V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Cyril Svoboda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
JUDr. Cyril Svoboda

místopředseda vlády V. Špidly
Ve funkci:
15. července 2002 – 4. srpna 2004

12. ministr pro místní rozvoj ČR
Ve funkci:
23. ledna 2009 – 8. května 2009
Předseda vlády Mirek Topolánek
Předchůdce Jiří Čunek
Nástupce Rostislav Vondruška

8. ministr bez portfeje ČR a předseda Legislativní rady vlády
Ve funkci:
9. ledna 2007 – 23. ledna 2009
Předseda vlády Mirek Topolánek
Předchůdce Jiří Pospíšil
Nástupce Pavel Svoboda

4. ministr zahraničí ČR
Ve funkci:
15. července 2002 – 4. září 2006
Předseda vlády Vladimír Špidla
Stanislav Gross
Jiří Paroubek
Předchůdce Jan Kavan
Nástupce Alexandr Vondra

3. ministr vnitra ČR
Ve funkci:
2. ledna 1998 – 22. července 1998
Předseda vlády Josef Tošovský
Předchůdce Jindřich Vodička
Nástupce Václav Grulich

3. a 6. předseda KDU-ČSL
Ve funkci:
26. května 2001 – 8. listopadu 2003
Předchůdce Jan Kasal
Nástupce Miroslav Kalousek
Ve funkci:
30. května 2009 – 29. května 2010
Předchůdce Jiří Čunek
Nástupce Pavel Bělobrádek

1. místopředseda KDU-ČSL
Ve funkci:
29. května 1999 – 26. května 2001
Předchůdce Jan Kasal
Nástupce Milan Šimonovský

místopředseda KDU-ČSL
Ve funkci:
8. listopadu 2003 – 28. srpna 2006

15. předseda
Poslaneckého klubu KDU-ČSL
Ve funkci:
9. června 2009 – 3. června 2010
Předchůdce Pavel Severa
Nástupce Pavel Bělobrádek

poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
20. června 1998 – 3. června 2010
Stranická příslušnost
Členství KDU-ČSL (od 1995)

Narození 24. listopadu 1956 (61 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Univerzita Karlova v Praze
Profese politik, notář
Náboženství římskokatolické
Ocenění důstojník Řádu čestné legie
Velký záslužný kříž s hvězdou a šerpou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo
Commons Kategorie Cyril Svoboda
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příbuzenstvo
manželka Věnceslava Svobodová
syn Václav Svoboda
syn Norbert Svoboda
syn Radim Svoboda
syn Vojtěch Svoboda
bratr Josef Svoboda
dědeček Gustav Heidler
strýc Alexander Heidler
prastrýc Jan Heidler
prastrýc Ferdinand Heidler

Cyril Svoboda (* 24. listopadu 1956 Praha) je český politik, v obdobích 20012003 a 20092010 předseda KDU-ČSL. V roce 2009 zastával post ministra pro místní rozvoj ČR, předtím v letech 20072009 ministr bez portfeje a předseda Legislativní rady vlády. V roce 1998 ministrem vnitra a v letech 20022006 ministrem zahraničí. Od roku 1998 do roku 2010 byl poslancem Parlamentu České republiky za KDU-ČSL.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Před rokem 1998[editovat | editovat zdroj]

Po absolvování gymnázia v Praze-Libni a Právnické fakulty Univerzity Karlovy (19761980) pracoval do roku 1983 jako podnikový právník u společnosti Transgas, následně jako notář v Praze 10. Svou politickou dráhu zahájil v roce 1990 jako poradce místopředsedy vlády pro lidská práva, restituce a vztahy mezi státem a církvemi. Podílel se na přípravě zákona č. 298/1990 Sb., v jehož důsledku byla řádu svaté Voršily mylně vydána hospodářská budova Národního divadla; což později vyvolalo velkou aféru.

Část roku 1991 působil jako asistent na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, v té době si také rozšiřoval vzdělání na Pan American Institute for International Studies (Notre Dame University). V témže roce se stal poradcem předsedy federální vlády ČSFR, od roku 1992 ředitelem legislativní sekce v Úřadu vlády ČR a sekretářem (místopředsedou) Legislativní rady české vlády. V období 19921996 zastával funkci prvního náměstka ministra spravedlnosti. Mezitím se v roce 1994 stal členem Benátské komise a v roce 1995 vstoupil do KDU-ČSL.[1] Od července 1996 působil jako náměstek ministra zahraničních věcí pro otázky spojené se vstupem ČR do EU a stal se členem vědeckých rad Právnické fakulty UK a Fakulty mezinárodních vztahů VŠE Praha. Od ledna 1997 rovněž dočasně řídil Legislativní radu české vlády a v témže roce se stal místopředsedou Benátské komise.

Ministr vlád J. Tošovského, V. Špidly, S. Grosse a J. Paroubka[editovat | editovat zdroj]

Do vrcholové politiky pronikl v roce 1998. Od 2. ledna 1998 do 23. července 1998 byl ve vládě Josefa Tošovského ministrem vnitra a současně šéfem delegace vedoucí vyjednávání s představiteli EU o podmínkách přijetí ČR do Evropské unie.[2]

Ve volbách v roce 1998 byl zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za KDU-ČSL (volební obvod Praha).[3] Poslancem byl od 20. června 1998 a od 23. července 1998 až do konce funkčního období 20. června 2002 byl předsedou sněmovního petičního výboru.[4]

V květnu 1999 prohrál souboj s Janem Kasalem o post předsedy KDU-ČSL uvolněný po Josefu Luxovi a stal se pouze prvním místopředsedou. Zatímco Kasal v kandidátském projevu zdůrazňoval potřebu proreformní vlády, Svoboda akcentoval proevropskou orientaci KDU-ČSL.[5]

Od ledna 2001 byl předsedou Výboru pro jednací řád a imunity Parlamentního shromáždění Rady Evropy. 28. ledna 2001 byl zvolen lídrem Čtyřkoalice (spojenectví KDU-ČSL, Unie svobody, DEU a ODA), o tři dny později se kvůli tomu vzdal funkce prvního místopředsedy KDU-ČSL. Po sporech ve Čtyřkoalici, kdy nebyl schopen prosadit svou představu o personálním složení stínové vlády Čtyřkoalice, však 31. března 2001 odstoupil i z funkce jejího lídra.[6] Jeho kolega ze Čtyřkoalice a významný politik Unie svobody Vladimír Mlynář vnímal volbu Cyrila Svobody v lednu 2001 jako relativní úspěch a oceňoval, že tradicionalističtí lidovci souhlasili s pražským právníkem v čele stínové vlády. Naopak rezignaci Svobody na post v březnu 2001 vnímal jako Svobodovu chybu a kritizoval jeho malou schopnost taktické pružnosti. Hlavní příčinou jeho rezignace měla být neshoda na tom, zda by měl být členem stínové vlády i jeho spolustraník Miroslav Kalousek, kterého Svoboda opakovaně v různých variantách složení stínového kabinetu opomíjel.[7][8]

Čtyřkoalice se později rozpadla, respektive do voleb v roce 2002 šla jako aliance dvou subjektů KDU-ČSL a US-DEU pod názvem Koalice. Na volebním sjezdu KDU-ČSL 26. května 2001 Svoboda hájil politiku větší vstřícnosti vůči ČSSD a byl zvolen předsedou KDU-ČSL. Výsledek sjezdu byl vítězstvím Svobodova křídla, naopak porážkou skupiny okolo Jana Kasala. Trvaly i osobní a politické spory s Miroslavem Kalouskem. Kalousek totiž reagoval ostře na Svobodovo zdůvodňování jeho nesouhlasu s účastí v stínové vládě (mělo jít o pochybné aktivity v době Kalouskova působení coby náměstka ministra obrany v 90. letech). Vyzval Svobodu, aby svá tvrzení doložil a získal v tomto požadavku podporu vedení strany. Svoboda pak byl nucen se Kalouskovi omluvit.[8]

Cyril Svoboda (2007)

V červnu 2002 se stal členem správní rady nadačního fondu Most naděje, který založila společnost Synergo Group (později Appian Group, dnes Czech Coal).[9] Předsedou správní rady byl podnikatel Antonín Koláček.[9] Média Svobodu kritizovala kvůli střetu zájmů,[10][11][12] ten se však postu nikdy nevzdal.[9]

Ve volbách v roce 2002 byl opětovně zvolen do poslanecké sněmovny za KDU-ČSL, respektive za alianci Koalice, (volební obvod Královéhradecký kraj).[13] Lidovci a US-DEU sice ve volbách získali podstatně méně mandátů, než ještě v roce 2001 naznačovaly průzkumy preferencí, ale na základě voleb došlo k vytvoření koaliční vlády Vladimíra Špidly (ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU), čímž se lidovci po čtyřech letech opoziční smlouvy vrátili do vlády. 15. července 2002 byl Svoboda jmenován místopředsedou vlády a ministrem zahraničních věcí.[14] Ve funkci ministra mj. zodpovídal za tzv. „informační kampaň“ před referendem o vstupu ČR do Evropské unie, která měla logo „Ano“ a byla opozicí a euroskeptiky kritizována jako jednostranná propaganda.

8. listopadu 2003 prohrál hlasování na sjezdu KDU-ČSL v Ostravě a ve funkci předsedy KDU-ČSL jej vystřídal jeho rival Miroslav Kalousek zastávající pravicovější názory. 1. místopředsedou se stal Jan Kasal, Cyril Svoboda byl zvolen pouhým řadovým místopředsedou.[15] Jeho vliv ve vládě i straně následně poklesl. Post místopředsedy vlády zastával jen do konce trvání Špidlova kabinetu, tedy do 4. srpna 2004, zatímco v následujících vládách Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka do 16. srpna 2006 si udržel již jen portfolio ministra zahraničních věcí.[16][17]

15. dubna 2004 utrpěl vážná zranění páteře při autonehodě na sjezdu z dálnice do Vyškova. Nehodu způsobil řidič jeho služebního vozu, který jel rychlostí přes 120 km/h na nebezpečném úseku, kde je povolena maximální rychlost 60 km/h. Cyril Svoboda byl hospitalizován, ale rychle se uzdravil, dokonce již týden po nehodě hlasoval na vozíku pod dohledem lékařů v Poslanecké sněmovně, neboť jeho přítomnost byla pro vládu nutná k přehlasování veta prezidenta blokujícího zákon o DPH.[18] Roku 2005 během vládní krize související s pochybnostmi okolo nabytí majetku premiéra Stanislava Grosse sice nesouhlasil se stupňováním tlaku na ČSSD, ale na základě usnesení celostátní konference KDU-ČSL z 30. března podal spolu s ostatními ministry této strany demisi.[19] Prezident však demise ministrů nepřijímal až do 25. dubna, kdy padla celá vláda a byla jmenována vláda Jiřího Paroubka, v níž Cyril Svoboda zůstal na postu ministra zahraničních věcí.

Ministr vlády M. Topolánka[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách v roce 2006 se znovu stal členem poslanecké sněmovny za KDU-ČSL, (volební obvod Praha).[20] Ve volbách zvítězila ODS, ale poměr sil mezi levicí (ČSSD a KSČM) a středopravým blokem (ODS, KDU-ČSL a Strana zelených) byl vyrovnaný. Následovaly měsíce vyjednávání o nové vládě. Cyril Svoboda byl v té době stále místopředsedou strany, ale hlavní jednání vedl Miroslav Kalousek. Ten ovšem odstoupil z postu předsedy KDU-ČSL poté, co v srpnu 2006 ohlásil možnost vzniku vlády KDU-ČSL a ČSSD, kterou by tolerovala KSČM, ale ve straně se proti této variantě zvedl silný odpor členské základny. 28. srpna 2006 rezignoval na místopředsednický post i Cyril Svoboda. Zdůvodnil to následovně: „Lidé v naší straně pečlivě rozlišují, co se může a co se smí, a že něco se nesmí. Nesmí se jít do vlády s tichou nebo jakoukoliv podporou KSČM“.[21] Později (rozhovor v MfD 5. října 2006) ovšem kritizoval zářijové usnesení KDU-ČSL, které lidovcům zakazuje tolerovat menšinovou vládu, neboť odmítnutí vlády tolerované KSČM bylo prý učiněno ve vypjaté atmosféře. Následně ale podepsal závazek o netoleranci vlády závislé na komunistech.[22]

Když byla na počátku roku 2007 konečně zformována většinová vláda (druhá vláda Mirka Topolánka), stal se v ní Svoboda 9. ledna 2007 ministrem bez portfeje a předsedou Legislativní rady vlády. Na tomto postu setrval do 23. ledna 2009.[23] 24. ledna 2008 sdělil, že za příslib podpory ODS zákonu o majetkovém vyrovnání církví bude volit v nadcházející prezidentské volbě Václava Klause.[24] 15. ledna 2009 byl nominován za KDU-ČSL na post ministra pro místní rozvoj v rámci rekonstrukce vlády Mirka Topolánka. Ministrem pro místní rozvoj se skutečně stal 23. ledna a zároveň odešel z postu předsedy Legislativní rady vlády ČR.[23] V nové vládní funkci ale setrval jen několik měsíců, protože ještě během jara 2009 byla vládě vyslovena nedůvěra a nahradila ji úřednická vláda Jana Fischera.

Prohra ve volbách v roce 2010 a odchod z politiky[editovat | editovat zdroj]

Cyril Svoboda při mítinku KDU-ČSL před volbami do PSP ČR v roce 2010.

V březnu 2009 oznámil, že bude kandidovat na post předsedy KDU-ČSL.[25] V květnu 2009 tento post pak těsně získal (157 hlasů ze 300 ve druhém kole). Do voleb v roce 2010 pak vedl stranu oslabenou odchodem četných jejích politiků, včetně Miroslava Kalouska, do nové pravicové formace TOP 09. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2010 dopadly pro KDU-ČSL jasnou porážkou, strana nezískala ani jeden mandát a poprvé v dějinách samostatné České republiky ztratila zastoupení v dolní komoře parlamentu, čímž se stal Cyril Svoboda historicky nejméně úspěšným předsedou své strany. Ještě 29. května 2010 (tedy před vyhlášením oficiálních výsledků voleb) na tiskové konferenci oznámil, že rezignuje na post předsedy strany.[26]

Ve vedení KDU-ČSL se již pak výrazněji neangažoval. V srpnu 2010 mu nové vedení strany (respektive úřadující předsedkyně Michaela Šojdrová) adresovalo výzvu, aby pozastavil své členství v KDU-ČSL kvůli kontroverzím okolo jeho soudního sporu s Charitou (viz níže). Svoboda kritizoval, že neměl možnost se před spolustraníky i veřejností řádně obhájit.[27] Byl zaměstnancem ministerstva zahraničních věcí a vedl coby jednatel soukromou školu Diplomatická akademie. Na ministerstvu mu ale fakticky nebyla přidělena žádná agenda a po uplynutí roční ochranné lhůty byl v roce 2011 propuštěn, oficiálně s odkazem na neslučitelnost působení na ministerstvu s angažmá v soukromé škole, což Svoboda označil za účelové zdůvodnění.[28]

Dědický spor s charitou[editovat | editovat zdroj]

Svoboda se dlouhodobě profiluje jako křesťanský politik a v roce 2007 například nabádal katolíky, aby více finančně podporovali církev.[29] I proto v roce 2008 pobouřila řadu členů KDU-ČSL zpráva, že vede soudní spor o dědictví s charitativní organizací pražského arcibiskupství, Domovem svaté Rodiny,[30] který založila v roce 1991 sestra Akvinela,[31] když vybaven závětí z roku 1992 odkazující mu činžovní dům zpochybnil novější závěť (z listopadu 2004) z důvodu údajné nesvéprávnosti pořizovatelky závěti,[32] která komplexně odkazuje drtivou většinu majetku charitativním organizacím. Svoboda před soudem obvinil manžele Aloise a Boženu Kopeckých z toho, že údajně výhrůžkami donutili Marii Kaprálkovou ke změně poslední vůle, jež zněla původně ve Svobodův prospěch. Novější závěť odkazuje činžovní dům v hodnotě asi 50 milionů korun[33] i další majetek Domovu Svaté Rodiny a Nadaci Jedličkova ústavu.[34] Dle nové závěti má Svobodovi připadnout milion korun jako odměna za právnické služby v restitučním sporu.

Když Svoboda neuspěl v první instanci, veřejně slíbil, že se neodvolá,[35] nicméně poté dal v tichosti svolení s odvoláním zástupci státu, který byl ve sporu vedlejším účastníkem.[36] Soud nakonec pravomocně rozhodl ve Svobodův neprospěch.

V lednu 2011 Svoboda jako jediný z dědiců nesouhlasil s vypořádáním pozůstalosti závěti z roku 2004 a požadoval podílové vypořádání. V srpnu 2011 pak Obvodní soud pro Prahu 6 změnil pro průtahy notáře v dědickém řízení, Svoboda tuto změnu napadl i u Ústavního soudu. V prosinci 2011 tak dědictví stále nebylo vypořádáno.[37]

Akademická činnost a založení Diplomatické akademie[editovat | editovat zdroj]

Po svém odchodu z vrcholové politiky se Svoboda věnuje výuce na víceru vysokých škol. V roce 2011 založil Diplomatickou Akademii v Praze, již od té doby řídí.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Fotografie Josefa Svobody z roku 2014

Manželka Cyrila Svobody Věnceslava Svobodová pracuje jako lékařka na neurochirurgii v Praze-Krči a mají spolu čtyři syny: Václava, Norberta a dvojčata Radima a Vojtěcha. Má bratra Josefa Svobodu, který je mu k nerozeznání podobný, neboť je jeho jednovaječným dvojčetem; působí jako kancléř ČVUT.[38]

Je vnukem národohospodáře Gustava Heidlera, synovcem teologa Alexandra Heidlera, prasynovcem historika Jana Heidlera a národohospodáře a politika Ferdinanda Heidlera.[39]

Je také příbuzným Antonína Randy a Tomáše Halíka.[40]

Publikační činnost[editovat | editovat zdroj]

  • Zákon o mimosoudních rehabilitacích v otázkách a odpovědích
  • Komentář k Ústavě České republiky, spoluautor
  • odborné články v oblasti legislativy
  • členem redakční rady časopisů Právní poradce a Správní právo

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://zpravy.idnes.cz/on-line-lidovci-se-zbavili-cunka-do-cela-strany-se-vraci-cyril-svoboda-12g-/domaci.asp?c=A090530_144349_domaci_jan
  2. Vláda Josefa Tošovského (02.01.1998 - 17.07.1998) [online]. vlada.cz, [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. (česky) 
  3. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 19. - 20.6.1998 [online]. volby.cz, [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. (česky) 
  4. Cyril Svoboda [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. (česky) 
  5. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1440-1441. (česky)  
  6. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1441. (česky)  
  7. 120 a 1 týden mýma očima [online]. mlynar.cz, [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. (česky) 
  8. a b kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1449. (česky)  
  9. a b c Obchodní rejstřík na justice.cz, IČ 26699583 (nadace) resp. 25764284 (Czech Coal)
  10. Sabina Slonková, Svobodovi hrozí střet zájmů, iDNES, 10. června 2002
  11. Simona Holecová, Ministři se postů v nadacích zříkají pomalu: Šéf diplomacie Svoboda bude rozhodovat o zájmech firmy, která zřídila fond, v němž sám sedí, Hospodářské noviny, 2. prosince 2002, strana 3
  12. Tomáš Němeček, Naši oligarchové, Respekt, 19. dubna 2004, strana 13
  13. Cyril Svoboda [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. (česky) 
  14. Vláda Vladimíra Špidly (15.07.2002 - 04.08.2004) [online]. vlada.cz, [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. (česky) 
  15. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1443. (česky)  
  16. Vláda Stanislava Grosse (04.08.2004 - 25.04.2005) [online]. vlada.cz, [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. (česky) 
  17. Vláda Jiřího Paroubka (25.04.2005 - 04.09.2006) [online]. vlada.cz, [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. (česky) 
  18. Sněmovna schválila zákon o DPH, hlasoval i zraněný Cyril Svoboda [online]. epravo.cz, [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. (česky) 
  19. Gross předal Klausovi demise lidoveckých ministrů [online]. bbc.co.uk, [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. (česky) 
  20. Cyril Svoboda [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. (česky) 
  21. Po Kalouskovi rezignovali Svoboda, Šimonovský a Línek
  22. Svoboda dává naději Paroubkovi s KSČM [online]. idnes.cz, [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. (česky) 
  23. a b Vláda Mirka Topolánka II. (09.01.2007 - 08.05.2009)) [online]. vlada.cz, [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. (česky) 
  24. Lidovec Svoboda přiznal „kupčení“ o Hrad [online]. idnes.cz, [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. (česky) 
  25. http://www.novinky.cz/domaci/163754-cyril-svoboda-bude-kandidovat-na-sefa-kdu-csl.html
  26. Lidovci končí ve Sněmovně, jejich šéf Cyril Svoboda rezignoval na funkci. iDNES.cz [online]. 2010-05-29 17:17 CET [cit. 2010-05-29]. Dostupné online.  
  27. Spor mezi lidovci. K výzvě odejít ze strany jsem se nemohl ani vyjádřit, tvrdí Svoboda [online]. ihned.cz, [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. (česky) 
  28. Cyril Svoboda dostal výpověď. U Schwarzenberga bral 30 tisíc měsíčně za nic [online]. ihned.cz, [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. (česky) 
  29. http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=484382
  30. (www stránky)
  31. Vysvětli spor s charitou, žádají lidovci Svobodu, in Týden.cz 29. května 2008, dostupné: http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/vysvetli-spor-s-charitou-zadaji-lidovci-svobodu_62381.html (navštíveno 30. května 2008)
  32. http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/svoboda-torpeduje-dar-charitam-16-let-starou-zaveti_62146.html
  33. Svobodu čeká trestní oznámení. Spor o dům se přiostřuje
  34. Trestní oznámení na ministra. Na policii musí Svoboda
  35. http://zpravy.idnes.cz/lidovec-svoboda-uz-nechce-pokracovat-ve-sporu-s-charitou-o-cinzovni-dum-1nw-/domaci.asp?c=A100112_131513_domaci_kop
  36. http://www.novinky.cz/domaci/197337-spor-cyrila-svobody-o-dum-pokracuje-sam-to-v-tichosti-umoznil.html
  37. Deník.cz: Svoboda se kvůli dědictví obrací na Ústavní soud
  38. https://usermap.cvut.cz/profile/svobojo8/
  39. Tomeš, Josef a kol: Český Biografický slovník XX. století, I, s. 437-438 a III, s. 224
  40. http://www.revueprostor.cz/index2.php?menu=archiv&aid=908&vid=67

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce Cyril Svoboda Nástupce
Jindřich Vodička (ODS) Ministr vnitra České republiky
1998
Václav Grulich (ČSSD)
vznik funkce Lídr Čtyřkoalice
2001
Karel Kühnl (US-DEU)
Jan Kasal Předseda KDU-ČSL
2001-2003
Miroslav Kalousek
Jan Kavan (ČSSD) Ministr zahraničních věcí České republiky
2002-2006
Alexandr Vondra (ODS)
Jiří Pospíšil (ODS) Předseda Legislativní rady vlády
2007-2009
Pavel Svoboda (KDU-ČSL)
Jiří Čunek (KDU-ČSL) Ministr místního rozvoje České republiky
2009
Rostislav Vondruška (nez.)
Jiří Čunek Předseda KDU-ČSL
20092010
Michaela Šojdrová