Aventinum

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Aventinum
Zedwitzovský palác, sídlo Aventina v letech 1927–1933
Zedwitzovský palác, sídlo Aventina v letech 1927–1933
Zakladatel Otakar Štorch-Marien
Sídlo Praha
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento článek pojednává o meziválečném nakladatelství Otakara Štorcha-Mariena. Možná hledáte: Aventinum, s.r.o..
Aventinum, Lidová knihovna, knižní obálka 1925

Aventinum bylo české nakladatelství a vydavatelství, založené Otakarem Štorchem-Marienem, působící v letech 19191934; obnoveno bylo v období 19451949.

Název a symbol Aventina[editovat | editovat zdroj]

Název Aventinum připomínal českého renezančního tiskaře a typografa 16. století Jiřího Melantricha z Aventina. Současně odkazoval na pahorek Aventinum v Ŕímě, kde stávala od r. 37 př. n. l. první veřejná knihovna.[1]

Nakladatelskou značku Aventina tvořilo písmeno "A". S časem se jeho forma měnila tak, jak ji vytvářeli přední výtvarníci té doby jako František Muzika, Josef Čapek, Josef Šíma nebo Jan Zrzavý a další. Pokud byl tentýž titul vydán znovu, mohl být vytištěn s odlišnou nakladatelskou značkou.[2] Zatímco např. značka Jana Zrzavého vytváří dojem větví s lístečky, Josef Čapek navrhl písmeno "A" jako ostře řezaný trojúhelník.[p 1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vznik a počáteční období (1919-únor 1927)[editovat | editovat zdroj]

Aventinum, Sladko je žíti, reklama v denním tisku, 1919

Nakladatelství Aventinum založil tehdy dvaadvacetiletý student Otakar Štorch-Marien (1897-1974). Kapitál 100 000 Kč získal od svého otce. Nakladatelství působilo postupně na čtyřech pražských adresách, než se definitivně usídlilo v prestižním sídle v Purkyňově ulici.

V letech 1919-1920 vydával Štorch-Marien nejprve literární čtrnáctideník Sladko je žíti.[3] [p 2] Jako první aventinská kniha z roku 1919 je uváděna Dolfa (autor Jaroslav Maria - truchlohra o nevěstce o třech dějstvích).[2]

V knižní produkci se Otakar Štorch-Marien zpočátku zaměřoval na bibliofilské výtisky prací svých vrstevníků.[4] V roce 1919 také v Aventinu vydal své verše Vzkázání mojí milé[5]

Od svého vzniku do roku 1925 vydalo nakladatelství Aventinum sto svazků. Od září 1925 začal vycházet časopis Rozpravy Aventina s podnázvem Měsíční list pro kulturu, umění, kritiku a zvláště literaturu; od září 1926 vycházely Rozpravy jako čtrnáctideník a od září 1928 jako týdeník.

Vrcholné období (březen 1927-září 1931)[editovat | editovat zdroj]

Za počátek vrcholného období nakladatelství Aventinum je možno považovat jeho přestěhování do pronajatého Zedwitzovského paláce[p 3] v pražské Purkyňově ulici. Nakladatelství získalo vhodné prodejní a redakční prostory a v podkroví mohlo vybudovat reprezentační výstavní síň a čítárnu s prodejnou. Ta dostala název Aventinská mansarda a stala se významným pražským kulturním a výstavním centrem.

V roce 1928 si Aventinum pronajalo část suterénu ve vedlejší budově (Purkyňova 2)[p 4] a v roce 1930 v téže budově otevřelo reprezentativní Aventinské knihkupectví.[6]

Aktivity nakladatelství Aventinum byly rozsáhlé, od vydávání časopisů, přes základní činnost - vydávání knih, pořádání výstav moderního umění až po film a založení filmové společnosti.[7]

Rozchod Aventina a bratří Čapků[editovat | editovat zdroj]

Součástí zániku Aventina byl v období 1931-1932 jeho rozchod s nejvýznamnějšími kmenovými autory - bratry Čapky. 17. června 1931 odeslali oba bratři Otakaru Štorchu-Marienovi dopis, ve kterém se praví: „Podle smlouvy máte nám dávat vyúčtování i honoráře každého čtvrtletí. Nebude-li první čtvrtletí vyrovnáno do týdne (29. t. m.), budeme to považovat nejen za porušení, nýbrž za rozvázání naší smlouvy, následkem čehož se cítíme volni uzavřít ihned smlouvu jinou".[8]

Čapkův pozdější nakladatel Julius Firt (Julius Fürth) napsal, že Karel Čapek podnikl mnoho kroků k záchraně Aventina a že odešel až tehdy, když přestal věřit na jeho obrodu. Podle Fürtha byla ještě první kniha u Borového Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek vytištěna jako dílo nakladatelů Aventinum-Borový; to se stalo na pokyn Karla Čapka pro případ, že by se ještě Aventinum podařilo zachránit.[9] Naopak Otakar Štorch-Marien uvedl, že Karel Čapek se stal tichým společníkem firmy Borový vkladem z převzatého skladu publikací (s.42).[10]

Zánik prvního Aventina[editovat | editovat zdroj]

Aventinum, oznámení o konkurzu, Lidové noviny 6.9.1934

Otakar Štorch-Marien označuje umisťuje počátek obtíží k počátku sezóny 1931-1932. V září 1931 byl omezen rozsah i obsah Rozprav Aventina. Vymizely karikatury a zmizel román na pokračování; cena jednoho výtisku ale byla snížena.[p 5] Koncem září 1931 byla též uzavřena Aventinská mansarda a prostory byly využity pro účetní a upomínkovou činnost.

Hlavním věřitelem Aventina byla firma Oskar Stein, která obchodovala s papírem. Ta vyvolala v listopadu 1931 exekuci, která vedla k zabavování knih a majetku Aventina.[10]

Aktiva Aventina v roce 1931 sice dosahovala přes 38 000 000 Kč, z toho ale představovaly 35 000 000 Kč neprodané knihy. Naopak Aventinum dlužilo dodavatelům a finančním institucím 7 000 000 Kč. Otakar Štorch-Marien podrobně popsal finanční situaci a problémy let 1931-1934 ve třetím díle svých pamětí.[10] [p 6] Různá opatření měla zamezit nebo oddálit úpadek Aventina. V lednu 1933 bylo uzavřeno knihkupectví v Purkyňově ulici 2, v září 1933 opustilo Aventinum Zedwitzovský palác a přestěhovalo se do pražské Revoluční ulice. Na tři čtvrti roku bylo v roce zastaveno vydávání Rozprav Aventina; jejich vydávání bylo ukončeno číslem 15 z 5. června 1934 (v tiráži tohoto čísla je ještě uvedena informace o předplatném).[11]

Na podzim 1934 byl na Aventinum vyhlášen obchodním soudem konkurs.[10] [p 7]

Poválečné období a druhý zánik Aventina[editovat | editovat zdroj]

Otakar Štorch-Marien obnovil Aventinum v prosinci 1945; podařilo se mu též vrátit nakladatelství na původní adresu Purkyňova 2. Toto soukromé nakladatelství však bylo zrušeno v březnu 1949, v souvislosti s vydáním Zákona 94/1949 Sb. o vydávání a rozšiřování knih, hudebnin a jiných neperiodických publikací.[12]

Současné Aventinum[editovat | editovat zdroj]

Aventinum nakladatelství, s.r.o. bylo zapsáno do Obchodního rejstříku 19. června 1992.

Nejvýznamnější autoři Aventina[editovat | editovat zdroj]

Bratři Čapkové[editovat | editovat zdroj]

Karel Čapek a Josef Čapek patřili od založení Aventina k jeho nejvýznamnějším autorům. Dále jsou uvedena pouze první vydání knih bratří Čapků v Aventinu:[p 8]

  • Bratři Čapkové: Ze života hmyzu (1921), Lásky hra osudná (1922), Zářivé hlubiny (1924), Jak vzniká divadelní hra a průvodce po zákulisí (1925). Krakonošova zahrada (1926)
  • Karel Čapek: Loupežník (1920), R.U.R. (1920), Trapné povídky (1920), Věc Makropulos (1922), Italské listy (1923), Anglické listy (1924), Boží muka (1924), Krakatit (1924), Anglické listy (1925), O nejbližších věcech (1925), Skandální aféra Josefa Holouška (1927) ,Hovory s TGM, Věk mladosti (1929), Kritika slov (1929), Povídky z jedné kapsy (1929), Zahradníkův rok (1929), Výlet do Španěl (1930), Marsyas čili Na okraj literatury (1931), Apokryfy (1932), Dášeňka čili život štěněte (1932)
  • Josef Čapek: Nejskromnější umění (1920), Málo o mnohém (1923), Země mnoha jmen (1923), Umělý člověk (1924), Ledacos (1929), Povídání o pejskovi a kočičce (1929), Stín kapradiny (1930)

V Aventinu vydávala svá díla i sestra bratří Čapků Helena.

  • Helena Čapková: Malé děvče (1920), Kolébka (1922), O živé lásce (1924)

Olga Scheinpflugová a Karel Scheinpflug tiskli do roku 1932 část svých děl v Aventinu; po rozchodu bratří Čapků s tímto nakladatelstvím přešli do jiných nakladatelských domů (Olga Scheinpflugová k Františku Borovému a Karel Scheinpflug k Josefu R. Vilímkovi).

Další autoři[editovat | editovat zdroj]

Mezi české autory, které Aventinum vydávalo nejčastěji, patřili Jaroslav Durych, Jiří Karásek ze Lvovic, František Langer, Josef Svatopluk Machar, Antonín Sova, Josef Karel Šlejhar, Otakar Štorch-Marien, Otakar Theer aj.

Překladová literatura[editovat | editovat zdroj]

Aventinum se zaměřovalo především na původní českou literaturu. Nicméně vydalo přes 350 svazků překladů.[8] Otakar Štorch-Marien uvedl v Aventinu na český trh překladová díla dnes již klasických autorů, jako:

Knižní edice[editovat | editovat zdroj]

Nakladatelství Aventinum seskupovalo vydávané knihy do tzv. edic:[2]

  • Aventinská knihovna klasiků (1931, patnáctisvazkové dílo Gustava Flauberta; k vydání souborného Stendalova díla již nedošlo)
  • Aventinum dětem (1929-1930, mj. Povídání o pejskovi a kočičce Josefa Čapka)
  • Collectio Plantin (1930-1931, bibliofilská edice)
  • Collection tchèque Aventinum (1928-1930, francouzské překlady českých autorů - Turbina K. M. Čapka-Choda, Žalář nejtemnější Ivana Olbrachta, Anglické listy Karla Čapka a Žasnoucí voják Fráni Šrámka)
  • Deset aventinských románů (1930-1931, sešitová vydání, např. Vladislav Vančura: Hrdelní pře aneb Přísloví)
  • Edice Aventinum (1919-1934, rozmanité tituly včetně bibliofilí, které nebyly zařazeny do jiných edic)
  • Knihovna lidových románů Aventina (1924, dva svazky Václava Klimenta Klicpery)
  • Knihovna naučných spisů Aventina (1925-1933, zejména pětisvazkové Dějiny umění od Elie Faure, Zeměpis světa aj.)
  • Knihovna životní moudrosti (1931-1932, např. Česká přísloví)
  • Knihy dnešku (1921-1931, překladová edice, převážně z francouzštiny)
  • Lidová knihovna Aventina (od 1924, zejména Karel a Josef Čapkovi, Olga Scheinpflugová, ale i překlady)
  • Miscelanea Privata (1925-1930, díla současných výtvarníků, většinou doprovázené verši)
  • Monumenta Bohemiae Artis historica (1930, vyšel jediný svazek - Malíři královny Alžběty – studie o vzniku české školy malířské 14. století)
  • Musaion, knihovna výtvarných publikací (1920-1928, monografie současných umělců)
  • Plutarchos (1931-1932, monografie osobností jako Voltaire)
  • Románová knihovna Aventina (1923-1931, překladová díla zaměřená na ženy a dívky)
  • Standard Library – Anglo-americká knihovna Aventina (1926-1933, moderní anglosaska literatura - John Galsworthy, Sinclair Lewis aj.)

Časopisecká činnost[editovat | editovat zdroj]

Holywoodská hvězda Mary Astor pózuje s prvním číslem časopisu Studio (rok 1928)

Aventinum vydávalo v jednotlivých obdobích tyto časopisy:[2]

  • Sladko je žít (1919-1920, první časopis Aventina)
  • Lípa, měsíčník pro poesii, život kulturní a sociální (1920)
  • Rozpravy Aventina, měsíčník (později čtrnáctideník a týdeník) pro literaturu, kulturu, umění a kritiku (1925-1934, dostupné online, viz Literatura)
  • Filosofie, revue pro moderní filosofické otázky života (1927-1929, cíl: pěstovat filosofii jako všelidské hledání smyslu života)
  • Nové směry, kreslířská revue (1927-1932, moderní kreslířský časopis)
  • Musaion, revue pro moderní umění domácí i cizí (1929-1931, moderní umění, architektura, sochařství)
  • Gentleman, revue moderního muže (1929-1930, sport, automobilismus, tenis)
  • Aventinský magazín (1930-1932, pokračovatel časopisu Gentleman)
  • Klíč (1931-1932, revue pro hudbu)
  • Studio, měsíční revue pro filmové umění (1929-1932)

Výtvarná složka publikací Aventina[editovat | editovat zdroj]

Mezi nejvýznamnější tvůrce obálek knih vydávaných Aventinem patřili Josef Čapek a František Muzika. František Muzika též řídil výtvarnou složku výstavní síně Aventinská mansarda a podílel se i na tvorbě časopisu Rozpravy Aventina.

Adolf Hoffmeister se nejen podílel na výzdobě knih Aventina (Ilja Erenburg: 10 HP), ale zejména vytvářel karikatury pro Rozpravy Aventina. Obálky a ilustrace tvořili i další významní umělci, jako Jan Zrzavý, Emil Filla a Vratislav Hugo Brunner.

Umělci blízcí Aventinu vystavovali svá díla ve výstavní síni Aventinská mansarda.

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

První kniha vydaná Aventinem v roce 1919, divadelní hra Dolfa Jaroslava Marii byla v roce vydání (1919) též uvedena dnešním Vinohradským divadlem. Hanuš Jelínek v Národní politice o hře praví, že "...bylo by bývalo lépe ji nechati odpočívati". Divadelní provedení zkritizoval a označil představení za "pochybný experiment".[13]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Logo dnešní firmy Aventinum s.r.o. je odlišné, i když v něm lze "zašifrované" písmeno "A" stále vidět.
  2. "Sladko je žíti" je citát z básně Otokara Březiny Ruce (1901) [1]
  3. Palác nebyl ve vlastnictví nakladatelství, byl pouze pronajat.
  4. V paláci německé pojišťovny Donau, vystavěném v letech 1927-1928
  5. Aventinum počítalo svou činnost na sezóny, vždy od září daného roku (stejně byly číslovány i ročníky Rozprav Aventina).
  6. Příčinami úpadku Aventina byla zejména všeobecná krize a nadprodukce na knižním trhu; přispěl k ní ale i velkorysý způsob života Otakara Štorcha-Mariena. On sám uvádí ve svých pamětech osobní roční výdaje 200 000 Kč.
  7. Nakladatelství Aventinum skončilo svou činnost, nakladatelská a knihkupecká licence však Otakaru Štorchovi-Marienovi odebrána nebyla. V roce 1936 proto mohl znovu zahájit vydávání knih, tentokrát ale pod svým jménem, (1936, H.G. Wells: Dějiny světa).
  8. Dle databáze NK ČR

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The First-Known Public Library in Rome (anglicky)
  2. a b c d KORDASOVÁ, Veronika. NAKLADATELSTVÍ AVENTINUM A MELANTRICH V LETECH 1919−1938 – KOMPARACE SE ZAMĚŘENÍM NA LITERÁRNÍ PRODUKCI. , Magisterská diplomová práce. MASARYKOVA UNIVERZITA, FILOZOFICKÁ FAKULTA. Vedoucí práce Pavel Křepela. Dostupné online.
  3. Národné noviny, 11.3.1919,s.4, Inzerát a autoři 1. čísla Sladko je žíti
  4. Např. Miroslav Rutte:Nový svět (studie o nové české literatuře 1917-1919)
  5. Databáze NK ČR, Vzkázání mojí milé.
  6. Rozpravy Aventina, 6/1930-1931, s.45 (inzerce)
  7. Lidové noviny, 11.11.1928, s.4, Nová filmová výrobna u nás
  8. a b BROŽ, Josef. Vzestup a pád nakladatele Otakara Štorcha-Mariena. Literární noviny. 10 2009. Dostupné online.  
  9. Přítomnost, 1.2.1939, s.72, Čapkův nakladatel vzpomíná
  10. a b c d ŠTORCH-MARIEN, Otakar. Tma a co bylo potom: Paměti nakladatele Aventina III.. první. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1972. 424 s.  
  11. Rozpravy Aventina, 15/1933-1934
  12. 94/1949 Sb., Zákon o vydávání a rozšiřování knih, hudebnin a jiných neperiodických publikací
  13. Národní politika, 25.11.1919, s.1, Dolfa

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠTORCH-MARIEN, Otakar. Sladko je žít: Paměti nakladatele Aventina I.. první. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1966. 392 s.  
  • ŠTORCH-MARIEN, Otakar. Ohňostroj: Paměti nakladatele Aventina II.. první. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1969. 494 s.  
  • ŠTORCH-MARIEN, Otakar. Tma a co bylo potom: Paměti nakladatele Aventina III.. první. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1972. 424 s.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]