Jaromír Pelc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jaromír Pelc

Jaromír Pelc
Narození 23. května 1952 (65 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání básník, spisovatel, editor, kritik
Titul RSDr.
Web http://www.jaromirpelc.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaromír Pelc (* 23. května 1952 v Praze) je český básník 70. – 80. let dvacátého století, autor parafrází rockové poezie (Roger Waters, Tom Waits, Neil Young, Leonard Cohen, Bob Dylan), knih o Osvobozeném divadle Jiřího Voskovce a Jana Wericha, o výtvarném umění (Kamil Lhoták a Skupina 42), editor (Antonín Sova, Konstantin Biebl, Václav Hrabě). Jeho básně zhudebnil a zpívá Vladimír Mišík.

Život[editovat | editovat zdroj]

Maturoval v roce 1970 na gymnáziu v Praze-Žižkově. Poté v letech 1970–1972 studoval Fakultu sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy a současně působil v redakci týdeníku Svět práce. Studium nedokončil (fakulta byla v roce 1972 zrušena). Od roku 1982 studoval na Vysoké škole politické ÚV KSČ obor moderní dějiny. Toto studium zakončil diplomovou prací Boj proti fašismu v letech 1933–1938 a kulturní fronta, doktorský titul (RSDr.) získal v roce 1989.[1]

V letech 1972–1986 pracoval v týdeníku Tvorba jako redaktor přílohy LUK (Literatura – Umění – Kritika) a literární přílohy Kmen. V letech 1987–1990 byl šéfredaktorem nakladatelství Mladá fronta. V letech 1990–1991 spoluvydával literárně-erotickou revue Sextant.[1] V roce 1991 se stal majitelem Nakladatelství Niké[2], které vydávalo například časopis Rodinný lékař (1993–2006), ale také četné bibliofilské tisky. Nakladatelství zaniklo v roce 2009.

Jaromír Pelc v diskusním kruhu The Frank Lloyd Wright Foundation, Scottsdale, Arizona, USA (devadesátá léta)

Od té doby se výhradně věnuje modernímu českému výtvarnému umění a s využitím archivů i sbírek, převážně vlastních, pořádá tematické výstavy v ČR a USA.

Od roku 1993 byl souběžně také šéfredaktorem časopisu o nadacích a neziskovém sektoru Grant a předsedou představenstva i ředitelem akciové společnosti Questor, zabývající se organizací a správou neziskových institucí v ČR (do 1999)[3] .

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Básnické sbírky[editovat | editovat zdroj]

Jaromír Pelc v roce 1979
  • Lear v letním kině (1978)
  • Gilotina (1979,1982)
  • Ten kdo odchází (1982)
  • Žena a ona (1982)
  • Slovo válka (spolu s Petrem Cincibuchem a Karlem Sýsem, 1982)
  • Maňana (1984)
  • Město (spolu s Petrem Cincibuchem a Josefem Šimonem, 1983, 1984)
  • Platinové srdce (1985)
  • Kufr kouzelníka Boska (1987)
  • Démanty k snídani (1987)
  • Třináct tváří lásky (1987)
  • Láska je kytarové sólo (1989) ISBN 80-202-0118-1
  • Půlnoční poledne (1991) ISBN 80-900725-4-2
  • Trosky (bibliofilie, 1994) ISBN 80-901193-0-1
  • Muž s temným pozadím (PmD, Mnichov, 1994)
  • Závan vůně (bibliofilie, 1997) ISBN 80-901193-0-2
Jaromír Pelc a Etc... - Vladimír Mišík, Jaroslav Olin Nejezchleba, Jan Hrubý. Období zkoušek na pořad "Požár na obloze", hostinec U Zábranských, prosinec 1985

Výbory z poezie[editovat | editovat zdroj]

  • Čistá vášeň (1988)
  • Požár na obloze (1988)
  • Hudba pro osamělá srdce (PmD, Mnichov, 1991)
  • Závan vůně (ETC Publishing, 1998) ISBN 80-86006-97-2

Gramofonová deska[editovat | editovat zdroj]

Eseje, monografie, rozhovory[editovat | editovat zdroj]

  • "Předchůdce" - Václav Hrabě (1977)[5]
  • Janusovská dvojí tvář komiky V+W (1979)[6]
  • Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo (1981)
  • Návštěvy v ateliérech (spolu s Karlem Sýsem, 1981)
  • Zpráva o Osvobozeném divadle (1982)
  • "Strom kůru shazuje..." - Vladimír Holan (1985)[7]
  • "Vůně, pohyb, barva doby" - Konstantin Biebl (1986)[8]
Jaromír Pelc a Jan Werich na Kampě v roce 1977
  • "Láska ještě vlhká" - Josef Kainar (1986)[9]
  • Autoportrét čili Výklad snů (1988)[10]
  • "Vrchol lásky a nelásky" - Antonín Sova (1989)[11]
  • Skupina 42 (1989)[12]
  • Muž na libeňském dvorku – Pokus o portrét Bohumila Hrabala (1989)[13]
  • "Eiffelovka i perníková chaloupka" - Karel Sýs (1989)[14]
  • Zeď vzpomínek Kamila Lhotáka (1990)[15]
  • Osvobozené divadlo – Neznámé texty V+W (1990)[16] ISBN 80-204-0165-2
  • Jak jsem potkal Osvobozené – Neznámé forbíny V+W (1991)[17]

Edičně připravil[editovat | editovat zdroj]

Bohumil Hrabal a Jaromír Pelc v Kersku 1986

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • Kamil Lhoták, Grafika (Galérie Fronta, Praha, prosinec 1989)
  • Kamil Lhoták, Kresby 1940–1987 (Galérie ENA, Praha, červen 2013)
  • Kamil Lhoták, Amerika, 1951 (Galérie ENA, Praha, říjen 2013, Consulate General of the Czech Republic, Chicago, Illinois, USA, březen 2014, Anderson Gallery, Cedar Rapids, Iowa, USA, duben 2015)[18]
  • Kamil Lhoták, Odysseus, 1952 (Galérie ENA, Praha, březen 2015, Výstavní síň Zlatá trojka, Most, duben 2017)[19]
Instalace výstavy v Galérii Fronta 1. 2. 1976 - zleva František Dvořák, Karel Sýs, Kamil Lhoták, Jaromír Pelc a jeho manželka Tamara

Zvukové záznamy[editovat | editovat zdroj]

  • Jaromír Pelc recituje své verše (Archiv Českého rozhlasu, 28. 1. 1980, CD v příloze Dějin české literatury 1945–1989, sv. IV)
  • Vladimír Mišík, Melancholická (sampler z roku 2011, obsahuje písně "Zůstala sama" a "Milují se, protože se milují")
  • Zeď vzpomínek Kamila Lhotáka - série vzpomínkových rozhovorů s malířem z let 1976 až 1990, určených pro Československý rozhlas (režie Václav Cibula). Zúčastnili se jich rovněž Eduard Hofman, Bohumil Hrabal, Miloš Macourek, Josef Nesvadba a další hosté. Nezpracovaný audiozáznam v archivu Jaromíra Pelce

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Miloš Macourek (vlevo) obdivoval Skupinu 42 a byl častým hostem nahrávacích seancí pro "Zeď vzpomínek Kamila Lhotáka". Vpravo Jaromír Pelc s přítelkyní Renatou, 1990


Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Jaromír Pelc ve Slovníku české literatury po roce 1945 (projekt ÚČL AV ČR)
  2. Nakladatelství Niké v databázi NK ČR
  3. heslo "PELC Jaromír, Dr. básník, publicista, podnikatel". In Michael Třeštík. Kdo je kdo : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů. 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. ISBN 80-902586-9-7.
  4. http://www.discogs.com/Jaromír-Pelc-Požár-Na-Obloze/release/2317233
  5. In: Jaromír Pelc, Nový obsah (1977)
  6. Přednáška v Památníku národního písemnictví v Praze z 26. října 1979. In: Texty Společnosti Jaroslava Haška, sv. 2 (1981)
  7. In: Psáno do budoucna. Česká literatura v Evropské unii (2005) ISBN 80-86140-28-8
  8. In: Konstantin Biebl, Modré stíny pod zlatými stromy (1988)
  9. Dostupné online:http://www.obrys-kmen.cz/index.php/rocnik-2017/179-26-2017-28-cervna-2017/1825-laska-je-jeste-vlhka
  10. In: Jaromír Pelc, Čistá vášeň (1988)
  11. Dostupné online: http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=Kmen/2.1989/8/1.png
  12. Dostupné online: http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=Kmen/2.1989/42/1.png
  13. Dostupné online: http://www.obrys-kmen.cz/index.php?rok=2014&cis=12&cl=08
  14. Dostupné online: http://www.obrys-kmen.cz/index.php?rok=2012&cis=44&tisk=05
  15. Úryvky dostupné online: http://obrys-kmen-cz.svethostingu-tmp.cz/index.php/rocnik-2017/165-12-2017-22-brezna-2017/1690-zed-vzpominek-kamila-lhotaka
  16. Dostupné online: http://www.obrys-kmen.cz/index.php?rok=2012&cis=26&tisk=04
  17. In: A - almanach autorů č. 3/1991 ISBN 80-85214-08-3
  18. Dostupné online: http://www.obrys-kmen.cz/index.php?rok=2013&cis=47&cl=02
  19. Dostupné online: http://www.obrys-kmen.cz/index.php/rocnik-2015/67-17-2015-29-dubna-2015/641-dalsi-lhotakovsky-objev

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Když vyšel kompletní Hrabě. Zakladatel Divokého vína Ludvík Hess, editor díla Václava Hraběte Jaromír Pelc a redaktor Klubu přátel poezie Jiří Žáček v roce 1990. Na stole leží v KPP právě vydaný svazek úplné básníkovy pozůstalosti Blues pro bláznivou holku
  • Čas, bratr mého srdce (1979). Bez pověr a bez iluzí (1979). In: Jan Lukeš, Prozaická skutečnost, Mladá fronta, Praha (1982)
  • Malá československá encyklopedie (1987)
  • Básník a jeho tvůrčí principy. Pokus o portrét Jaromíra Pelce (1989). Také in: Jiří Svoboda, Ve stopách tvorby. Studie, portréty, kritické sondy, Profil, Ostrava (1986)
  • Kdo je kdo - Česká republika/Federální orgány ČSFR (1991)
  • Básníkova úzkost (1992). In: Petr Král, Vlastizrady, Torst, Praha (2015)
  • Panorama české literatury. Literární dějiny od počátků do současnosti (1994)
  • Kdo je kdo - v České republice (1995)
  • Přehledné dějiny literatury, sv. III (1997)
Jaromír Pelc (vlevo) a Petr Cincibuch (vpravo) cestou na hvězdicový slet automobilových veteránů v Brně 1983
  • Slovník českých spisovatelů od roku 1945, díl II (1998)
  • Bolestné radosti (1999). In: Alexej Mikulášek, Realitou k tvorbě, aneb Interpretační akordy a kontrapunkty, Nakladatelství Kmen, Křenovice (2016)
  • Slovník českých spisovatelů (2000)
  • Universum - Všeobecná encyklopedie (2001, 2003, 2005)
  • Hrdelní křik. Pak cosi závratného: hrdost (2002) - [1]
  • Anthologie de la poesie tcheque contemporaine 1945-2000, Editions Gallimard, Paris (2002)
  • Kdo je kdo - Osobnosti české současnosti (2002, 2005)
  • Čítanka II. Antologie textů z české a světové literatury pro 3. a 4. ročník středních škol (2003) - parafráze rockové poezie, str. 133-135
  • Z dějin českého myšlení o literatuře 4, 1970-1989 (2005)
  • Diamantové hrany metafor Jaromíra Pelce (2007) – [2]
  • Dlážděná zahrada. Dědictví Skupiny 42 a tzv. autobiografický civilismus "pětatřicátníků". In: Vladimír Křivánek, Kolik příležitostí má báseň. Kapitoly z české poválečné poezie 1945-2000, Host, Brno (2007)
Část literární skupiny "Pětatřicátníků" - Karel Sýs, Jaromír Pelc, Jiří Žáček, Jaroslav Holoubek a Petr Skarlant, zakrývající nejmenovanou sedící krasavici, v redakci poezie Československého spisovatele 1988
  • Jaromír Pelc na DatabazeKnih.cz (obsahuje anotace a vyobrazení všech autorových knih i výstavních katalogů) - [3]
  • Jaromír Pelc ve Slovníku české literatury po roce 1945 (projekt ÚČL AV ČR) (2009)
  • Malá encyklopedie Universum (2009)
  • Dějiny české literatury 1945–1989, sv. IV (2009)
  • Velká všeobecná encyklopedie (2010)
  • Přehledné dějiny české literatury 1945-1989 (2012)
  • Panorama české literatury 1 - do roku 1989 (2015)
  • Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), sv. II (2016)
  • Dvě města. Ukázka z knihy "Byla jednou jedna... básnická generace takzvaných pětatřicátníků" (2017) - [4]
  • Devítka "pětatřicátníků" a Skupina 42. Cestou z "klece" na "svobodný ostrov za oceánem zábran". Dva světy. Město poprvé. Slovo válka. Město podruhé. Devatero řemesel: edice. Dopis Jaromíru Pelcovi. Devítka "pětatřicátníků" ve fotografiích a dokumentech. In: Milan Blahynka, Byla jednou jedna... básnické generace takzvaných pětatřicátníků (dissertatio apologetica), Typos, Klatovy, s podporou klubu GUE/NGL v Evropském parlamentu (2017) ISBN 978-80-901494-7-2

Související články[editovat | editovat zdroj]

Básník a šéfredaktor nakladatelství Mladá fronta (1987-1990) Jaromír Pelc ve své pracovně v Panské ulici číslo 8. Vpravo vedoucí výtvarné redakce nakladatelství Josef Velčovský, uprostřed básník Josef Šimon

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]