Gestapo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Gestapo
Gestapomen following the white buses.jpg
Základní údaje
Datum založení 26. dubna 1933
Datum zániku 8. května 1945
Zakladatel Hermann Göring
Adresa sídla Prinz-Albrecht-Palais, Německo
Charakteristika firmy
Mateřská společnost Reichssicherheitshauptamt
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Sídlo hlavního úřadu gestapa na Prinz-Albrecht-Straße v Berlíně (1933)
Petschkův palác neboli Petschkárna, kde sídlila hlavní úřadovna gestapa v Protektorátu Čechy a Morava

Gestapo (zkratka z Geheime Staatspolizei, česky „tajná státní policie“[1]) byla tajná policie nacistického Německa a jím okupovaných území. Vzniklo přeměnou tajné pruské státní policie dne 26. dubna 1933 a jeho posláním bylo vyhledávat, zajišťovat a případně i likvidovat osoby a skupiny, které by mohly ohrožovat fungování nacistického státu. Zaniklo 8. května 1945. Po druhé světové válce bylo prohlášeno za zločineckou organizaci.

Vznik a fungování[editovat | editovat zdroj]

Ještě v roce 1933, když se Hitler stal německým kancléřem, stal se Hermann Göring pruským ministrem vnitra a rozhodl o vzniku zvláštní tajné policie. Oddělil politickou a výzvědnou složku od pořádkové policie, do jejího vedení jmenoval řadu členů SS a její bezpečnostní složky Sicherheitsdienstu (SD). Státní policie tak postupně srůstala s represivními složkami nacistické strany, v roce 1934 přešla přímo pod vedení SS. Přesto většina z 32 000 až 46 000 zaměstnanců gestapa nebyli nacisté (v roce 1939 bylo jen asi 15 % členy SS, jejich počet ale stále rostl, v berlínské ústředně až do 50 %), byli to však loajální úředníci, kteří přesně plnili rozkazy nadřízených.[2] Roku 1936 Hitler sjednotil tradičně zemské policie v jednu říšskou organizaci Sicherheitspolizei zahrnující tajnou i kriminální policii (roku 1939 byly obě převedeny pod Říšský bezpečnostní úřad – RSHA), těsně ji propojil s SS a SD a zákonem stanovil, že její činnost nepodléhá soudnímu přezkoumání.

Tak se hlavní zbraní gestapa stalo právo kohokoli zatknout a uvěznit, třeba i v koncentračním táboře, bez soudního procesu. Zaměstnanci gestapa se nikdy neprokazovali legitimací s fotografií, nýbrž jen odznakem. Možnosti gestapa ve smyslu jeho všudypřítomnosti a vševědoucnosti byly někdy přeceňovány; ve skutečnosti bylo úředníků gestapa poměrně málo: například ve Frankfurtu nad Mohanem to bylo asi 45 zaměstnanců a o něco větší počet placených agentů. O to větší význam měla běžná udání, která způsobila až 80 % pronásledování. Jen asi čtvrtina z nich měla politický motiv, většinou šlo o osobní spory a snahu prokázat vlastní loajalitu.[3]

Šéfové gestapa[editovat | editovat zdroj]

Organizace gestapa[editovat | editovat zdroj]

Úřad A (Nepřátelé)[editovat | editovat zdroj]

Úřad B (Náboženství)[editovat | editovat zdroj]

Úřad C (Administrativa a záležitosti strany)[editovat | editovat zdroj]

Centrální administrativní kancelář gestapa, zodpovědné za kartové informace o celém personálu.

Úřad D (Okupovaná území)[editovat | editovat zdroj]

Úřad E (Kontrarozvědka)[editovat | editovat zdroj]

Úřad F (Hraniční a pohraniční policie)[editovat | editovat zdroj]

  • Vykonávala dozor nad pohraničím.
  • Zajišťovala bezpečnost německých hranic.
  • Odhalovala utečence, překupníky a pašeráky.

Místní úřadovny (Gestapostellen)[editovat | editovat zdroj]

  • I. – organizační, správní, osobní
  • II. – hospodářské a správní záležitosti
    • C – technické záležitosti
      • 3 – autoprovoz
  • III. – skupina pro zvláštní úkoly (později převedena pod odd. IV, referát 3 [4])
  • IV. – exekutiva (nepřetržitá služba pro příjem zatčených, příjem hlášení od konfidentů a důvěrníků, nejdůležitější tzv. výkonná složka Gestapa, pod které spadaly jak formace pro boj s odbojovým hnutím, provádění důležitých prohlídek, intervence v případech sabotáže a vloupání politického charakteru, tak např. archív úřadovny – zabavené tiskoviny, letáky atd.; dále se dělily na jednotlivé referáty[4]):
    • 1a – komunistická a sociálně demokratická činnost
    • 1b – pravicový odboj
    • 1c – záležitosti válečných zajatců a dělníků z východu
    • 2a – vyšetřování sabotáží a neoprávněného držení zbraní
    • 2b – pátrání a vyšetřování parašutistů, boj s partyzány
    • 3 – kontrašpionáž (dříve byla tato agenda v samostatném Oddělení III, které bylo zrušeno)
    • 4 – agenda židů, spolků a církví
    • 5 – záležitosti týkající se ochranné vazby
    • 6a – kartotéka a spisovna
    • N – agenda konfidentů (v čele stál vedoucí služebny nebo jeho zástupce)
  • V. – Kriminální policie (Kripo) (od půlky roku 1944)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky. Heslo gestapo. 
  2. R. Gellately, The Gestapo and German Society.
  3. R. Gellately, The Gestapo and German Society.
  4. a b Gestapo | Historie (2. světová válka). www.gruntova.cz [online]. [cit. 2018-05-05]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GELLATELY, Robert, The Gestapo and German Society: Enforcing Racial Policy 1933-1945. Oxford: Clarendon Press, 1992. ISBN 0-19-822869-4, 0-19-820297-0.
  • LANG, Jochen von. Gestapo: nástroj teroru. Praha: Naše vojsko, 2008. 255 s. Edice Fakta a svědectví. ISBN 978-80-206-0941-0.
  • PAUL, Gerhard a Klaus-Michael MALLMANN (edd.). Gestapo za druhé světové války: domácí fronta a okupovaná Evropa. Přel. Petr Dvořáček. Praha: Academia, 2010. 724 s. Edice Historie. ISBN 978-80-200-1856-4.
  • TAUCHEN, Jaromír: Organizace bezpečnostních složek a správa na úseku obrany ve Třetí říši. In: Právní a ekonomické problémy současnosti IX. Ostrava: KEY Publishing, 2009, s. 151–158. ISBN 978-80-7418-016-3.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]