Jaromír Pelc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jaromír Pelc
Jaromír Pelc
Narození 23. května 1952 (65 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání básník, spisovatel, editor, kritik
Titul RSDr.
Web http://www.jaromirpelc.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaromír Pelc (* 23. května 1952 v Praze) je český básník 70. – 80. let dvacátého století, autor parafrází rockové poezie (Roger Waters, Tom Waits, Neil Young, Leonard Cohen, Bob Dylan), knih o Osvobozeném divadle Jiřího Voskovce a Jana Wericha, o výtvarném umění (Kamil Lhoták a Skupina 42), editor (Antonín Sova, Konstantin Biebl, Václav Hrabě). Jeho básně zhudebnil a zpívá Vladimír Mišík.

Život[editovat | editovat zdroj]

Maturoval v roce 1970 na gymnáziu v Praze-Žižkově. Poté v letech 1970–1972 studoval Fakultu sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy a současně působil v redakci týdeníku Svět práce. Studium nedokončil (fakulta byla v roce 1972 zrušena). Od roku 1982 studoval na Vysoké škole politické ÚV KSČ obor moderní dějiny. Toto studium zakončil diplomovou prací Boj proti fašismu v letech 1933–1938 a kulturní fronta, doktorský titul (RSDr.) získal v roce 1989.[1]

V letech 1972–1986 pracoval v týdeníku Tvorba jako redaktor přílohy LUK (Literatura – Umění – Kritika) a literární přílohy Kmen. V letech 1987–1990 byl šéfredaktorem nakladatelství Mladá fronta. V letech 1990–1991 spoluvydával literárně-erotickou revue Sextant.[1] V roce 1991 se stal majitelem Nakladatelství Niké[2], které vydávalo například časopis Rodinný lékař (1993–2006), ale také četné bibliofilské tisky. Nakladatelství zaniklo v roce 2009.

Jaromír Pelc v diskusním kruhu The Frank Lloyd Wright Foundation, Scottsdale, Arizona, USA (devadesátá léta)

Od té doby se výhradně věnuje modernímu českému výtvarnému umění a s využitím archivů i sbírek, převážně vlastních, pořádá tematické výstavy v ČR a USA.

Od roku 1993 byl souběžně také šéfredaktorem časopisu o nadacích a neziskovém sektoru Grant a předsedou představenstva i ředitelem akciové společnosti Questor, zabývající se organizací a správou neziskových institucí v ČR (do 1999)[3] .

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Básnické sbírky[editovat | editovat zdroj]

Jaromír Pelc v roce 1979
  • Lear v letním kině (1978)
  • Gilotina (1979,1982)
  • Ten kdo odchází (1982)
  • Žena a ona (1982)
  • Slovo válka (spolu s Petrem Cincibuchem a Karlem Sýsem, 1982)
  • Maňana (1984)
  • Město (spolu s Petrem Cincibuchem a Josefem Šimonem, 1983, 1984)
  • Platinové srdce (1985)
  • Kufr kouzelníka Boska (1987)
  • Démanty k snídani (1987)
  • Třináct tváří lásky (1987)
  • Láska je kytarové sólo (1989) ISBN 80-202-0118-1
  • Půlnoční poledne (1991) ISBN 80-900725-4-2
  • Trosky (bibliofilie, 1994) ISBN 80-901193-0-1
  • Muž s temným pozadím (PmD, Mnichov, 1994)
  • Závan vůně (bibliofilie, 1997) ISBN 80-901193-0-2
Jaromír Pelc a Etc... - Vladimír Mišík, Jaroslav Olin Nejezchleba, Jan Hrubý. Období zkoušek na pořad "Požár na obloze", hostinec U Zábranských, prosinec 1985

Výbory z poezie[editovat | editovat zdroj]

  • Čistá vášeň (1988)
  • Požár na obloze (1988)
  • Hudba pro osamělá srdce (PmD, Mnichov, 1991)
  • Závan vůně (ETC Publishing, 1998) ISBN 80-86006-97-2

Gramofonová deska[editovat | editovat zdroj]

Eseje, monografie, rozhovory[editovat | editovat zdroj]

  • "Předchůdce" - Václav Hrabě (1977)[5]
  • Janusovská dvojí tvář komiky V+W (1979)[6]
  • Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo (1981)
  • Návštěvy v ateliérech (spolu s Karlem Sýsem, 1981)
  • Zpráva o Osvobozeném divadle (1982)
  • "Strom kůru shazuje..." - Vladimír Holan (1985)[7]
  • "Vůně, pohyb, barva doby" - Konstantin Biebl (1986)[8]
Jaromír Pelc a Jan Werich na Kampě v roce 1977
  • "Láska ještě vlhká" - Josef Kainar (1986)[9]
  • Autoportrét čili Výklad snů (1988)[10]
  • "Vrchol lásky a nelásky" - Antonín Sova (1989)[11]
  • Skupina 42 (1989)[12]
  • Muž na libeňském dvorku – Pokus o portrét Bohumila Hrabala (1989)[13]
  • "Eiffelovka i perníková chaloupka" - Karel Sýs (1989)[14]
  • Zeď vzpomínek Kamila Lhotáka (1990)[15]
  • Osvobozené divadlo – Neznámé texty V+W (1990)[16] ISBN 80-204-0165-2
  • Jak jsem potkal Osvobozené – Neznámé forbíny V+W (1991)[17]

Edičně připravil[editovat | editovat zdroj]

Bohumil Hrabal a Jaromír Pelc v Kersku 1986

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • Kamil Lhoták, Grafika (Galérie Fronta, Praha, prosinec 1989)
  • Kamil Lhoták, Kresby 1940–1987 (Galérie ENA, Praha, červen 2013)
  • Kamil Lhoták, Amerika, 1951 (Galérie ENA, Praha, říjen 2013, Consulate General of the Czech Republic, Chicago, Illinois, USA, březen 2014, Anderson Gallery, Cedar Rapids, Iowa, USA, duben 2015, Knupp Gallery, Praha, leden 2018)[18]
  • Kamil Lhoták, Odysseus, 1952 (Galérie ENA, Praha, březen 2015, Výstavní síň Zlatá trojka, Most, duben 2017)[19]
Instalace výstavy v Galérii Fronta 1. 2. 1976 - zleva František Dvořák, Karel Sýs, Kamil Lhoták, Jaromír Pelc a jeho manželka Tamara

Zvukové záznamy[editovat | editovat zdroj]

  • Jaromír Pelc recituje své verše (Archiv Českého rozhlasu, 28. 1. 1980, CD v příloze Dějin české literatury 1945–1989, sv. IV)
  • Vladimír Mišík, Melancholická (sampler z roku 2011, obsahuje písně "Zůstala sama" a "Milují se, protože se milují")
  • Zeď vzpomínek Kamila Lhotáka - série vzpomínkových rozhovorů s malířem z let 1976 až 1990, určených pro Československý rozhlas (režie Václav Cibula). Zúčastnili se jich rovněž Eduard Hofman, Bohumil Hrabal, Miloš Macourek, Josef Nesvadba a další hosté. Nezpracovaný audiozáznam v archivu Jaromíra Pelce

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Miloš Macourek (vlevo) obdivoval Skupinu 42 a byl častým hostem nahrávacích seancí pro "Zeď vzpomínek Kamila Lhotáka". Vpravo Jaromír Pelc s přítelkyní Renatou, 1990


Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Jaromír Pelc ve Slovníku české literatury po roce 1945 (projekt ÚČL AV ČR)
  2. Nakladatelství Niké v databázi NK ČR
  3. heslo "PELC Jaromír, Dr. básník, publicista, podnikatel". In: Michael Třeštík. Kdo je kdo : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů. 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. ISBN 80-902586-9-7.
  4. http://www.discogs.com/Jaromír-Pelc-Požár-Na-Obloze/release/2317233
  5. In: Jaromír Pelc, Nový obsah (1977)
  6. Přednáška v Památníku národního písemnictví v Praze z 26. října 1979. In: Texty Společnosti Jaroslava Haška, sv. 2 (1981)
  7. In: Psáno do budoucna. Česká literatura v Evropské unii (2005) ISBN 80-86140-28-8
  8. In: Konstantin Biebl, Modré stíny pod zlatými stromy (1988)
  9. Dostupné online:http://www.obrys-kmen.cz/index.php/rocnik-2017/179-26-2017-28-cervna-2017/1825-laska-je-jeste-vlhka
  10. In: Jaromír Pelc, Čistá vášeň (1988)
  11. Dostupné online: http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=Kmen/2.1989/8/1.png
  12. Dostupné online: http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=Kmen/2.1989/42/1.png
  13. Dostupné online: http://www.obrys-kmen.cz/index.php?rok=2014&cis=12&cl=08
  14. Dostupné online: http://www.obrys-kmen.cz/index.php?rok=2012&cis=44&tisk=05
  15. Úryvky dostupné online: http://obrys-kmen-cz.svethostingu-tmp.cz/index.php/rocnik-2017/165-12-2017-22-brezna-2017/1690-zed-vzpominek-kamila-lhotaka
  16. Dostupné online: http://www.obrys-kmen.cz/index.php?rok=2012&cis=26&tisk=04
  17. In: A - almanach autorů č. 3/1991 ISBN 80-85214-08-3
  18. Dostupné online: http://www.obrys-kmen.cz/index.php?rok=2013&cis=47&cl=02
  19. Dostupné online: http://www.obrys-kmen.cz/index.php/rocnik-2015/67-17-2015-29-dubna-2015/641-dalsi-lhotakovsky-objev

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Když vyšel kompletní Hrabě. Zakladatel Divokého vína Ludvík Hess, editor díla Václava Hraběte Jaromír Pelc a redaktor Klubu přátel poezie Jiří Žáček v roce 1990. Na stole leží v KPP právě vydaný svazek úplné básníkovy pozůstalosti Blues pro bláznivou holku
  • Čas, bratr mého srdce (1979). Bez pověr a bez iluzí (1979). In: Jan Lukeš, Prozaická skutečnost, Mladá fronta, Praha (1982)
  • Malá československá encyklopedie (1987)
  • Básník a jeho tvůrčí principy. Pokus o portrét Jaromíra Pelce (1989). Také in: Jiří Svoboda, Ve stopách tvorby. Studie, portréty, kritické sondy, Profil, Ostrava (1986)
  • Kdo je kdo - Česká republika/Federální orgány ČSFR (1991)
  • Básníkova úzkost (1992). In: Petr Král, Vlastizrady, Torst, Praha (2015)
  • Panorama české literatury. Literární dějiny od počátků do současnosti (1994)
  • Kdo je kdo - v České republice (1995)
  • Přehledné dějiny literatury, sv. III (1997)
Jaromír Pelc (vlevo) a Petr Cincibuch (vpravo) cestou na hvězdicový slet automobilových veteránů v Brně 1983
  • Slovník českých spisovatelů od roku 1945, díl II (1998)
  • Bolestné radosti (1999). In: Alexej Mikulášek, Realitou k tvorbě, aneb Interpretační akordy a kontrapunkty, Nakladatelství Kmen, Křenovice (2016)
  • Slovník českých spisovatelů (2000)
  • Universum - Všeobecná encyklopedie (2001, 2003, 2005)
  • Hrdelní křik. Pak cosi závratného: hrdost (2002) - [1]
  • Anthologie de la poesie tcheque contemporaine 1945-2000, Editions Gallimard, Paris (2002)
  • Kdo je kdo - Osobnosti české současnosti (2002, 2005)
  • Čítanka II. Antologie textů z české a světové literatury pro 3. a 4. ročník středních škol (2003) - parafráze rockové poezie, str. 133-135
  • Z dějin českého myšlení o literatuře 4, 1970-1989 (2005)
  • Diamantové hrany metafor Jaromíra Pelce (2007) – [2]
  • Dlážděná zahrada. Dědictví Skupiny 42 a tzv. autobiografický civilismus "pětatřicátníků". In: Vladimír Křivánek, Kolik příležitostí má báseň. Kapitoly z české poválečné poezie 1945-2000, Host, Brno (2007)
Část literární skupiny "Pětatřicátníků" - Karel Sýs, Jaromír Pelc, Jiří Žáček, Jaroslav Holoubek a Petr Skarlant, zakrývající nejmenovanou sedící krasavici, v redakci poezie Československého spisovatele 1988
  • Jaromír Pelc na DatabazeKnih.cz (obsahuje anotace a vyobrazení všech autorových knih i výstavních katalogů) - [3]
  • Jaromír Pelc ve Slovníku české literatury po roce 1945 (projekt ÚČL AV ČR) (2009)
  • Malá encyklopedie Universum (2009)
  • Dějiny české literatury 1945–1989, sv. IV (2009)
  • Velká všeobecná encyklopedie (2010)
  • Přehledné dějiny české literatury 1945-1989 (2012)
  • Panorama české literatury 1 - do roku 1989 (2015)
  • Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), sv. II (2016)
  • Dvě města. Ukázka z knihy "Byla jednou jedna... básnická generace takzvaných pětatřicátníků" (2017) - [4]
  • Pojmoslovná poznámka k termínu "oficiální literatura". Ukázka z knihy "Byla jednou jedna... básnická generace takzvaných pětatřicátníků" (2017) - [5]
  • Devítka "pětatřicátníků" a Skupina 42. Cestou z "klece" na "svobodný ostrov za oceánem zábran". Dva světy. Město poprvé. Slovo válka. Město podruhé. Devatero řemesel: edice. Dopis Jaromíru Pelcovi. Devítka "pětatřicátníků" ve fotografiích a dokumentech. In: Milan Blahynka, Byla jednou jedna... básnické generace takzvaných pětatřicátníků (dissertatio apologetica), Typos, Klatovy, s podporou klubu GUE/NGL v Evropském parlamentu (2017) ISBN 978-80-901494-7-2

Související články[editovat | editovat zdroj]

Básník a šéfredaktor nakladatelství Mladá fronta (1987-1990) Jaromír Pelc ve své pracovně v Panské ulici číslo 8. Vpravo vedoucí výtvarné redakce nakladatelství Josef Velčovský, uprostřed básník Josef Šimon

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]