Václav Černý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o literátovi a filosofovi. Další významy jsou uvedeny v článku Václav Černý (rozcestník).
prof. PhDr. Václav Černý
Pamětní deska na domě v Zelené ulici v Praze-Bubenči
Pamětní deska na domě v Zelené ulici v Praze-Bubenči
Narození 26. března 1905
Jizbice (Náchod)
Úmrtí 2. července 1987 (ve věku 82 let)
Praha
Povolání filosof, pedagog a spisovatel
Alma mater Univerzita Karlova
Ocenění Řád Tomáše Garrigua Masaryka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Černý (26. března 1905 Jizbice u Náchoda2. července 1987 Praha) byl český literární vědec, spisovatel, překladatel a filozof.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po maturitě (1924) na Carnotově lyceuDijonu studoval bohemistiku a romanistiku, studia úspěšně zakončil roku 1929 (s prospěchem 1,00). Od roku 1930 pracoval v Ženevě, kde se roku 1931 stal docentem srovnávacích literatur a obecné literární vědy. Roku 1936 se stal docentem na Karlově univerzitě a od roku 1938 působil jako mimořádný profesor i na Masarykově univerzitěBrně. Od tohoto roku též redigoval Kritický měsíčník, ten redigoval až do roku 1942 a po jeho obnovení i v letech 1945–1948. Po uzavření vysokých škol působil jako učitel na gymnáziu, po druhé světové válce se stal profesorem srovnávacích literárních dějin na Filozofické fakultě UKPraze. Během druhé světové války se podílel na organizaci českého protinacistického odboje, 11. ledna 1945 byl zatčen gestapem a do konce války byl vězněn a vyšetřován na Pankráci. Řádným členem České akademie věd a umění se stal dne 18. června 1946.[1]

Pro své spory s marxistickým výkladem dějin literatury musel v roce 1951 opustit univerzitu. Téhož roku byl uvězněn, po návratu z vězení pracoval v nevýznamném postavení v Československé akademii věd. Roku 1968 mohl opět vyučovat na univerzitě, ale již roku 1970 musel nuceně odejít do důchodu. Po tomto roce jeho práce vycházely pouze v zahraničí. V prosinci 1976 podepsal Prohlášení Charty 77. Dlouhodobě spolupracoval s novinami Lidová demokracie, které mu umožnily publikovat články o literatuře.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho dílo mělo blízko k existencialismu, kterým se zabýval po teoretické stránce. Dále se zabýval francouzskou literaturou, barokní a později i staročeskou literaturou. Dalším jeho oblíbeným tématem byl romantismus.

Černý se k literatuře stavěl jako k projevu individualismu, což nutně vedlo ke střetu se socialistickými kolektivistickými teoriemi. Sám se ovšem označoval za radikálního socialistu, měl ovšem výhrady ke komunismu a marxismus z filozofického hlediska podroboval kritice.

  • Ideové kořeny současného umění, 1929
  • Karel Čapek, 1936
  • Esej o básnickém baroku, 1937
  • Meditace o romantickém neklidu, 1943
  • Pozdrav mrtvým, 1945
  • Boje a směry socialistické kultury, 1946
  • První sešit o existencialismu, 1948
  • Druhý sešit o existencialismu, vyšel až v r. 1992 společně s „Prvým sešitem existencialismu“
  • Osobnost tvorba a boj, 1947
  • Středověká milostná lyrika, 1948
  • Jaroslav Seifert, 1954
  • Staročeský mastičkář, 1955
  • Lid a literatura ve středověku, zvláště pak v románských zemích, 1958
  • Knížka o Babičce, 1963
  • Středověké drama, 1964
  • Studie ze starší světové literatury, 1969
  • Studie a eseje z moderní světové literatury, 1969
  • Až do předsíně nebes : čtrnáct studií o baroku našem i cizím, 1972, vydáno až v roce 1996 [edičně připravila Jarmila Víšková, doslov Alexandr Stich]
  • O povaze naší kultury, 1981
  • Paměti, tři díly, původně v cizině, v ČR až v letech 1992–1993
  • Úvod do literární historie, texty seminářů na katedře literatury srovnávací a obecné FF UK z let 1969/1970, vydáno posmrtně v roce 1993
  • Eseje o české a slovenské próze , 1994
  • V zúženém prostoru, 1994
  • Skutečnost a svoboda, 1995
  • Vývoj a zločiny panslavismu, 1995

Mimo vlastní činnost působil též jako překladatel, především z románských jazyků (přeložil například Eseje Michela de Montaigne nebo Cervantesova Dona Quijota). Dalším významným dílem bylo uspořádání básnického almanachu s názvem Jarní almanach básnický, který vyšel roku 1940, byl zaměřen na generaci kolem Jiřího Ortena, jehož dílo v roce 1947 vydal.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha : Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. S. 57.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]