Robert Pelikán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
JUDr. Robert Pelikán, Ph.D.
Robert Pelikán (2016)
Robert Pelikán (2016)
18. ministr spravedlnosti ČR
Ve funkci:
12. března 2015 – 27. června 2018
Předseda vládyBohuslav Sobotka
Andrej Babiš
PředchůdceHelena Válková
NástupceTaťána Malá
Předseda Legislativní rady vlády
Ve funkci:
13. prosince 2017 – 27. června 2018
Předseda vládyAndrej Babiš
PředchůdceJan Chvojka
NástupceTaťána Malá
1. náměstek ministryně spravedlnosti ČR
Ve funkci:
4. června 2014 – 12. března 2015
PředchůdceHana Marvanová
Nástupcefunkce zanikla
Poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
21. října 2017 – 19. června 2018
Stranická příslušnost
ČlenstvíANO 2011 (2015-2018)
Nestraník
v české vláděza ANO 2011 (2015)
Narození18. října 1979 (44 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Choťrozvedený
RodičeDragutin Pelikán
Irena Pelikánová
Dětijeden syn
PříbuzníPetr Pelikán (sourozenec)
Alma materUniverzita Karlova v Praze
CommonsRobert Pelikán
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Robert Pelikán (* 18. října 1979 Praha) je český advokát, od března 2015 do června 2018 ministr spravedlnosti ČR v Sobotkově a poté i první Babišově vládě, od prosince 2017 do června 2018 předseda Legislativní rady vlády, od října 2017 do června 2018 poslanec Poslanecké sněmovny PČR, v letech 2014 až 2015 první náměstek ministryně spravedlnosti, člen hnutí ANO 2011.

Rodina a život[editovat | editovat zdroj]

Pochází z právnické rodiny, jeho matkou je známá profesorka a soudkyně Irena Pelikánová, otec Dragutin Pelikán se zabýval právními dějinami. Jeho bratr Tomáš je advokátem,[1] nevlastní bratr Petr Pelikán je arabistou a honorárním konzulem Súdánské republiky.[2] Robert Pelikán je rozvedený a má jednoho syna.[3]

Původně chtěl studovat filosofii, nakonec ale v letech 1998 až 2003 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (získal titul Mgr.) a působil zde jako externí spolupracovník katedry občanského práva, po roce 2018 jako odborný asistent na katedře obchodního práva. Roku 2010 zde získal titul doktora práv a o rok později Ph.D.[4] Odborně se věnuje především soutěžnímu, obchodnímu a civilnímu právu.

Pracovně začínal jako advokátní koncipient v kanceláři Císař, Češka, Smutný a spol. (2002 až 2007, kdy složil advokátní zkoušku), poté byl advokátem v mezinárodní advokátní kanceláři Linklaters (2007 až 2009) a nakonec v roce 2009 spoluzaložil advokátní kancelář Vrána & Pelikán.[5] Jako advokát zastupoval řadu klientů, například rodinu, jejímuž synovi v roce 2009 amputoval eskalátor v pražském metru tři prsty.[6] Hájil také město Karlovy Vary ve sporu se skupinou firem o vlastnictví sportovně-kulturního centra KV Arena. Po vstupu do veřejné správy v roce 2014 výkon advokacie dočasně pozastavil.[7][nedostupný zdroj]

V říjnu 2018 bylo oznámeno, že Pelikán posiluje coby spolupracující advokát pražský tým mezinárodní advokátní kanceláře Wolf Theiss, kde působí také jako člen nově vzniklé skupiny Korporátní šetření.[8]

Politické působení[editovat | editovat zdroj]

V srpnu 2012 jej ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba nominoval na člena rady Českého telekomunikačního úřadu, později ale jeho nominaci stáhl. Podle spekulací za tím stál Pelikánův blog, v němž kritizoval politiku vlády Petra Nečase. Na podzim 2013 se stal členem Rady ekonomických poradců hnutí ANO 2011. V únoru 2014 si jej na Ministerstvo financí přivedl Andrej Babiš a udělal z něj ředitele právní sekce. Post zastával do června 2014, kdy byl po odchodu Hany Marvanové jmenován prvním náměstkem ministryně spravedlnosti pro sekci justiční a legislativní.[9] Prosazoval např. zásadní novelu nového občanského zákoníku a chtěl také změnit zákon o státním zastupitelství.[10]

V únoru 2015 podala ministryně spravedlnosti Helena Válková demisi s účinností k 1. březnu 2015. Andrej Babiš následně oznámil, že kandidátem hnutí ANO 2011 na post nového ministra spravedlnosti bude právě Robert Pelikán.[11] Prezident Miloš Zeman jej jmenoval do funkce dne 12. března 2015.[12] Pozornost médií upoutal tím, že jako ministr jezdil do práce místo autem na kole.[13] Členem hnutí ANO se stal 6. listopadu 2015.[14]

Předseda TOP 09 Miroslav Kalousek v únoru 2016 Pelikána obvinil, že je agentem Ruska. Kalousek prohlásil: „Ministr spravedlnosti je podle mého názoru opravdu aktivní spolupracovník ruských zpravodajských služeb, ale nemůžu to nijak doložit, nebývají na to písemné důkazy. Ale když se někdo tak chová, tak to tak asi bude.” Pelikán označil Kalouskovo obvinění za „opilecké hulákání”.[15]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 kandidoval za hnutí ANO na 2. místě jeho kandidátky v Praze. Získal 14 699 preferenčních hlasů a byl zvolen poslancem.[16] Na přelomu listopadu a prosince 2017 se stal kandidátem na post ministra spravedlnosti ČR ve vznikající první vládě Andreje Babiše.[17] Dne 13. prosince 2017 jej prezident Miloš Zeman do této funkce jmenoval.[18] Ve stejný den byl zvolen též předsedou Legislativní rady vlády.[19]

Dne 7. dubna 2018 oznámil v rozhovoru pro server Aktuálně.cz, že odchází z politiky (skončí jako ministr a poslanec, řadovým členem hnutí zůstane). Svůj odchod vysvětlil Robert Pelikán především názorovými neshodami s většinou hnutí ANO.[20] Dne 19. června 2018 se pak vzdal mandátu poslance, předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček jeho rezignaci přijal[21] a jako náhradnice za něj nastoupila ředitelka neziskovky Plus 50 Monika Červíčková. Pelikán se nechal slyšet, že se vrátí k advokacii a k výuce na Právnické fakultě UK.[22] Dne 27. června pak vzhledem ke jmenování nové vlády Andreje Babiše skončil i ve funkci ministra spravedlnosti.[23]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ KLESLA, Jan. Novým členem rady ČTÚ má být antimonopolní právník. Má otřást pozicí tří mobilních operátorů. Byznys. Hospodářské noviny [online]. Economia, a.s., 2012-08-28 [cit. 2015-12-04]. Dostupné online. ISSN 1213-7693. 
  2. ↑ ŠEVELA, Vladimír. Nestíhejte Konvičku, říká ministrův bratr – muslim. Domov. Echo24.cz [online]. Echo Media, a.s., 2015-12-02 [cit. 2018-06-23]. Dostupné online. 
  3. ↑ Ministryně spravedlnosti Válková podala demisi k 1. březnu. Fotografie Martin Divíšek; Z domova. deník.cz [online]. Vltava Labe Media a.s., 10. 2. 2015 [cit. 23.6.2018]. Dostupné online. 
  4. ↑ MALECKÝ, Robert; ČTK. Pelikán: Legislativců je málo, chci na ministerstvo přivést mladé. Česká justice [online]. Media Network s.r.o., 3. 6. 2014 [cit. 23.6.2018]. Dostupné online. 
  5. ↑ BROŽOVÁ, Karolina. Umanutý hlídač ministryně. Publicistika. Právo. Borgis, a.s., 15. leden 2015, roč. 25, čís. 12, s. 7. ISSN 1211-2119. 
  6. ↑ ŘÍHOVÁ, Barbora; TŘEČEK, Čeněk; BERNÝ, Aleš. Čtyřletému chlapci skřípl eskalátor nohu, rodina podá trestní oznámení. Zprávy. iDNES.cz [online]. MAFRA, a. s., 5. 1. 2010 14:56, rev. 5. 1. 2010 20:30 [cit. 23.6.2018]. Dostupné online. 
  7. ↑ O nás [online]. Praha: Vrána & partners [cit. 2018-06-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-17. 
  8. ↑ ČTK. Pelikán do Wolf Theiss. S. 7. Zpravodajství. Právo [online]. Borgis, a.s., 9. říjen 2018 [cit. 2018-10-10]. Roč. 28, čís. 234, s. 7. ISSN 1211-2119. 
  9. ↑ TRACHTOVÁ, Zdeňka; ČTK. Jsme domluveni, Válková skončí, řekl Babiš. Za nástupce chce Pelikána. Zprávy. iDNES.cz [online]. MAFRA, a. s., 10. 2. 2015 8:18, rev. 10. 2. 2015 9:10 [cit. 23.6.2018]. Dostupné online. 
  10. ↑ SHABU, Martin. Ministerstvo maže ze zákona Zemanovy návrhy. Žalobce chtějí hlídat politici. Fotografie Michal Šula; Zprávy. Lidovky.cz [online]. MAFRA, a.s., 2014-08-13 [cit. 2015-02-10]. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  11. ↑ ČTK. Ministryně spravedlnosti Válková podepsala demisi, už má nástupce. Zprávy. Lidovky.cz [online]. MAFRA, a.s., 10. 2. 2015 13:14, rev. 13. 2 10:28 [cit. 23.6.2018]. Dostupné online. 
  12. ↑ LANG, Václav. Novým ministrem spravedlnosti jmenoval Zeman Roberta Pelikána. Fotografie Petr Hloušek; Domácí. Novinky.cz [online]. Borgis, a.s., 12. 3. 2015 [cit. 23.6.2018]. Dostupné online. 
  13. ↑ KOPECKÝ, Josef. Místo v limuzíně přijel Pelikán na vládu na kole. Chce tak jezdit častěji. Zprávy. iDNES.cz [online]. MAFRA, a. s., 16. 3. 2015 [cit. 23.6.2018]. Dostupné online. 
  14. ↑ ČTK. Ministr spravedlnosti Pelikán už není nestraník, vstoupil do hnutí ANO. Fotografie Petr Topič; Zprávy. Lidovky.cz [online]. MAFRA, a.s., 7. 11. 2015 [cit. 23.6.2018]. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  15. ↑ Kalousek označil ministra spravedlnosti Pelikána za ruského agenta. Novinky.cz [online]. 12. února 2016. Dostupné online. 
  16. ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 20.10. – 21.10.2017 [online]. Český statistický úřad, 2017 [cit. 2018-06-23]. Dostupné online. 
  17. ↑ PAVLISOVÁ, Michaela. PŘEHLEDNĚ: Účastník SuperStar i výrobce müsli. Kdo bude v nové vládě?. Zprávy. iDNES.cz [online]. MAFRA, a. s., 1. 12. 2017 [cit. 23.6.2018]. Část 12/14. Dostupné online. 
  18. ↑ ČTK. Zeman jmenoval Babišovu vládu. Přeje si, aby získala důvěru do února. Zprávy. iDNES.cz [online]. MAFRA, a. s., 13. 12. 2017 7:31, rev. 13. 12. 2017 16:37 [cit. 23.6.2018]. Dostupné online. 
  19. ↑ kul. Premiér Babiš převzal agendu vědy a výzkumu, legislativu dostal na starost Pelikán. Fotografie Kateřina Šulová; Domácí. ČT24 [online]. Česká televize, 13. 12. 2017 [cit. 23.6.2018]. Dostupné online. 
  20. ↑ PRCHAL, Lukáš. Pelikán: V politice končím. S většinou ANO se názorově rozcházím, už to pro mě není přijatelné. Fotografie Lukáš Bíba. Aktuálně.cz [online]. Economia, a.s., 7. 4. 2018 [cit. 23.6.2018]. Dostupné online. 
  21. ↑ KOTTOVÁ, Anna; HARZER, Filip; ČTK. Pelikán jako poslanec končí. Předseda sněmovny Vondráček přijal jeho rezignaci. Zprávy z domova. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 19. 6. 2018 17:26, rev. 19. 6. 2018 19:01 [cit. 23.6.2018]. Dostupné online. 
  22. ↑ rsk. Pelikán složil poslanecký mandát. Zpravodajství. Právo. Borgis, 20. červen 2018, roč. 28, čís. 124, s. 2. ISSN 1211-2119. 
  23. ↑ KOTTOVÁ, Anna; JADRNÝ, Petr; ČTK. ONLINE: Česko má novou vládu. Prezident Zeman jmenoval Babišův druhý kabinet, bez Pocheho. Zprávy z domova. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 27. červen 2018 [cit. 2018-10-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Vláda Bohuslava Sobotky
Předseda vlády
Bohuslav Sobotka (jmenován 17. ledna 2014, ČSSD)
Členové v den jmenování vlády
29. ledna 2014
Andrej Babiš (1. místopředseda vlády, finance, ANO – odvolán 24. května 2017) • Pavel Bělobrádek (místopředseda vlády pro vědu a výzkum, KDU-ČSL) • Lubomír Zaorálek (zahraničí, ČSSD) • Martin Stropnický (obrana, ANO) • Milan Chovanec (vnitro, ČSSD) • Jan Mládek (průmysl a obchod, ČSSD – odvolán 28. února 2017) • Helena Válková (spravedlnost, ANO – demise 1. března 2015) • Michaela Marksová (práce a sociální věci, ČSSD) • Antonín Prachař (doprava, ANO – demise 13. listopadu 2014) • Marian Jurečka (zemědělství, KDU-ČSL) • Svatopluk Němeček (zdravotnictví, ČSSD – odvolán 30. listopadu 2016) • Marcel Chládek (školství, ČSSD – odvolán 5. června 2015) • Věra Jourová (místní rozvoj, ANO – demise 3. října 2014) • Richard Brabec (životní prostředí, ANO) • Daniel Herman (kultura, KDU-ČSL) • Jiří Dienstbier ml. (lidská práva a šéf Legislativní rady, ČSSD – odvolán 30. listopadu 2016)
Členové jmenovaní později
8. října 2014
Karla Šlechtová (místní rozvoj, nestr. za ANO)
4. prosince 2014
Dan Ťok (doprava, nestr. za ANO)
12. března 2015
Robert Pelikán (spravedlnost, ANO)
17. června 2015
Kateřina Valachová (školství, ČSSD – odvolána 21. června 2017)
1. prosince 2016
Miloslav Ludvík (zdravotnictví, ČSSD) • Jan Chvojka (lidská práva a šéf Legislativní rady, ČSSD)
4. dubna 2017
Jiří Havlíček (průmysl a obchod, ČSSD)
24. května 2017
Richard Brabec (místopředseda vlády, ANO) • Ivan Pilný (finance, ANO)
21. června 2017
Stanislav Štech (školství, nestr. za ČSSD)
První vláda Andreje Babiše
Předseda vlády
Andrej Babiš (jmenován 6. prosince 2017, ANO)
Členové v den jmenování vlády
13. prosince 2017
Richard Brabec (místopředseda vlády, životní prostředí, ANO) • Martin Stropnický (místopředseda vlády, zahraniční věci, ANO) • Karla Šlechtová (obrana, nestr. za ANO) • Lubomír Metnar (vnitro, nestr. za ANO) • Alena Schillerová (finance, nestr. za ANO) • Tomáš Hüner (průmysl a obchod, nestr. za ANO) • Robert Pelikán (spravedlnost, ANO) • Jaroslava Němcová (práce a sociální věci, ANO) • Dan Ťok (doprava, nestr. za ANO) • Jiří Milek (zemědělství, nestr. za ANO) • Adam Vojtěch (zdravotnictví, nestr. za ANO) • Robert Plaga (školství, mládež a tělovýchova, ANO) • Klára Dostálová (místní rozvoj, nestr. za ANO) • Ilja Šmíd (kultura, nestr. za ANO)
Ministři spravedlnosti České republiky
1992–20012001–20042004–20132013–20192019–dosud
Ministerstvo spravedlnosti České republiky
Legislativní rada vlády České republiky
1993–20042004–20092009–20132013–20182018–dosud
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Robert_Pelikán&oldid=22958962“