Žďárské vrchy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Žďárské vrchy
Saarer Berge

Zalesněné hřbety Žďárských vrchů z vrcholu Devět skal, mezi stromy skalní útvary typické pro žďárský typ georeliéfu ploché vrchoviny, tvořící v rozsahu 385 až 836 m n. m. geomorfologický podcelek

Nejvyšší bod Devět skal (836,3 m n. m.)
Rozloha 485,78 km²
Střední výška 658,9 m n. m.
Poznámka součást geomorfologické podsoustavy Českomoravská vrchovina

Nadřazená jednotka Hornosvratecká vrchovina
Sousední
jednotky
Bítešská vrchovina
Havlíčkobrodská pahorkatina
Loučenská tabule
Nedvědická vrchovina
Sečská vrchovina
Podřazené
jednotky
Borovský les
Devítiskalská vrchovina
Milovská kotlina
Pohledeckoskalská vrchovina

Světadíl Evropa
Stát Česko Česko
Horniny amfibolit, granit, kvarcit, migmatit, ortorula, pararula, písek, rula, skarn, svor a další
Povodí Novohradka, Sázava, Svratka, v okrajové části Doubrava, Chrudimka
Souřadnice 49°40′14″ s. š., 16°1′56″ v. d.

Žďárské vrchy (německy Saarer Berge) jsou krajinnou oblastí (horopisnou jednotkou) na severozápadě Hornosvratecké vrchoviny a jejím geomorfologickým podcelkem o rozloze 485,78 km2, součást Českomoravské vrchoviny v regionálním členění georeliéfu (tvaru zemského povrchu) Česka.[1] Leží z hlediska administrativně správního většinou rozlohy v Kraji Vysočina, menší severní částí v Pardubickém kraji.[2]

Krajinná oblast je nepravidelného tvaru, vzdáleně připomínající půdorys trojúhelníku s vrcholy v katastrech Bystřice nad Pernštejnem, Proseč a Vojnův Městec. Vzdálenost okrajových míst např. Proseč – Bystřice nad Pernštejnem (sever – jih) činí přibližně 35 km a BorovniceKarlov (východ – západ) kolem 21 km, od této linie k severovýchodu (Proseč) a k jihovýchodu (Bystřice nad Pernštejnem) se postupně zužuje. Územně ji vymezují obce a místa prezentovaná rozhraním geomorfologických okrsků Borovský les, Devítiskalská vrchovina a Pohledeckoskalská vrchovina.[2]

Typem georeliéfu plochá vrchovina s vyklenutým zemským povrchem[1] v nadmořských výškách přibližně 385–836 m, se střední výškou 658,9 m a středním sklonem 5°13’, tvoří ji horniny poličského krystalinika (pararula, perlová rula, svor) v oblasti Borovského lesa, svrateckého krystalinika (migmatit, ortorula, rula) v Devítiskalské a Pohledeckoskalské vrchovině, metamorfity svrateckého krystalinika v Milovské kotlině (dvojslídný svor, v malých ostrůvcích též mramor a drobně zrnitá biotitická rula) a v Pohledeckoskalské vrchovině také metamorfní jednotky v moldanubiku, např. amfibolit a pararula mezi Bystřicí nad Pernštejnem a Vlachovicemi.[3]

V krajině typické úzké hřbety se skalisky (např. Drátenická skála, Pasecká skála aj.), skalním systémem typu malého skalního města (přírodní památka Devět skal) a hluboká rozevřená údolí, charakteristický údolní profil je označován jako „žďárský“ typ georeliéfu. Prameniště řek Novohradky, Sázavy a Svratky, nejníže je situovaná hladina řeky Svratky v nadmořské výšce 385 m pod přehradní hrází vodní nádrže Vír I na rozhraní Pohledeckoskalské vrchoviny a Sulkovecké vrchoviny (katastrálních území Karasín a Vír).[4]

Horopisem (orografie) v nadmořských výškách stoupá na jihozápadním hřbetu Borovského lesa s vrcholy Otava (734,5 m) a Karlštejn (783,4 m), výšky nad 800 m dosahují vrchy v Devítiskalské vrchovině a v Pohledeckoskalské vrchovině, nejvyšší bod Žďárských vrchů leží na skalnatém vrcholu se zeměpisným názvem Devět skal (836,3 m n. m.) na katastrálním území obce Křižánky v okrese Žďár nad Sázavou náležejícím do Kraje Vysočina.[4]

Geografie[editovat | editovat zdroj]

V geografii Česka jsou Žďárské vrchy situovány přibližně v centrální části státního území, na severozápadě Hornosvratecké vrchoviny, v rozsahu nadmořských výšek od nejnižší polohy 385 m na úrovni hladiny řeky Svratky pod údolní vodní nádrží Vír I., na rozhraní katastrů obcí Karasín a Vír, do 836 m na nejvyšším vrcholu Devět skal v katastru Moravské Křižánky. Nejvyšší vrchol Devět skal (836,3 m n. m.) je zhruba 50,54 km vzdálený ve východo-jihovýchodním směru (99°) od geografického středu Česka.

Z hornin převládají krystalické břidlice (metamorfované - přeměněné horniny), jimiž místy prostupují rulové věže. Ve starších čtvrtohorách (pleistocén), vlivem denudace (odnášení rozrušených hornin působením větru, mrazu, vody a dalšími erozními vlivy) došlo k rozrušení povrchu hornin, vytvořily se kamenné suťové haldy, na některých místech kamenné moře. Odolnější hornina zůstala v podobě skalních útvarů – izolovaných skal, skalních hradeb a dalších tzv. kryogenních tvarů (např. mrazových srubů, kryoplanačních teras, balvanových proudů aj.) v lokalitách Borovského lesa (Čtyři palice, Zkamenělý zámek), Devítiskalské vrchoviny (Devět skal, Drátenická skála, Malinská skála) a Pohledeckoskalské vrchoviny (Bohdalec, Pasecká skála).

Vrcholy skal jsou většinou ploché, skalní stěny s vroubenými tvary (voštiny, výklenky, pseudoškraby aj.), některé skalní útvary jsou vymezené také pro horolezeckou činnost (např. Drátenická skála a další). V lokalitě přírodní památky Devět skal tvoří skupina devíti větších skalních útvarů malé skalní město vzniklé mrazovým zvětráváním rul, na úpatí skalních bloků balvanitá pole (migmatity)[5] a společenstva smrkových bučin, nejvyšší skalní hradba, tzv. Hlavní blok, ve vrcholové části upravená pro vyhlídku (rozhled omezený vzrostlými stromy), je nejvyšším vrcholem Žďárských vrchů.

Krajinnou oblast lze přibližně vymezit obcemi (místy) po jejím obvodu (bez územních výstupků) od nejsevernějšího bodu v katastrech:

Proseč u Skutče (lokalita Borka, přesněji řeka Novohradka ve Vranickém údolí pod bezejmenným vrcholem 495,5 m) – Budislav u Litomyšle (Kamenné Sedliště) – Lubná u Poličky (Skelná Huť) – Široký Důl - Oldřiš u Poličky (Černý potok u levostranného přítoku s názvem Potůček) – Kamenec u PoličkySádekBorovnice (vrch Horka 577,6 m) – Jimramov – podél koryta řeky Svratky k jejímu pravostrannému přítoku Bystřice – Hrdá VesDvořištěBystřice nad Pernštejnem (lokalita Ochoz, vrchol 589,2 m) – Rodkov (lokalita Šířava – Na vrších 540,8 m) – RozsochyKundratice u RozsochDivišovZubříPohledecMaršoviceJiříkoviceLhotka u Žďáru nad Sázavou (lokality Horačky – Kříby 661 m) – Počítky (potok Pernička – lokalita Klusač) – Světnov (Lemperský potok – rybník Pstružák) – ŠkrdloviceKarlovVojnův Městec (Městecký potok – Suchý kopec 683,8 m) – Vortová (lesní lokalita Na Kozinci, Vortovský potok) – Lhoty (lesní lokalita Mýto) – Herálec (rybník Šantrůček – Kocanda – Brušovec – Březový vrch) – Svratka (koryto řeky Svratky – Chlumětínská cesta) – Svratouch (vrchol sedla mezi vrchy Otava a U oběšeného) – Krouna (okrajem lesa u silnice II/354 – Olšiny až nad lokalitu Pleskotka u železniční trati 261) – Čachnov (lokalita Řežnízka) – Pustá Kamenice (Pekelec – železniční zastávka – výškový bod U javoru 658,6 m) – Rychnov (Rychnovský potok, most silnice I/34) – Otradov (lokalita Na zadech) – Česká Rybná a opět Proseč.

Původ názvu[editovat | editovat zdroj]

Zeměpisné jméno (oronymum) je spojením přídavného jména „žďárský" (adjektivum) a obecného podstatného jména „vrch" (substantivum) ve významu kopec.[6] Původ slova „žďárský" se vztahuje k označení způsobu získávání pozemků vypalováním neboli žďářením na území s původně lesním porostem.

Geomorfologie a přírodní podmínky[editovat | editovat zdroj]

Geomorfologie řadí Žďárské vrchy mezi geomorfologické podcelky v rámci regionálního členění georeliéfu provedeného systémově pro celé území Česka, v seznamu geomorfologických jednotek je označena čtyřmístným indexem „IIC-4A".[1] Obecně se stejnou stavbou zemské kůry (morfostrukturou), vývojem povrchových tvarů zemského povrchu (georeliéfu) a geomorfologické historie jako geomorfologický celek Hornosvratecká vrchovina, svým tvarem a vývojem geomorfologická jednotka více stejnorodá (homogennější). Z hlediska stavby zemské kůry tvoří součást devítiskalsko-sýkořské megaantiklinály (velkého protáhlého a vyklenutého tvaru zemského povrchu) vymezené na severozápadě Devítiskalskou vrchovinou (Žďárské vrchy) a na jihovýchodě Sýkořskou hornatinou (Nedvědická vrchovina) v rámci geomorfologického celku Hornosvratecké vrchoviny.[7]

Skladebné části Žďárských vrchů tvoří čtyři geomorfologické okrsky:

V centrální části geomorfologického podcelku se vytvořila sníženina, představována rozlohou nejmenším geomorfologickým okrskem Milovská kotlina, severní okraj tvoří plochá vrchovina Borovského lesa, směrem na jihovýchod plochou největší Pohledeckoskalská vrchovina a na severozápadě je okrajovým a horopisně nejvyšším okrskem členitá Devítiskalská vrchovina klenbovitého tvaru.[2]

Sousední geomorfologické podcelky (od nejsevernějšího bodu v katastru Proseče) tvoří:

Reliéf krajiny, typický zalesněnými úzkými hřbety oddělenými hlubokými a širokými údolími, dal význam geomorfologickému označení „žďárský typ georeliéfu“, v krajině mnohočetné skalní útvary, prameniště vodních toků, zbytky původního pralesa v národní přírodní rezervaci Žákova hora.

V lokalitách přírodní památky Rybenské Perničky a Milovské Perničky se vytvořily zvětráváním horniny na bochníkovitých vrcholech rulových skal jedinečné skalní mísy o různém průměru a prohloubení nazvané podle jejich tvaru perničky, na více místech četné balvanovité proudy a sutě (přírodní památky Malinská skála, Zkamenělý zámek a další).

Významné a nejvyšší vrchy tvoří Otava (734,5 m) a Karlštejn (783,4 m) v geomorfologickém okrsku Borovský les, s nadmořskou výškou 800 m a vyšší jsou to Bohdalec (801,1 m), Vysoký kopec (805,8 m), Pohledecká skála (812 m), Buchtův kopec (812,9 m), Pasecká skála (818,6 m), Kopeček (821,7 m) v geomorfologickém okrsku Pohledeckoskalská vrchovina, Tisůvka (800,3 m), Lisovská skála (801,7 m), Kamenný vrch (802,5 m), Šindelný vrch (805,7 m), Žákova hora (809,9), Malinská skála (811,1 m), Suchý kopec (814,8 m), Křivý javor (823,5 m), Křovina (829,7 m) a Devět skal (836,3 m) v geomorfologickém okrsku Devítiskalská vrchovina.

Krajinnou oblast charakterizuje drsnější, chladné a vlhké podnebí, většinou se severozápadními a jihovýchodními větry (nejchladnějším měsícem je leden, nejteplejším červenec). Počasí v oblasti sleduje např. meteorologická stanice Svratouch[8] v síti Českého hydrometeorologického ústavu.

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Geologické podloží tvoří horniny pararula, svor, perlová rula, migmatit (proterozoikum), ortorula, v ostrůvcích amfibolit, skarn, mramor a biotitické ruly (paleozoikum až proterozoikum), kvarcit (proterozoikum) a nad Borovou u Poličky též granit (paleozoikum) v lokalitách Borovského lesa, dvojslídný migmatit až ortorula, také dvojslídný svor a drobně zrnitá biotitická rula, kvarcit a amfibolit v Devítiskalské vrchovině, dvojslídný svor, v menší míře ortorula a v malých ostrůvcích mramor a drobně zrnitá biotitická rula v Milovské kotlině a v Pohledeckoskalské vrchovině také amfibolit a pararula. V místech vodních toků a nádrží hlína, písek, štěrk nivního sedimentu (kvartér).[3]

Významné geologické lokality[editovat | editovat zdroj]

Významné skalní útvary tvoří součást geologických lokalit dokumentovaných Českou geologickou službou, z hlediska zvláště chráněného území Česka náleží většinou i mezi maloplošné přírodní rezervace nebo přírodní památky. Mezi dokumentované geologické lokality patří také opuštěné lomy (pod Louckým kopcem, Svratka),[9] bývalá ložiska železné rudy a průzkumné šachty na uranovou rudu (Ruda u Čachnova,[10] Čachnov), výchozy hornin (Pustá Rybná[11]) nebo rašeliniště mezi Bubnovaným kopcem a Rovinou (Rašeliniště Karlštejn,[12] Pustá Rybná) aj.[3]

Skalní útvary na zvláště chráněném území:

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

Vodstvo náleží do povodí evropských řek Labe (Novohradka, Sázava) a Dunaje (Svratka), oblastí prochází rozvodnice LabeDunaj, část hlavního evropského rozvodí. Pramenná oblast významných řek leží v Borovském lese (Novohradka) a v Devítiskalské vrchovině (Sázava se zdrojnicí nazvanou Stružný potok a s rozsáhlým prameništěm s více zdrojnicemi Svratka).

Rozlohou větší rybníky byly vybudovány v Milovské kotlině, Kyšperský a Řasník (Křižánky), Milovský (Sněžné) a také v Pohledeckoskalské vrchovině, Domaninský (Domanín), Medlovský (Fryšava pod Žákovou horou), Skalský (Lhota u Lísku), Sykovec (Tři Studně), Zuberský (Zubří u Nového Města na Moravě).

Výškové body[editovat | editovat zdroj]

Následující tabulka uvádí 17 nejvyšších vrcholů, které přesahují výšku 800 m n. m.[13]:

Vrchol Výška
m n. m.
Promi-
nence
Izolace Souřadnice
Devět skal 836,3 m 321 m 60,6 km → Buková hora 49°40′14″ s. š., 16°01′55″ v. d.
Křovina 829,7 m 085 m 02,1 km → Devět skal 49°39′25″ s. š., 16°03′10″ v. d.
Křivý javor 823,5 m 064 m 02,5 km → Křovina 49°38′35″ s. š., 16°01′17″ v. d.
Kopeček 821,7 m 092 m 05,7 km → Křovina 49°36′38″ s. š., 16°05′26″ v. d.
Pasecká skála 818,6 m 032 m 00,8 km → Kopeček 49°36′57″ s. š., 16°04′54″ v. d.
Suchý kopec 814,8 m 014 m 00,7 km → Křovina 49°39′51″ s. š., 16°03′35″ v. d.
Buchtův kopec 813,0 m 124 m 05,4 km → Křovina 49°39′35″ s. š., 16°08′00″ v. d.
Pohledecká skála 812,0 m 057 m 02,8 km → Kopeček 49°35′34″ s. š., 16°07′13″ v. d.
Malinská skála 811,1 m 028 m 00,5 km → Suchý kopec 49°39′40″ s. š., 16°04′16″ v. d.
Žákova hora 809,8 m 035 m 01,8 km → Křivý javor 49°39′25″ s. š., 15°59′31″ v. d.
Vysoký kopec 805,8 m 070 m 01,5 km → Buchtův kopec 49°40′06″ s. š., 16°06′59″ v. d.
Šindelný vrch 805,7 m 106 m 03,2 km → Žákova hora 49°39′59″ s. š., 15°56′54″ v. d.
Kamenný vrch 802,5 m 037 m 01,8 km → Šindelný vrch 49°40′44″ s. š., 15°55′55″ v. d.
Lisovská skála 801,7 m 017 m 00,4 km → Křovina 49°39′42″ s. š., 16°02′19″ v. d.
Bohdalec 801,1 m 055 m 03,7 km → Pohledecká skála 49°37′23″ s. š., 16°08′39″ v. d.
Tisůvka 800,3 m 047 m 01,5 km → Šindelný vrch 49°39′07″ s. š., 15°56′58″ v. d.
Fryšavský kopec 800,0 m 015 m 00,6 km → Křivý javor 49°38′16″ s. š., 16°00′09″ v. d.

Nadmořské výšky 801,1 metrů dosahuje Bohdalec na vrcholu mrazového srubu, trigonometrický bod s nivelací 790,6 m n. m. leží pod skalním útvarem,[14] měření provedeno v roce 2016.[15] Počet tzv. osmistovek v rámci Českomoravské vrchoviny je celkem osmnáct, nadmořskou výšku 800 m překonává Javořice (836,5 m), nejvyšší vrchol geomorfologické podsoustavy.

Ochrana přírody a krajiny[editovat | editovat zdroj]

Chráněná krajinná oblast Žďárské vrchy překrývá větší část území geomorfologického podcelku Žďárské vrchy, plochou zasahuje i na území sousedních geomorfologických podcelků Bítešské vrchoviny, Havlíčkobrodské pahorkatiny a Sečské vrchoviny. S rozlohou 70 940 ha je nejvýznamnějším institutem ochrany přírody a krajiny na území okresů Žďár nad Sázavou, Havlíčkův Brod, Chrudim a Svitavy.

Slavnostně vyhlášená 27. června 1970 armádním generálem Ludvíkem Svobodou, tehdejším prezidentem Československa, v lokalitě „Stříbrná studánka“ u jednoho z pramenů zdrojnice řeky Svratky. Právní účinnosti nabyl výnos bývalého Ministerstva kultury ČSR dnem 30. července 1970, účelem byla ochrana krajiny s významným zastoupením přirozených ekosystémů a typických přírodních prvků (skalních útvarů, pramenišť vodních toků, lesních komplexů), také péče o maloplošná zvláště chráněná území (národní přírodní rezervaci Žákova hora a četné přírodní rezervace a památky).

Významné krajinné prvky, rulové skalní útvary na zalesněných úzkých hřbetech, rašeliniště a mokřadní společenstva, říční krajina v povodí Svratky, široká údolí, lesní společenstva, vegetační pokryv, lidová architektura aj., typické pro utváření a vzhled krajiny, byly důvodem pro vyhlášení velkoplošného zvláště chráněného území, překrývá větší část plochy geomorfologické jednotky kromě části Borovského lesa na severu (BorováProseč) a Pohledeckoskalské vrchoviny na jihovýchodě (JimramovHrdá VesBystřice nad PernštejnemDivišov).

Větší počet lokalit je součástí maloplošných zvláště chráněných území, národní přírodní rezervace Žákova hora, přírodních rezervací Čtyři palice, Damašek, Meandry Svratky u Milov, Olšina u Skleného a přírodních památek Bílá skála, Brožova skála, Černá skála, Devět skal, Drátenická skála, Lisovská skála, Malinská skála, Milovské Perničky, Pasecká skála, Rybenské Perničky, Sklenské louky, Suché kopce, Tisůvka, Vlčí kámen a Zkamenělý zámek.

Kulturní krajina[editovat | editovat zdroj]

Rosička.jpg

V raném středověku oblastí vedeny obchodní cesty, vyšší polohy osídlovány od 13. století, na kolonizaci území se podílely kláštery (např. cisterciácký „Studnice Blahoslavené Panny Marie“ Žďár nad Sázavou), ve 14. století těžba hornin, z nich získáváno stříbro, železo aj., hospodářský rozvoj znamenal početní růst obyvatelstva, také německého. Půda příznivá pro pěstování nenáročných plodin, např. brambor, v zemědělství rozšířena živočišná produkce (pastevectví), využívána energie vodních toků (hamry, mlýny).

V rámci administrativně správního dělení České republiky zasahuje do krajinné oblasti největší částí okres Žďár nad Sázavou (bývalé sídlo okresu, město Žďár nad Sázavou, leží v Bítešské vrchovině), malým okrajem na katastrálním území městyse Krucemburk také okres Havlíčkův Brod, oba náležející do Kraje Vysočina, v severní a severovýchodní části okres Chrudim a okres Svitavy v Pardubickém kraji.

Města, městyse a obce s katastrálním územím alespoň částečně ležícím v oblasti geomorfologického podcelku Žďárské vrchy:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter; BALATKA, Břetislav, a kol. Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Brno : Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Žďárské vrchy, s. 526.  
  2. a b c Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. Přírodní poměry. Geomorfologické podcelky [online]. [cit. 2017-07-20]. Aplikace MapoMat. Dostupné online.  
  3. a b c Česká geologická služba. Geologická mapa: přibližně kompozice Žďárské vrchy [online]. [cit. 2017-07-20]. Listoklad ZM50. Dostupné online.  
  4. a b Český úřad zeměměřický a katastrální. Základní mapa České republiky: přibližně kompozice Žďárské vrchy [online]. [cit. 2017-07-20]. Dostupné online.  
  5. Česká geologická služba. Geologické lokality: Devět skal [online]. [cit. 2017-07-20]. Dostupné online.  
  6. TRÁVNÍČEK, František; VÁŠA, Pavel. Slovník jazyka českého. 1. vyd. Praha : Fr.Borový, 1937. 1752 s. Heslo vrch, s. 1614.  
  7. BÍNA, Jan; DEMEK, Jaromír. Z nížin do hor. Geomorfologické jednotky České republiky. 1. vyd. Praha : Academia, 2012. 344 s. ISBN 978-80-200-2026-0. Heslo Žďárské vrchy, s. 85.  
  8. Český hydrometeorologický ústav. Meteorologická stanice Svratouch: počasí a webová kamera [online]. [cit. 2017-07-20]. Dostupné online.  
  9. Česká geologická služba. Geologické lokality: Svratka [online]. [cit. 2017-07-20]. Opuštěný lom, ID 2937. Dostupné online.  
  10. Česká geologická služba. Geologické lokality: Ruda u Čachnova [online]. [cit. 2017-07-20]. 17. stol. těžba železné rudy, 20. stol. průzkum na uran - ID 2812. Dostupné online.  
  11. Česká geologická služba. Geologické lokality: Pustá Rybná [online]. [cit. 2017-07-20]. Svor, regionální metamorfóza - ID 2944. Dostupné online.  
  12. Česká geologická služba. Geologické lokality: Rašeliniště Karlštejn [online]. [cit. 2017-07-20]. Rašeliniště s rašeliníko-dřevovým humolitem - ID 2939. Dostupné online.  
  13. Seznam 8istovek Žďárských vrchů na stránkách Bratrstva Žďárských vrchů
  14. Počty osmistovek na Zdarskevrchy.cz
  15. Měření ve Žďárských vrších odhalilo novou osmistovku (Denik.cz)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BÍNA, Jan; DEMEK, Jaromír. Z nížin do hor. Geomorfologické jednotky České republiky. 1. vyd. Praha : Academia, 2012. 344 s. ISBN 978-80-200-2026-0.  
  • DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter; BALATKA, Břetislav, a kol. Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. 2. vyd. Brno : Agentura ochrany přírody a krajiny, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9.  
  • HAVLÍČKOVÁ, Tereza. Hodnocení topoklimatu ve vybraných lokalitách CHKO Žďárské vrchy se zaměřením na vznik místních klimatických efektů. Olomouc, 2008. Diplomová práce. Univerzita Palackého. Vedoucí práce RNDr. Miroslav Vysoudil, CSc. Dostupné online.
  • KAŠPAROVÁ, Lucie. Říční dřevo a geomorfologie meandrujícího koryta Svratky. Brno, 2012. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr. Zdeněk Máčka, Ph.D. Dostupné online.
  • SMETANA, Mirek. Mapování korytovo-nivních jednotek řeky Svratky v CHKO Žďárské vrchy. Brno, 2008. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr. Zdeněk Máčka, Ph.D. Dostupné online.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]