Přeskočit na obsah

Václav Černý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o literátovi a filosofovi. Další významy jsou uvedeny na stránce Václav Černý (rozcestník).
prof. PhDr. Václav Černý
Václav Černý v roce 1942
Václav Černý v roce 1942
Narození26. března 1905
Jizbice u Náchoda
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí2. července 1987 (ve věku 82 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníevangelický hřbitov ve Strašnicích
Povolánífilozof, pedagog, překladatel, spisovatel, bohemista, učitel, literární kritik, literární historik, literární vědec a romanista
Alma materUniverzita Karlova
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Lycée Carnot
Zkušební komise pro učitelství na středních školách Univerzity Karlovy
Témataliterární věda, literární historie, literární kritika, bohemistika, romanistika, filozofie, literatura, překlad a školství
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy, in memoriam (1991)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska na domě v Zelené ulici v Praze-Bubenči

Václav Černý (26. března 1905 Jizbice u Náchoda2. července 1987 Praha) byl český literární vědec, spisovatel, překladatel a filozof.

Po maturitě (1924) na Carnotově lyceuDijonu studoval bohemistiku a romanistiku, studia úspěšně zakončil roku 1929 (s prospěchem 1,00). Od roku 1930 pracoval v Ženevě, kde se roku 1931 stal docentem srovnávacích literatur a obecné literární vědy. Roku 1936 se stal docentem na Karlově univerzitě a od roku 1938 působil jako mimořádný profesor i na Masarykově univerzitěBrně. Od tohoto roku též redigoval Kritický měsíčník, ten redigoval až do roku 1942 a po jeho obnovení i v letech 1945–1948. Po uzavření vysokých škol působil jako učitel na gymnáziu, po druhé světové válce se stal profesorem srovnávacích literárních dějin na Filozofické fakultě UKPraze. Během druhé světové války se podílel na organizaci českého protinacistického odboje, 11. ledna 1945 byl zatčen gestapem a do konce války byl vězněn a vyšetřován na Pankráci. Řádným členem České akademie věd a umění se stal dne 18. června 1946.[1]

V textu Kultura na prahu zítřka z roku 1946 se prohlásil za vědeckého socialistu a za člověka s kladným poměrem ke komunistické straně. Pro své spory s marxistickým výkladem dějin literatury však přesto v roce 1951 opustil univerzitu. O rok později byl držen ve vyšetřovací vazbě a po několika měsících soudem osvobozen. Po návratu z vazby pracoval v Kabinetu pro moderní filologii v Československé akademii věd. Od roku 1968 opět vyučoval na univerzitě, ale roku 1970 odešel do důchodu. Po tomto roce jeho práce vycházely pouze v zahraničí. V prosinci 1976 podepsal Prohlášení Charty 77. Dlouhodobě spolupracoval s novinami Lidová demokracie, ve kterých publikoval především texty o literatuře.

Zemřel 2. července 1987 v Praze. Pohřben byl do urnového hrobu na Evangelickém hřbitově v Praze-Strašnicích.[2]

Jeho dílo mělo blízko k existencialismu, kterým se zabýval po teoretické stránce. Dále se zabýval francouzskou literaturou, barokní a později i staročeskou literaturou. Dalším jeho oblíbeným tématem byl romantismus.

Černý se k literatuře stavěl jako k projevu individualismu, což nutně vedlo ke střetu se socialistickými kolektivistickými teoriemi. Sám se označoval za radikálního socialistu, podle svého tvrzení z roku 1946 přijímal "v plném rozsahu i jejich formách cíle komunistické přestavby lidské společnosti", marxismus  ale z filozofického hlediska podroboval kritice.

  • Ideové kořeny současného umění, 1929
  • Karel Čapek, 1936
  • Esej o básnickém baroku, 1937
  • Meditace o romantickém neklidu, 1943
  • Pozdrav mrtvým, 1945
  • Boje a směry socialistické kultury, 1946
  • První sešit o existencialismu, 1948
  • Druhý sešit o existencialismu, 1948, vyšel až v r. 1992 společně s „Prvním sešitem o existencialismu“
  • Osobnost tvorba a boj, 1947
  • Středověká milostná lyrika, 1948
  • Jaroslav Seifert, 1954
  • Staročeský mastičkář, 1955
  • Lid a literatura ve středověku, zvláště pak v románských zemích, 1958
  • Knížka o Babičce, 1963
  • Středověké drama, 1964
  • Studie ze starší světové literatury, 1969
  • Studie a eseje z moderní světové literatury, 1969
  • Až do předsíně nebes : čtrnáct studií o baroku našem i cizím, 1972, vydáno až v roce 1996 [edičně připravila Jarmila Víšková, doslov Alexandr Stich]
  • O povaze naší kultury, 1981
  • Paměti, čtyři díly, původně v cizině, v ČR až v letech 1992–1993
  • Úvod do literární historie, texty seminářů na katedře literatury srovnávací a obecné FF UK z let 1969/1970, vydáno posmrtně v roce 1993
  • Eseje o české a slovenské próze , 1994
  • V zúženém prostoru, 1994
  • Skutečnost a svoboda, 1995
  • Vývoj a zločiny panslavismu, 1995

Mimo vlastní činnost působil též jako překladatel, především z románských jazyků (přeložil například Eseje Michela de Montaigne nebo Cervantesova Dona Quijota). Dalším významným dílem bylo uspořádání básnického almanachu s názvem Jarní almanach básnický, který vyšel roku 1940, byl zaměřen na generaci kolem Jiřího Ortena, jehož dílo v roce 1947 vydal.

  1. ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. S. 57. 
  2. www.literarnimuzea.cz [online]. [cit. 2024-07-01]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]