) [online]. [cit. 2020-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b SELI S.p.A - Case History - 8 M Diameter 7 Km Long Beles Tailrace Tunnel (Ethiopia) Bored And Lined In Basaltic Formations In Less Than 12 Months [online]. [cit. 2020-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c d e f Wonders of World Engineering – Conquest of the Desert [online]. [cit. 2021-01-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b University of Khartoum Faculty of Engineering &Architecture Department of Civil Engineering – Mawada Elgameel Mohamed Abdellatif – Operation of Roseires and Sennar Dams Using Artificial Neural Network [online]. [cit. 2021-01-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Document of the World Bank – Sudan: Options for the Sustainable Development of the Gezira Scheme [online]. [cit. 2021-01-17]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]