Otokar Aleš Kukla

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
PhDr. Otokar Aleš Kukla
Portrét, foto Miriam Kubičková
Portrét, foto Miriam Kubičková
Narození 2. května 1931
Polička
Úmrtí 2. července 2008 (ve věku 77 let)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otokar Aleš Kukla (2. května 1931, Polička2. července 2008, Praha) byl český historik umění a publicista.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Poličce na Českomoravské vysočině v rodině průmyslového malíře Otokara Kukly a Marie Kuklové, roz. Kleinové. Po skončení gymnasia studoval na filosofické fakultě Masarykovy university v Brně dějiny umění a estetiku. Po studiích se vrací do rodné Poličky, kde získává v roce 1962 místo ředitele Městského musea a galerie v Poličce. Zde se věnuje především propagaci moderního umění, získává pro město významné výstavy pod záštitou organizace UNESCO, v šedesátých letech zde též instaluje výstavu Jana Zrzavého. V této době se zde však přes své zásluhy nesetkává s pochopením a tak odchází do Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou, až konečně v roce 1971 přesídlí s rodinou do Prahy. Zde se zařazuje jako vedoucí odborného odd.a zástupce ředitele v Galerii hl. m. Prahy a má na starosti výstavní činnost. Při své galerijní práci ovšem vyvíjel i publikační činnost a té se věnoval až do konce života.

Působení[editovat | editovat zdroj]

Jako římskokatolického a později pravoslavného křesťana s židovskými kořeny po matce, jej vždy zajímají vztahy mezi náboženstvími, je fascinován dávnými, orientálními i exotickými kulturami, které se snaží propojovat a chápat v perspektivě svého domovského zakotvení v židokřesťanském prostředí, což se projevuje i v jeho dalších oblastech zájmu, religionistice a dějinách náboženství vůbec. Píše množství článků a studií, které publikuje v různých kulturních i teologických časopisech: do Židovské ročenky, Hlasu pravoslaví, Teologických listů a dalších.Rovněž nachází svůj výraz v „dopisech“, které chápe v původním významu – „epištola“, a tak vznikají i první samizdatové sborníky, např. „Dopisy mladým křesťanům“ nebo původní cyklus „Listů pro Viktorii“, které posléze, v roce 1995, ve zkrácené a upravené podobě vycházejí knižně pod názvem „Listy pro Viktorii - přemítání nad dějinami Izraele“. Téhož roku rovněž vychází kniha „Svatí spojují národy- portréty evropských světců“, kterou píše společně s Milanem Bubnem. V samizdatu koluje také „Klenot v lotosovém květu“ (o Buddhovi), „ Iokulator Dei“ (o sv. Františkovi z Assisi), „Gándhí“, „Dalajláma“.

Vztah k rodnému městu[editovat | editovat zdroj]

Od sedmdesátých let až do konce života též píše přednášky pro Svatojosefskou jednotu v Poličce (např. „Advent předkřesťanských národů“). Zajímavým dílem je také ručně psaná a autorem ilustrovaná pamětní Kronika, která zachycuje nejrůznější oblasti života měšťanů, purkmistrů, farářů i běžných občanů města Poličky, doplňují ji i rozsáhlé úvahy o náboženských tématech, ale i o dobových místních pověrách a teosofických a spiritistických skupinách, které za války v městě kvetly. Kronika je nyní v archivu poličského Musea a je dostupná i online na jeho webu. Historie jeho rodného města ho vždycky přitahovala stejně jako město samo, a podílel se výraznou měrou i na dálku potom z Prahy, svými články a přednáškami na kulturním rozkvětu města. Patřil k pravidelné přispěvatele regionálního časopisu Jitřenka. V devadesátých letech[kdy?] mu bylo uděleno čestné občanství města Poličky.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]