Gestapo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Gestapo
Logo
Logo
Gestapomen following the white buses.jpg
Založeno 26. dubna 1933
Zakladatel Hermann Göring
Zánik 8. května 1945
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Sídlo hlavního úřadu gestapa na Prinz-Albrecht-Straße v Berlíně (1933)
Petschkův palác neboli Petschkárna, kde sídlila hlavní úřadovna gestapa v Protektorátu Čechy a Morava.

Gestapo (zkratka z Geheime Staatspolizei, česky tajná státní policie[1]) byla tajná policie nacistického Německa a jím okupovaných území.

Gestapo vzniklo přeměnou tajné pruské státní policie dne 26. května 1933. Gestapo založil Hermann Göring, ale v roce 1934 se dostalo pod vedení SS. V roce 1939 bylo převedeno pod RSHA. Zaniklo 8. května 1945. Po druhé světové válce bylo prohlášeno za zločineckou organizaci.

Vznik a fungování[editovat | editovat zdroj]

Ještě v roce 1933, když se Hitler stal německým kancléřem, stal se Hermann Göring pruským ministrem vnitra. Oddělil politickou a výzvědnou složku od pořádkové policie, do jejího vedení jmenoval řadu členů SS a její bezpečnostní složky Sicherheitsdienstu (SD). Přesto většina z 32 000 až 46 000 zaměstnanců gestapa nebyli nacisté (v roce 1939 bylo jen asi 15 % členy SS), byli to však loajální úředníci, kteří přesně plnili rozkazy nadřízených.[2] Roku 1936 Hitler sjednotil tradičně zemské policie v jednu říšskou organizaci, těsně ji propojil s SS a SD a zákonem stanovil, že její činnost nepodléhá soudnímu přezkoumání.

Tak se hlavní zbraní gestapa stalo právo kohokoli zatknout a uvěznit, třeba i v koncentračním táboře, bez soudního procesu. Zaměstnanci gestapa se nikdy neprokazovali legitimací s fotografií, nýbrž jen odznakem. Možnosti gestapa ve smyslu jeho všudypřítomnosti a vševědoucnosti byly někdy přeceňovány; ve skutečnosti bylo úředníků gestapa poměrně málo: například ve Frankfurtu nad Mohanem to bylo asi 45 zaměstnanců a o něco větší počet placených agentů. O to větší význam měla běžná udání, která způsobila až 80 % pronásledování. Jen asi čtvrtina z nich měla politický motiv, většinou šlo o osobní spory a snahu prokázat vlastní loajalitu.[3]

Šéfové gestapa[editovat | editovat zdroj]

Organizace gestapa[editovat | editovat zdroj]

Úřad A (Nepřátelé)[editovat | editovat zdroj]

Úřad B (Náboženství)[editovat | editovat zdroj]

Úřad C (Administrativa a záležitosti strany)[editovat | editovat zdroj]

Centrální administrativní kancelář gestapa, zodpovědné za kartové informace o celém personálu.

Úřad D (Okupovaná území)[editovat | editovat zdroj]

Úřad E (Kontrarozvědka)[editovat | editovat zdroj]

Úřad F (Hraniční a pohraniční policie)[editovat | editovat zdroj]

  • Vykonávala dozor nad pohraničím.
  • Zajišťovala bezpečnost německých hranic.
  • Odhalovala utečence, překupníky a pašeráky.

Místní úřadovny (Gestapostellen)[editovat | editovat zdroj]

  • I. – organizační, správní, osobní
  • II. – hospodářské a správní záležitosti
  • III. – skupina pro zvláštní úkoly
  • IV. – exekutiva (nepřetržitá služba pro příjem zatčených, příjem hlášení od konfidentů a důvěrníků):
    • jednotka pro operační určení – formace pro boj s odbojovým hnutím, provádění důležitých prohlídek, intervence v případech sabotáže a vloupání politického charakteru
    • jednotka pro zvláštní určení – archív úřadovny (zabavené tiskoviny, letáky atd.)
  • V. - Kriminální policie (Kripo) (od půlky r. 1944)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky. Heslo gestapo.  
  2. R. Gellately, The Gestapo and German Society.
  3. R. Gellately, The Gestapo and German Society.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GELLATELY, Robert, The Gestapo and German Society: Enforcing Racial Policy 1933-1945. Oxford: Clarendon Press, 1992. ISBN 0-19-822869-4, 0-19-820297-0.
  • LANG, Jochen von. Gestapo: nástroj teroru. Praha: Naše vojsko, 2008. 255 s. Edice Fakta a svědectví. ISBN 978-80-206-0941-0.
  • PAUL, Gerhard a Klaus-Michael MALLMANN (edd.). Gestapo za druhé světové války: domácí fronta a okupovaná Evropa. Přel. Petr Dvořáček. Praha: Academia, 2010. 724 s. Edice Historie. ISBN 978-80-200-1856-4.
  • TAUCHEN, Jaromír: Organizace bezpečnostních složek a správa na úseku obrany ve Třetí říši. In: Právní a ekonomické problémy současnosti IX. Ostrava: KEY Publishing, 2009, s. 151–158. ISBN 978-80-7418-016-3.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]