Ferdinand Pujman

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Ferdinand Pujman
Narození 25. května 1889
Nížkov
Úmrtí 17. prosince 1961 (ve věku 72 let)
Praha
Místo odpočinku Slavín
Ocenění zasloužilý umělec
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ferdinand Pujman (25. května 1889, Nížkov17. prosince 1961, Praha) byl český stavební inženýr, profesor konzervatoře, dramaturg a režisér opery Národního divadla v Praze a estetik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako syn venkovského řídícího ve vesničce Nížkov u Přibyslavi. Od malinka měl vřelý vztah k hudbě, hrál na klavír i varhany. Přesto splnil přání svého otce a vystudoval stavební inženýrství. V Praze pak měl i soukromou stavební praxi. Již při studiích na technice navštěvoval kromě zpěvu a klavíru přednášky z dějin hudby na Filosofické fakultě UK. Svou dráhu operního režiséra zahájil v roce 1920 ve Státním divadle v Brně a o rok později hostoval v Národním divadle v Praze. V roce 1926 pak nastoupil po praktické a důkladné teoretické průpravě jako operní režisér na plný úvazek. V červnu 1945 byl jmenován dramaturgem opery, v roce 1947 vrchním režisérem. V Národním divadle působil až do ledna 1950 a pak znovu v letech 19561959. V ND spolupracoval úzce s Otakarem Ostrčilem a podílel se umělecky na jeho cyklech Dvořákových, Fibichových a Foersterových oper.

Činnost[editovat | editovat zdroj]

V operní režii uplatňoval novátorské přístupy, ovlivněné jak technickým vzděláním, tak důkladnou znalostí filozofie, estetiky a náboženské liturgie. Jeho režie vzbudily takový ohlas, že se dokonce jeho inscenace Prodané nevěsty z roku 1923 stala předmětem jednání parlamentu [1]. Za svoji éru režíroval téměř sto oper, což dovolovalo dramaturgickou pestrost od evropského baroka až po současné domácí i světové novinky.

Řadu inscenací nastudoval i v zahraničí (např. v Mnichově, Rize, Tallinnu, Bělehradě). Byl vyznamenán lotyšským a estonským řádem a stal se čestným členem divadla Estonia v Tallinnu.

Kromě režírování oper se věnoval také baletu, psal příspěvky do odborných časopisů a sborníků, vystupoval i v zahraničí. Významná byla i jeho činnost pedagogická. V roce 1921 začal vyučovat na Konzervatoři v Praze mimiku a operní režii, od roku 1946 pak na AMU, kde byl od roku 1946 pověřeným profesorem a v letech 19491959 řádným profesorem. Od roku 1950 byl vedoucím katedry operní režie a zpěvu. V letech 1959/1960 působil jako externí učitel operní režie a dramaturgie. Bez povšimnutí nezůstala ani jeho práce na překladech operních a písňových textů a rozhlasové režie.

V roce 1949 se podílel na vzniku „Katolické akce“, s jejíž pomocí chtěli komunisté ovládnout katolickou církev, a stal se jejím předsedou.

Jeho všestranný umělecký talent měl oporu i v rodině. Jeho manželka Marie Pujmanová (18931958) byla významnou spisovatelkou, básnířkou, literární a divadelní kritičkou. Také syn Petr Pujman (19291989) byl překladatel a spisovatel.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 398

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Alexander Buchner: Opera v Praze, PANTON, Praha, 1985, str. 160, 161, 173, 205–7, 209–212, 214–8, 220, 235
  • František Černý: Kalendárium dějin českého divadla, Svaz českých dramatických umělců a Český literární fond, Praha, 1989, str. 63, 74, 76, 83, 95, ISBN 80-85096-02-1
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 28, 352–3, 376, 411, 415
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 23, 25, 49, 111, 157, 162–3, 421, 452, 465, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 552
  • Kolektiv autorů: Kniha o Národním divadle 18831963, Orbis, Praha, 1964, str. 51, 57, 98–9, 103, 120
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 397–9
  • Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 150, 151, 229, 236, 245, 281–2, 393–4, 398