Plánovaná ekonomika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Plánovaná ekonomika (centrálně plánované hospodářství, direktivní ekonomika) je ekonomický systém, ve kterém mají dominantní pozici ekonomické a výrobní plány (tzv. centrální plán). Významnou roli hraje stát. Ten určuje, co, pro koho a jak se bude vyrábět. Tento systém se začal objevovat již v starověkém Egyptě. Koncepce plánované ekonomiky se začala formovat v 18. století, v protikladu k tržní ekonomice.

V moderní době byla nejznámějším znakem tzv. reálně socialistických států, kde se používá termín centrálně plánovaná ekonomika. Státy s plánovanou ekonomikou většinou zanikly po rozpadu SSSR a transformovaly se na smíšené ekonomiky.

V roce 2013 na světě zbývaly pouze dva státy s plánovanými ekonomikami: Kuba a Severní Korea, ačkoli i ty kvůli přetrvávající neefektivitě plánované ekonomiky v poslední době podnikají protržní reformy.

Plánovaná ekonomika v SSSR[editovat | editovat zdroj]

Pětileté plány rozvoje národního hospodářství SSSR byly používány jako nástroj rychlého ekonomického rozvoje SSSR od roku 1928. Plány byly vyvinuty centrálně v celostátním měřítku speciálně vytvořeným státním orgánem pod vedením Komunistické strany Sovětského svazu.

Během období vlády J. V. Stalina, byly nastaveny následující priority:

  1. investice před spotřebou, průmysl před zemědělstvím, materiálová výroba před službami
  2. výroba výrobních prostředků před výrobou spotřebního zboží
  3. vojenské produkty civilními
  4. domácí zboží před dovozem

Klíčová priorita investic nad spotřebou v pozdních dvacátých letech 20. století byla teoreticky zdůvodněna v matematickém modelu ekonomického růstu A. A. Feldmanem. V zemích SSSR a východní Evropy ve srovnání s zeměmi s tržním hospodářstvím, které se nacházejí na srovnatelné úrovni rozvoje, byly vyrobeny těžší průmyslové a vojenské produkty, méně služeb, podíl investic na HDP byl vyšší, míra zahraničního obchodu a úroveň urbanizace byly nižší.

Vedle teoretických postojů byla praxe centralizovaného plánování ovlivněna zainteresovanými sociálními silami a lobbováním za zájmy průmyslu, což vedlo k nápravě hlavního trendu, kdy se po určitou dobu převládaly otázky spotřeby. Údaje ze sovětských archivů, které byly zahájeny v devadesátých letech, naznačují, že skutečné rozdělení zdrojů neodpovídalo jeho základním deklarovaným principům. Obecné pokyny schválené vrcholným politickým vedením nebyly spojeny s operačními plány podniků a nebyly poskytnuty prostředky v požadované výši. Plány byly založeny na základě domněnek, intuice, namísto přesných výpočtů a vertikální podřízenosti, administrativní vyjednávání bylo prováděno na všech úrovních sovětské ekonomiky,

Pětileté plány byly také používány jako hlavní plánovací nástroj v mnoha socialistických zemích, zpravidla na základě zkušeností SSSR. Členové Rady pro vzájemnou hospodářskou pomoc (CMEA) také provedli společné plánované činnosti na základě přijatého dlouhodobého komplexního programu socialistické hospodářské integrace.

Poslední státy s plně centralizovanou plánovanou ekonomikou zůstaly na Kubě a Severní Koreji. V říjnu 2010 na Kubě začal rozsáhlý reformní program, který předpokládal obrat k soukromému podnikání a zanechání úplného centralizovaného plánování. V KLDR došlo k odmítnutí plánovaného systému "zespodu", ovlivněného ekonomickými problémy v zemi, i přes negativní postoj vlády k trhu. Současné vedení země je loajálnější vůči změnám v ekonomice.

Výhody[editovat | editovat zdroj]

Poptávka spotřebitelů může být omezena ve prospěch větších kapitálových investic pro požadovaný ekonomický rozvoj. Stát může budovat těžký průmysl i v nedostatečně rozvinuté ekonomice, aniž by musel čekat na to, až se nahromadí kapitál prostřednictvím expanze lehkého průmyslu a bez spoléhání se na externí financování. Tato situace nastala v Sovětském svazu během třicátých let, kdy vláda donutila podíl HDP věnovaného soukromé spotřebě z osmdesáti procent na padesát procent. Výsledkem je, že Sovětský svaz zaznamenal masivní růst těžkého průmyslu se současným snižováním jeho zemědělského sektoru, a to jak relativním, tak absolutním.

Nevýhody[editovat | editovat zdroj]

Plánovaná ekonomika se setkává i s mnohými nevýhodami. Kritici se domnívají, že odborníci nemohou s dostatečnou přesností rozpoznat preference spotřebitelů, přebytky a nedostatky, a to je důvod, proč nemohou efektivně řídit výrobu. Tyto problémy byly také rozpracovány ekonomy jako jsou Ludwig Von Mises a Friedrichem Haykem, kteří poukazovali na odlišné aspekty problému. Ludwig Von Mises kladl důraz na teoretické základy tržního hospodářství pro subjektivní teorii hodnot. Argumentoval, že jediný způsob jak uspokojit jedince jimž se neustále mění hierarchie potřeb, je umožnit těm, kteří mají o svých potřebách přehled, aby měli možnost využívat své zdroje na konkurenčním trhu. Tento fenomén je nazýván jako spontánní pořádek.

Plánovaná ekonomika v Československu[editovat | editovat zdroj]

Řízená neboli plánovaná ekonomika byla výsadou i poválečného Československa, přičemž tento ekonomický systém aplikovali komunisté skrze své úřady, jako například Státní úřad plánovací, jehož úlohu následně převzala Státní plánovací komise. Na území dnešní České republiky a Slovenska docházelo k výrobě na základě tzv. pětiletek – pětiletých plánovacích programů. Sami komunisté tvrdili, že pětiletky jsou to nejlepší pro vysoký růst životní úrovně, z jejich úst byla také zdůrazněna vysoká efektivita hospodářství. Jak se postupem času ale ukázalo, tento ekonomický systém v sobě skrýval trhliny.

V roce 1988 měla plánovaná ekonomika za důsledek nedostatek hygienických potřeb pro obyvatele. Na počátku roku 1988 sice vyhořely Harmanecké papírny na Slovensku, nicméně stát nedokázal včas zareagovat a situace eskalovala v třítýdenní nedostatek toaletního papíru. Velmi zajímavé bylo tvrzení, že plán se plní i s mírným nadbytkem, což ale bohužel neodpovídalo reálné situaci. Tato krize byla částečně zažehnána nákupem hygienických potřeb v hodnotě 12 milionů Kčs ze států SSSR. Z pozornosti veřejnosti byl tento problém vytěsněn nedostatkem dalšího spotřebního zboží, jako například zdravotnického materiálu nebo žárovek.

Vzhledem k potřebě dotovat nedostatky plánované ekonomiky, nezbývaly peníze na opravu infrastruktury a obnovu měst.

„Chceš-li býti správným Čechem, utírej si p*del mechem!“ - heslo na studentském průvodu v roce 1967.

Chile[editovat | editovat zdroj]

Ve své knize K novému socialismu (1993) počítačový vědec Paul Cockshott z univerzity v Glasgow a ekonom Allin Cottrell z univerzity Wake Forest tvrdí, že demokraticky plánovaná ekonomika je postavená na moderní počítačové technologii, a že je mnohem stabilnější než ekonomiky volného trhu.

V roce 1971, kdy byl rozvoj počítačové techniky stále v prvotní fázi, zahájila socialistická administrativa v Chile projekt Cybersyn. Nainstalovali tak do každé firmy počítač, který zajišťoval sdílení ekonomických dat mezi firmou a vládou. Data také byla předávána do počítačového modelu, aby nastínil budoucí vývoj ekonomiky. Důležitou součástí bylo také sledování ekonomiky v reálném čase. Po nastolení diktatury v Chile však byl tento projekt zrušen.  

Irák[editovat | editovat zdroj]

Do padesátých let 20. století stála ekonomika Iráku na zemědělství, poté ale nastala ropná revoluce a do roku 1980 Irák vyvinul systém plánované ekonomiky. Irácké hospodářství poškodila nejdříve irácko-íránská válka a mnohem více pak válka v Zálivu a embargo uvalené OSN v roce 1990. Další ránou pro hospodářství byla válka v Iráku začínající v roce 2003.[1] Irák se od ustanovení nového režimu v roce 2003 snaží podporovat hospodářskou soutěž, lákat zahraniční investory a liberalizovat ekonomiku, ta je zatím ale ve velké míře stále v rukou státu.

Čínská lidová republika[editovat | editovat zdroj]

Maoistická Čína byla chudým státem s centrálně plánovanou ekonomikou. Až teprve v roce 1978 došlo k uvolnění poměrů a poté k ekonomickému růstu.[2]

Severní Korea[editovat | editovat zdroj]

Severní Korea dosud praktikuje systém plánovaného hospodářství. Severokorejský hladomor v 90. letech 20. století nicméně vedl k rozsáhlým ekonomickým změnám. Když systém zkolaboval, lidé byli nuceni postarat se o sebe a vznikl nelegální černý trh, který systém dosud toleruje. Někteří experti to popisují jako "kapitalismus zezdola" a "přirozenou smrt severokorejského stalinismu."[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BLAKE, Gerald Henry, a kol. Iraq [online]. Encyclopædia Britannica [cit. 2011-08-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. TELEVIZE, Česká. Čínský hospodářský zázrak začal v prosinci 1978. ČT24 - Česká televize. Dostupné online [cit. 2018-12-01]. (česky) 
  3. Andrei Lankov. The Natural Death of North Korean Stalinism [PDF]. Asia Policy, January 2006, 2006-01-01 [cit. 2007-08-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-24. 

Použité zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • 3.3 Centrálně plánovaná ekonomika - Ekonomie otázky. Ekonomie otázky - Vše co student potřebuje vědět [online]. Copyright © 2018. Všechna práva vyhrazena. [cit. 01.12.2018]. Dostupné z: http://ekonomie-otazky.studentske.cz/2009/03/33-centralne-planovana-ekonomika.html
  • Planned economy - Wikipedia. [online]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Planned_economy
  • Výhody a nevýhody ekonomického systému. Plánování a tržní ekonomika. Довідково-інформаційний портал про опалення [online]. Copyright © 2018 heat [cit. 01.12.2018]. Dostupné z: https://heat-schools.ru/cs/heating-of-a-private-house/planned-economic-system-advantages-and-disadvantages-planned-and-market-economy.html
  • A. Doležalová, Co dělat? Vliv nacistického a sovětského modelu řízení na poválečnou obnovu budoucího "komunistického" Československa. In: Acta Oeconomica Pragensia 4/2009 plný text (PDF).
  • A. Doležalová, Rašín, Engliš a ti druzí. Praha: 2007.
  • L. Frejka, O ekonomii kapitalismu a socialismu. Praha: 1951.
  • K. Kaplan, Znárodnění a socialismus. Praha: 1968.
  • K. Kaplan, Československo v letech 1945–1948. Část 1. Praha: 1991.
  • L. von Mises, Byrokracie. Praha: 2002.
  • Z. Šulc, Stát a ekonomika. Praha: 2004.
  • A. Teichová, Německá hospodářská politika v českých zemích v letech 1939–1945. Praha: 1998.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]