Karel Kühnl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
JUDr. Karel Kühnl

Karel Kühnl v roce 2013

8. ministr obrany ČR
Ve funkci:
4. srpna 2004 – 4. září 2006
Předseda vlády Stanislav Gross
Jiří Paroubek
Předchůdce Miroslav Kostelka
Nástupce Jiří Šedivý

2. ministr průmyslu a obchodu ČR
Ve funkci:
3. června 1997 – 22. července 1998
Předseda vlády Václav Klaus
Josef Tošovský
Předchůdce Vladimír Dlouhý
Nástupce Miroslav Grégr

2. předseda Unie svobody
Ve funkci:
28. února 2000 – 2001
Předchůdce Jan Ruml
Nástupce Hana Marvanová

poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
20. června 1998 – 15. června 2006

1. předseda Rady České televize
Ve funkci:
1992 – 23. září 1992
Předchůdce subjekt vznikl
Nástupce Jiří Grygar

člen Rady České televize
(v letech 1992–1993 také místopředseda rady)
Ve funkci:
1. února 1992 – 2. června 1993

1. velvyslanec ČR ve Velké Británii
Ve funkci:
1993 – 1997
Předchůdce Karel Duda
Nástupce Pavel Seifter

velvyslanec ČR v Chorvatsku
Ve funkci:
2007 – září 2012
Předchůdce Petr Buriánek
Nástupce Martin Košatka
Stranická příslušnost
Členství ODA
US-DEU (od 1998)

Narození 12. září 1954 (63 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Choť Daniela Kusínová
Děti Thomas, Caroline
Alma mater Univerzita Karlova v Praze
Zaměstnání politik, diplomat
Profese právník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Kühnl (* 12. září 1954 Praha) je český politik a diplomat, v letech 2007–2012 velvyslanec České republiky v Chorvatsku, předtím ministr obrany v Grossově vládě a Paroubkově vládě, v letech 1997–8 ministr průmyslu a obchodu. V období 1993–1997 působil jako velvyslanec ve Spojeném království, do roku 1995 současně i v Irsku, v letech 1998–2006 poslanec Poslanecké sněmovny za US-DEU, které v letech 2000–2001 předsedal (v letech 2001–2002 volební lídr Čtyřkoalice).

Biografie[editovat | editovat zdroj]

V letech 1973–1978 studoval Právnickou fakultu UK[1], krátce před dokončením studií však byl vyloučen z politických důvodů (obvinění z přípravy trestného činu pobuřování). V roce 1980 emigroval a od roku 1983 spolupracoval s rádiem Svobodná Evropa, kde pracoval i jeho tchán Vladimír Kusín.

Po návratu do Československa se v roce 1990 stal doktorem práv. Pracoval jako poradce několika členů vlády ČR, v roce 1992 byl předsedou Rady České televize.[2] Poté byl velvyslancem ČR ve Spojeném království Velké Británie a severního Irska.[1]

Již v 2. polovině 90. let pronikl do vrcholné politiky. V letech 1997–1998 působil jako ministr průmyslu a obchodu České republiky, nejprve v druhé vládě Václava Klause, pak ve vládě Josefa Tošovského.[3][4][5] Tehdy ovšem ještě byl členem Občanské demokratické aliance. V listopadu 1997 se na 13. celostátní konferenci ODA stal místopředsedou této strany, ale jeho nástup do užšího vedení strany se odehrával v době rostoucího vnitřního napětí v ODA, kdy takzvaná Pravá frakce ODA kritizovala odklon aliance od jejích původních konzervativních postulátů. Pokračující spory, propad preferencí a skandály okolo stranického financování vedly v následujících měsících k masivním odchodům členské základny. Künhl vystoupil z ODA koncem února 1998.[6]

Krátce poté se stal členem nového subjektu Unie svobody. V únoru 2000 kandidoval na 4. republikovém shromáždění Unie svobody na post jejího předsedy a funkci získal, když ho podpořilo 69 % delegátů (jeho protikandidátem byl Vladimír Mlynář).[7] Na přelomu století se výrazně angažoval v projektu Čtyřkoalice, do něhož vstoupila Unie svobody a několik dalších středopravých stran, včetně jeho bývalé domovské ODA. V lednu 2001 se v rámci Čtyřkoalice zmiňoval jako možný volební lídr této formace (tedy šéf stínové vlády a kandidát na premiéra za Čtyřkoalici), ale došlo k patové situaci, kdy jednotlivé členské subjekty Čtyřkoalice navrhovaly vlastní kandidáty a navzájem si je vetovaly. Kühnla ostře odmítli lidovci. Lídrem se proto na základě takzvané Žďárské dohody stal dosud nenominovaný kompromisní kandidát, lidovec Cyril Svoboda. Již v březnu 2001 ale Svoboda z postu lídra Čtyřkoalice odstoupil a Künhl zaujal jeho pozici (na základně takzvané Jarní dohody). Rezignoval pak na funkci předsedy Unie svobody. Čtyřkoaliční projekt se ovšem v následujících měsících dostával do problémů. V říjnu 2001 se sice Čtyřkoalice dohodla na společných kandidátních listinách pro volby roku 2002, ale lidovci začali kritizovat členství ODA v Čtyřkoalici. Kühnl rezignoval 1. února 2002 na post volebního lídra. Čtyřkoalice pak fakticky zanikla a do voleb šla již jen jako aliance US-DEU a lidovců (Koalice).[8][9]

Ve volbách v roce 1998 byl zvolen do poslanecké sněmovny za Unii svobody (volební obvod Severočeský kraj).[10] Byl členem sněmovního zahraničního výboru a organizačního výboru. V roce 1998 krátce zasedal i v hospodářském výboru. Mandát poslance obhájil ve volbách v roce 2002 V parlamentu setrval do voleb v roce 2006. V tomto funkčním období působil jako člen sněmovního organizačního výboru (2002–2004), zahraničního výboru (2003–2004) a ústavněprávního výboru (2002). Od září 1998 do srpna 2004 zastával post předsedy poslaneckého klubu Unie svobody.[11][12]

V srpnu 2004 nastoupil do vlády jako ministr obrany České republiky.[1] Tento post zastával do roku 2006 ve vládě Stanislava Grosse i vládě Jiřího Paroubka. Na pozici ministra podepsal ještě krátce po volbách roku 2006, tedy v době, kdy již se jednalo o nové vládě, smlouvu na nákup 199 vozidel Pandur v hodnotě 20,8 miliard Kč. Kontrakt byl následně revidován a zmenšen novou vládou Mirka Topolánka, ale i pak byl předmětem kritiky jako nevýhodný.[13]

V lednu 2007 bylo ve sdělovacích prostředcích oznámeno, že se stane předsedou dozorčí rady podniku Aero Vodochody, což se setkalo s kritikou z řad politiků, protože se privatizace Aera jako ministr obrany zúčastnil. Künhl ale nástup do čela této firmy odmítl a oznámil, že přijal nabídku kariéry v diplomacii.[14] V roce 2007 se pak skutečně stal velvyslancem ČR v Chorvatské republice.[15] Funkci zastával do září 2012.[16][17] V prosinci 2012 se spekulovalo, že by se měl stát spolupracovníkem ministryně obrany Karolíny Peake. Ta ovšem tyto informace během svého několikadenního působení v čele tohoto rezortu odmítla.[18]

Je ženatý s Danielou Kühnlovou rozenou Kusínovou, mají syna Thomase a dceru Caroline.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c JUDr. Karel Kühnl [online]. vlada.cz, [cit. 2012-12-27]. Dostupné online. (česky) 
  2. (Prvních) 10 let České televize, Rada České televize [online]. Česká televize, [cit. 2014-03-11]. Dostupné online.  
  3. Vláda Václava Klause II. (04.07.1996 – 02.01.1998) [online]. vlada.cz, [cit. 2012-12-27]. Dostupné online. (česky) 
  4. Vláda Josefa Tošovského (02.01.1998 – 17.07.1998) [online]. vlada.cz, [cit. 2012-12-27]. Dostupné online. (česky) 
  5. kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1549–1550. (česky)  
  6. kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1542–1543. (česky)  
  7. kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1564–1565. (česky)  
  8. kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1441, 1566–1567. (česky)  
  9. ODA jde do voleb sama, potvrdil sněm [online]. idnes.cz, [cit. 2012-12-27]. Dostupné online. (česky) 
  10. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 19. – 20.6.1998 [online]. volby.cz, [cit. 2012-12-27]. Dostupné online. (česky) 
  11. Karel Kühnl [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-12-27]. Dostupné online. (česky) 
  12. Karel Kühnl [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-12-27]. Dostupné online. (česky) 
  13. Kalousek a Paroubek se hádají, kdo může za pandury [online]. ceskatelevize.cz, [cit. 2012-12-27]. Dostupné online. (česky) 
  14. Exministr Kühnl místo do Aera míří do diplomacie – zpráva na serveru iDnes
  15. Stránky MZČR – http://old.mzv.cz/wwwo/mzv/default.asp?ID=21410
  16. Mimořádný a zplnomocněný velvyslanec České republiky Martin KOŠATKA [online]. mzv.cz, [cit. 2012-12-27]. Dostupné online. (česky) 
  17. Nový český velvyslanec v Chorvatsku je Martin Košatka [online]. jednota.hr, [cit. 2012-12-27]. Dostupné online. (česky) 
  18. S Bartákem jsem se nesešla. Odpřisáhnu to na holý pupík, řekla Peake [online]. zpravy.idnes.cz, [cit. 2012-12-27]. Dostupné online. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]