Impresionismus (literatura)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Impresionismus v literatuře je jedním z proudů modernismu. Primární uměleckou strategií impresionistických literárních děl je vyvolání smyslového dojmu. Nejčastěji jde o lyrickou poezii, existují však také impresionistické prózy. Jejich děj je podřízen snaze o zachycení nálady či atmosféry, plynoucího a pulzujícího života.[1] Díla literárního impresionismu vznikala především na sklonku 19. století a v prvních letech 20. století a ideově vycházela z výtvarného impresionismu.[2] Významnou roli však hrála také impresionistická hudba, všechny tři umělecké druhy měly k sobě svými východisky blízko a čerpaly jeden z druhého.[3] Mallarmého báseň Faunovo odpoledne (1876), doplněná ilustracemi Édouarda Maneta, se například stala inspirací pro Debussyho symfonickou báseň Předehra k faunovu odpoledni (1894).[4]

Mnozí tvůrci impresionistických literárních děl byli zároveň výraznými básníky dekadence a symbolismu a rozlišení mezi jednotlivými směry může být u jejich tvorby obtížné. Symbolistní básně však naznačují přítomnost významu, byť nejasného či mnohoznačného, zatímco impresionistické básně se pokoušejí být abstraktními symfoniemi nálad, bez skrytých významových rovin.[5] Impresionistické literární texty bývají často zaměřeny na všechny lidské smysly, primárně na zrak a sluch, ale často oslovují také čich, chuť nebo hmat. Důraz je kladen na osobu vnímajícího mluvčího.[6]

Impresionismus v národních literaturách[editovat | editovat zdroj]

Česko[editovat | editovat zdroj]

Z českých impresionistických básníků získal největší úspěch Antonín Sova, zejména sbírkami Květy intimních nálad (1891), Z mého kraje (1893) a Soucit i vzdor (1894). Z dalších básnických impresionistů lze jmenovat ještě Antonína Klášterského, Karla Červinku a Františka Xavera Svobody.[6] Impresionistické prvky a postupy se objevují též u Karla Hlaváčka.[7] K impresionismu bývají řazeny také rané básně Fráni Šrámka, zejména sbírka Splav (1916).[8]

V próze mají výrazné impresionistické prvky romány Viléma Mrštíka: Pohádka máje ve své první, časopisecké verzi (1892) a Santa Lucia (1893).[9] K impresionismu lze rovněž počítat romány Potulný národ (1912) Františka Gellnera a Náměstí republiky (1914). Marie Majerové. Impresionistické prózy často vytvářeli básníci: Antonín Sova napsal Ivův román (1902), Fráňa Šrámek prózy Sláva života (1903), Osika (1912) a zejména slavný román Stříbrný vítr v jeho definitivní podobě (1920), Jiří Mahen je autorem Kamarádů svobody (1909) a Díže (1911). K autorům impresionistických próz se řadí také Jan Opolský nebo Rudolf Těsnohlídek.[10] V prózách Růženy Svobodové a Jiřího Karáska ze Lvovic se impresionistické postupy mísí se secesními a novoromantickými motivy.[11] Ve svých raných textech psal impresionisticky František Skácelík a impresionistické prózy tvoří rovněž vedlejší složku v díle Viktora Dyka a Františka Xavera Šaldy. Mezi teoretiky tohoto způsobu psaní patřili Karel Sezima a Josef Matějka.[12]

Impresionismus se projevil také v českém dramatu, zejména u lyrických her Jaroslava Kvapila jako Princezna Pampeliška (1897) nebo Oblaka (1903) či dramat Fráni Šrámka jako Červen (1905), Léto (1915) a Měsíc nad řekou (1922).[13]

Francie[editovat | editovat zdroj]

Francouzská impresionistická poezie je spojena především se jménem Paula Verlaina, jehož zpěvné či hudební verše, publikované především ve sbírce Saturnské písně (1866), se pokoušejí o zachycení skutečnosti pomocí prchavých dojmů, především muzikální povahy. Ze sbírky bývá nejčastěji překládána a citována báseň „Podzimní píseň“, která atmosféru podzimu evokuje právě zvukovými kvalitami.[14] Jako významní básníci užívající impresionistických postupů jsou uvádění také Arthur Rimbaud nebo Stéphane Mallarmé.[15]

Mezi francouzskými prozaiky je možné impresionistické strategie spatřovat u Marcela Prousta v jeho Hledání ztraceného času (1913–1927).[16] Někteří badatelé nalézají impresionistické prvky také u Edmonda de Goncourt a Julese de Goncourt, zejména v jejich naturalistické Germinii Lacerteuxové (1865). Sami bratři Goncourtové se přitom vůči impresionismu vymezovali a odsuzovali náčrty a skvrny impresionistického umění.[17]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MATZ, Jesse. Literary Impressionism and Modernist Aesthetics. Cambridge: Cambridge University Press, 2001. 278 s. ISBN 978-0-521-80352-6. S. 14. 
  2. HOLÝ, Jiří. Od počátku století po světovou válku. In: LEHÁR, Jan; STICH, Alexandr; JANÁČKOVÁ, Jaroslava. Česká literatura od počátků k dnešku. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006. ISBN 978-80-7106-308-7. S. 476.
  3. KRONEGGER, Maria E. Literary Impressionism. New Haven, Connecticut: College & University Press, 1973. 154 s. ISBN 978-0-8084-0365-4. S. 30. 
  4. LEVY, Kenneth. Music: A Listener's Introduction. New York: Harper & Row, 1983. 526 s. ISBN 978-0-06-043978-1. S. 301. 
  5. WEISSTEIN, Ulrich. Impressionism. In: PREMINGER, Alex; WARNKE, Frank J; HARDISON, JR, O. B. Princeton Encyclopaedia of Poetry and Poetics. London: The MacMillan Press, 2016. ISBN 978-1-349-15617-7. S. 381.
  6. a b JANÁČKOVÁ, Jaroslava. Od romantismu do symbolismu. In: LEHÁR, Jan; STICH, Alexandr; JANÁČKOVÁ, Jaroslava. Česká literatura od počátků k dnešku. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006. ISBN 978-80-7106-308-7. S. 387.
  7. NOVÁK, Arne; NOVÁK, Jan Václav. Přehledné dějiny literatury české: od nejstarších dob až po naše dny. Olomouc: Promberger, 1936–1939. 1804 s. S. 925. 
  8. ŠALDA, František Xaver. Šaldův zápisník VI.. Praha: Otto Girgal, 1933–1934. 386 s. S. 9. 
  9. Janáčková (2006), s. 434.
  10. Holý (2006), s. 476–477.
  11. Holý (2006), s. 478.
  12. Novák, Novák (1936–1939), s. 1018.
  13. Holý (2006), s. 505.
  14. ŠRÁMEK, Jiří. Panorama francouzské literatury od počátku po současnost. Brno: Host, 2012. 1454 s. ISBN 978-80-7294-565-8. S. 381. 
  15. ISRAEL-PELLETIER, Aimée. Rimbaud's Impressionist Poetics: Vision and Visuality. Cardiff: University of Wales Press, 2012. 240 s. ISBN 978-0-7083-2536-0. S. 65–68. 
  16. Matz (2001), s. 130.
  17. WEIR, David. Decadence and the Making of Modernism. Amherst: University of Massachusetts Press, 2012. 232 s. ISBN 978-0-87023-992-2. S. 55.