Pardubický kraj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pardubický kraj
Zámek Litomyšl
Zámek Litomyšl
Sídlo Pardubice
Zeměpisné souřadnice
Hejtman Martin Netolický (ČSSD)
Rozloha 4 519[1] km²
Počet obyvatel 520 316 (2019)[2]
Hustota zalidnění 114 ob./km²
Nejvyšší bod Králický Sněžník (1 424 m)
Historická země Čechy a Morava
Počet okresů 4
Počet ORP 15
Počet POÚ 26
ISO 3166-2 CZ-PA a CZ-53
CZ-NUTS CZ053
RZ E
Oficiální web krajského úřadu
Pozice na mapě
Pardubický kraj – poloha v rámci ČR
OpenStreetMap: mapová data
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pardubický kraj je vyšší územně samosprávný celek, jehož územím je jižní část Východočeského kraje (bez okresu Havlíčkův Brod). Na východě sousedí s Olomouckým krajem, na jihovýchodě s Jihomoravským krajem, na jihozápadě s Krajem Vysočina, na západě se Středočeským krajem, na severozápadě s Královéhradeckým krajem a na severu s polským Dolnoslezským vojvodstvím. Území kraje spadá z převážné části do východních Čech, okolím Svitav a Moravské Třebové však zasahuje i na historické území Moravy. Žije zde přibližně 520 tisíc[2] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pardubický kraj poprvé vznikl krajskou reformou z roku 1855, kdy zahrnul části původních krajů Chrudim, Čáslav, Jičín a Praha. Postupně do roku 1868 byl společně s dalšími kraji zrušen a byla opět zřízena okresní hejtmanství.[3] V roce 1918 po vyhlášení Československé republiky byla část dnešního Pardubického kraje součástí jedné z německých provincií vyhlášených německými menšinami v tehdejším československém pohraniční, konkrétně součástí Sudetska (Sudetenland). Šlo o oblasti Králíky, Lanškroun, Moravská Třebová.[4] V roce 1949 bylo po zestátnění veřejné správy obnoveno třináct krajů, mezi něž patřil i Pardubický kraj. V roce 1960 byl počet krajů zredukován na osm, a to hlavní město Praha, Středočeský, Jihočeský, Severočeský, Východočeský, Jihomoravský, Severomoravský.[5] Dnešní území Pardubického kraje, společně s dnešním územím Královéhradeckého kraje, bylo zahrnuto v tehdejším Východočeském kraji. Východočeský kraj měl sídlo v Hradci Králové a byl rozdělen do jedenácti okresů. Správu čtrnácti krajů (později osmi) od roku 1960 spravovaly krajské národní výbory.[6] V roce 1990 byly krajské národní výbory zrušeny a do roku 2000 funguje krajská správa osmi krajů.[7] Principiálně byla veřejná správa rozdělena na státní správu a samosprávu.

Kraj byl zřízen spolu s dalšími samosprávnými kraji na základě článku 99 a následujících Ústavy České republiky ústavním zákonem č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, který stanoví názvy krajů a jejich vymezení výčtem okresů (území okresů definuje vyhláška ministerstva vnitra č. 564/2002 Sb.) a pro vyšší územní samosprávné celky stanoví označení „kraje“. Kraje definitivně vznikly 1. ledna 2000, samosprávné kompetence získaly na základě zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), dne 12. listopadu 2000, kdy proběhly první volby do jejich nově zřízených zastupitelstev. Toto krajské členění je obdobné krajům z let 1948–1960, zřízených zákonem č. 280/1948 Sb. Žádný z nově vzniklých krajů nerespektuje hranici mezi Čechy a Moravou.[8]

Přírodní podmínky[editovat | editovat zdroj]

Většinu území kraje tvoří pahorkatiny a vrchoviny přecházející do nížin kolem Labe. Na hranici s Polskem se tyčí třetí nejvyšší pohoří v Česku, masív Králického Sněžníku. Na něj k severozápadu navazují nižší a plošší Orlické hory. Na jihu začíná Železnými horami a Žďárskými vrchy Českomoravská vrchovina.

Větší část území kraje odvodňuje Labe, nejdelší řekou na území kraje je levobřežní labský přítok Chrudimka. Část území na Svitavsku odvodňuje Svitava, přítok řeky Moravy (která na území kraje pramení) a potažmo Dunaje. Krajem prochází hlavní evropské rozvodí mezi Severním a Černým mořem.

Administrativní členění[editovat | editovat zdroj]

Území kraje je vymezeno územími okresy Pardubice, Chrudim, Ústí nad Orlicí a Svitavy.

Okres Počet obyvatel[9] Rozloha[1] % obyvatel Hust. zal. Počet obcí
Chrudim (CR) 103 945 993 20,2 105 108
Pardubice (PU) 169 836 880 32,8 192 112
Svitavy (SY) 104 189 1 379 20,2 76 116
Ústí nad Orlicí (UO) 138 179 1 267 26,8 109 115

Začátkem roku 2003 zanikly okresní úřady a samosprávné kraje se od té doby pro účely státní správy dělí na správní obvody obcí s rozšířenou působností. Kromě okresních měst vykonávají rozšířenou působnost státní správy na území kraje ještě tyto obce: Česká Třebová, Hlinsko, Holice, Králíky, Lanškroun, Litomyšl, Moravská Třebová, Polička, Přelouč, Vysoké Mýto, Žamberk. Tyto správní obvody se dále dělí na správní obvody obcí s pověřeným obecním úřadem např. Choceň, Letohrad, Jablonné nad Orlicí, Skuteč, atd...

V kraji je 451 obcí, z toho 15 obcí s rozšířenou působností a 26 obcí s pověřeným obecním úřadem. Z celkového počtu obcí je 35 měst a 6 městysů. Sídelním městem kraje je statutární město Pardubice.

Města[editovat | editovat zdroj]

Většina obyvatel žije ve městech. Města tohoto kraje nad 10 tisíc obyvatel jsou:

Město Počet obyvatel

(1.1.2018)[10]

Pardubice 90 335
Chrudim 23 133
Svitavy 16 937
Česká Třebová 15 512
Ústí nad Orlicí 14 163
Vysoké Mýto 12 318
Litomyšl 10 278
Moravská Třebová 10 111
Lanškroun 10 000

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Prezentace Pardubického kraje na veletrhu Regiontour 2010

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Nejsilnější je všeobecné strojírenství, dále pak průmysl textilní, oděvní, kožedělný, nejvyšší podíl na celostátní produkci má průmysl chemický.Pardubický kraj je také známí pro výrobu semtexu (plastické trhaviny)

Zemědělství[editovat | editovat zdroj]

Pěstuje se zde především sladovnický ječmen a řepa. Významný je ale i zemědělský sektor. Vždyť z celkové rozlohy kraje zaujímá zemědělská půda 60,75 %, lesy 29 % a vodní plochy 1,25 %. Nejúrodnější oblast je Polabská nížina.

Cestovní ruch[editovat | editovat zdroj]

Postupně se v kraji rozvíjí i cestovní ruch. Na podporu jeho rozvoje kraj založil s ostatními subjekty Destinační společnost Východní Čechy.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Krajem prochází český železniční hlavní tah z Prahy do České Třebové a zde se trať rozvíjí na Olomouc, Ostravu a dále na Slovensko – III. koridor a do Brna, Vídně či Bratislavy a Budapešti – I. koridor. Z Pardubic vede elektrifikovaná trať do Jaroměře, na kterou budou od roku 2012 nasazeny nové jednotky „RegioPanter“. Trať dále pokračuje do Liberce a je hlavní spojnicí Pardubic, Hradce Králové a Liberce. Usiluje se o zdvoukolejnění vytížené tratě z Pardubic do Hradce Králové, které je však stále odsouváno kvůli údajnému nedostatku financí. Z Pardubic vede též hlavní trať přes Hlinsko do Havlíčkova Brodu, která bohužel není elektrifikovaná, ale i přesto je poměrně vytížená. Diskutuje se o Medlešické spojce, která by umožnila vyjíždění vlaků do Havlíčkova Brodu přímo z hlavního pardubického nádraží bez úvratě v Rosicích nad Labem. V nejbližší době se ale o realizaci neuvažuje, jelikož by trať narušila provoz blízkého letiště a složitější možnost stavby by byla příliš nákladná. Dále je v provozu řada regionálních tratí.

V kraji je kolem 4500 km silnic, několik kilometrů dálnice D11 a také dálnice D35 (v provozu prozatím pouze úsek Sedlice - Opatovice nad Labem; úseky Opatovice n/L - Časy a Časy - Ostrov se mají začít stavět koncem roku 2016).

Veřejná doprava[editovat | editovat zdroj]

V roce 2010 si Pardubický kraj pro organizaci veřejné dopravy a IDS najal královéhradeckou společnost OREDO a spustil projekt tzv. optimalizace dopravy; v jejím rámci OREDO prosazuje železniční dopravu jako páteř, zároveň však zrušení osobní dopravy na lokálních tratích a nahrazení autobusy. Proti tomu se v roce 2011 zvedla vlna protestů, zejména u trati Vysoké Mýto – Litomyšl a tratí 024 (část) a 025 na Králicku. Vlna protestů pokračovala i v roce 2012. Organizace dopravy stojí Pardubický kraj 5 mil. ročně. Před vstupem firmy Oredo si dopravu organizovalo ČSAD zdarma.[11]

Politická reprezentace[editovat | editovat zdroj]

Volby do zastupitelstva Pardubického kraje[editovat | editovat zdroj]

Při posledních volbách v roce 2016 byl v Pardubickém kraji zaregistrován nejvyšší počet kandidátních listin volebních stran – celkem 22. Například v roce 2000 toto číslo nedosahovalo ani poloviny. Na druhou stranu volební účast zůstává více méně stabilní, a to kolem 36%. Jen ve volbách roku 2008 se účast voličů vyšplhala až k hranici 43%. Pardubický kraj se vyznačuje jednou z nejvyšších volebních účastí mezi kraji České republiky. Ve volbách v roce 2000 byla vítěznou stranou takzvaná Čtyřkoalice, jejíž vznik se datuje právě k tomuto roku, v té době ve složení ze středopravých stran KDU-ČSL, Unie svobody, Demokratická unie a Občanská demokratická aliance. Jediná KDU-ČSL je neměnnou součástí Koalice pro Pardubický kraj (Čtyřkoalice) během všech volebních období. V roce 2000 vyhrála tato koalice se ziskem 29,4% hlasů krajské volby. O 16 let později obdržela od voličů již pouhých 15,7% hlasů. V dalších volbách roku 2004 se vítěznou stranou stala ODS s 34,5% získaných hlasů, jejíž výsledky ve volbách do Zastupitelstva Pardubického kraje věrně kopírují změny celostátního průměru její podpory. V roce 2000 skončila strana se ziskem 24,5% hlasů v kraji na 2. místě (za Čtyřkoalicí). Následující volby vyhrála ČSSD. V prvních dvou volebních obdobích do Zastupitelstva Pardubického kraje se strana neřadila k těm nejúspěšnějším. Značně odlišného výsledku však ČSSD dosáhla právě ve volbách roku 2008, kdy se ziskem 35,7% hlasů ovládla volby s náskokem téměř 15 procentních bodů na druhou ODS. Ve volbách roku 2012 byla ČSSD opět úspěšná a zvítězila (21,3%). Avšak toto vítězství již nebylo tak výrazné. Strana ANO 2011 získala v roce 2016 během krajských voleb 19,2% hlasů. Ačkoliv se jednalo o vítěznou stranu krajských voleb, skončila strana společně s KSČM v opozici, neboť vládní koalice byla zformována z ČSSD, Koalice pro Pardubický kraj, ODS a STAN.[12]

Zastupitelstvo pardubického kraje[editovat | editovat zdroj]

Dalšími stranami, které získávají podporu v Pardubickém kraji, jsou například TOP 09, STAN či KSČM. Volební výsledky Komunistické strany Čech a Moravy vykazovaly oproti jiným politickým subjektům v kraji značnou stabilitu v čase. Ve všech volbách do Zastupitelstva Pardubického kraje se Komunistické straně Čech a Moravy podařilo získat potřebnou podporu ke zvolení svých kandidátů do voleného orgánu. Nikdy se však nestala stranou vládnoucí koalice a pokaždé tak tvořila opozici. Nyní většinu zasedající v zastupitelstvu tvoří zástupci hnutí ANO, vítězné strany z posledních krajských voleb z roku 2016. Další mandáty v zastupitelstvu získaly ČSSD, Kolice pro Pardubický kraj (tentokrát ve složení KDU-ČSL, SNK ED a hnutí Nestraníci), ODS, KSČM a v neposlední řadě STAN.[13]

Další orgány Pardubického kraje[editovat | editovat zdroj]

Dalším orgánem mimo zastupitelstva je rada tvořená hejtmanem, prvním náměstkem hejtmana, náměstkem hejtmana a šesti radními. Hejtman Pardubického kraje je také členem Zastupitelstva Pardubického kraje, do jehož čela ho tento orgán zvolil.[14] Prvním takto zvoleným hejtmanem se stal Roman Línek zastupující KDU-ČSL (respektive v té době Čtyřkoalici). Nynějším hejtmanem Pardubického kraje je od roku 2012 Martin Netolický (ČSSD). Pardubický kraj má stejně jako ostatní kraje několik výborů (11), mezi něž patří kontrolní, finanční či výbor pro kulturu a památkovou péči. Každý takový výbor má v čele předsedu a místopředsedu doplněné o další členy.[15]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Rozloha území, počet obyvatel, hustota obyvatelstva a počet obcí podle krajů a okresů k 1. 1. 2013 [online]. Praha: Český statistický úřad [cit. 2015-05-02]. Dostupné online. 
  2. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. ISBN 978-80-250-2914-5. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  3. SCHELLE, Karel. Dějiny veřejné správy / Karel Schelle. 2016. ISBN 9788075523747.
  4. EMMERT, František. Německá okupace českých zemí / František Emmert. 2016. ISBN 9788020442222.
  5. SCHELLE, Karel. Dějiny veřejné správy / Karel Schelle. 2016. ISBN 9788075523747.
  6. zákon č. 65/1960 Sb. O národních výborech
  7. zákon 129/2000 Sb.
  8. SCHELLE, Karel. Dějiny veřejné správy / Karel Schelle. 2016. ISBN 9788075523747.
  9. Počet obyvatel v regionech soudržnosti, krajích a okresech České republiky k 1. 1. 2016 [online]. Český statistický úřad, 2016-04-29 [cit. 2016-04-30]. Dostupné online. 
  10. Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2018 | ČSÚ. www.czso.cz [online]. [cit. 2018-07-10]. Dostupné online. (česky) 
  11. Osud východočeských lokálek se naplní ČT24, 20. 5. 2011.
  12. Atlas voleb do zastupitelstva Pardubického kraje [online]. In.: Pardubice: Český statistický úřad, 2016, 30. 11. 2016, s. 1-51 [cit. 2018-01-9]. ISBN 978-80-250-2732-5.
  13. Atlas voleb do zastupitelstva Pardubického kraje [online]. In.: Pardubice: Český statistický úřad, 2016, 30. 11. 2016, s. 1-51 [cit. 2018-01-9]. ISBN 978-80-250-2732-5.
  14. SAMOSPRÁVA. Pardubický Kraj [online]. Pardubice: Krajský úřad Pardubického kraje, 2018 [cit. 2018-01-24]. Dostupné z: https://www.pardubickykraj.cz/samosprava
  15. PŘEDCHOZÍ VOLEBNÍ OBDOBÍ. Pardubický Kraj [online]. Pardubice: Krajský úřad Pardubického kraje, 2018 [cit. 2018-01-11]. Dostupné z: https://www.pardubickykraj.cz/predchozi-volebni-obdobi

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]