Sabotáž

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Sabotáž (česky též záškodnictví) je podvratná diverzní činnost, která spočívá v úmyslném a vždy důsledně utajeném poškozování předmětů denní potřeby nebo v narušování funkčnosti nějakého důležitého technického systému. K sabotážím dochází v době prudkých společenských konfliktů - válek, povstání, odboje proti vojenské okupaci apod.

Vzhledem k povaze této činnosti bývá tato téměř vždy velmi důsledně utajována a obvykle podléhá přísné konspiraci.

Motivy pro sabotáž[zdroj?][editovat | editovat zdroj]

  • jedna z nekonvenčních taktik válčení (speciální jednotky armády nebo partyzáni v guerillové válce)
  • boj o politickou moc
  • konkurenční boj (průmyslová sabotáž)
  • nekalá soutěž (buď v podnikání nebo ve sportu)
  • snaha o prosazení politických, náboženských či jiných cílů (v tomto ohledu se shoduje s motivy terorismu)
  • vyřizování si účtů, nenávist, pomsta, oslabení nebo eliminace soupeře pro vlastní prospěch…

Současnost[editovat | editovat zdroj]

V současné době s rozvojem světového terorismu je prevenci sabotáží a záškodnictví věnována opět zvýšená pozornost.[zdroj?] Sabotáž může být i prostředkem politického boje vedeného nedemokratickými prostředky (tzv. politická sabotáž).[zdroj?]

Příklady záškodnické činnosti[editovat | editovat zdroj]

Sabotáž v českém trestním právu[editovat | editovat zdroj]

Jako zločin trestal sabotáž už zákon na ochranu lidově demokratické republiky z roku 1948. Spočívala tehdy v neplnění, obcházení nebo porušení povinností, které pachateli vyplývaly z jeho veřejné funkce, úřadu, služby nebo povolání, a to buď s úmyslem zmařit či jen ztížit plnění jednotného hospodářského plánu, nebo s úmyslem ohrozit tím jiný důležitý zájem republiky. Trestem za hospodářskou sabotáž byl těžký žalář od jednoho roku do pěti let, případně od pěti do deseti let, zejména pokud by bylo plnění hospodářského plánu zmařeno nebo ztíženo v podstatném úseku, pokud byla spáchána zločinným spolčením osob či v době válečného ohrožení. V případě ohrožení jiného důležitého zájmu republiky šlo také o pět až deset let těžkého žaláře.[1] Trestní zákon z roku 1950 definoval sabotáž obdobně, kromě toho navíc výslovně trestal poškození státního majetku nebo majetku lidových družstev, pokud zde byl úmysl mařit nebo ztěžovat provoz veřejných podniků nebo jiných obecně prospěšných zařízení. Tresty se však zásadně zvýšily, v základní sazbě šlo o pět až deset let, v kvalifikovaných skutkových podstatách až 25 let odnětí svobody. V případech jako je sabotáž na podstatném úseku plnění hospodářského plánu, ohrožení života více osob či obrany státu však bylo možné uložit i doživotí nebo trest smrti.[2]

Trestní zákon z roku 1961 sabotáž vymezil relativně neurčitě jako maření nebo ztěžování důležitých úkolů např. státních nebo hospodářských institucí či způsobení poruchy v jejich činnosti, a to zneužitím svého zaměstnání či funkce s úmyslem poškodit státní zřízení nebo obranyschopnost republiky. Tresty však byly sníženy, v základní sazbě šlo o odnětí svobody na tři léta až deset let, v kvalifikovaných skutkových podstatách až 15 let, ale také opětovně i trest smrti. Pokud pak byla spáchána ve spojení s cizí mocí, byla brána jako vlastizrada.[3] V zásadě stejné vymezení sabotáže, včetně vlastizrady a pochopitelně kromě možnosti uložení trestu smrti, pak zůstalo i v trestním zákoníku z roku 2009. Navíc jsou ale takto chráněny i mezinárodní organizace, jichž je Česká republika členem.[4]

Vzhledem ke svému významu konají řízení v prvním stupni krajské soudy a vláda dokonce až do roku 1990 mohla, pokud by se sabotáže nebezpečně rozmáhaly, vyhlásit na daném území stanné právo (zrychlené řízení bez možnosti odvolání a v případě uznání viny okamžitý trest smrti).[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. § 36 a § 37 zákona ze dne 6. října 1948, č. 231/1948 Sb., na ochranu lidově demokratické republiky
  2. § 84 a § 85 trestního zákona ze dne 12. července 1950, č. 86/1950 Sb.
  3. § 91 a § 97 zákona ze dne 29. listopadu 1961, č. 140/1961 Sb., trestní zákon
  4. § 309 a § 314 zákona ze dne 8. ledna 2009, č. 40/2009 Sb., trestní zákoník
  5. § 17 odst. 1 a § 307 zákona ze dne 29. listopadu 1961, č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění do 1. července 1990