Marie Pujmanová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Marie Pujmanová
Narození 8. června 1893
Praha
Úmrtí 19. května 1958 (ve věku 64 let)
Praha
Povolání spisovatel
Ocenění Národní umělec
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Marie Pujmanová, rozená Hennerová, (8. června 1893, Praha19. května 1958, Praha) byla česká spisovatelka a novinářka. Laureátka Státní ceny (1937, 1948, 1951, 1953, 1955).[1] Byl jí udělen titul národní umělkyně (1953).[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Její otec Kamil Henner byl univerzitním profesorem církevního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Bratr, Kamil Henner mladší, se stal významným neurologem. Pujmanová se později myšlenkově rozešla s třídou, ze které pocházela, a věnovala se dělnické problematice. Několikrát navštívila Sovětský svaz a tyto cesty velmi ovlivnily její myšlení. Od roku 1912 žila v Českých Budějovicích a vzala si syna zdejšího zámožného advokáta a politika V. Zátku. Manželství však nebylo šťastné a po jejím nervovém onemocnění skončilo rozvodem. Podruhé se provdala za Ferdinanda Pujmana. V roce 1932 podporovala stávku horníků v Mostě. V letech 1937–1939 byla místopředsedkyní Společnosti přátel demokratického Španělska.[3]

Přispívala do Rudého práva (kde se snažila působit na děti), Literárních novin, Lidových novin, Tribuny, Českého slova, Přítomnosti atd.

V 50. letech se stala jednou z hlavních propagátorek politických procesů. Např. žádala maximální tresty pro „zrádce“. Zároveň udělala maximum pro to, aby z vězení dostala svého syna Petra[4], který chtěl se skupinou lidí utéci přes hranice. Později se stal rovněž novinářem a spisovatelem. Vnučka Alexandra (* 1954) pokračuje v rodinné tradici právnické profese.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Počátky její tvorby jsou ovlivněny impresionismem, pozdější tvorba je již zcela pod vlivem socialistických myšlenek. Její tvorbu ovlivnil František Xaver Šalda a Růžena Svobodová. Později na ni velmi zapůsobil Julius Fučík.

Její díla jsou přesvědčivější než díla Marie Majerové, bojovala v nich proti nezaměstnanosti a fašismu.

  • Pod křídly – (1917) zachycuje dětství citově prudké Irénky, autobiografické prvky
  • Povídky z městského sadu – (1920) reakce na první světovou válku
  • Pacientka doktora Hegla – (1931) příběh o měšťanské dívce Karle, která se zamiluje do ženatého doktora a stane se jeho milenkou, musí se vyrovnat s opovržením ze strany své vlastní společenské třídy, vymanit se z jejích pout a projít deziluzí lásky, aby vyzrála v samostatnou vyrovnanou ženu a stala se spokojenou svobodnou matkou
  • Předtucha – (1942) novela zabývající problémem dospívajících dětí, příběh o úzkosti o životy blízkých.
  • Svítání – (1949) zachycuje zde měnící se život mládeže, jedná se o soubor povídek, které jsou rozděleny do třech částí:
    • Za časů císaře pána – život dětí v Rakousku-Uhersku.
    • Čerti s ním šijí – z období první republiky
    • Včera a dnes – po roce 1945
  • Sestra Alena – (1958) krátká povídka o mladé zdravotní sestře, která se zamiluje do pacienta po nefrektomii, i přes jeho špatný zdravotní stav si ho vezme, končí tragicky
  • Modré Vánoce – (1958)

Románová trilogie[editovat | editovat zdroj]

Poezie[editovat | editovat zdroj]

Její poezie je velmi politická a trpí všemi problémy poezie 50. let 20. století.

  • Zpěvník – (1939)
  • Verše Mateřské – (1940)
  • Rafael a Satelit – (1944), veršovaná jinotajná povídka o domově – téměř nepolitické dílo.
  • Radost i žal – (1945)
  • Vyznání lásky – (1949)
  • Milióny holubiček – (1950) [+ Vyznání láskyStátní cena v r. 1951.[6]]
  • Čínský úsměv – (1954)
  • Praha – (1954) → Státní cena v r. 1955.
  • Marie Curieová – (1957), poéma – téměř nepolitické dílo.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Seznam laureátů literárních cen na webu Ústavu pro českou literaturu AV ČR– dostupné online
  2. Malá československá encyklopedie. Svazek 5., Pom–S. 1. vyd. Praha: Academia, 1987, 998 s. [Heslo „Marie Pujmanová" je na str. 208.]
  3. Malá československá encyklopedie. Svazek 5., Pom–S. 1. vyd. Praha: Academia, 1987, 998 s. [Heslo „Společnost přátel demokratického Španělska" je na str. 818.]
  4. Heslo „Petr Pujman" ve Slovníku české literatury po roce 1945– dostupné online
  5. Seznam laureátů literárních cen na webu Ústavu pro českou literaturu AV ČR– dostupné online
  6. Seznam laureátů literárních cen na webu Ústavu pro českou literaturu AV ČR– dostupné online

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]