Stanislav Kolíbal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Prof. ak. soch. Stanislav Kolíbal
Stanislav Kolíbal.jpg
Narození 11. prosince 1925 (94 let)
Československo Orlová, Československo
Vzdělání VŠUP v Praze
Divadelní fakulta AMU
Alma mater Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolání sochař a grafik, vysokoškolský pedagog
Manžel(ka) Vlasta Prachatická
Děti Markéta Prachatická
Pavel Kolíbal
Hnutí UB 12
Ocenění Cena Michala Ranného (2003)
Čestné občanství hlavního města Prahy
medaile Za zásluhy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Stanislav Kolíbal, (foto: Jiří Jiroutek)

Stanislav Kolíbal (* 11. prosince 1925, Orlová) je český sochař, malíř, scénograf, ilustrátor a pedagog.

Život[editovat | editovat zdroj]

V letech 19451951 vystudoval VŠUP v Praze, jeho profesorem byl Antonín Strnadel. V letech 1951–1954 studoval scénografii u prof. František Tröstera na DAMU v Praze. Zde také působil do roku 1959 jako pedagog. Od roku 1954 je členem Umělecké besedy. Mezi léty 19601970 byl členem umělecké skupiny UB 12, kterou spoluzakládal. Svá díla vystavoval od roku 1943, samostatně od roku 1949. Začínal jako malíř, ilustrátor, typograf a scénograf, v 60. letech začal dělat abstraktní prostorové objekty, kterým se věnuje dosud.

V letech 1990–1993 vyučoval jako profesor na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru socha – instalace[1]. V roce 2019 reprezentoval Českou republiku na Bienále moderního umění v Benátkách, zároveň spolupracoval s Národní galerií v Praze, pro niž připravil výstavu Ozvěny Benátského bienále[2].

Patří k významným představitelům českého konceptuálního umění a geometrické abstrakce.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Dne 28. října 2005 převzal od prezidenta Václava Klause státní vyznamenání Medaile Za zásluhy.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Mezi jeho monumentální díla patří trojrozměrné objekty a prostorové kompozice ze sádry, kovu či dřeva, například

  • reliéfní zeď Československého velvyslanectví v Londýně
  • Pankrácké předmostí Nuselského mostu
  • Svými pracemi je zastoupen ve sbírkách tří desítek muzeí a galerií, včetně pařížského Louvru a Centre Pompidou, Metropolitního muzea a Brooklynského muzea v New Yorku, MUMOKu ve Vídni, Muzeí v Bochumi, Grenoblu, Poitiers, Torontu, Budapešti nebo Lodži.

Skupinové výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • 2017 GENERATION ONE : První generace české postmoderny, Zámecký pivovar Litomyšl, 16. 6. – 6.7. 2017, kurátoři: David Železný a Federico Díaz, pořadatel: BOHEMIAN HERITAGE FUND a Cermak Eisenkraft[3]
  • 2019 Doba plastová, Východočeská galerie v Pardubicích, Zámek, Pardubice, 26. června – 6. října 2019[4][5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Přehled pedagogů AVU od roku 1990
  2. https://www.ngprague.cz/udalost/256/ozveny-benatskeho-bienale-stanislav-kolibal
  3. GENERATION ONE : První generace české postmoderny [online]. Smetanova Litomyšl, o.p.s., 2017-06-16 [cit. 2017-06-26]. Dostupné online. 
  4. Doba plastová [online]. Východočeská galerie v Pardubicích [cit. 2019-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-08-20. (česky) 
  5. Dobu plastovou nabídne galerie na zámku, Dům U Jonáše se na léto zavře. www.pardubickykraj.cz [online]. Pardubický kraj, 2019-06-21 [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2001, díl V., (Ka–Kom), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava 2000, s. 323.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]