Kamil Lhoták

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kamil Lhoták

Karel Kuklík, portrét Kamila Lhotáka, 60. léta
Narození 25. července 1912
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 22. října 1990 (ve věku 78 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání grafický designér, spisovatel, malíř a kreslíř poštovních známek
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kamil Lhoták (25. července 1912 Praha22. října 1990 Praha) byl malíř, grafik a ilustrátor. Byl jedním ze zakládajících členů Skupiny 42.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Skupina 42 (194248)
Básníci
Malíři
Sochař
Fotograf
Teoretici


Dětství[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 25. července 1912 v pražských Holešovicích. Jeho matka Anna Kouglová již od dětství milovala divadlo a její společenská povaha ji na jednom ze Žofínských plesů pomohla k seznámení s mladým medikem Kamilem Lhotákem, jehož celé jméno znělo rytíř Kamil Lhoták ze Lhoty. Z dlouhodobého vztahu mezi mladou herečkou a o dva roky mladším medikem se narodil syn Kamil.

Společensky nerovný vztah a hlavně obava z poškození kariéry dohnaly rytíře ze Lhoty k zatajení dítěte. S jeho matkou se nikdy neoženil, i když celý život svého syna a jeho matku finančně podporoval. Přestože se s nimi málo stýkal a úzkostlivě dbal na utajení veškerých návštěv, podařilo se mu v době války nakazit svého syna infekcí dětské obrny. Následkem bylo celoživotní poškození chlapce tím, že kulhal. Komplex zapíraného dítěte, který mu kamarádi v dětství dávali pocítit, dovedl malého Kamila k citlivosti a pochopení se stejně postiženými. První z nich byla Anna, Lhotákova budoucí múza a také životní partnerka. Vztah k otci, jemuž s oblibou říkal fotr, byl po celý život velmi komplikovaný a nedokázala ho napravit ani finanční podpora rodině, ani půlmilionový odkaz, který profesor Lhoták po letech svému synovi a jeho matce odkázal.

Milující a na svou dobu velmi vzdělaná Anna Kouglová vedla svého syna k zájmu o umění, především o malířství a literaturu. Vedle Julese Verna s nádhernými xylografickými ilustracemi Edouarda Rioua si Lhoták zamiloval i Toulouse-Lautreca, snad i díky jeho osudu postiženého.

V roce 1923 se Lhoták stal žákem Jiráskova gymnázia v Resslově ulici. Vedle prvních setkání s moderním uměním, které mu zprostředkovali jeho obeznámenější spolužáci, se Kamil nechával unášet vydáváním "jednovýtiskového" Auto-moto zpravodaje, který se svým spolužákem celý kaligraficky psali a kreslili. Ve vyšších třídách gymnázia vydával se spolužáky časopis Hledání umění a své hledání rozšířil i na pravidelné návštěvy výstav v Aventinu.

Pozdější léta[editovat | editovat zdroj]

Po absolvování gymnázia v sobě Kamil popřel sen o studiu na Akademii a na přání matky šel studovat práva. Studoval poctivě, ale bez zvláštního nadšení. Jeho světem byl především svět umění: Ernst, Arp, Giacometti, Klee, Miró, Filla, Šíma, to byli hrdinové, ke kterým mladý student práv vzhlížel. Z práva nakonec udělal i závěrečnou státní zkoušku, jenom o titul JUDr. příliš nestál. Období jeho života až do války bylo naplněno pilným malováním a vstřebáváním všeho, co předválečná avantgarda přinášela světu.

V roce 1938 se oženil se židovkou Herthou Guthovou, kráskou, která byla stejně tak jako Lhoták v dětství postižena obrnou. O rok později uspořádal v Beaufortově galerii v Jungmannově ulici svoji první výstavu. Během války vytvořil stovky děl, čímž se stále dle vlastních slov "hledající KL" stává malířem Kamilem Lhotákem, což prezentuje i podpisem celým jménem na jednom z obrazů z roku 1942. Ve stejném roce vzniká i slavná Skupina 42,[1] jejímiž členy byli mimo Lhotáka i Jiří Kolář, Františkové Gross a Hudeček, Jan Smetana, Karel Souček, Jan Kotík, fotograf Miroslav Hák, Bohumír Matal či sochař Ladislav Zívr. Společná výstava skupiny v roce 1943 se pak stává zřejmě nejdůležitější události, která malíře Lhotáka představila jako výraznou a nezaměnitelnou osobnost českého umění. Na výstavě byl mimo dalších 30 prací i obraz s názvem Dcera velkoměsta, který si o pár let později na výstavě českého umění v Paříži se zájmem prohlížel Pablo Picasso.

Rok 1954 a seznámení se spisovatelem Adolfem Branaldem otevírá Lhotákovi další etapu života. Svoji dlouholetou lásku ke všemu co má kola či vrtuli, shrnuje ilustracemi pro knihu Dědeček automobil, dle vlastních slov nejlepších, které za život dělal. O rok později již spolupracuje s Branaldem jako poradce při natáčení stejnojmenného filmu.

V šedesátých letech potkalo Kamila Lhotáka další osudové setkání. Anna Endrštová, kterou jako kluk nakreslil do školního sešitu, se stala jeho modelem a jeho životní družkou. Stejně jako on byla poznamenána fyzickým handicapem a možná právě proto se v její přítomnosti cítil malíř uvolněně. Anča, jak jí přátelé říkali, se stala Lhotákovou hospodyní, kuchařkou a také jakousi tajemnicí, která vytvářela pro malířovu práci klid a zázemí.

Celá šedesátá a sedmdesátá léta jsou pro Lhotáka typická velikou pracovní aktivitou. Každoročně vytváří několik desítek obrazů (přátelé vzpomínají na jeho osobní závazek čtyř obrazů za měsíc), pořádá výstavy, ilustruje knihy. Přesto dokáže malíř reflektovat i moderní světové umění. Nejdříve reaguje na tvorbu Roye Lichtensteina, který mu svým stylem jenom potvrdil, že vlastní cesta, kterou nastoupil už před válkou, byla správná. O několik let později reaguje Lhoták na světové op-artové hnutí svým krajinami s terči.

Závěrečné roky Kamila Lhotáka se vyznačují co do počtu děl menší, ale stále kvalitní tvorbou. Jeho poslední autorská výstava ("Grafika") se konala v prosinci 1989 v pražské galerii Fronta (úvodní slovo a text katalogu Jaromír Pelc). V roce 1990 namaloval svůj poslední obraz s názvem Meteor padá do moře a 22. října zemřel. Urnu s malířovým popelem rozprášil jeho syn Kamil z kopce Číčov u Libčevsi, tak jak si to Kamil Lhoták přál.[2]

Hodnocení a vzpomínky[editovat | editovat zdroj]

Kamil Lhoták byl výřečný a měl smysl pro humor. Navíc velmi pohotově dovedl glosovat a na jeho typickou, ale neútočnou ironii vzpomínají všichni, kdož ho znali. Jeho pojetí historie bylo jedinečné a nezbývá než citovat pamětníka:

Pro Kamila začínala Asie za karlínským viaduktem v Praze, s výjimkou rodných Holešovic, které kladl někam na periferii Chicaga. Češi mu byli přímí potomci Keltů, kteří nás zapomněli vzít sebou do jeho milovaného Zeleného Irska, takže jsme se nemohli naučit včas anglicky a museli vzít zavděk rakouštinou, kterou jsme poslovanštili. V husitech spatřoval první bolševiky, kteří začali znárodňovat ženy (adamité), protože už nic jiného k rozkrádání neměli …[3]
— L. H. Augustin

Jako student o Lhotákovi natočil Karel Vachek v roce 1959 krátký filmový portrét Malíř Kamil Lhoták.[4]

Lhoták byl nositelem několika vyznamenání: např. cena Václava Hollara (1967), zasloužilý umělec (1967), mezinárodní cena Johanna Gottfrieda Herdera (Rakousko, 1980).[5]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Malířská tvorba[editovat | editovat zdroj]

Lhoták byl samouk s výrazným malířským rukopisem. Tematické rozpětí jeho díla je velmi široké. Typické je pro něho okouzlení moderní technikou: na jeho obrazech se tak objevují různé horkovzdušné balony, vzducholodě, letadla, bicykly nebo staré automobily, závodiště, kouřící komíny nebo nádraží. Inspirací mu byly i různé obrázkové časopisy a reklamní prospekty. Po vzoru kolegů ze Skupiny 42 hledá náměty i v ohradách a zákoutích pražské periferie, které dokáže zobrazit se snovým, básnickým nádechem.

Instalace výstavy v Galérii Fronta 1. 2. 1976 - zleva František Dvořák, Karel Sýs, Kamil Lhoták, Jaromír Pelc a jeho manželka Tamara

Významné obrazy[editovat | editovat zdroj]

  • Krajina s domem a tricyklem (1940)
  • Krajina XX. století (1942, tímto obrazem industriální, městské krajiny krajiny s telefonními dráty a letadlem na obloze vyjádřil svou přináležitost ke Skupině 42)[6]
  • Na závodní dráze (1941, obraz znázorňující dynamiku cyklistického závodu na dřevěném velodromu)
  • Lidé v krajině - s motorizovaným bicyklem, můj portrét (1950, originálně pojatý malířův autoportrét, zasazený do rozlehlé krajinné scenérie s oblačnou oblohou)
  • Závodní motocykly (1957)
  • Kopec - krajina s plátěným drakem (1966, jedna z nejrozměrnějších Lhotákových olejomaleb, spojující motiv "Zeleného Irska" s reálií terénu Českého středohoří)
  • Terč a motocykl (1966)
  • Červený jehlan v krajině (1984)

Teprve posmrtně, v roce 2013, bylo vystaveno jedno z vrcholných Lhotákových děl, cyklus čtyř set kreseb z roku 1951 s názvem Amerika (text katalogu Jaromír Pelc, vydány rovněž dvě sady pohlednic).[7] Cyklus byl s úspěchem vystaven i v USA (Consulate General of the Czech Republic, Chicago, Illinois, 2014, Anderson Gallery, Cedar Rapids, Iowa, 2015).

Ilustrace[editovat | editovat zdroj]

Svými ilustracemi přispíval například do časopisu Světová literatura, ale také do knih. Ilustroval například dílo Karla Sýse Nadechni se a leť!,[8] básnické sbírky Jaromíra Pelce, romány Julesa Verna Vynález zkázy a Robur Dobyvatel, trilogii Ludvíka Součka Cesta slepých ptáků, romány Marka Twaina a mnoho dalších. Hodně se věnoval tvorbě pro děti, ilustroval např. známé Pohádky o mašinkách.

Spolupracoval rovněž s animovaným filmem, mj. s Jiřím Trnkou.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jaromír Pelc: Skupina 42. In: Kmen, č. 42, Praha, 1989, 19. října, s. 1-5. Pelc zde publikuje i několik citátů z rozsáhlých vzpomínek Kamila Lhotáka, které s ním nahrál formou rozhovorů v sedmdesátých a osmdesátých letech. Dostupné online: http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=Kmen/2.1989/42/1.png
  2. Kamil Lhoták ml.: Můj otec Kamil Lhoták. Nakladatelství Vltavín, Praha, 2008, s. 90. ISBN 978-80-86587-30-1.
  3. L. H. Augustin (Luboš Hlaváček): Kamil Lhoták. Academia, Praha, 2000. 392 s. ISBN 80-200-0818-7.
  4. http://www.csfd.cz/film/235195-malir-kamil-lhotak/
  5. Lhoták Kamil, grafik a malíř [online]. [cit. 2015-11-21]. Dostupné online.  
  6. Lhoták Kamil, grafik a malíř [online]. [cit. 2015-11-21]. Dostupné online.  
  7. Jaromír Pelc: Vrcholné dílo Lhotákovy kresby. In: Kamil Lhoták, Amerika, katalog výstavy. Galérie ENA, Praha, 2013, s. 70. Dostupné online: http://www.obrys-kmen.cz/index.php?rok=2013&cis=47&cl=02
  8. Jaromír Pelc: Eiffelovka i perníková chaloupka. In: Karel Sýs - Kamil Lhoták, Vzducholoď v parku. BMSS-START, Praha, 2012, s. 139-145, ISBN 978-80-86140-76-6. Dostupné online: http://www.obrys-kmen.cz/index.php?rok=2012&cis=44&tisk=05

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]