Antonín Sova

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Antonín Sova

Antonín Sova jako
maturant píseckého gymnázia
v roce 1885.
Narození 26. února 1864
Pacov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 16. srpna 1928
(ve věku 64 let)
Pacov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Antonin Sova v roce 1922
Antonín Sova

Antonín Sova (26. února 1864 Pacov[1]16. srpna 1928 Pacov) byl český básník a 1. ředitel Městské knihovny v Praze[2].

Rodinný původ[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec byl venkovským učitelem a regenschorim. Od roku 1855 učil v jihočeském Pacově, který dnes leží v kraji Vysočina. Zde se také 26. února 1864 na místním zámku narodil Antonín Sova. Roku 1866 se rodina přestěhovala do blízkého Lukavce. Otec byl prvním básníkovým učitelem i v oblasti umění, zejména hudby. Citově však byl Sova vázán více k matce. Její smrt roku 1878 a otcův nový sňatek patřily k intenzivním zážitkům, jež se později objevily v několika spisovatelových dílech.[3]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Velký význam pro Sovovo básnické zrání mělo lukavecké přátelství se sestrami básníka Jaroslava Vrchlického, které mu přiblížily poezii lumírovců. Gymnázium Sova studoval nejprve v Pelhřimově, Táboře a od roku 1880 v Písku, kde v polovině 80. let maturoval. První básnické příspěvky otiskl ještě za středoškolských studií pod pseudonymem Ilja Georgov a Valburga Turková.

Po maturitě odešel do Prahy studovat práva, ale zanedlouho musel pro nedostatek finančních prostředků studií zanechat a vrátit se domů. S pomocí básníka Adolfa Heyduka, s nímž se seznámil v Písku, a Jaroslava Vrchlického se roku 1886 uchytil v Ottově slovníku naučném a o rok později nastoupil místo písaře-protokolisty ve zdravotním referátu pražského magistrátu. Aktivně se účastnil práce ve spolku beletristů Máj a v literárním odboru Umělecké besedy. Roku 1892 navštívil Itálii. Roku 1895 podepsal kolektivní vystoupení spisovatelů a publicistů manifest České moderny.

V letech 18981920 byl ředitelem pražské městské knihovny. V této funkci byl vyslán roku 1901 na exkurzi do knihoven v Německu a Belgii. Těžká, bolestná choroba (s největší pravděpodobností syfilis[4]), která se u Sovy projevila již před světovou válkou, mu nakonec znemožnila volný pohyb. Zemřel 16. srpna 1928 v Pacově.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho dílo bylo ovlivněno dobovými uměleckými směry realismem, symbolismem a impresionismem. V pozdější době se soustředil na přírodní a subjektivní lyriku. Jeho přírodní lyrika je spojena s jihočeským krajem, jeho milostná poezie je psána písňovou formou.

Sova svými díly útočil proti společnosti a dával najevo protispolečenské postoje celé mladé generace. V jeho dílech se zároveň objevuje vlastenectví a hledání morálních a společenských hodnot.

Poezie[editovat | editovat zdroj]

  • Realistické sloky (1890) – realistická sbírka
  • Květy intimních nálad (1891) – impresionistická přírodní lyrika, náladové obrazy, obrazy české krajiny, vizuální dojem, do krajiny promítá své duševní stavy.
  • Z mého kraje (1893) Dostupné online – básnický portrét rodného kraje, Pacovska a Lukavecka.
  • Soucit i vzdor (1894)
  • Zlomená duše (1896) – symbolistická sbírka, mladá generace, rozpor mezi snem a skutečností, v tomto díle se A. Sova rozchází se společností, psáno volným veršem.
  • Vybouřené smutky (1897) – symbolistická sbírka
  • Údolí nového království (1900)
  • Ještě jednou se vrátíme (1900) – symbolistické dílo
  • Dobrodružství odvahy (1906)
  • Lyrika lásky a života (1906)
  • Zápasy a osudy (1910)
  • Žně (1913)
  • Kniha balladická (1915) Dostupné online
  • Zpěvy domova (1918) Dostupné online – vlastenecká poezie, reakce na 1. světovou válku , odpor k válce, obavy o osud národa, přimknutí k základním hodnotám – rodině, tradici a české krajině.
  • Krvácející bratrství – Rozjímaní ranní i navečerní (1920) – dvojsbírka obsahující jak sociální a občanskou lyriku plnou budovatelského patosu první republiky, tak intimní meditativní verše.
  • Básníkovo jaro (1921)
  • Jasná vidění (1922)
  • Básně nesobeckého srdce (1922)
  • Naděje a bolesti (1924)
  • Drsná láska (1927)
  • Hovory věcí (1929) – posmrtně vydaný soubor básní, editor Arne Novák
  • Za člověkem (1930) – posmrtně vydaný soubor básní, editor Arne Novák

Próza[editovat | editovat zdroj]

  • Próza (1898), povídky
  • Ivův román (1902), román
  • Povídky a menší črty (1903), povídky
  • Výpravy chudých (1903), román
  • O milování, lásce a zradě I, II (1908), povídky
  • Tóma Bojar (1910), román
  • Pankrác Budecius, kantor (1916), novela o venkovském kantorovi z konce 18. století
  • Koloběh starostí a jiné povídky (1920), povídky
  • Kasta živořících a jiné prózy (1924), povídky

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. PhDr. Zdeňka Čermáková, Městská knihovna v Praze 1891-1991. Praha 1991
  3. AUTORSKÝ KOLEKTIV. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha : Československý spisovatel, 1982. Kapitola Antonín Sova, s. 241.  
  4. Syfilis je věčná, Týden 4. 6. 2007

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]