Přeskočit na obsah

Polička

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Polička
Městské hradby a věž kostela
Městské hradby a věž kostela
Znak města PoličkaVlajka města Polička
ZnakVlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecPolička
Obec s rozšířenou působnostíPolička
(správní obvod)
OkresSvitavy
KrajPardubický
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°42′53″ s. š., 16°15′56″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel9 051 (2025)[1]
Rozloha33,12 km²[2]
Nadmořská výška555 m n. m.
PSČ572 01
Počet domů1 926 (2024)[3]
Počet částí obce6
Počet k. ú.4
Počet ZSJ15
Kontakt
Adresa městského úřaduPalackého nám. 160
Polička-Město
572 01 Polička
urad@policka.org
StarostaJaroslav Martinů (ODS)
Oficiální webwww.policka.org
Polička
Polička
Další údaje
Kód obce578576
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento článek je o městě. O obecném významu slova pojednává článek Regál (police).

Polička (německy Politschka, Politz (1265), Politz am Weissbach) je město v okrese Svitavy v Pardubickém kraji ve východní části Čech, v blízkosti zemské hranice s Moravou, v kotlině při Bílém potoku, asi sedmnáct kilometrů západně od Svitav. Historické jádro je městskou památkovou zónou. Žije zde přibližně 9 100[1] obyvatel.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Polička byla založena jako královské město českým králem Přemyslem Otakarem II. v roce 1265. Lokaci provedl Konrád z Limberka (Cunradus de Lewendorf/Conrad von Lewendorf), který sem přivedl osadníky ze severního Německa. Ve městě se původně nacházel hrad, který zanikl zřejmě v husitských válkách.[4] Město prosperovalo díky cestě vedoucí ze středních Čech do moravských center a uděleným právům (mílovému, várečnému a hrdelnímu). Jeho původní zástavba byla až na kostel a 4 městské brány dřevěná.

V roce 1305 je Polička již zmiňována jako věnné město českých královen. Ve druhé polovině 14. století bylo město vydlážděno, byly stavěny kamenné domy a městské hradby. Opevnění města bylo na vnější straně vysoké deset metrů a obsahovalo nově i 19 bašt. Jádro 2,5 metru široké hlavní hradby bylo z litého opukového zdiva, které obklopoval tvrdý kámen. Hradby doplňovala předsunutá parkánová zeď a vodní příkop.

Část městského opevnění

Krizovým byl pro Poličku rok 1421. V něm nejprve město otevřelo bránu Janu Žižkovi, ale posléze bylo vypleněno vojskem Zikmunda Lucemburského. V husitských válkách posléze patřila do umírněného pražského městského svazu. Během vlády Jiřího z Poděbrad posílilo město svoji obranu barbakány pro ochranu 4 bran a dalším vodním příkopem.

Polička se těšila přízni králů z rodu Jagellonců. V roce 1547 byla však aktivní v odboji proti Ferdinandu I. Habsburskému, za což byla tvrdě potrestána. Byla jí pozastavena práva, zkonfiskován nemovitý majetek a uložena pokuta. Za další peníze muselo město statky za 12 let odkoupit zpět. V roce 1567 byl prováděn v královských městech soupis domů. V Poličce jich tehdy bylo 200. Do města po celé 16. století pronikala renesance, která se projevila např. v kostele svatého Michala. Jeho stavbu řídil od roku 1576 stavitel italského původu Ambrož Vlach. Vnějšek kostela byl sice gotizující, ale vnitřek již plně renesanční. Zároveň s kostelem byla na hřbitově vystavěna též hranolová zvonice.

V roce 1613 Poličku zasáhl ničivý požár, který nepostihl pouze gotickou radnici a jihozápadní část města. Po českém stavovském povstání byly městu po roce 1620 znovu odňata privilegia a statky. V dalších letech ho neblaze poznamenala třicetiletá válka, během níž se v něm několikrát objevily švédská i císařská armáda. V roce 1654 bylo v Poličce napočítáno 90 obyvatel, což byla zhruba devítina počtu z před sedmdesáti let.

Morový sloup v Poličce
Kostel a děkanská bašta – součást městského opevnění

Rozkvět města nastal v 18. století s jeho barokní přestavbou. Na náměstí byl umístěn 22 m vysoký morový sloup jako dík za ochranu před morem, který se městu vyhnul v roce 1713. Vytvořen byl v letech 1727 až 1731 nejspíše podle návrhu architekta Františka Maxmiliána Kaňky. Sochy byly tvorbou Jiřího Františka. Pacáka, jehož díla ozdobila i kašnu a zbytek náměstí. Jeho syn František Pacák vytvořil pro kostel 14 zastavení křížové cesty v podobě figur v životní velikosti. Architekt Kaňka se zřejmě podílel také na návrhu nové radnice, která byla postavena v letech 1739 až 1744 po zboření té původní. Součástí radnice se stala též kaple svatého Františka Xaverského vyzdobená v roce 1751. Na hřbitově přibyla kostnice.

Barokní podoba Poličce vydržela do roku 1845, v němž zůstala po dalším požáru ve městě necelá 2 % kamenných domů. Stržen byl v důsledku požáru také kostel svatého Jakuba. O jeho novogotickou podobu se zasloužili pardubický inženýr Antonín Vach a stavitel František Schmoranz z Chrudimi. Výstavba kostela trvala 12 let a vysvěcen byl v roce 1865. Požár výrazně zbrzdil vývoj města po průmyslové stránce. Díky tomu ale zůstaly do značné míry zachované 1 220 metrů dlouhé městské hradby, i když již v první polovině 19. století byly zbořeny všechny 4 brány.

Polička procházela ve druhé polovině 19. století především kulturním rozvojem. Fungovala zde slovanská veřejná čítárna, založeny byly zpěvácký spolek Kollár (1861) a spolek divadelních ochotníků Tyl (1869). Od roku 1870 zde působila tělovýchovná jednota Sokol. O deset let později byl ustaven Musejní spolek Palacký, který dal sbírkový základ Městskému muzeu a galerii. V roce 1890 se ve světničce pověžného (strážce proti ohni ve dne i v noci) v kostele svatého Jakuba narodil později světově proslulý hudební skladatel Bohuslav Martinů, který ve městě dlouho žil a rád se sem vracel. Po určitých peripetiích zde byl i pohřben. V roce 1896, přesněji 15. září, přijel do Poličky první vlak ze Svitav, čímž byl započat průmyslový rozmach města. O rok později železnice spojila Poličku i s krajem na západ položeným: 6. října 1897 byla zahájena doprava na místní dráze Polička - Skuteč (dnes Žďárec u Skutče).

Dvacáté století začalo otevřením učitelského ústavu, který se později proměnil v gymnázium. V roce 1910 byla postavena sokolovna. Za první republiky se město dočkalo dalších škol a nové divadelní budovy (Tylův dům – 1929). V roce 1936 probíhala stavba evangelického kostela. Po mnichovské dohodě byla Polička 10. října 1938 neoprávněně na 6 týdnů zabrána Německem.

Evangelický kostel za demarkační čárou – rok 1939

Stalo se tak navzdory faktu, že se v ní pouze asi 2,5 % obyvatel hlásilo k německé národnosti. Okolní německé obce však v Říši zůstaly, a tak město během války leželo přímo na hranici s Říšskou župou Sudety. Druhá světová válka pro město skončila 9. května 1945 příchodem Rudé armády a 1. československého armádního sboru. V dalších letech se Polička rozrostla o panelová sídliště a rozvinul se zde průmysl.

Každoročně na podzim se v Poličce od roku 2001 koná mezinárodní soutěž ve sportovním rybolovu Poličský candát. V Poličce vyrostly během posledních let čtyři supermarkety – Penny Market (ulice Hegerova), Plus Discount (nyní Penny Market – ulice Tyršova), Tesco (ulice Hegerova), Lidl (ulice Hegerova) a Billa (ulice Starohradská). 23. února 2017 nastal výbuch Poličských strojíren.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[5][6]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 5 531 5 746 5 691 6 163 6 453 6 216 7 276 6 451 6 863 7 266 8 972 8 987 9 187 8 948 8 622
Počet domů 852 857 848 867 923 957 1 166 1 304 1 290 1 348 1 432 1 688 1 722 1 844 1 926

Městská správa

[editovat | editovat zdroj]

Části města

[editovat | editovat zdroj]

Městské symboly

[editovat | editovat zdroj]

Znak města je historický, vlajka byla městu udělena rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 12. května 1997.[7]

Veřejná doprava

[editovat | editovat zdroj]

Městskou autobusovou dopravu v Poličce zajišťují 3 linky.

Poličkou prochází regionální železniční trať Svitavy – Žďárec u Skutče na které leží stejnojmenná stanice, silnice I/34, silnice II/353, silnice II/360 a silnice II/362.

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Poličce.
Radnice

Místa spojená s osobností Bohuslava Martinů

[editovat | editovat zdroj]
  • Rodná světnička ve věži kostela svatého Jakuba a pamětní deska tamtéž
  • Hrob Bohuslava Martinů a jeho ženy
  • Centrum Bohuslava Martinů (dříve Památník Bohuslava Martinů)
  • Třída Bohuslava Martinů v CBM
  • Hudební a přednáškový sál v CBM
  • Socha Bohuslava Martinů (od Milana Knoblocha z roku 1990 v parku)
  • Dům rodiny Martinů v ulici Svépomoc
  • Základní umělecká škola Bohuslava Martinů v Poličce
  • Ocelový nýtovaný most

Osobnosti spojené s Poličkou

[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města

[editovat | editovat zdroj]

Polička je členem Walled towns friendship circle (Kruh přátel hrazených měst).

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2025. Praha: Český statistický úřad. 16. května 2025. Dostupné online. [cit. 2025-05-18].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Statistický lexikon obcí - 2024. Český statistický úřad. 29. listopadu 2024. Dostupné online.
  4. ↑ DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2009. 733 s. ISBN 978-80-7277-402-9. S. 440.
  5. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
  6. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
  7. ↑ Udělené symboly – Polička [online]. 1997-05-12 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online.
  8. ↑ Barokní radnice – na stránkách města

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Polička&oldid=25771240“