Hladomor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hladomor v Rusku na podzim 1921
Strádající obyvatelstvo na Ukrajině během Holodomoru v letech 1932-33

Hladomor je označení pro hromadné vymírání obyvatelstva na určitém území v důsledku dlouhodobého hladovění. Lidé masově umírají nejen podvýživou, ale jsou také mnohem více náchylní různým chorobám.

Příčinou hladomorů jsou většinou velké opakující se neúrody v důsledku přírodních katastrof (sucho, živelní pohroma, infekční onemocnění klíčových plodin. Například hladomory ze sucha v Sahelu nebo velký hladomor v Irsku v letech 1845–1849, který nastal poté, co plísňové a virové choroby zničily celou úrodu brambor). Další příčinou hladomoru může být úmyslné vyvolání – nejdrastičtějším případem je hladomor, který Stalinova vláda uměle vyvolala ve 30. letech na Ukrajině, v Kazachstánu a dalších oblastech SSSR, během něhož zahynuly milióny lidí.[1] Hladomor rovněž bývá průvodním jevem válek.

V letech 1771–1772 za panování Marie Terezie vypukl po kritické neúrodě hladomor v Čechách. Zemřela více než desetina obyvatel Čech (250 000 lidí).[2] V celé Rakouské monarchii zemřelo v těchto letech hlady kolem miliónu lidí.[zdroj?]

Hladomory z neúrody bývaly běžným jevem ve středověku, kdy zemědělství dávalo jen malé výnosy. Středověkou Anglii zasáhl hladomor společně s morem celkem 95krát, Francie byla ve středověku postižena hladomory 75krát.[3] V Číně bylo mezi lety 108 př. n. l. a 1911 napočítáno celkem 1828 hladomorů, tj. téměř jeden hladomor ročně[zdroj?]. V letech 1876–1879 zemřelo během hladomoru v severní Číně 12 milionů lidí. Nejhorší hladomor postihl Čínu v letech 1958–1961, kdy následkem politiky Mao Ce-tunga zemřelo hlady nejméně 30 milionů lidí.

Ke konci 20. století a na počátku 21. století se hladomory díky světovému přebytku potravin a snadnému transportu staly poměrně neobvyklou záležitostí. Za posledních 30 let se všechny hladomory odehrály v Africe s jedinou výjimkou hladomoru v Severní Koreji v roce 1996.

Hladomor v Čechách[editovat | editovat zdroj]

V letech 1281 a 1282, v době bezvládí po smrti Přemysla Otakara II, postihnul Čechy hladomor, při kterém i dříve majetní řemeslníci museli žebrat od domu k domu, lidé umírali po tisících a byli pohřbíváni v masových hrobech.[4] Petr Žitavský píše ve Zbraslavské kronice, že jenom v Praze bylo vykopáno osm hromadných hrobů, každý hluboký dva a půl metru: "Jeden u svatého Petra, do něhož bylo uloženo dva tisíce těl, u kostela svatého Lazara dvě jámy, u kostela svatého Jana dva hroby, ve Psářích dva hroby, u kostele svatého Jana v Oboře jedna jáma. Všechny ty hroby byly zaplněny lidskými těly během šesti měsíců... Chudým byl odpírán vstup do domů ve městě pražském a nebyli přijímáni ani na nocleh pro páchání krádeží, neboť stalo se, že přijati na nocleh zabili hospodáře a zabili jeho rodinu a pobravše lepší věci, odešli. A tak líhali v noci na ulicích a náměstích, zalézajíce jako prasata pro nahotu těla a tuhost mrazu do hnoje, který se vyhazoval z koníren na ulici. Bylť čas zimní a trvalé, velmi tuhé mrazy, a jestliže se v čase letním umíralo jen hladem, zdvojnásobilo se také neštěstí v čase zimním..."[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. CONQUEST, Robert. The Harvest of Sorrow : Soviet Collectivization and the Terror-Famine. New York : Oxford University Press, 1986. (anglicky) 
  2. Deštivé roky 1770–1772. Vesmír 75, 455, 1996/8
  3. Hladomor – věrný průvodce lidstva. Koktejl. 1998 / 09
  4. "Když se jídla nedostává. České středověké reflexe hladových let v evropském kontextu". Academia.edu.
  5. "Vězeň (nejen) na Bezdězi". Český rozhlas. 30. března 1997.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]