Lilek brambor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Na tento článek je přesměrováno heslo brambory. O obci v okrese Kutná Hora pojednává článek Brambory (okres Kutná Hora).
Jak číst taxoboxLilek brambor
alternativní popis obrázku chybí
Květy lilku bramboru
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádlilkotvaré (Solanales)
Čeleďlilkovité (Solanaceae)
Rodlilek (Solanum)
Binomické jméno
Solanum tuberosum
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lilek brambor, též brambor obecný či brambor hlíznatý (Solanum tuberosum), v běžné řeči jen brambor nebo také brambora, případně i v mnoha lidových a nářečních názvech, ale nejčastěji v množném čísle brambory, je víceletá hlíznatá rostlina z čeledi lilkovité, pěstovaná jako jednoletá plodina. Brambory jsou jednou z nejvýznamnějších zemědělských plodin; větší význam pro lidskou výživu mají pouze pšenice, rýže a kukuřice setá. Za svoji oblibu vděčí nenáročnosti na přírodní podmínky a především pak mimořádně vysokým hektarovým výnosům. Jejich široká adopce v evropském zemědělství počátkem 19. století ochránila Evropu od cyklických hladomorů a „epidemií“ kurdějí. Český botanik a buditel Jan Svatopluk Presl je ve svém Rostlinopise považuje za „největší užitek, který lidstvo z objevení Ameriky mělo“. S výjimkou jedlých hlíz je však celá rostlina jedovatá.

Název[editovat | editovat zdroj]

Slovo brambory vzniklo pravděpodobně od názvu Braniborska, odkud se do českých zemí brambory dostaly.[1] Příjmení Brambora je doložené o dvě století dříve, než se do českých zemí dostaly brambory, a označovalo pravděpodobně člověka braniborského původu.[2]

Etymologický slovník V. Machka se přiklání k názoru, že od slova brambory později vzniklo slovo bamboly coby obecné označení pro hlízy,[1] existuje však i názor, že tomu bylo obráceně.[zdroj?]

Brambory mají také svoje lidové krajové názvy, vycházející z označení zemní jablko (německy Erdapfel) nebo z faktu, že sklizeň se děje kopáním (srovnej s označením krompáč),[3][4][5]mezi které patří např.:

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Lilek brambor je kulturní rostlina s tetraploidním genomem (4n = 48). Brambory tak mají v každém lokusu 4 nezávislé geny. Ze všech kulturních plodin má brambor nejbohatší genetické zdroje. Brambor má dvě centra biodiverzity: tzv. andské centrum v okolí jezera Titicaca, kde rostou kultivary adaptované na podmínky krátkého dne, a chilské centrum v oblasti okolo 40° j. š., s adaptací na dlouhý den. Z chilského centra patrně pochází předchůdci evropských kulturních odrůd. V těchto oblastech se vyskytují mnohé lokální kulturní a polokulturní odrůdy jakož i mnoho divokých příbuzných s různým stupněm ploidie (až hexaploidní odrůdy). Mnohé z těchto divokých příbuzných lze s bramborem křížit a tak získávat požadované vlastnosti (ranost, odolnost k chorobám).

Brambory se komerčně rozmnožují vegetativně z hlíz, pravé semeno se používá hlavně pro šlechtitelské účely. U mnohých kulturních odrůd však pylová sterilita představuje závažný problém pro šlechtění.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Bylina s hranatou, bohatě rozvětvenou lodyhou, přímou nebo i poléhavou, s krátkými chloupky. Dorůstá výšky 60 až 100 cm, výjimečně až 1,5 m. Listy jsou lichozpeřené, mírně ochlupené, s drobnými žlázkami, řapíkaté, poměrně velké, 30 až 50 cm dlouhé. Květy jsou nejčastěji bílé, růžové nebo fialové se sytě žlutými až oranžovými prašníky. Plody jsou zelené nebo žlutozelené bobule o průměru 2 až 4 cm obsahující bílá semena. Podzemní část je charakteristická svazčitými kořeny s hlízami rozmanitých elipsoidních až nepravidelných tvarů, nejčastěji s okrově žlutou až světle hnědou, u některých kultivarů červenou až červenofialovou pokožkou.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Původní výskyt brambor v Jižní Americe

Původní oblastí výskytu jsou u poddruhu S. tuberosum andigenum podhorské a horské oblasti And v dnešním Peru, Kolumbii a Bolívii. Poddruhu S. tuberosum tuberosum pochází z oblasti jižního Chile, kde je dodnes na ostrově Chiloé zaznamenávána největší rozmanitost odrůd; tyto chilské odrůdy se staly předchůdci většiny moderních evropských odrůd. V současné době se pěstují jako zemědělská plodina prakticky po celém světě s výjimkou tropů, arktických a subarktických oblastí.

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

  • Solanum tuberosum Linné, 1753 subsp. tuberosum – lilek brambor obecný
  • Solanum tuberosum Linné, 1753 subsp. andigenum (Juzepčuk & Bukasov) J. G. Hawkes, 1956 – lilek brambor andský; synonyma:
    • Solanum andigenum Juzepčuk & Bukasov, 1930
    • Solanum paramoense Bitter ex Pittier, 1926
    • Solanum herrerae Juzepčuk, 1937
    • Solanum subandigena J. G. Hawkes, 1944
    • Solanum apurimacense Vargas, 1954
    • Solanum estradae L. E. López-Jaramillo, 1983
    • Solanum phureja Juzepčuk & Bukasov, 1929 subsp. estradae (L. E. López-Jaramillo, 1983) J. G. Hawkes, 1990

Toxické látky[editovat | editovat zdroj]

Brambory obsahují toxické glykoalkaloidy, především pak solanin a chakonin. Při teplotách nad 170 °C se tyto látky částečně rozkládají.

Vyskytují se především v nadzemních částech, například v květech. Pokud jde o hlízy, nejvyšší koncentrace alkaloidů je pod slupkou a zvyšuje se, pokud jsou brambory na světle. Brambory na světle rovněž zelenají, obsah alkaloidů však nemusí s barvou přímo korelovat. Vyšší obsah alkaloidů lze nalézt v okolí oček (pupeny na hlíze) a v blízkosti poranění hlízy. Při předávkování může dojít i ke smrtelné otravě, nicméně otravy bramborami jsou vzácné. Pokud k nim dojde, jedná se zpravidla o případ, kdy dítě snědlo větší množství plodů (nikoliv hlíz), ovšem vzhledem k jejich nechutnosti a nevelkému počtu jde o velmi nepravděpodobnou událost. Obsah alkaloidů je jedna z vlastností, která se sleduje během šlechtění.

Šlechtitelé se snaží nepřekročit koncentraci solaninu 0,2 mg/g. Nicméně i u moderních odrůd s koncentrací solaninu pod 0,2 mg/g může po osvětlení dojít ke zvýšení až nad 1 mg/g solaninu. Při běžně udávané nebezpečné dávce 200 mg solaninu to znamená, že dospělý člověk může pozřít tuto zdraví nebezpečnou dávku v jedné větší zelené bramboře či v cca 1 kg zdravých brambor. Otravy se ale prakticky nevyskytují.

Využití brambor[editovat | editovat zdroj]

Různé druhy brambor v prodeji

Hlízy brambor nacházejí uplatnění zejména v potravinářství a jsou považovány celosvětově za jednu z klíčových plodin. Většina produkce brambor v rozvinutých zemích se průmyslově zpracovává (udává se zhruba 75 %). Podle údajů FAO je zhruba 52 % světové produkce použito jako potravina, 34 % jako krmivo, 11 % tvoří sadbové brambory a 3 % jsou surovinou pro výrobu škrobu a lihu pro potravinářské i průmyslové použití.

V evropských zemích tvoří brambory a výrobky z nich podstatnou část kalorického příjmu, naopak se téměř nevyužívají jako krmivo (jsou nahrazeny především sójou a kukuřicí).

Brambora jako potravina[editovat | editovat zdroj]

Brambory se mohou vařit ve slupce a loupat po uvaření, nebo se mohou oškrábat a vařit již oloupané. Kromě toho se mohou péci a smažit, konzumace syrových brambor se naopak nedoporučuje.

V kuchyni se brambory uplatní při přípravě bramborových knedlíků, bramborového salátu, bramborové kaše, bramborových placek (např. bramboráků), bramborového těsta, bramborové polévky či bramborového guláše. Průmyslově pak jsou vyráběny například hranolky, lupínky a podobně.

Z kulinářského hlediska lze brambory třídit na:

  • Rané brambory – brambory s krátkou dobou potřebnou k dozrání hlíz. U velmi raných brambor jde o délku cca 90 dní, u raných o 100–110 dní. V podmínkách ČR se za takové brambory považují ty, jež byly zasázeny v březnu a sklizeny v červnu až červenci, resp. dodány do obchodu do 31. srpna.
  • Konzumní brambory (pozdní) – brambory s dobou pro zrání hlíz až 150 dní. V podmínkách ČR se tak obecně označují brambory sklizené v pozdním létě a na podzim. Tyto konzumní brambory se rozdělují podle varného typu na:
    • Varný typ A – hlízy s hladkou slupkou a lojovitou dužinou žluté či žlutobílé barvy, které mají protáhlý tvar (ledvinky, rohlíčky) a menší obsah škrobu, při vaření proto měknou velmi pomalu. Jsou vhodné pro vaření ve slupce, na bramborový salát, na loupačku.
    • Varný typ B – hlízy polopevné s univerzálním použitím. Jsou vhodné především jako přílohové (vařené i restované) nebo jako přísada do gulášů a polévek.
    • Varný typ C – hlízy s drsnější slupkou a bílou dužinou jsou škrobovité, moučnaté a po uvaření se rozpadají. Jsou proto vhodné pro přípravu kaší, jako těsto na knedlíky, placky a krokety nebo do bramboráků.

Lze se setkat i s varnými typy AB nebo BC; jedná se o odrůdy, jejichž vlastnosti odpovídají rozmezí dvou varných typů.

V České republice činí celková spotřeba brambor (včetně dovážených) cca 70 kg na obyvatele a rok, z toho cca 55 kg se zkonzumuje přímo v podobě příloh, kaší, salátů, bramboráků aj., zbylých cca 15 kg se spotřebuje v průmyslově vyrobených potravinách (lupínky, hranolky atd.).[7]

Nutriční charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Ve výživě plní brambory zejména funkci objemovou a sytící, tj. dostatečně zaplňují trávicí soustavu a poskytují dostatek energie ve formě sacharidů. Zároveň jsou brambory doporučovány jako dietní strava, protože obsahují mnohem méně sušiny než obiloviny a tudíž i menší množství využitelné energie.

Běžné konzumní brambory obsahují přibližně 24 % hm. sušiny, z toho zhruba 75 % tvoří škrob (amylosa a amylopektin cca v poměru 1:5) a okolo 2 % rozpustné cukry. Bílkoviny tvoří okolo 5–10 % sušiny a tuky okolo 0,4 % sušiny. Hlízy dále obsahují významná množství kyseliny citrónové, polyfenolů, minerálních látek (Mg, Fe, Zn, Cu, Mn, P, I, Ni, Ca, K aj.) a vitamíny C, B1, B2, B3 a K. Obsah vitamínu C kolísá v závislosti na době a způsobu uskladnění brambor a pohybuje se nejčastěji v rozmezí 9–25 mg/g. Právě obsah vitamínu C a schopnost brambor uchovávat tento vitamín činí z brambor tzv. ochrannou potravinu proti kurdějím. Vitamínu K je v bramborách cca 1 ug/100 mg.

Níže uvedená tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v bramborách.[8]

Složka Jednotka Průměrný obsah Prvek (mg/100 g) Průměrný obsah Složka (mg/100g) Průměrný obsah
voda g/100 g 79,0 Na 7 vitamin C 11–21
bílkoviny g/100 g 2,1 K 360 vitamin D -
tuky g/100 g 0,2 Ca 6 vitamin E stopy
cukry g/100 g 0,6 Mg 14 vitamin B6 0,31
škrob g/100 g 16,6 P 37 vitamin B12 stopy
vláknina g/100 g 1,3 Fe 0,4 Karoteny stopy
mastné kyseliny g/100 g 0,1 Cu 0,08 thiamin 0,21
cholesterol g/100 g 0 Zn 0,4 riboflavin 0,02
energie kJ/100 g 318 Mn 0,1 niacin 0,6


Brambory jako zemědělský produkt[editovat | editovat zdroj]

Citát z knihy Všeobecný rostlinopis. Díl 2 / J. S. Presl. – Praha : Kronbergr a Řivnáč, 1846. S. 1121

Na základě archeologických nálezů, jakož i podle moderních molekulárních metod usuzujeme, že brambory byly domestikovány v oblasti dnešního Peru přibližně před 4 až 5 tisíci lety. V horských podmínkách, kde se nedařilo kukuřici, byla domestikace brambor podmínkou vzniku vyspělejší civilizace. Inkové nazývali tyto odolné hlízy „papa“ a toto pojmenování zůstalo bramborám v latinskoamerické španělštině dodnes. Horské oblasti Peru, Bolívie a Chile jsou dnes centrem biodiverzity brambor s velkým množstvím lokálních odrůd a divokých příbuzných. Brambory představovaly pro inckou říši podobný dar nebes jako pro říši Aztéků kukuřice. Brambory byly buď konzumovány přímo či uchovávány v podobě sušeného prášku (chuño). Inkové z nich rovněž připravovali alkoholický nápoj chacha podobný pivu. Byly používány i pro medicínské účely. Jejich důležitost podtrhuje i několik bramborových božstev.

Po dobytí incké říše Španěly v první polovině 16. století putovaly do Evropy kromě mnoha tun zlata a stříbra i některé exotické rostliny, mezi nimi i brambory. Roku 1565 dostal první větší zásilku brambor z Cuzca jako dar španělský král Filip II. Později začali španělští námořníci používat brambory jako hlavní potravinu, což jim mimoděk pomáhalo jako prevence proti kurdějím. Nezávisle na španělských dobyvatelích se brambory dostaly do Anglie na palubě slavné Golden Hind Francise Drakea. V Británii a zejména pak v Irsku, které má podobné přírodní podmínky jako horské oblasti Peru, se brambory začaly běžně pěstovat ve druhé polovině 17. století. Angličtí a irští kolonisté je pak s sebou přivezli do Severní Ameriky.

Brambory byly v kontinentální Evropě zpočátku přijímány se značnou nedůvěrou a obavami. Byly považovány za pohanskou a nekřesťanskou plodinu, za plodinu nečistou a zdraví ohrožující. Případně byly používány pouze jako okrasná exotická rostlina na dvorech velmožů a v klášterních zahradách. Někteří tehdejší lékaři je předepisovali jako zaručený lék proti široké škále onemocnění od průjmů po tuberkulózu. Dokonce se používaly jako afrodisiaka. Tato nedůvěra trvala téměř dvě staletí.

Okolo roku 1740 rozpoznal význam brambor pruský král Bedřich II. Veliký a nařídil jejich pěstování v tehdejším Prusku. Do českých zemí přišly brambory (jejich hlízy) z Braniborska (uvádí se, že se tak stalo po roce 1778[9]), odtud vznikl zkomolením jejich dnešní název. Podle jiného názoru vznikl název brambory ze slova bamboly – starého označení pro hlízy.[9] Název v cizích nářečích označuje většinou původ (szwaby – Švábsko, burgonya – Burgundsko), kulatý tvar (bobál, bumbulis) či je odvozen od země (zemák, zemče, zemky, zemské jablko).[10]

V 19. století byly původní brambory z rovníkových And v Evropě nahrazovány adaptovanými, jako byly ty z Chile.[11]

Brambory významně ovlivnily zemědělství. Zvýšením produktivity živin poklesla cena půdy, takže v Evropě ubylo válek.[12]

Podmínky pěstování[editovat | editovat zdroj]

Bramborám vyhovuje chladnější vlhké klima jaké panuje na severu Evropy a USA, v Rusku případně ve vyšších polohách teplejších klimatických zón. Nicméně brambory nesnášejí mrazy, při déletrvajících teplotách lehce pod bodem mrazu hlízy zmrznou. Teplota je důležitá pro klíčení hlíz. Hlízy se probouzejí při teplotách okolo 6 °C, pro další růst jsou výhodné denní teploty okolo 20 °C a noční 15 °C. Brambory nejsou příliš náročné na typ půdy, nevyhovují jim však příliš zamokřené půdy, nehumózní váté písky a pro strojový sběr se rovněž nehodí silně kamenité pozemky.

Podmínky skladování[editovat | editovat zdroj]

Shnilé brambory
Otlučené brambory po oškrábání

Hlíza prochází třemi fázemi: Období po sklizni (15–18 °C), období vegetačního klidu (4–8 °C) a období přechodu ke klíčení. Brambory je proto nutno skladovat ve tmě, v suchu a chladu. Ideální podmínky jsou při teplotě 4 až 6 °C, relativní vlhkosti kolem 55 % a dobrém větrání.

Skladování brambor se provádí v krechtech, sklepích nebo bramborárnách (brambory volně ložené nebo na paletách). Brambory jsou poměrně náchylné na otlučení (k němu dochází zejména v třídičkách a při jakýchkoliv pádech z výšky při uskladňování), citlivost brambor se přirovnává v citlivosti jablek. Důsledkem nešetrného zacházení dochází u brambor k vzniku černých skvrn uvnitř hlíz – brambory se dají konzumovat i s nimi, nicméně kvalita takových brambor je horší.

Při teplotách pod až 0 °C dochází k hydrolýze škrobu na nízkomolekulární oligosacharidy (na chuti brambor se to projeví zesládnutím); poškozené hlízy pak navíc snadno podléhají hnilobě.

Při teplotách nad 6 °C se zvyšuje fyziologická činnost. Vyšší teploty vedou k předčasnému klíčení brambor, které je doprovázeno zvyšováním obsahu jedovatého solaninu v hlízách. Proti klíčení se používají chemické přípravky (retardanty), jejich používání na českém území určuje Česká rostlinolékařská správa. Chlopropham/propham je nejpoužívanější výrobek (obchodní název: Neo Stop). Proti předčasnému klíčení a současně i k ničení spor plísní se v některých zemích užívá radioaktivního ozařování brambor.

Pěstování brambor ve světě[editovat | editovat zdroj]

Mapa produkce v roce 2000
Ruční sklizeň na Jávě
Mechanizovaná sklizeň v Bretani

Nejvyšších hektarových výnosů (přes 40 t z hektaru) se dosahuje na Novém Zélandu, v Belgii, Dánsku, USA a v Nizozemsku.

Největší producenti brambor (2007)[zdroj?]
Země Osázená plocha
[ha×1000]
Sklizeň
[t×1000]
Výnos
[t/ha]
ČínaČína Čína 4432 64 837 14,6
RuskoRusko Rusko 2852 36 784 12,9
UkrajinaUkrajina Ukrajina 1453 19 102 13,1
IndieIndie Indie 1443 28 600 16,4
PolskoPolsko Polsko 570 11 791 20,7
USAUSA USA 457 20 373 44,6
BěloruskoBělorusko Bělorusko 413 8744 21,2
BangladéšBangladéš Bangladéš 345 5167 15,0
NěmeckoNěmecko Německo 275 11 644 42,3
RumunskoRumunsko Rumunsko 273 3712 13,6
PeruPeru Peru 268 3383 12,6
MalawiMalawi Malawi 188 2859 15,2
ÍránÍrán Írán 180 4500 25,0
KanadaKanada Kanada 159 4999 31,5
FrancieFrancie Francie 158 7183 45,4
NizozemskoNizozemsko Nizozemsko 157 6870 43,7
TureckoTurecko Turecko 154 4246 27,6
BrazílieBrazílie Brazílie 148 3551 24,0
Spojené královstvíSpojené království Spojené království 140 5635 40,2
BelgieBelgie Belgie 68 3190 47,0

Statistiky Ministerstva zemědělství ČR udávají poněkud vyšší celkové produkce v jednotlivých státech. Jde zřejmě o započítání produkce sadbových brambor do celkových čísel.

Pěstování brambor v českých zemích[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší zmínka o bramborech v českých zemích je z roku 1623 a hovoří o jejich podávání na stole Viléma Slavaty. Ve větším měřítku se začaly v Čechách pěstovat a používat jako potraviny teprve od druhé poloviny 18. století v souvislosti s pruskými válkami. V československých statistikách zaujímala pěstební plocha brambor zhruba 10 až 14 % celkové osevní plochy, od 60. let 20. století začala klesat v souvislosti s novými agrotechnickými postupy a vyššími výnosy. Po roce 2000 klesá podíl brambor k 1 až 1,5 % všech osevních ploch.

Pěstování brambor na území ČR[13]
Rok Celková osevní plocha
[ha]
Sazební plocha brambor
[ha]
Podíl brambor na osevních plochách
[%]
Sklizeň brambor
[t]
Výnos brambor
[t/ha]
1920 3 813 780 391 125 10,3 2 879 948 7,36
1921 3 809 962 404 774 10,6 2 795 783 6,91
1922 3 814 682 412 447 10,8 6 169 644 14,96
1923 3 816 744 396 268 10,4 4 006 014 10,11
1924 3 817 900 393 891 10,3 4 334 593 11,00
1925 3 817 382 396 547 10,4 5 095 936 12,85
1926 3 814 997 402 045 10,5 3 115 447 7,75
1927 3 811 547 401 500 10,5 6 216 326 15,48
1928 3 853 404 462 204 12,0 6 203 761 13,42
1929 (neuvedeno) 186 827 7 637 719 40,88
1930 3 835 835 441 454 11,5 6 729 735 15,24
1931 3 837 258 472 534 12,3 7 452 905 15,77
1932 3 837 750 476 830 12,4 7 211 704 15,12
1933 3 835 769 484 206 12,6 6 328 366 13,07
1934 3 834 476 482 540 12,6 7 008 990 14,53
1935 3 835 554 492 871 12,9 5 257 642 10,67
1936 3 835 750 498 193 13,0 7 878 166 15,81
1937 3 835 236 507 180 13,2 9 331 738 18,40
1938 (neuvedeno) 504 556 7 322 817 14,51
1945 (neuvedeno) 445 071 4 722 867 10,61
1946 3 514 751 427 009 12,1 6 553 082 15,35
1947 3 518 005 389 737 11,1 2 992 187 7,68
1948 3 524 610 361 930 10,3 4 297 989 11,88
1949 3 445 165 392 809 11,4 4 064 345 10,35
1950 3 427 017 468 220 13,7 6 507 657 13,90
1951 3 362 465 465 151 13,8 5 451 059 11,72
1952 3 373 400 476 763 14,1 6 196 498 13,00
1953 3 348 992 454 356 13,6 7 250 314 15,96
1954 3 309 167 451 752 13,7 6 260 706 13,86
1955 3 378 478 437 193 12,9 5 709 925 13,06
1956 3 391 359 442 879 13,1 7 160 093 16,17
1957 3 368 491 440 964 13,1 6 391 041 14,49
1958 3 369 381 422 445 12,5 4 571 060 10,82
1959 3 390 064 400 931 11,8 4 706 317 11,74
1960 3 383 160 391 331 11,6 3 634 724 9,29
1961 3 382 070 355 074 10,5 3 705 566 10,44
1962 3 376 720 348 182 10,3 3 640 911 10,46
1963 3 376 818 348 435 10,3 4 981 529 14,30
1964 3 383 033 342 059 10,1 6 043 774 17,67
1965 3 377 816 302 260 8,9 3 002 753 9,93
1966 3 374 659 302 324 9,0 4 370 770 14,46
1967 3 360 249 282 780 8,4 4 719 611 16,69
1968 3 351 562 256 963 7,7 4 827 540 18,79
1969 3 346 653 219 980 6,6 3 860 186 17,55
1970 3 342 572 229 301 6,9 3 873 262 16,89
1971 3 341 116 223 760 6,7 3 134 379 14,01
1972 3 346 306 216 331 6,5 3 993 794 18,46
1973 3 346 894 205 852 6,2 3 775 888 18,34
1974 3 353 345 184 843 5,5 3 250 002 17,58
1975 3 350 404 165 978 5,0 2 604 513 15,69
1976 3 346 617 158 807 4,7 3 056 256 19,25
1977 3 356 162 155 243 4,6 2 803 159 18,06
1978 3 351 635 146 819 4,4 2 999 136 20,43
1979 3 332 272 140 571 4,2 2 596 081 18,47
1980 3 317 831 130 043 3,9 1 921 737 14,78
1981 3 309 098 134 670 4,1 2 729 265 20,27
1982 3 310 854 131 747 4,0 2 509 344 19,05
1983 3 313 272 128 838 3,9 2 234 572 17,34
1984 3 316 133 131 039 4,0 2 952 696 22,53
1985 3 307 524 127 781 3,9 2 664 866 20,85
1986 3 295 314 123 417 3,7 2 518 702 20,41
1987 3 294 091 122 981 3,7 2 271 852 18,47
1988 3 284 113 120 167 3,7 2 766 552 23,02
1989 3 278 264 115 446 3,5 2 421 765 20,98
1990 3 270 963 109 664 3,4 1 755 115 16,00
1991 3 251 936 113 857 3,5 2 043 205 17,95
1992 3 209 673 110 726 3,4 1 969 233 17,78
1993 3 179 277 104 931 3,3 2 395 810 22,83
1994 3 117 625 76 789 2,5 1 231 035 16,03
1995 3 104 249 78 045 2,5 1 330 119 17,04
1996 3 068 362 86 548 2,8 1 800 272 20,80
1997 3 049 005 72 839 2,4 1 401 663 19,24
1998 3 041 966 72 087 2,4 1 519 768 21,08
1999 3 040 918 71 505 2,4 1 406 832 19,67
2000 3 020 564 69 236 2,3 1 475 992 21,32
2001 2 963 117 54 296 1,8 1 130 477 20,82
2002 2 686 078 38 311 1,4 900 843 23,51
2003 2 571 122 35 984 1,4 682 511 18,97
2004 2 665 713 35 973 1,3 861 798 23,96
2005 2 657 881 36 072 1,4 1 013 000 28,08
2006 2 585 685 30 024 1,2 692 174 23,05
2007 2 587 184 31 912 1,2 820 515 25,71
2008 2 568 630 29 788 1,2 769 561 25,83
2009 2 545 371 28 734 1,1 752 539 26,19
2010 2 495 859 27 079 1,1 665 176 24,56
2011 2 488 141 26 450 1,1 805 331 30,45
2012 2 480 655 23 652 1,0 661 795 27,98
2013 2 476 922 23 205 0,9 536 450 23,12
2014 2 468 700 23 992 1,0 697 539 29,07
2015 2 457 465 22 681 0,9 504 955 22,26
2016 2 463 854 23 414 1,0 699 605 29,88
2017 2 471 545 23 418 0,9 688 970 29,42
2018 2 460 939 22 889 0,9 583 560 25,50
2019 2 461 707 28 894 1,2 622 600 21,55
2020 2 461 865 23 877 1,0 696 220 29,16
2021 2 452 133 22 824 0,9 671 860 29,44

Odrůdy[editovat | editovat zdroj]

Barevné brambory z Chiloé

Na světě existuje přes 4000 odrůd brambor, nicméně běžně využívané jsou jen desítky z nich. Hlízy mohou nabývat rozličných tvarů, od kulatých přes eliptické až po podlouhlé a zakroucené. Barva hlíz je také velmi různá: od hlíz se světlou dužinou a žlutou slupkou, přes brambory s narůžovělou dužinou a sytě červenou slupkou až po brambory s fialovou dužinou a temně fialovou slupkou.

Choroby a škůdci[editovat | editovat zdroj]

Brambory jsou napadány celou řadou chorob a škůdců. Zřejmě nejznámějším důkazem tohoto tvrzení může být tzv. Velký hlad v Irsku, kdy byla v letech 18451849 plísní bramborovou (Phytophtora infestans) zničena prakticky veškerá úroda brambor, což vedlo k těžkému hladomoru (odhaduje se 0,5 až 1,5 milionu obyvatel) a hlavně k masové emigraci.[14] Tato katastrofa významně ovlivnila britské a hlavně irské dějiny i kulturu a některé její důsledky jsou v Irsku patrné dodnes.

Houbové a bakteriální[editovat | editovat zdroj]

Plíseň bramborová

Ochrana proti těmto chorobám spočívá v pěstování odolných odrůd, aplikaci fungicidů a správné agrotechnice od sadby po skladování.

Viry a viroidy[editovat | editovat zdroj]

Mandelinka bramborová
  • Y virus bramboru (PVY)
  • virus svinutky bramboru (PLRV)
  • A virus bramboru PVA a další viry (PVM, PVS, PVX, PMTV, TRV)
  • viroid vřetenovitosti (potato spindle tuber viroid, PSTVd)

Některé kmeny výše uvedených virů jsou karanténní. Význam virových chorob je u brambor znásoben faktem, že se brambory běžně množí vegetativně, tj. klonováním a neprochází tak očistným stádiem přes semeno. Ochrana spočívá v používání certifikované sadby, odstranění vektorů insekticidy nebo fungicidy, používání rezistentních odrůd a odstraňování infikovaných rostlin.

Vyšší škůdci[editovat | editovat zdroj]

Mezi nejvýznamnější škůdce patří háďátko bramborové (Globodera rostochiensis a G. pallida), které je rovněž karanténní. Tento škůdce dokáže v půdě přežívat poměrně dlouho, takže pozemky jím zamořené nelze používat pro pěstování brambor po dobu 20–25 let i déle. Notoricky známým škůdcem je též mandelinka bramborová, jejíž larvy požírají listy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b slovo brambora, Ptejte se knihovny, 7. 3. 2012, NK ČR
  2. Původ příjmení Jezmaso je jasný, ale první pan Brambora brambory neznal. Kde se vzala příjmení?, Český rozhlas Pardubice, 8. září 2019, Jitka Slezáková, rozhovor s Dagmar Magincovou
  3. SOCHROVÁ, Marie. Český jazyk v kostce pro SŠ. [s.l.]: Fragment, Albatros Media a.s. 231 s. Dostupné online. ISBN 9788025315125. 
  4. NOVOTNÝ, Michal. Archiv - Slovo dne: Erteple, krumple a kobzole [online]. www.rozhlas.cz, 2005-12-19 [cit. 2016-04-16]. Dostupné online. 
  5. Ústav pro jazyk český AV ČR. Český jazykový atlas [online]. [cit. 2021-06-24]. Dostupné online. 
  6. Vesmír 83, duben 2004, str. 188
  7. BAREŠ, Jiří. Brambory [online]. Kutná hora: GIRA fruit s.r.o.. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-11-12. 
  8. McCance a Widdowson's:The Composition of Foods, 6. Summary edition, Royal Society of Chemistry Cambridge a Food Standard Agency, 2008, ISBN 978-0-85404-428-3
  9. a b Česká jména lužickosrbského původu, nase-rec.ujc.cas.cz
  10. O českých nářečních názvech pro brambory, nase-rec.ujc.cas.cz
  11. https://phys.org/news/2019-06-genome-reveals-history-european-potato.html - Genome study reveals history of European potato
  12. https://phys.org/news/2017-12-potatoes-peace-humble-tuber-conflict.html - Potatoes for peace: how the humble tuber stopped conflict in Europe
  13. Český statistický úřad: Zemědělství – časové řady
  14. Emigrace v evropském provedení. Iry vyhnal do světa hladomor a strach. iDnes.cz [online]. 2018-10-09. Dostupné online. 
  15. KALINA, Tomáš,; VÁŇA, Jiří. Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. Vyd. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005. 606 s., 32 s. obr. příl. s. ISBN 8024610361, ISBN 9788024610368. OCLC 85163537 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Květena České republiky, díl 6 / B. Slavík (Ed.). Praha : Academia, 2000. S. 274–275. ISBN 80-200-0306-1

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]