Karel Sýs

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ing. Karel Sýs
Karel Sýs (Maxiautogramiáda, 2014)
Karel Sýs (Maxiautogramiáda, 2014)
Narození 26. července 1946 (73 let)
Rychnov nad Kněžnou
Povolání překladatel, básník a spisovatel
Alma mater Vysoká škola ekonomická v Praze
Ocenění zasloužilý umělec (1989)
medaile Za zásluhy
Politická příslušnost Komunistická strana Československa
Komunistická strana Čech a Moravy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Sýs (* 26. července 1946 Rychnov nad Kněžnou) je český básník, spisovatel, překladatel[1] a levicový novinář. V jeho tvorbě dominuje poezie, ale v posledních dvaceti letech se věnuje i české historii, satiře porevolučního politického vývoje a studiím lidové slovesnosti. Některá díla publikoval pod pseudonymy Václav Spán a Věra Sýsová, v Naší pravdě též pod jménem Kosmas.[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Karel Sýs maturoval v roce 1964 a poté vystudoval zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické (1969).

Od roku 1974 byl redaktorem týdeníku Tvorba, od roku 1976 vedl kulturní rubriku. Tamtéž byl i aktivním členem Lidových milicí a účastnil se jejich cvičení.[zdroj?] Po roce 1980 začal externě spolupracovat s několika nakladatelstvími, ve kterých působil jako lektor poezie. Roku 1988 se stal zástupcem šéfredaktora literárního časopisu Kmen. Roku 1989 mu byl udělen titul zasloužilý umělec.

V letech 19901992 redigoval erotický časopis Sextant. V roce 1993 byl redaktorem časopisu Domácí lékař.

V 90. letech tvořil především satirickou prózu, kritizující tehdejší poměry v politice a společnosti (Bordel v Čechách atp.). Otevřeně se hlásí ke KSČM, za niž v roce 1996 neúspěšně kandidoval do senátu v obvodu č. 81 – Uherské Hradiště.[3]

Do dubna 2014 byl vedoucím (spolu)redaktorem literární přílohy Haló novin Obrys-Kmen, než došlo k jejímu ukončení Danielem Strožem. Od května 2014 je vedoucím redaktorem nástupnického týdeníku Literatura-Umění-Kultura.

V posledních letech se věnuje tvorbě historických knih, které mapují neotřelou formou některé kapitoly české historie v 20. století a svým stylem se mnohdy podobají nenávistné komunistické propagandě 50. let (př. Protektorát ve fotografii, Akce Heydrich, Praha před 100 lety).

V roce 2018 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal Medailí Za zásluhy I. stupně.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o básníka razantní materialistické obraznosti a dychtivého prožitku. Jeho tvorba vždy zahrnovala erotické prvky a zachovával si i smysl pro humor.

Básnické sbírky[editovat | editovat zdroj]

Část literární skupiny „Pětatřicátníků“ – Karel Sýs, Jaromír Pelc, Jiří Žáček, Jaroslav Holoubek a Petr Skarlant, zakrývající nejmenovanou sedící ženu, v redakci poezie Československého spisovatele 1988
  • Newton za neúrody jablek, 1969
  • Pootevřený anděl, 1972
  • Dlouhé sbohem, 1977
  • Nadechni se a leť, 1978
  • Americký účet, 1980
  • Stroj času, 1984
  • Písecká domovní znamení, 1985
  • Atomový pléd, 1986
  • Ze Země na Měsíc a zpátky, 1988
  • Ztráty a nálezy, 1989
  • 1+1 aneb Nesoustavný rozhovor o poezii, psáno ve spolupráci s J. Žáčkem
  • Rodné číslo Homéra, 1986 výbor z jeho tvorby let 1962–1983

Po listopadu 1989 ztratil své výsadní postavení v české literatuře, a přešel do otevřené opozice vůči nové době.

  • Zasklené kalhoty dospělého muže, 1992, vydal v cizině
  • Píšu báseň, zatímco za oknem padá muž, 1992
  • Načas v očistici, 1993
  • Pět let v mrtvém domě, 1994
  • Praha zezadu, 1999
  • Džbán s dvojitým dnem, 2006
  • Omráčená schránka, 2006
  • Básně až na zem, 2006
  • Pouhý jen básník, 2009
  • Apokalypsa podle Joba, 2013
  • Má abeceda, 2014
  • Tři vzkazy spáčům, 2015

Ostatní tvorba[editovat | editovat zdroj]

  • Návštěvy v ateliérech, 1981, rozhovory s výtvarnými umělci, spoluautor Jaromír Pelc
Instalace výstavy v Galérii Fronta 1. 2. 1976 – zleva František Dvořák, Karel Sýs, Kamil Lhoták, Jaromír Pelc a jeho manželka Tamara
  • Básník a spol., 1981, eseje
  • Pero nikoli za kloboukem, 1985, eseje
  • Pražský chodec II, 1988 próza
  • K. ještě po deseti letech, 1989, aforismy
  • Kapsa, 1992 próza

Studie[editovat | editovat zdroj]

Ve své literárněhistorické práci se Sýs věnuje především erotické literatuře, zejména lidové.

  • Sukýnky se mi krátí, 2000
  • Malé dějiny pornografie, 2001, vydána pod pseudonymem Václav Spán, v podstatě antologie eroticky laděných pasáží z klasických děl světové literatury
  • Pověry od Věry aneb Sáhni mi na knoflík, 2001
  • (S)prostonárodní čítanka, 2003, vydána pod pseudonymem Václav Spán, sbírka lidové tvorby na vulgární témata

Pro děti[editovat | editovat zdroj]

  • Co si povídají hodinky, 1975
  • Co všechno svítí, 1983
  • Co všechno létá, 1984
  • Malá inventura, 1989

Satiry[editovat | editovat zdroj]

  • Nová kronika aneb Bordel v Čechách, 1994
  • Bordel na druhou, 1996
  • Bordel do třetice, 1999
  • Vymknuta z kloubů, 2004

Knihy o historii[editovat | editovat zdroj]

  • Protektorát ve fotografii, 2006
  • Praha před 100 lety, 2007
  • Akce Heydrich, 2008, aneb Příliš mnoho otazníků
  • Praha zednářská, 2009
  • Jak se bavila Praha, 2009

Publicistika[editovat | editovat zdroj]

  • Viděno deseti, 2009, deset rozhovorů s protagonisty mocenského převratu v listopadu 1989 z obou stran politického spektra, psáno s kol.
  • Záhady 17. listopadu, 2010, volné pokračování předchozí knihy, dalších osm rozhovorů s protagonisty mocenského převratu v listopadu 1989, psáno s Dušanem Spáčilem

Překlady (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Překlady ze slovenštiny a němčiny, ve spolupráci i z řady dalších jazyků.[1]

  • Třetí skupenství muže (autor Pavol Janík; Příbram, Periskop, 2009)
  • Messalina (román starého Říma, autor Alfred Jarry; Praha, Otakar II., 2000
  • Být při tom (výbor z díla, autor Vojtech Kondrót; Praha, Mladá fronta, 1987)

Aforismy z knihy „K. ještě po deseti letech“ (1989)[editovat | editovat zdroj]

  • K. dostal k vánocům boty. Byly příliš velké. „Nic nevadí, počkám na jaro a budu si pod chodidla dávat včely.“
  • K. podpořil přihlášku J.Slivovice do Svazu spisovatelů. Důvod: „Ta píše!“
  • K. potřeboval ženu už jen proto, že si neuměl sám ostříhat nehty na pravé ruce.
  • K. trávil tak rychle, že mohl jíst v restauracích zadarmo. Ani rentgenem mu nedokázali, že něco pozřel.
  • „A. je dítětem Štěsteny“ referoval K. „Jen si představte, že dostopoval z Prahy do Košic i s nábytkem.“
  • K. tři neděle před cestou do Řecka nepil a šetřil si játra. „Co kdyby mě přikovali ke skále? Co by si orel pomyslel?“ vysvětloval.
  • K. často tvrdil: „Nejvíc chutná med od tureckých včel.“
  • „Cuká sebou, jako by jí Galvani sáhnul na stehno,“ kritizoval K. jistou netýkavku.
  • K. napsal učebnici prvních vět. Například radil román začít slovy: „P. seděl u umyvadla a máčel si nohy ve formaldehydu, když vstoupila kněžna.“
  • „Tenhle I. je takový antisemita, že by nejraději prodával své knihy nerozřezané,“ povzdechl si K., a protože se I. blížil, ze strachu se pustil do anglické slaniny.
  • K. se tak bál zubaře, že když ho rozbolely zuby, provokoval rvačky v hospodě s nadějí, že mu je někdo vyrazí.
  • K. vysvětloval dialektiku na příkladu vody v bytě: „Když se vyleje na záchodě, chybí v koupelně.“
  • „Neznám lepšího lékaře, než dr. Klid Nalůžku,“ tvrdil K.
  • „Peníze nesmrdí,“ učil K., „pokud je ovšem nenosíte v zadní kapse kalhot.“
  • K. propadl filatelii, a opustil svou vášeň teprve tehdy, když mu na prsou vyrašil aršík.
  • Když mělo dojít na placení, K. se schoulil do bezbarvé kuličky a bohatší přátelé ho vynesli v aktovce ven.
  • Nežli se K. vydal na návštěvu, tvrdě trénoval: obíral vidličkou a nožem sádrový model kuřete.
  • K. omlouval nešiku: „Nemá na to muňky.“
  • K. býval zlý i na přátele. Buď přišel na schůzku pozdě a láteřil, že na něj nepočkali, anebu přišel brzy a vztekal se, že tam ještě nejsou.
  • „D. všecko prošustroval,“ posteskl si K. „A z jak podnikavé rodiny pochází! Jeho dědeček na Velikonoce pojišťoval proti ukřižování!“
  • K. přivezl dětem z ciziny facku v pytlíčku. „Utrhnete růžek a facka se sama pěkně posadí na tvář,“ vysvětloval už z podlahy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Karel Sýs – v databázi Obce překladatelů
  2. Karel Sýs ve Slovníku české literatury po roce 1945 (projekt ÚČL AV ČR)
  3. http://volby.cz/pls/senat/se1111?xjazyk=CZ&xdatum=19961116&xobvod=81&xv=1&xt=1 Senátní volby 1996

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]