Arne Novák

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Arne Novák
Narození 2. března 1880
Litomyšl
Úmrtí 26. listopadu 1939 (ve věku 59 let)
Polička
Povolání spisovatel, literární historik, pedagog, vysokoškolský pedagog a literární kritik
Alma mater Univerzita Karlova
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příbuzenstvo
matka Teréza Nováková
otec Dr. Josef Novák
manželka Jiřina Nováková-Haaszová
strýc Jan Václav Novák
tchán Jaroslav Haasz

Prof. PhDr. Arne Novák, vlastním jménem Arnošt František Marie Novák, (2. března 1880 Litomyšl[1]26. listopadu 1939 Polička[2]) byl český literární historik a kritik, bohemista a germanista.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze sedmi dětí středoškolského učitele dr. Josefa Nováka a spisovatelky Terézy Novákové. Všech šest jeho sourozenců předčasně zemřelo, většinou ve věku mladé dospělosti.[3]

Studoval na gymnáziu v Litomyšli a od roku 1895 v Praze. Maturoval v roce 1898. V letech 18981902 studoval germanistiku a bohemistiku na Universitě Karlově. V roce 1901 pobýval na univerzitě v Berlíně.

Působil jako středoškolský profesor v Praze a Kutné Hoře.

V roce 1906 se habilitoval na Universitě Karlově jako docent německé literatury a roku 1910 rozšířil svou habilitaci i na dějiny literatury české. V roce 1920 se stal řádným profesorem české literatury na Masarykově universitě v Brně. V roce 1921 natrvalo přesídlil do Brna. V letech 1924–1925 byl děkanem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Dvakrát, v letech 1938 a 1939, byl zvolen rektorem Masarykovy university. Je po něm pojmenována ulice, na které dnes sídlí Filozofická fakulta MU.[4]

Jeho zásluhy ve vědních oborech dějiny české a německé literatury byly oceněny řádným členstvím v České akademii věd a umění (zvolen 27. ledna 1936), členem Královské české společnosti nauk se stal 14. ledna 1931,[5] v červnu 1936 byl přijat do Pražského lingvistického kroužku.[6] Od roku 1921 působil jako stálý a čelný spolupracovník redakce Lidových novin. Byl činný také v časopisech Volné směry, Pestrý týden, Lumír, Rozhledy aj.

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Dne 7. července 1908 se v Praze oženil s Jiřinou Novákovou, rozenou Haaszovou (1887-1977), dcerou překladatele Jaroslava Haasze.[7] Manželům Novákovým zemřel po nemoci v roce 1927 syn Radovan, student 2. třídy gymnázia.[8]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Arne Novák (vlevo) s manželkou, Litomyšl 1932

Byl velmi vzdělaný. V jeho díle je patrný nadhled, velký přehled, ale i analytické a hodnotící schopnosti. Jeho názory ovlivnili jeho učitelé František Xaver Šalda, Jaroslav Vlček a Josef Pekař. V jeho díle je patrný vliv pozitivismu.

Monografie:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Národní listy, 28.11.1939, s.1, v systému Kramerius
  3. Dopisy spisovatelky Novákové, jíž děti umíraly jedno za druhým, iDNES.cz, 18. 6. 2013
  4. Profil ulice Arne Nováka [online]. Encyklopedie dějin města Brna. Dostupné online. (česky) 
  5. Členové České akademie věd a umění 1890–1952, s. 216.
  6. Pražský lingvistický kroužek v dokumentech, s. 395.
  7. Encyklopedie města Brna: Jiřina Nováková
  8. Lidové noviny, 2.7.1927, s.8 (úmrtní oznámení Radovana Nováka)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Čeští spisovatelé 20. století. Praha : Československý spisovatel, 1985. S. 419–421.  
  • Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha : Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 643–644.  
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.  
  • KOSATÍK, Pavel. Česká inteligence : od Jaroslava Golla po Magora. 1. vyd. Praha : Mladá fronta, 2011. 382 s. ISBN 978-80-204-2373-3. S. 137–141.  
  • KUDĚLKA, Milan, a kol. Česká slavistika od počátku 60. let do roku 1918. 1. vyd. Praha : Historický ústav, 1997. 477 s. ISBN 80-85268-69-8. S. 65.  
  • KUDĚLKA, Milan, a kol. Československá slavistika v letech 1918–1939. 1. vyd. Praha : Academia, 1977. 469 s. S. 236–238.  
  • KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk, a kol. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 560 s. S. 341–342.  
  • KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 1065 s. ISBN 80-7106-252-9.  
  • MED, Jaroslav. Literární život ve stínu Mnichova (1938-1939). Praha : Academia, 2010. 340 s. ISBN 978-80-200-1823-6.  
  • NOVÁKOVÁ, Jiřina. Mému muži, Arne Novákovi : výběr z dopisů Jiřiny Novákové-Haaszové. Příprava vydání Olga Jeřábková. Brno : Společnost pro odbornou literaturu - Barrister & Principal : Masarykova univerzita, 2008. 85 s. ISBN 978-80-210-4788-4.  
  • OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 3/I. M–O. Praha : Academia, 2000. 728 s. ISBN 80-200-0708-3. S. 561–569.  
  • Pražský lingvistický kroužek v dokumentech / Petr Čermák, Claudio Poeta, Jan Čermák. Praha : Academia, 2012. 783 s. ISBN 978-80-200-2097-0.
  • PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech : 1918–1945. Praha : Torst, 2010. 1390 s. ISBN 978-80-721-5391-6.  
  • ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha : Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. S. 215–216.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 459–460.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]