Jan Zrzavý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o malíři. O biologovi pojednává článek Jan Zrzavý (biolog).
Jan Zrzavý
Karel Kuklík, portrét Jana Zrzavého, 60. léta
Karel Kuklík, portrét Jana Zrzavého, 60. léta
Narození 5. listopadu 1890
Vadín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 12. října 1977 (ve věku 86 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání herec, pedagog a malíř
Ocenění národní umělec (1966)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Podobizna Jana Zrzavého (Bohumil Kubišta, 1912)

Jan Zrzavý (5. listopadu 1890 Vadín [Okrouhlice u Havlíčkova Brodu] – 12. října 1977 Praha) byl český malíř, grafik, ilustrátor a scénograf, významná postava českého výtvarného umění, představitel avantgardy nastupující začátkem 20. století.

Život[editovat | editovat zdroj]

Postupně vystřídal několik škol: gymnázium v Havlíčkově Brodě, měšťanskou školu v Kutné Hoře a v Přibyslavi, pak se vrátil do Havlíčkova Brodu, v roce 1905 studoval na stavební průmyslovce v Brně. V moravské metropoli vážně onemocněl. Protože u přijímacích zkoušek v Praze neuspěl, učil se soukromě malovat u Karla Reisnera, Vladimíra Županského a Františka Ženíška. Od roku 1907 studoval několik roků na UMPRUM u profesora Dítěte. Byl ale po školním roce 1908-1909 vyloučen. Ještě se čtyřikrát neúspěšně pokusil dostat na pražskou Akademii, dále byl samouk. V roce 1924 navštívil Francii (Paříž, Bretaň) a až do roku 1939 se do ní opakovaně vracel. Často ho motivovaly pozoruhodné krajiny – cizí (Francie, Itálie, Řecko) i domácí (Vodňany, Okrouhlice, Praha). Své náměty často opakoval.

V letech 19131917 a 19191923 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes.[1]

V roce 1931 realizoval svou první scénickou výpravu pro Národní divadlo v Praze (Mozart: Idomeneus, král krétský) a pokračoval spoluprací až do roku 1959. Jeho režijním partnerem byl především Ferdinand Pujman,[2] režisér a dramaturg Opery Národního divadla, neboť scénografie J. Zrzavého byla věnována téměř výhradně hudebnímu divadlu.

V roce 1966 byl jmenován národním umělcem.

Je pochován na hřbitově u římskokatolického kostela v Krucemburku, pískovcový náhrobek, reliéfní kříž v půlkulaté desce, navrhl malíř sám.[3] V Krucemburku se nachází Pamětní síň Jana Zrzavého.

Adresy pobytu[editovat | editovat zdroj]

  • 1890- ?: Okrouhlice 59 - budova školy - 5. listopadu 1890 se narodil jako šesté dítě v rodině řídícího učitele Jana Zrzavého a učitelky Vilémy, rozené Kaizlové. Na budově je pamětní deska bystou a textem: V tomto domě se narodil dne 5.11.1890 Jan Zrzavý, český malíř 1890-1977.
  • Havlíčkův Brod
  • Kutná Hora
  • Přibyslav
  • Havlíčkův Brod - opětovně
  • Krucemburk
    • A/ Trvale zde nebydlel, jezdil sem na prázdniny k dědečkovi z otcovy strany.
    • B/ Pohřeb - místo svého posledního odpočinku nalezl na hřbitově u kostela sv. Mikuláše na náměstí Jana Zrzavého. Náhrobek sem byl přenesen z hrobu z Čáslavi spolu s ostatky jeho matky a bratra Boleslava. Návrh výtvarné podoby náhrobku je dílem umělce samotného.
    • C/ V roce 2002 (8.6.) bylo na náměstí Jana Zrzavého 13 otevřeno informační centrum a pamětní síň Jana Zrzavého. Zde se návštěvníci dozví řadu zajímavých informací z umělcova života a o jeho vztahu ke Krucemburku.
    • D/ Na budově městského úřadu byla osazena pamětní deska s umělcovou bustou. Odhalena byla 19. června 2010. Hlavní proslov tehdy pronesl historik umění profesor František Dvořák. Bustu vytvořil malířův přítel akademický sochař Bohumír Koubek, vznikla už rok před malířovou smrtí v roce 1976. Na pamětní desce je nápis: 1890-1977 Narodil jsem se v Okrouhlici, ale za svoje pravé rodiště pokládám Krucemburk. Jan Zrzavý
  • Praha - Hradčany: Nový Svět 96/6. Zde měl svůj první pražský ateliér a také zde bydlel.[4]
  • 1917 - ?: Praha - Malá Strana: dům U Nejsvětější Trojice (také U Kameníků), Šporkova čp. 320/10, byt ve třetím patře bez elektřiny. Byt se skládal z předsíňky s miniaturní kuchyňkou, ateliéru a zároveň obývacího pokoje a konečně úzké ložnice, která byla zároveň malířským skladištěm.[5]
  • Praha - Bubeneč, novostavba, 3. patro
  • 1959-1979: Praha - Malá Strana: dům U Pelikána, Zámecké schody čp. 188/6. Na budově je kamenný podstavec (s textem V tomto domě žil národní umělec Jan Zrzavý) a na něm busta malíře. Původní busta byla osazena v roce 1989 (autoři profesor Jan Simota a architekt Bedřich Hanák), ale v 90. letech zmizela. Byla však nahrazena novým poprsím v pozměněné podobě.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Údolí smutku (1908)
  • Kázání na hoře (1912)
  • Krasavec (1913) (Ve sbírkách Českého muzea výtvarných umění v Praze)
  • Zátiší s konvalinkami (1913)
  • Melancholie II (1920)
  • Camaret (1932) (Ve sbírkách ČMVU)
  • Veles (1929)
  • Kleopatra (1942–1957)

Citát[editovat | editovat zdroj]

A mohu mluvit o štěstí, že mi bylo dopřáno sledovat, a někdy i zblízka, Vaši práci od prvních začátků, kdy jste poprvé svými obrazy předstoupil před veřejnost. Byli jsme tenkrát ještě mladí, bylo nám něco přes dvacet let, ale zaujal jste nás naráz. Bylo to jako zjevení. A přinášelo nám veliké poselství ze světa, kam jsme měli právě namířeno.
— Jaroslav Seifert [6]

Filmy, ve kterých hrál Jan Zrzavý[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.svumanes.cz/spolek/historicky-seznam-clenu#pismeno-z Historický seznam členů SVU Mánes
  2. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 596
  3. KOVAŘÍK, Petr; FRAJEROVÁ, Blanka. Klíč k českým hřbitovům. 1.. vyd. Praha : Mladá fronta, 2013.  
  4. RYSKA, Petr. Praha neznámá: procházky po netradičních místech a zákoutích. Praha : Grada Publishing, a. s., 2016. 232 s. ISBN 978-80-247-5651-6. S. 58-59.  
  5. HRUBÝ, Dan. Pražské příběhy: na cestě Malou Stranou. Pejdlova Rosička : Nakladatelství Pejdlova Rosička, 2015. 432 s. ISBN 978-80-905720-3-4. S. 308-309.  
  6. Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 333

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]