Milan Blahynka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Milan Blahynka
Narození 29. srpna 1933 (85 let)
Ružomberok
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání literární teoretik, literární vědec a vysokoškolský učitel
Alma mater Univerzita Palackého v Olomouci
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Milan Blahynka (* 29. srpen 1933 Ružomberok) je český literární teoretik narozený na Slovensku. Věnoval se především dílu Vítězslava Nezvala.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Ružomberku a do roku 1939 vyrůstal na Slovensku, neboť jeho otec tam působil jako důstojník četnictva. Po rozpadu Československa se rodina přestěhovala na Moravu, nejprve do Starého Města u Uherského Hradiště, později do Osvětiman u Kyjova a posléze do Ježova u Kyjova, odkud pocházeli jeho rodiče.

Otcem Milana Blahynky byl Štěpán Blahynka, někdejší četník na Slovensku, pozdější velitel tzv. cikánského tábora v Hodoníně u Kunštátu a v Letech, po válce okresni velitel SNB v Uh. a Kyjově.

V Kyjově Blahynka roku 1951 maturoval na reálném gymnáziu. Poté studoval češtinu a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci; studium ukončil roku 1956 diplomovou prací o Vítězslavu Nezvalovi.

Pracoval pak jako metodik Krajské lidové knihovny v Olomouci a od roku 1957 jako profesor na jedenáctileté střední škole v Litovli; působil i jako externí redaktor v olomouckém Krajském nakladatelství. V roce 1960 začal postgraduální studium na Institutu společenských věd při ÚV KSČ (obor estetika). Titul PhDr. získal roku 1968 za monografii Marie Pujmanová, titul CSc. roku 1969 za práci Vývojová logika avantgardy. Na začátku tzv. normalizace byl vyškrtnut z KSČ.[1] Přesto se uvádí mezi signatáři Anticharty.

V letech 1963–1989 pracoval v Ústavu české literatury Československé akademie věd (od roku 1968 v jeho brněnské pobočce[2]), a to nejprve jako vědecký aspirant, poté jako vědecký pracovník; později souběžně přednášel na Pedagogické fakultě v Ostravě. V roce 1989 se stal odborným asistentem na katedře české literatury Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Do brněnské pobočky ÚČL se vrátil v říjnu 1990 po nuceném odchodu z FF UK. Na podzim 1991 byl předčasně penzionován.[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Navazoval především na marxistické koncepce Anatolije Vasiljeviče Lunačarského a Ladislava Štolla. Analyzoval tzv. materialistickou linii české meziválečné literatury (Vítězslav Nezval, S. K. Neumann, Vladislav Vančura, Marie Pujmanová) a věnoval se studiu jejích představitelů. Ze současníků věnoval pozornost Josefu Rybákovi, Janu Pilařovi, Ivanu Skálovi, Františku Nechvátalovi, Miroslavu Florianovi, Vladimíru Brandejsovi či Josefu Kainarovi, později Jaromíru Pelcovi, Petru Cincibuchovi či Karlu Sýsovi.

Část literární skupiny „Pětatřicátníků“ – Karel Sýs, Jaromír Pelc, Jiří Žáček, Jaroslav Holoubek a Petr Skarlant, zakrývající nejmenovanou sedící ženu, v redakci poezie Československého spisovatele 1988. Milan Blahynka napsal o "Pětatřicátnících" zásadní monografii

Roku 1964 se stal editorem Díla Vítězslava Nezvala. Inicioval též vydávání textů z pozůstalosti Jaromíra Johna, které sám edičně připravil, a teoretických statí Vladislava Vančury.[4] V roce 2010 obdržel Cenu Unie českých spisovatelů za přínos literární kritice a esejistice.[5]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Vítězslav Nezval (1960) s J. Nečasem
  • Marie Pujmanová (1961)
  • Jak rozumět próze (1968)
  • Nezval dramatik (1972)
  • Rukověť dějin literatury pro 4. ročník středních škol (1972) - se Š. Vlašínem a H. Hrzalovou
  • Česká a slovenská literatura k 30. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou (1975) - s B. Truhlářem
  • S Vítězslavem Nezvalem (1976)
  • Pozemská poezie (1977)
  • Vladislav Vančura (1978)
  • Denní chléb (1978)
  • Novinář Zdeněk Nejedlý (1979)
  • Miroslav Florian (1980)
  • Vladislav Vančura (1981)
  • Vítězslav Nezval (1981)
  • Člověk Kainar (1983)
  • Česká a slovenská literatura – odvěký zpěv míru (1983) - se S. Šmatlákem
  • Jan Pilař (1984)
  • Čas básnických syntéz (1985)
  • Letokruhy Vladimíra B. (2002)
  • Bojím se jít domů, že uvidím kožené kabáty na schodech. Vítězslav Nezval - Konstantin Biebl: zápisky Vítězslava Nezvala a jiné dokumenty k smrti Konstantina Biebla (2011) - s D. Vodou
  • Byla jednou jedna... básnická generace takzvaných pětatřicátníků (dissertatio apologetica) (2017)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. jkh. Milan Blahynka (dvojnásob) pětatřicetiletý. Obrys-Kmen [online]. 2003-08-29 [cit. 2017-06-21]. Roč. 2003, čís. 35. Dostupné online. ISSN 1210-1494. 
  2. VLAŠÍN, Štěpán. Kritik současné poezie. (K padesátinám Milana Blahynky). In: Česká literatura, ročník 31/1983, č. 5, str. 477.
  3. jkh. Milan Blahynka (dvojnásob) pětatřicetiletý. Obrys-Kmen [online]. 2003-08-29 [cit. 2017-06-21]. Roč. 2003, čís. 35. Dostupné online. ISSN 1210-1494. 
  4. Milan Blahynka ve Slovníku české literatury po roce 1945 (projekt ÚČL AV ČR)
  5. Unie českých spisovatelů udělila ceny. Obrys-Kmen [online]. 2010-12-10 [cit. 2017-06-21]. Roč. 2010, čís. 48. Dostupné online. ISSN 1210-1494. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]