Vladimír Dlouhý (ekonom)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ing. Vladimír Dlouhý, CSc., MBA
Vladimír Dlouhý politik.JPG

1. ministr průmyslu a obchodu ČR
Ve funkci:
2. července 1992 – 2. června 1997
Předseda vlády Václav Klaus
Nástupce Karel Kühnl

Ministr hospodářství ČSFR
Ve funkci:
27. června 1990 – 2. července 1992
Předseda vlády Marián Čalfa

Místopředseda 1. vlády Mariána Čalfy
Ve funkci:
10. prosince 1989 – 27. června 1990

Poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
1. června 1996 – 2. června 1997

Poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
7. června 1990 – 4. června 1992

4. prezident Hospodářské komory ČR
Úřadující
Ve funkci od:
22. května 2014
Předchůdce Petr Kužel
Stranická příslušnost
Členství KSČ (1978–1989)
OF (1990–1991)
ODA (1991–1998)

Narození 31. července 1953 (67 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Choť Eliška Břízová
Děti syn Štěpán a dcera Markéta
Alma mater VŠE v Praze
Katolická univerzita Lovaň
Profese ekonom, politik a pedagog
Náboženství římskokatolické
Ocenění Ropák roku (1993)
Řád Leopolda II.
Zelená perla (2015)
Podpis Vladimír Dlouhý, podpis
Commons Kategorie Vladimír Dlouhý
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimír Dlouhý (* 31. července 1953 Praha) je český ekonom a politik, bývalý místopředseda strany ODA a ministr průmyslu a obchodu v letech 19921997 ve vládě Václava Klause. V letech 19891992 byl ministrem hospodářství ČSFR. Nyní působí v soukromé sféře a věnuje se poradenské a pedagogické činnosti, v květnu 2014 byl zvolen prezidentem Hospodářské komory ČR.

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval ekonomii na Vysoké škole ekonomické v Praze, obor ekonomicko-matematické výpočty, promoval v roce 1977. V letech 1977–1978 studoval MBA na Katolické univerzitě v Lovani v Belgii.[1] Vzhledem k požadavku vrátit se po roce do ČSSR dvouleté studium MBA nedokončil. V letech 19801982 vystudoval na Karlově univerzitě postgraduálně obor matematická statistika a pravděpodobnost. Současně v roce 1980 zahájil aspirantské studium na Vysoké škole ekonomické v Praze a v roce 1983 získal titul kandidáta věd obhájením dizertační práce na téma „Nerovnovážné modely socialistické ekonomiky“. O rok později vyšla tato práce knižně, při spoluautorství Karla Dyby.

Pedagogická činnost[editovat | editovat zdroj]

V letech 19771983 přednášel na VŠE. V roce 1984 byl zakládajícím členem Kabinetu prognóz ČSAV, který se později přeměnil na Prognostický ústav, kde působil nejprve jako výzkumný pracovník, později jako vedoucí odboru a nakonec jako náměstek ředitele.[2]

Současně byl publikačně činný jak v domácích, tak zahraničních odborných časopisech a na mezinárodních konferencích. Od roku 2000 opět přednáší jako vysokoškolský pedagog na Institutu ekonomických studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze (vyučuje makroekonomii a hospodářskou politiku). V letech 2004–2010 přednášel na Vysoké škole ekonomické v Praze, kde byl též členem Vědecké rady Národohospodářské fakulty. V letech 2000-2011 byl členem Sboru mezinárodních dohližitelů (Board of International Oveseers) Illinoiského technologického institutu (IIT), jenž sídlí v Chicagu. Od roku 2014 je členem Správní rady Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze, od roku 2018 také členem Správní rady Vysokého učení technického (VUT) v Brně.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Je dvakrát rozvedený, z prvního manželství má syna Štěpána a dceru Markétu. Mezi jeho zájmy patří hudba, historie a sport, především lyžování, golf, cyklistika a běhání.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 1978 vstoupil do KSČ, členství ukončil v prosinci 1989.

V třetím týdnu listopadové revoluce v roce 1989 byl navržen jako jeden z 10 komunistů do vlády ČSSR a 10. prosince 1989 byl jmenován místopředsedou federální vlády (vláda národního porozumění) a v téže vládě byl i předsedou Státní plánovací komise. Ještě v prosinci 1989, z KSČ vystoupil.[3]

Ve volbách roku 1990 zasedl do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (vedl kandidátní listinu pro Jihočeský kraj)[4] a současně byl jmenován federálním ministrem hospodářství ČSFR (2. vláda M. Čalfy). Po rozpadu Občanského fóra vstoupil na podzim 1991 do Občanské demokratické aliance a stal se jejím místopředsedou a v roce 1992 vedl kandidátní listinu ODA na jižní Moravě. Po volbách v roce 1992 a po rozpadu ČSFR vstoupil do koaliční vlády ČR Václava Klause a byl jmenován ministrem průmyslu a obchodu. Ve staronové koaliční vládě Václava Klause a ve stejné funkci zůstal i po volbách v roce 1996, ve kterých byl zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. V červnu roku 1997 odešel ze všech vládních i politických funkcí[5].

V červnu 2012 sdělil, že vstoupí do boje o prezidentský úřad v roce 2013.[6] Jeho kandidaturu ale po ověření podpisů na petičních arších Ministerstvo vnitra odmítlo zaregistrovat pro nedostatečný počet podpisů.[7]

Vláda České republiky dne 9. března 2020 schválila jeho nominaci jako kandidáta České republiky na funkci generálního tajemníka Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) viz https://apps.odok.cz/attachment/-/down/RCIABMMKXWWA. Okolnosti a souvislosti viz https://www.lidovky.cz/byznys/firmy-a-trhy/dlouhy-chce-byt-sefem-oecd-cesko-planuje-zasahnout-do-boje-o-vlivnou-funkci.A200629_014954_firmy-trhy_tmr

Soukromá sféra[editovat | editovat zdroj]

Po odchodu z politiky v roce 1997 působil v soukromé sféře. Od září 1997 dodnes pracuje jako mezinárodní poradce nadnárodní investiční banky Goldman Sachs se zodpovědností za oblast střední a východní Evropy. V letech 1998–2010 pracoval jako poradce pro ABB, od roku 2010 je poradcem francouzského investičního fondu Meridiam Infrastructure se sídlem v Paříži. V minulosti byl buď členem Dozorčích rad či poradcem řady dalších společností, například Cofinec B.V v Amsterdamu, Telefónica Česká republika (Praha), KSK Power Ventur se sídlem v indickém Hyderabádu, PSJ, a.s.(ČR) a v dalších.V letech 2013 - 2018 byl členem Mezinárodní poradenské skupiny společnosti Rolls Royce (Londýn). V současné době je rovněž členem Dozorčí rady Pojišťovny Kooperativa.

Další aktivity[editovat | editovat zdroj]

Je členem řady mezinárodních i domácích institucí (je členem Trilaterální komise, v letech 2010-2016 byl místopředsedou Evropské skupiny, byl či je aktivně činný v dalších aktivní činnost v několika expertních skupinách, například DER Dialog, Euro 50 Group). V letech 2006–2008 byl členem Nezávislé energetické komise, kde se podílel na přípravě dlouhodobé energetické koncepce ČR, veřejně publikované v druhé polovině roku 2008. Od roku 2009 je členem Národní ekonomické rady vlády ČR, v roce 2020 byl do obnovené této Rady jmenován opět. V letech 2010–2012 byl členem Evropské skupiny poradců výkonného ředitele Mezinárodního měnového fondu. V rozsáhlé míře publikuje jako autor či spoluautor od odborných textů po články v denním tisku.

V letech 1999 -2001zasedal ve správní radě Nadace BOHEMIAE, která byla v roce 2001 v likvidaci kvůli daňovým nedoplatkům, spolu s Karlem Schwarzenbergem, Petrem Oslzlým, Michalem Lobkowiczem, Liborem Peškem, Lucií Pilipovou, Jiřím Rücklem, Richardem Salzmannem, Janem Švejnarem a Josefem Zieleniecem.[8][9][10]

V roce 2009 založil obecně prospěšnou společnost Prague Twenty, zaměřenou na pořádání odborných přednášek v oblasti politiky, společenských věd a kultury, za účasti zahraničních i domácích odborníků. V průběhu uplynulých let na těchto akcích vystoupilo mnoho představitelů z Česka (např. prezident Václav Klaus, bývalý guvernér ČNB Zdeněk Tůma atd.) i zahraničí (např. tehdejší premiér Itálie Mario Monti, bývalý guvernér CBI Jacob Frenkel atd.).

Od roku 2012 do roku 2014 působil ve správní radě think tanku Aspen Institute Prague o.p.s (spolu s Michaelem Žantovským, Tomášem Klvaňou, ); v dozorční radě zasedá mj. Zdeněk Bakala.[11][12]

Dne 22. května 2014 byl v Plzni zvolen na sněmu Hospodářské komory ČR jejím prezidentem. Získal 128 hlasů a porazil tak Zdeňka Somra, který obdržel 87 hlasů.[13] V roce 2017 byl zvolen do stejné funkce zvolen opět. V roce 2019 bl zvolen jedním z náměstků prezidenta Eurochambres, instituce, sdružující evropské obchodní a hospodářské komory, se sídlem v Bruselu. Také v červenci 2020 funkci prezidenta na další tři roky obhájil.[14]

Společně s Václavem Klausem získal cenu Ropák roku 1993 a v dubnu 2016 získal cenu Zelená perla za výrok: „Vždycky je to poměrně složité interpretovat podobné studie a výsledky, ale tato skutečně ukazuje, že Třebíčsko a celá jižní část Vysočiny by velmi významně ekonomicky a dlouhodobě utrpěla, pokud by se Dukovany měly odstavovat nebo nerozšiřovat. Jakkoli jsou ta současná čísla na vodě, což autoři přiznávají, tak jejich závěr je nezpochybnitelný.“[15]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vladimír DLOUHÝ, 1000 nej …České republiky. old.1000leaders.cz [online]. [cit. 2010-04-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-01. 
  2. MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 269. 
  3. Vláda národního porozumění (prosinec 1989 - červen 1990) [online]. Vláda ČR, 2009-12-09 [cit. 2017-07-04]. Dostupné online. (česky) 
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-07-24]. Dostupné online. (česky) 
  5. [1]
  6. Budu kandidovat na prezidenta, oznamuje Dlouhý v rozhovoru pro LN
  7. Rozhodnutí o odmítnutí kandidátní listiny [online]. Praha: Ministerstvo vnitra, 2012-11-23 [cit. 2012-11-23]. Dostupné online. (česky) 
  8. http://zpravy.idnes.cz/nadace-bohemiae-neplatila-dane-dkl-/domaci.aspx?c=A010425_212456_domaci_was
  9. https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-vypis?subjektId=isor%3a355926&typ=full&klic=2xwh8v[nedostupný zdroj]
  10. http://rejstrik-firem.kurzy.cz/47608536/nadace-bohemiae-v-likvidaci/
  11. https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-vypis?subjektId=isror%3a8539&typ=actual&klic=dzfxut[nedostupný zdroj]
  12. www.aspeninstitute.cz [online]. [cit. 11-03-2014]. Dostupné v archivu pořízeném dne 30-11-2015. 
  13. Hospodářskou komoru povede Vladimír Dlouhý [online]. Lidovky.cz, 2014-05-22 [cit. 2014-05-22]. Dostupné online. 
  14. Na konec ekonomické krize nevidíme, řekl Dlouhý. Obhájil post šéfa Hospodářské komory. Aktuálně.cz [online]. 2020-07-30 [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. 
  15. Ropákem se stal opět ministr Mládek. Za prolomení limitů těžby uhlí

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 152. 
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 123. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 239. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]