Horácko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Skanzen Veselý kopec tvořený z tradičních obydlí Českého Horácka
Horácké kroje tanečního souboru Bajdyš

Horácko je rozsáhlá etnografická oblast na rozhraní Čech a Moravy, skládající se z několika menších podoblastí. V 19. století byl tento pojem širší a platil spíše pro území na Moravě. Pojem České Horácko byl vytvořen analogicky k Moravskému Horácku. V současné době největší část Horácka spadá do Kraje Vysočina. Horáckem a jeho tradicemi se zabývá více folklorních souborů, v roce 1955 byl založen šestnáctičlenný soubor Třebíčan. Roku 1957 mu byl tehdejším třebíčským Městským národním výborem propůjčen čestný název Třebíčan a do roku 1990 měl za sebou již více než tisíc představení v různých zemích Evropy.[1]

Rozdělení[editovat | editovat zdroj]

Horácko v širším slova smyslu se skládá z těchto podoblastí:

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Jazyk[editovat | editovat zdroj]

Z jazykového hlediska je oblast zajímavá tím, že i v moravské části se mluví interdialektovou obecnou češtinou (oproti většině Moravy), popř. českomoravským/jihovýchodočeským dialektem české nářeční skupiny. Uvádí se, že obyvatelé z Třebíče si s některými výrazy nemusí s obyvateli dalších měst porozumět, jako příklad lze uvést to, že jedí žlicou místo lžicí. Jako jedno z netypických slov se uvádí také výraz čupnout si ve významu dřepnout si.[2]

Hudba[editovat | editovat zdroj]

O tradiční lidovou kulturu na Vysočině od roku 2005 pečuje Muzeum Vysočiny v Třebíči, ve spolupráci s Etnologickým ústavem Akademie věd České republiky muzeum pracovalo v letech 2011 až 2015 na projektu sbírky lidových písní z oblasti Podhorácka. Jedná se o písně, které sbírali sběratelé od počátku minulého století. V roce 2016 byla vydána trojdílná publikace, která se zabývá písněmi z oblastí Náměště nad Oslavou, Velké Bíteše, Třebíče, Hrotovic, Moravských Budějovic, Jemnice, Tišnova a Bystřice. Celkem bylo zaznamenáno 934 písní, ty byly zaznamenány 77 sběrateli. Zpívalo celkem 248 zpěváků ze 121 míst.[3]

Města[editovat | editovat zdroj]

Na Moravě[editovat | editovat zdroj]

V Čechách[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • B. Pernica: Lidové umění výtvarné. Horácko – Podhorácko. Havlíčkův Brod 1954.
  • J. Dufek: Naše Horácko jindy a nyní, Velké Meziříčí 1893.
  • J. Kopáč: Bývalý horácký kroj Vysočiny českomoravské v Čechách, Humpolec 1929.
  • V. Kovářů - J. Kuča: Venkovské stavby na Moravském Horácku, Nové Město na Moravě - Tišnov 2009.
  • J. Mátlová - Divoká: Horácký kroj z Telečska, Dačicka a Třešťska. Ženský kroj, Praha-Jihlava 1983.
  • J. F. Svoboda: Horácká osada, Nové Město na Moravě 1928.
  • J. F. Svoboda: Moravské Horácko. Lidové umění výtvarné, Praha 1930.
  • J. F. Svoboda: Moravské Horácko, Jihlava 1940
  • V. Svobodová: O lidovém kroji na Moravském Horácku, Nové Město na Moravě 1977.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PALEČEK, Richard. Udržují tradice horáckého lidu. Horácké noviny. 19. 9 1990, roč. 1, čís. 22, s. 4.  
  2. LAUDIN, Radek. S našou žabou jíjou žlicou. Na Vysočině se mluví mnoha jazyky. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2016-11-10 [cit. 2016-11-13]. Dostupné online.  
  3. luk. Vychází CD lidových písní z Podhorácka. místní kultura [online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS, 2016-12-02 [cit. 2016-12-05]. Dostupné online.