Haná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o oblasti na Moravě. O řece na Moravě pojednává článek Haná (řeka).
Typická rovinatá krajina centrální Hané. V pozadí poutní a farní kostel Očišťování Panny Marie v Dubu nad Moravou

Haná (též Hanácko) je etnografická oblast nacházející se na střední Moravě, v oblasti hornomoravského úvalu, zhruba na území mezi městy Vyškov, Holešov a Litovel. Větší centra Hané se nacházejí především v nížinách okolo řek Moravy, Bečvy a Hané. Oblast zasahuje do Olomouckého (okresy Olomouc, Prostějov a Přerov), Zlínského (okres Kroměříž) a Jihomoravského kraje (okres Vyškov). Jde o významnou zemědělskou oblast, známou vysokou úrodností, kroji a lidovými zvyky.

Haná dala název širší skupině nářečí (nářečí hanácká, hanáčtina), dnes označovaných přesněji jako středomoravská. Hanácké nářečí z dřívější doby je uchováno i v tištěné podobě. Hanácké zpěvohry (nebo také hanácké opery) 18. století zachycuje výbor Copak to ale ta mozeka hraje? (Ignác Plumlovský, Josef Mauritius Bulín, Josef Pekárek), jež k vydání připravil Eduard Petrů.

Název[editovat | editovat zdroj]

Řeka Haná, těsně před soutokem s Moravou

Název získala tato národopisná oblast po řece Hané, která protéká jižním okrajem regionu a vlévá se do Moravy mezi Kojetínem a Kroměříží.[1][2] Původ tohoto slova označujícího nejen oblast, ale i zdejší obyvatele, byl dříve nesprávně přikládán historicky neprokázanému knížeti Hanovi.[3] Pojmenování řeky Hané je spolehlivě doloženo již v pramenech ze 13. století, což potvrzuje i bádání topografa Františka Josefa Schwoye.[3] Zřejmě první označení zdejších obyvatel jako Hanáků pochází z díla Gramatika česká Jana Blahoslava z roku 1571.[3] Další doklady se pak objevují i v urbářích, kde se od 16. století dochovaly četné záznamy o příjmení Hanák. Jako Na Hané označil oblast mezi Prostějovem, Vyškovem a Kroměříží na své mapě Moravy z roku 1624 i Jan Ámos Komenský.[4]

Geografické vymezení oblasti[editovat | editovat zdroj]

Hranice Hané se přesně určují jen velmi těžko. Nejstarší Komenského označení regionu Na Hané zahrnuje obtížně vymezitelnou oblast mezi Vyškovem, Prostějovem a Kroměříží, přičemž osou tohoto regionu je samotná řeka Haná. V dobové literatuře z přelomu 18. a 19. století však již oblast Hané zaujímala mnohem rozsáhlejší plochu centrální Moravy. K Hané byly připojovány oblasti okolo Tovačova, Kojetína či Přerova.[3] Hranice Hané vymezil v roce 1815 Karel Josef Jurende, který za severní hranici tohoto regionu považoval města Litovel, Uničov a Šternberk, za východní města Velká Bystřice, Lipník nad Bečvou, Bystřice pod Hostýnem a Holešov, za jižní obce Napajedla, Střílky a Bučovice a za západní hranici obce Vyškov, Plumlov a Pozořice.[3] Ještě šířeji vymezuje oblast Hané anonymní Mappa geographica specialis terre Promissae vulgo sacrae Hannae z počátku 19. století, za jejíhož autora bývá někdy považován kojetínský učitel Jan Tomáš Kuzník. Tato mapa zachycující rozšíření hanáckého nářečí připojuje k rozsáhlým územím centrální Hané i oblasti západní či severní Moravy.[3]

V širším slova smyslu tak bývá jako Haná označována nížina mezi Bludovem a Napajedly. Konkrétně se jedná o region zahrnující rovinatou oblast mezi Litovlí, Šternberkem, Lipníkem nad Bečvou, Holešovem, Napajedly, Vyškovem a Prostějovem. Tuto nížinu, nacházející se z velké části v Hornomoravském úvalu, ohraničují ze severu Oderské a z východu Hostýnské vrchy. Pomyslnou jižní hranici Hané tvoří Litenčické vrchy a Chřiby a na západě oblast uzavírají kopce Drahanské vrchoviny. Osu Hané představuje řeka Morava.[2] Do 19. století bylo pro Hanou typické rozšiřování jejího území, prostřednictvím „expanze“ hanáckých zvyků i nářečí. O tom svědčí i hraniční oblasti jako například Malá Haná, Záhoří či Hanácké Slovácko.[4] Také jinak územně nesouvisející oblast Osoblažska bývá pro svou rovinatost nazývána Slezskou Hanou. Nejpřesněji je možné vymezit východní hranice Hané, kde tento nížinatý region sousedí s hornatou oblastí Valašska. Větší problém však představuje rozlišení mezi Hanou a Slováckem na jihu a mezi Hanou a oblastmi Horácka a Podhorácka na západě.[3]

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Výhled na Hanou od obce Vincencov

Haná díky své úrodné půdě proslula jako zemědělský region. Mezi zdejší nejvýznamnější plodiny patří pšenice, ječmen a cukrová řepa, řepka olejná či chmel. Silné pozice proto v oblasti dodnes zastává potravinářský průmysl. Hanáckou specialitou jsou olomoucké tvarůžky vyráběné v Lošticích.[5] Vedle zemědělství patří mezi nejznámější symboly regionu bohatě zdobené kroje a hanácké nářečí.[4]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Obraz hanáckého děvčete od Kamila Vladislava Mutticha
Související informace naleznete také v článku Hanáci.

Hanáci obývající nížinatou oblast centrální Moravy představují nejstarší zformovanou a vymezenou etnografickou skupinu moravského obyvatelstva.[3]

Dělení Hanáků[editovat | editovat zdroj]

Haná bývá vnitřně dělena buď podle rozdílného nářečí či podle odlišností zdejších lidových krojů.[6] Autoři z 18. a 19. století rozlišovali v rámci hanáckého obyvatelstva několik podskupin. K samotným Hanákům, obývajícím oblasti centrální Hané mezi Vyškovem, Prostějovem, Olomoucí, Přerovem a Kojetínem, započítávali i tzv. Blatňáky (též Blaťáky či Blaťany), tedy obavatele žijící okolo říčky Blaty. Dle nářečí pak dále vyčleňovali tzv. Čuháky, obývající prostor mezi Prostějovem, Olomoucí a Tovačovem, Zábečáky (též Zábečváky či Bečváky), tedy hanácké obyvatelstvo žijící okolo Přerova a Holešova na levém břehu řeky Bečvy, Zámoravjáky (též Zámoravčíky), obývající oblast Hulínska a Kroměřížska a Podhoráky žijící v oblasti tzv. Záhoří, tedy v okolí Lipníku nad Bečvou a Bystřice pod Hostýnem.[7] Výše zmíněná první samostatná mapa Hané rozlišuje vedle samotných "pravých" Hanáků žijících okolo toku Hané, též další skupiny hanáckého obyvatelstva, které podle typických povolání dělí na tzv. Slaměnkáře, Kopáče, Metlaře, Zábečváky, Tragačníky, Lopatáře, Kolomazníky a Hrnčíře.[8] Dle výrazných odlišností v tradičních krojích, především dle rozdílné barevy mužských nohavic, bývají Hanáci děleni též na tzv. žluté (Žluťáky) a červené, vedle niž bývají rozlišováni ještě tzv. Baňáci s baňatým tvarem nohavic.[9]

Nářečí[editovat | editovat zdroj]

Kultura a zvyky[editovat | editovat zdroj]

Kroje[editovat | editovat zdroj]

Tradiční bydlení[editovat | editovat zdroj]

Barokní stavba hostince v Ústíně, při které se dochoval hanácký žudr, patří mezi chráněné kulturní památky.

Pro oblast Hané představuje charakteristický doklad zdejší kultury selský dům – grunt.[10] Původně se jednalo o přízemní, někdy zvýšené, roubené domy, které později nahrazovaly hliněné stavby s valbovou střechou budované především z nepálených cihel.[11] Od 2. poloviny 19. století byla vesnická obydlí na Hané postupně přestavována či budována z cihel pálených. Tyto nově budované stavby byly typem špýcharových domů, většinou zvýšené a neomítnuté, přičemž valbové střechy kryté došky u nich nahrazovaly střechy sedlové kryté břidlicí či pálenými střešními taškami.[11] Typickým specifikem hanáckých domů byly až do 19. století tzv. žudry. Jednalo se o mohutný rizalit vystavěný před vstup do domu, přičemž v jeho patře byla umístěna sýpka. Většina žudrů však od poloviny 19. století postupně zanikala a do dnešních dnů se tak tento stavební prvek na hanáckých domech zachoval pouze ojediněle.[11]

Usedlost v obci Lysovice se zachovalým žudrem

Vesnická stavení byla na Hané nejpozději v průběhu 18. století na většině míst orientována okapově. Štítově orientovaná zástavba se dochovala především v severní části Hané, hlavně v okolí Zábřehu, Mohelnice, Loštic a Uničova.[11] Jednotlivé usedlosti byly v rámci každé vesnice stavěny těsně vedle sebe. Průčelí domů byla většinou rozdělena na tři části, kdy žudr vystavěný uprostřed průčelí dělil stavení na část s obytnými místnostmi a část, kde byly umístěny komory. V předzahrádce, která se často nacházela před obytnou částí domu, byly vysazovány vonné a okrasné rostliny. Před komorami bývaly zasazovány lípy nebo ovocné stromy jako například hrušně či ořešáky.[10] Do dvora, který býval od poloviny 19. století vybavován arkádovým zápražím, se z ulice vjíždělo průjezdem.[11]

Za obytným stavením se rozprostíral dvůr, který ze stran od sousedících pozemků oddělovaly chlévy, sloužící jako přístřeší pro chovaný dobytek, a kůlny, kde bývaly odstaveny vozy a uskladněno hospodářské nářadí.[12] Ze zadní strany pak většinou každý dvůr uzavírala vyšší zídka s vraty, která uzavřený prostor dvora oddělovala od přiléhající zahrady. V zahradách, které často sloužily jako sady, bývaly vysazovány ovocné stromy jako například jabloně, hrušně, morušovníky nebo slivoně. Konec zahrady pak u většiny usedlostí uzavírala dřevěná stodola, někdy označovaná jako humno.[12] Pro prostor za stodolou, kde zastavěná oblast většiny vesnic přecházela ve volnou krajinu s polními cestami či polnostmi, se vžilo označení „humna“ či „za humny“.

Zvyky[editovat | editovat zdroj]

Chlapec šlehající dívku pomlázkou o Velikonočním pondělí zachycený na obraze Marie Gardavské z počátku 20. století.

Významná města a místa na Hané[editovat | editovat zdroj]

Města[editovat | editovat zdroj]

Památky[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BROUČEK, Stanislav; JEŘÁBEK, Richard. Lidová kultura : národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Svazek 2. Věcná část A-N. Praha : Mladá fronta, 2007. ISBN 978-80-204-1712-1. S. 238. [Dále jen: Lidová kultura (2007)]. 
  2. a b Krajina našeho domova - Haná : sborník tematických prací Olomouc: 2008. [dále jen Krajina našeho domova - Haná (2008)]. str. 6.
  3. a b c d e f g h Lidová kultura (2007). Str. 238.
  4. a b c Krajina našeho domova - Haná (2008), str. 20.
  5. Krajina našeho domova - Haná (2008), str. 23–24.
  6. ŠKUBAL, Rudolf. Hranice Hané: vymezení etnografického regionu : (metodické pokyny). Brno : [s.n.], 1995. 11 s.  
  7. Lidová kultura (2007). Str. 238–239.
  8. ZAHRADNÍK, Milan, a kol. Hanáci z pohledu Marie Gardavské kdysi a dnes. Kojetín : MěKS Kojetín, 2013. 42 s. ISBN 978-80-260-4882-4. [Dále jen: Zahradník (2013)]. 
  9. Lidová kultura (2007). Str. 239.
  10. a b Zahradník (2013), str. 12.
  11. a b c d e Lidová kultura (2007). Str. 242.
  12. a b Zahradník (2013), str. 13.
  13. BROUČEK, Stanislav; JEŘÁBEK, Richard. Lidová kultura : národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Svazek 3. Věcná část O-Ž. Praha : Mladá fronta, 2007. ISBN 978-80-204-1713-8. S. 1247.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BEČÁK, Jan Rudolf; POSPĚCH, Pavel; ŠALÉ, František. Lidové umění na Hané : lidová kultura hmotná. Boskovice : Albert, 1997. 460 s. ISBN 80-85834-43-x.  
  • BROUČEK, Stanislav; JEŘÁBEK, Richard. Lidová kultura : národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Svazek 2. Věcná část A-N. Praha : Mladá fronta, 2007. 636 s. ISBN 978-80-204-1712-1.  
  • BROUČEK, Stanislav; JEŘÁBEK, Richard. Lidová kultura : národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Svazek 3. Věcná část O-Ž. Praha : Mladá fronta, 2007. 664 s. ISBN 978-80-204-1713-8.  
  • DVOŘÁČEK, Petr; RŮŽIČKA, Jiří. Haná: Olomoucko, Prostějovsko, Přerovsko. Praha : Levné knihy, 2008. 112 s. ISBN 978-80-7309-516-1.  
  • JORDÁN, František. Lidové obyčeje na Hané a jejich slovní, hudební a taneční projevy : VII. konference o lidové kultuře na Hané 24. a 25. listopadu 1998 : sborník příspěvků. Vyškov : Muzeum Vyškovska. S. 271. (česky)  
  • Krajina našeho domova - Haná : sborník tematických prací. Olomouc : Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Olomouci, 2008. 104 s. ISBN 978-80-86570-15-0.  
  • Lidový rok na Hané. Olomouc : Olomoucký kraj, 2011. ISBN 978-80-87535-22-6.
  • NAKLÁDAL, Petr. Hanácké tradice - zvyky a folklor na Hané multimediální prezentace lidových tradic, zvyků a folkloru na Hané : multimediální prezentace Olomouckého kraje. Olomouc : Olomoucký kraj, 2011.  
  • NAVRÁTIL, Ladislav. Hanáci jací jsou a jací byli. Praha : J. Otto, 1931. 93 s.  
  • POSPĚCH, Pavel. Rolník - Haná - Příklad Josefa Vysloužila. In HANUŠ, Jiří; MALÍŘ, Jiří; FASORA, Lukáš. Člověk na Moravě 19. století. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2008. ISBN 978-80-7325-147-5. S. 519. (česky)
  • Proměny hanácké vesnice : lidová kultura na Hané : sborník příspěvků z IX. odborné konference v Kroměříži. Kroměříž : Muzeum Kroměřížska, 2003. 141 s. ISBN 80-85945-37-1.  
  • Střední Morava - Haná : srdce a brány dokořán : turistický průvodce. Olomouc : Olomoucký kraj, Odbor strategického rozvoje kraje, Oddělení cestovního ruchu, 2005. 43 s. ISBN 80-239-4727-3.  
  • ŠKUBAL, Rudolf. Hranice Hané: vymezení etnografického regionu : (metodické pokyny). Brno : [s.n.], 1995. 11 s.  
  • ZAHRADNÍK, Milan, a kol. Hanáci z pohledu Marie Gardavské kdysi a dnes. Kojetín : MěKS Kojetín, 2013. 42 s. ISBN 978-80-260-4882-4.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]