Jaroslav Šedivý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o politikovi. O hudebníkovi pojednává článek Jaroslav Erno Šedivý.
PhDr. Jaroslav Šedivý, CSc.
Sedivy Jaroslav 1341.jpg

místopředseda druhé vlády V. Klause a vlády J. Tošovského
Ve funkci:
8. listopadu 1997 – 22. července 1998

Ve funkci:
8. listopadu 1997 – 22. července 1998
Předseda vlády Václav Klaus
Josef Tošovský
Předchůdce Josef Zieleniec
Nástupce Jan Kavan

velvyslanec ČSFR / ČR ve Francii
Ve funkci:
29. června 1990 – prosinec 1994
Předchůdce Peter Colotka
Nástupce Petr Lom

velvyslanec ČR
v Belgii a Lucembursku
Ve funkci:
prosinec 1995 – 1997
Předchůdce Karel Lukáš
Nástupce Kateřina Lukešová

velvyslanec ČR ve Švýcarsku
Ve funkci:
1999 – 2002
Předchůdce Richard Belcredi
Nástupce Josef Kreuter

Narození 12. listopadu 1929 (86 let)
Praha
Československo Československo
Choť Marie Šedivá
Děti syn Jiří a dcera Hana
Vzdělání Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Commons Kategorie Jaroslav Šedivý

PhDr. Jaroslav Šedivý, CSc. (* 12. listopadu 1929 Praha) je český historik a bývalý politik, ministr zahraničních věcívelvyslanec v několika zemích.

Život[editovat | editovat zdroj]

Od 2. ledna 1948 byl členem KSČ.[1] V roce 1952 vystudoval historii a slavistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, v roce 1961 získal doktorát.

Od roku 1952 vykonával základní vojenskou službu, první rok v poddůstojnické škole u 2. dělostřeleckého pluku v Plzni, druhým rokem byl rozkazem ze dne 15. října 1953 přeložen do Prahy k 70. pěšímu praporu jako překladatel do ruštiny pro sovětského poradce ve Vojenské kontrarozvědce, která byla součástí Státní bezpečnost.[2] Výzvu ke vstupu do služebního poměru ve Vojenské kontrarozvědce odmítnul.[zdroj?] Pracoval ve Slovanském ústavu Akademie vědPraze, od roku 1957 poté jako vědecký pracovník Ústavu mezinárodní politiky a ekonomie. Po invazi do Československa byl v roce 1970 na 6 měsíců vězněn. Po propuštění pracoval např. jako lesní dělník, řidič a čistič oken.

Za socialismu publikoval pod cizími jmény – např. pro knihu Pokořená revoluce propůjčila jméno Yvette Heřtová, pro knihu Metternich kontra Napoleon Jan Halada.

V roce 1989 byl přijat do Prognostického ústavu Akademie věd. Stal se poradcem tehdejšího ministra zahraničí Dienstbiera.[3] V červnu 1990 byl jmenován velvyslancem ČSFR ve Francii. Byl také velvyslancem v BelgiiLucembursku. V letech 19971998 byl ministrem zahraničních věcí ČR. V letech 19992002 byl velvyslancem ve Švýcarsku.

Václav Klaus jej 28. října 2005 vyznamenal Medailí Za zásluhy II. stupně.[4]

Je ženatý s Marií Šedivou, mají syna Jiřího a dceru Hanu.

Publikace (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Pokořená revoluce. Praha : Mladá fronta, 1977. 193 s. 2. vyd. Děkabristé : anatomie nezdařeného převratu. Praha : Volvox Globator, 2000. 188 s. ISBN 80-7207-336-2. (U prvního vydání knihy byla uvedena jako autorka Yvette Heřtová, ale ve skutečnosti byl autorem Jaroslav Šedivý.)
  • Metternich kontra Napoleon. Praha : Panorama, 1985. 241 s. 4. vyd. Praha : Volvox Globator, 2005. 205 s. ISBN 80-7207-564-0. (U prvních dvou vydání knihy uveden jako autor Jan Halada, ale ve skutečnosti byl autorem Jaroslav Šedivý.)
  • Černínský palác v roce nula : (ze zákulisí polistopadové zahraniční politiky). Praha : Ivo Železný, 1997. 164 s. ISBN 80-237-3492-X.
  • Velvyslancem u Eiffelovy věže 1990-1994 : (Praha - Paříž v zahraniční politice). Praha : Mladá fronta, 2008. 268 s. ISBN 978-80-204-1716-9.
  • Tajemství a hříchy rytířů templářského řádu. Praha : Volvox Globator, 1999. 183 s. ISBN 80-7207-217-X. 2. vyd. Praha : Volvox Globator, 2008. 183 s. ISBN 978-80-7207-672-7.
  • Diplomacie je uměním kompromisu : cesta do NATO, do EU a další příběhy : 1995-2002. Praha : Mladá fronta, 2009. 277 s. ISBN 978-80-204-2015-2.
  • Jaroslav Šedivý : mé putování zmateným stoletím. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 378 s. ISBN 978-80-7422-188-0.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Exministr přiznal, že byl u StB – článek na serveru Lidovky.cz, 2. 7. 2007
  2. Bývalý ministr Šedivý přiznal, že pracoval pro StB
  3. http://www.lidovky.cz/soveti-tu-meli-jaderne-strely-byl-to-pro-nas-sok-rika-sedivy-pq7-/ln_domov.asp?c=A110705_124632_ln_domov_hs
  4. Seznam vyznamenaných

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]