Emanuel Frynta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Emanuel Frynta
Narození 3. ledna 1923
Slapy
Úmrtí 11. října 1975 (ve věku 52 let)
Praha
Povolání spisovatel, básník a překladatel
Témata překlad a ruština
Děti Daniel Frynta
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Emanuel Frynta (3. ledna 1923 Slapy11. října 1975 Praha) byl český překladatel z ruštiny a básník tvořící česky, představitel nonsensové poezie v někdejším Československu. Studoval slavistiku a srovnávací literatury na filozofické fakultě University Karlovy. Překládal díla A. S. Puškina, M. J. Lermontova a M. F. Dostojevského.

Stručný životopis[editovat | editovat zdroj]

V roce 1943 maturoval na klasickém gymnáziu v Praze. Do konce druhé světové války byl zaměstnán jako pomocný dělník. 19451948 studoval rusistiku na FF UK. Na protest proti nestoudnému způsobu, jakým se komunistický režim zachoval k filozofům Janu Patočkovi a Václavovi Černému, odešel těsně před dokončením doktorátu z fakulty. Tento krok pak poznamenal celoživotně jeho možnosti pracovat a publikovat.

Debutoval v roce 1945 v Akordu. Dále publikoval v Kytici, Světové literatuře, Sešitech pro mladou literaturu, Literárních novinách, Mladé frontě, Hostu do domu, Tváři a Obrodě.

V prvopočátcích svého literárního účinkování byl zahrnován do stejné básnické skupiny jako Josef Suchý, tedy do autorského okruhu kolem katolického časopisu Vyšehrad, preferujícího ideály křesťanského humanismu. Podobně jako u jeho druhů (Slavík, Vokolek) byla po únoru 1948 Fryntova cesta k publikování velmi komplikovaná.

Věnoval se překladatelství (jako jeden z prvních k nám uváděl Ch. Morgensterna), zajímal se o editorství (sestavil např. oblíbenou čítanku českého a světového humoru Moudří blázni) a spolupracoval s rozhlasem. Patřil k průkopníkům naší konkrétní a nesmyslné poezie.

Dominantní částí díla Emanuela Frynty byly překlady z ruštiny (básně A. S. Puškina a M. J. Lermontova). Věnoval se překladům i z dalších jazyků. Součástí jeho literárněvědné činnosti byly i publikace určené zahraničním čtenářům. Působil až do konce života jako překladatel, ale před koncem života téměř celé své dílo (tedy překlady i vlastní autorská nevydaná díla) spálil.

Spolupracoval s dětmi, což ovlivnilo jeho tvorbu (1966). Řadu jeho textů zhudebnil Petr Skoumal, vyšly na albech Kdyby prase mělo křídla (Bonton, 1991) a Pečivo (Bonton, 1995).

Vzpomínky jeho ženy[editovat | editovat zdroj]

Na popud svého muže jsem odešla z divadla, protože jsem několikrát byla na policii a člověka to dovede otrávit, a ty otřesné věci, co se hrály – můj muž na to byl citlivý a řekl mi, že budu doma s ním, tak jsem mu pomáhala na stroji přepisovat překlady. Bylo to náročné, každá povídka se musela desetkrát přepsat, někdy mě bolela záda tak, že jsem si musela lehnout na zem a zacvičit si. Můj muž pracoval od rána od 9h do večera, celý den. Když na něčem pracoval, chtěl to hned slyšet přečtené nahlas, tak přišel za mnou. Musela jsem všeho nechat i utěrku pustit na zem a přečíst mu to.

Protože nemohl přednášet na fakultě, tak přednášel doma. Byla to taková domácí univerzita, scházeli se u nás ti nejlepší lidé, nikdo bezcharakterní nemohl překročit náš práh. Život byl těžký i nádherný. Můj muž byl veselý, přes den pracoval a večer jsme chodili na návštěvy, nebo jsme přijímali návštěvy u nás. Žili jsme jen díky tomu, že jsme měli báječné přátele – Bohumil Hrabal, Jiří Kolář, Ilja Hurník, Ivan Medek, Dr. Anna Masaryková, rodina Lukasova, Fukovi, Schwarzovi, Dr. Kybalová, Dr. Hartman, malíř Kamil Lhoták. Ilja Hurník nechtěl, abychom byli nečiní a tak nám dával úkoly, např. byl vymezený úsek na Kampě, který se bude fotografovat, vyhodnocovala to Emila Medková, vždycky to vyhrál můj muž, Ilja Hurník nebo Petr Eben.

Ta doba byla ukrutná. Můj muž ale říkal: my si nestěžujeme, protože jsme si tento způsob života vybrali!

—Z vyprávění jeho ženy, herečky Ady Fryntové Waldové[1]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Jeho syn doc. RNDr. Daniel Frynta, PhD. (* 1963) je český sociobiolog a vysokoškolský pedagog.

Díla[editovat | editovat zdroj]

  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Emanuel Frynta
  • Písničky bez muziky
  • Závratné pomyšlení (povídky a básně z pozůstalosti)
  • Zastřená tvář poezie (soubor esejistických rozhlasových přednášek)
  • Nová knížka pro děti o chvástavém štěněti (poetické básně a prózy jsou určeny dětem)
  • Zlatý věnec
  • Moudří blázni
  • Když tygr jede do Paříže
  • Adresát František Hrubín

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Česká televize ČT 2 Ještě jsem tady Ada Fryntová neděle 3. 2. 2013 7:25

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Spisovatel, který se nepodbízel pořad Českého rozhlasu, obsahuje podrobné informace o životě Emanuela Frynty, ukázky z díla, vzpomínky přátel, unikátní záznam jeho hlasu z rozhlasového vysílání z roku 1969.