Václav Cibula

Václav Cibula
Václav Cibula
Narození	7. listopadu 1925 ; Slaný; Československo
Úmrtí	4. května 2009 (ve věku 83 let) ; Praha; Česko
Povolání	spisovatel a překladatel
Alma mater	Univerzita Karlova
Témata	drama, překladatelská činnost a próza
Významná díla	Hrdinské legendy staré Francie,; Pražské pověsti
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Václav Cibula (7. listopadu 1925 Slaný – 4. května 2009 Praha) byl český spisovatel a překladatel z francouzštiny a španělštiny.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po maturitě na gymnáziu ve Slaném studoval v letech 1945 až 1949 srovnávací dějiny literatury u Václava Černého na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Kde také roku 1950 získal titul PhDr. Od roku 1953 pracoval jako redaktor literární rubriky v deníku Lidová demokracie, odkud přešel roku 1964 do literární redakce Československého rozhlasu, kde pracoval až do důchodu v roce 1990.

Václav Cibula je autorem řady i v zahraničí uvedených rozhlasových her a dramatizací, jako prozaik je významný svými převyprávěními českých i světových pohádek, bájí, legend, pověstí, středověké hrdinské epiky a taškářských příběhů určených dětem a mládeži. Ke svým adaptacím často připojuje spojovací texty a komentáře, které zasazují skladby do literárních a historických souvislostí.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Rozhlasové hry[editovat | editovat zdroj]

Tunel (1947),
Svět před námi (1960),
Obyčejná sobota (1964), uvedeno též v Anglii, Kanadě a na Novém Zélandu,
Stromy (1967),
Něco jako hvězda (1967),
Dvaatřicet metrů (1972),
Konec jednoho týdne (1973),
Setkání (1974),
Oranžová cesta (1977),
Růže pro Helenu (1978),
Lavina (1979),
Vlajka na vrcholu (1981).

Televizní hry[editovat | editovat zdroj]

Případ Jules Verne (1971),
Horolezci (1973),

Próza[editovat | editovat zdroj]

Jezero Naděje (1955), pohádky z poloostrova Yucatán,
Modrá protěž (1959), povídka pro děti,
Na horách a na moři (1960), reportáže z Albánie,
Tatry mého srdce (1963), reportáže,
Hrdinské legendy staré Francie (1963, přepracováno 1973), mládeži určené převyprávění francouzských středověkých hrdinských eposů (Poslední výprava rytíře Rolanda, Jak se stala Berta královnou, Dobytí města Nîmes, Život a dobrodružství Renalda z Montalbanu, Oberon)
Život v manéži (1966, přepracováno 1970), zpracování vzpomínek Karla Kludského, člena nejstaršího českého cirkusového rodu.
Meč a píseň (1970), hrdinské báje staré Evropy, převyprávění, společně s Vladimírem Hulpachem a Emanuelem Fryntou, roku 1995 pod názvem Hrdinové starých evropských bájí.
Pražské pověsti (1972, přepracováno 1977),
Čarovný zeměklíč (1976), tatranské pověsti a pohádky,
Cid a jeho věrní (1978), hrdinské zpěvy starého Španělska (převyprávění pro mládež),
Jánošík (1981), pro mládež
Nové pražské pověsti (1981),
Španělské pohádky (1984),
Pražské figurky (1985), životopisné příběhy,
Taškář Ferrazanu (1985), převyprávění sicilských taškářských příběhů (pro mládež)
O Enšpíglovi (1988), taškářské příběhy pro mládež,
Objevujeme Prahu (1988), průvodce pro děti,
Kamzík (1988), povídka pro děti),
Francouzské pohádky (1991),
Královská cesta (1992), průvodce,
Mušketýři v peřejích (1996), závodní i životní dráha třech nejslavnějších vodních slalomářů 70. let – Petra Sodomky, Karla Třešňáka a Jaroslava Radila.

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Prosper Mérimée: Tamango (1951),
Miguel de Cervantes y Saavedra: Bdělý strážný (1955),
Vicente Blasco Ibáñez: Vinné sklepy (1956),
René Clair: Velké manévry (filmový scénář) (1957),
Jean-Paul Clébert: Zajatci tmy (1958),
Prosper Mérimée: Lokis (1959),
Juan Goytisolo: Svátky (1962),
Mateo Alemán: Dobrodružný život Guzmána z Alfarache (1964),
Marc Soriano: Nezvěstný plukovník (1967),
Paul d'Ivoi: Honba za rádiem (1970),
Gustave Aimard: Zálesáci z Arkansasu (1971),
Maurice Leblanc: Arsène Lupin contra Herlock Sholmes (1971),
Jeanne-Marie Leprince de Beaumont: Kráska a zvíře (1971),
Henri Chabrillat – Paul d'Ivoi: S prázdnou kapsou kolem světa (1973),
Claude Aveline: O lvu, který měl rád jahody (1975),
Maurice Leblanc: Blondýnka (1987).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 103.
Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 74.
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 169–170.
FROLÍK, František; VLKOVÁ, Markéta. Osobnosti Slánska a Velvarska s ukázkami jejich rukopisů. 1. vyd. Nové Strašecí: Jiří Červenka - Gelton, 2017. 288 s. ISBN 978-80-88125-06-8. Kapitola Václav Cibula, s. 281–282.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Cibula
Václav Cibula ve Slovníku české literatury po roce 1945
https://web.archive.org/web/20130206110959/http://www.obecprekladatelu.cz/_ftp/DUP/C/CibulaVaclav.htm