Helena Válková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
prof. JUDr. Helena Válková, CSc.

14. ministryně spravedlnosti ČR
Ve funkci:
29. ledna 2014 – 1. března 2015
Předseda vlády Bohuslav Sobotka
Předchůdce Marie Benešová
Nástupce Robert Pelikán

Poslankyně Poslanecké sněmovny PČR
Úřadující
Ve funkci od:
26. října 2013

3. rektorka Vysoké školy podnikání a práva
Úřadující
Ve funkci od:
1. dubna 2017
Předchůdce Jaromír Veber
Stranická příslušnost
Členství KSČ [1]
ANO 2011 (od 2015)
Nestranička
ve Sněmovně za ANO 2011 (2013–2015)
v české vládě za ANO 2011 (2014–2015)

Narození 7. ledna 1951 (66 let)
Chlumec nad Cidlinou
Československo Československo
Choť Václav Budinský [2]
Děti jeden syn
Alma mater Univerzita Karlova v Praze
Trnavská univerzita v Trnavě
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Helena Válková (* 7. ledna 1951 Chlumec nad Cidlinou) je česká politička a právnička, specializovaná na trestní právo a kriminologii, a vysokoškolská učitelka. Od ledna 2014 do března 2015 byla ministryní spravedlnosti České republiky, od dubna 2017 zastává post rektorky Vysoké školy podnikání a práva.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vystudovala Právnickou fakultu UK v Praze, kde v oboru trestní právo získala kandidaturu věd. V letech 1975–1988 působila jako vědecká pracovnice Výzkumného ústavu kriminologického a poté až do roku 1993 Ústavu státu a práva ČSAV. Po roce 1991 také vyučovala na Filozofické fakultě UK, kde položila základy sociální práce v trestní justici, a od roku 1993 na Fakultě právnické ZČU v Plzni, kde se stala roku 1998 vedoucí katedry trestního práva. Po kritice poměrů ve vedení školy a tzv. „rychlostudentů“ byla v roce 2009 z funkce na přechodnou dobu odvolána.[3] Z fakulty nakonec roku 2011 pro neshody s vedením odešla. Profesuru trestního práva získala roku 2006 na Trnavské univerzitě.

Je také členkou katedry veřejného práva a veřejné správy na CEVRO institutu.[4] V roce 1993 založila českou pobočku a byla ředitelkou nakladatelství C. H. Beck, později se stala šéfredaktorkou programu nakladatelství a odborných časopisů. Účastnila se i organizovala mezinárodní konference na téma trestního práva a kriminologie a několikrát absolvovala studijní pobyt na Max-Planck-Institut pro zahraniční a mezinárodní trestní právo ve Freiburgu. Angažovala se při přípravě zákona o soudnictví ve věcech mládeže (č. 218/2003 Sb.).

Helena Válková je vdaná a má jednoho syna.

Politické působení[editovat | editovat zdroj]

Před rokem 1989 byla řadovou členkou Komunistické strany Československa. Po listopadu 1989 se angažovala v Občanském fóru.[3] Ve volbách do poslanecké sněmovny v roce 2013 úspěšně kandidovala jako nestraník za hnutí ANO 2011 jako dvojka na pražské kandidátce. Od 5. prosince 2013 zastává pozici místopředsedkyně sněmovního ústavněprávního výboru.[5]

V lednu 2014 se stala kandidátkou ANO 2011 na post ministryně spravedlnosti ve vládě Bohuslava Sobotky.[6] Dne 29. ledna 2014 byla do této funkce jmenována. V létě podala přihlášku do hnutí ANO a jeho členkou se stala počátkem roku 2015.[7]

V březnu 2014 při rozhovoru pro server Echo24 odpověděla na otázku, jaké je její mínění na poválečný odsun Němců z Československa, následující: „To nejhorší. Chápu, že to byla reakce na to, co se zase Čechům dělo předtím, ale ono se toho v Protektorátu zas tolik nedělo.“ Tato citace vzbudila velký rozruch. Později se za nedorozumění omluvila.[8]

Na přelomu května a června 2014 se dostala do sporů se svou 1. náměstkyní Hanou Marvanovou. Důvodem byly neshody ohledně snížení odměn advokátů či jmenování některých soudních funkcionářů. Marvanová nakonec rezignovala.[9] Jen o zhruba dva týdny později se dostala do sporu s dalším svým náměstkem, tentokrát s Pavlem Šternem kvůli tendru na elektronické náramky pro domácí vězně. Náměstek jí odmítl dát o průběhu řízení podrobnější informace, na které podle něj neměla nárok. Následně se obrátil na protikorupční policii. Válková tendr zrušila kvůli pochybnostem o transparentnosti a Šterna z funkce náměstka odvolala.[10] Personální změny na Ministerstvu spravedlnosti ČR vyvolaly vlnu nevole na politické scéně a premiér Bohuslav Sobotka prohlásil, že „pokud (Válková) projeví jakékoliv další zaváhání při vedení úřadu, bude ČSSD jako koaliční strana požadovat změnu v čele ministerstva spravedlnosti.[11]

V únoru 2015 oznámila, že k 1. březnu 2015 rezignovala na post ministryně spravedlnosti ČR. „V souvislosti s vývojem událostí kolem mé osoby začínám být relativně znechucená“, uvedla Válková s odkazem na některé články týkající se jejích neúspěchů ve vedení resortu. Jejím nástupcem se stal Robert Pelikán.[12]

Ve volbách do Senátu PČR v roce 2016 kandidovala za hnutí ANO 2011 v obvodu č. 19 – Praha 11.[13] Se ziskem 19,23 % hlasů postoupila z prvního místa do druhého kola, v němž však prohrála poměrem hlasů 44,10 % : 55,89 % s kandidátem Hnutí pro Prahu 11, SZ, Pirátů a KDU-ČSL Ladislavem Kosem a senátorkou se tak nestala.[14][15] Poté se vyjádřila pro zrušení dvoukolové volby do Senátu.[16] Od dubna 2017 zastává post rektorky Vysoké školy podnikání a práva.[17]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vláda se rýsuje. ANO a KDU-ČSL již zveřejnily jména, ČSSD zatím otálí. Česká televize [online]. 2013-12-23 [cit. 2014-01-03]. Dostupné online.  
  2. Rozhovor s Prof. JUDr. Helenou Válkovou, CSc. Revue 50plus. 24. říjen 2013. Dostupné online.  
  3. a b BÍLÁ, Klára. Ministerstvo spravedlnosti by mohla vést Helena Válková, odbornice na trestní právo. Český rozhlas [online]. 2014-01-07 [cit. 2015-01-28]. Dostupné online.  
  4. Katedra veřejného práva a veřejné správy [online]. Praha: Vysoká škola CEVRO Institut, [cit. 2015-01-28]. Dostupné online.  
  5. Sněmovní ústavněprávní výbor si do čela zvolil Tejce. Aktuálně.cz [online]. 2013-12-05 [cit. 2013-12-05]. Dostupné online.  
  6. Koalice podepsala smlouvu. Politické výhrady od Zemana Sobotka nebere. iDNES.cz [online]. 2014-01-06 [cit. 2014-01-10]. Dostupné online.  
  7. Ministryně Válková byla přijata do hnutí ANO. Česká justice [online]. 2015-01-22 [cit. 2015-01-28]. Dostupné online.  
  8. Čechům se moc nestalo? Válková se omlouvá za výrok o okupaci. Aktuálně.cz [online]. 2014-03-24 [cit. 2014-03-25]. Dostupné online.  
  9. Marvanová na spravedlnosti končí, vrací se do advokacie. Aktuálně.cz [online].  [cit. 2014-06-19]. Dostupné online.  
  10. Náměstek Štern si stěžoval na ministryni Válkovou na policii. Ta jej odvolala. iHNed.cz [online]. 2014-06-18 [cit. 2014-06-19]. Dostupné online.  
  11. Sobotka: Ministryně Válková má poslední šanci, příště už ji odvolám. iDNES.cz [online]. 2014-06-17 [cit. 2014-06-19]. Dostupné online.  
  12. Novým ministrem spravedlnosti jmenoval Zeman Roberta Pelikána. Novinky.cz [online]. 2015-03-12 [cit. 2015-03-12]. Dostupné online.  
  13. Za ANO kandidují v Praze do Senátu i Válková a Kislingerová. ČeskéNoviny.cz [online]. 2016-06-15 [cit. 2016-06-18]. Dostupné online.  
  14. Výsledky voleb v obvodě Praha 11. iDNES.cz [online]. 2016 [cit. 2016-10-13]. Dostupné online.  
  15. Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 7.10. – 8.10.2016, Výsledky hlasování, Obvod: 19 – Praha 11 [online]. Český statistický úřad, 2016, [cit. 2016-10-16]. Dostupné online.  
  16. Válková pro Impuls: Druhé kolo voleb bych zrušila, akorát každého otravuje. iDNES.cz [online]. 2016-10-17 [cit. 2016-10-17]. Dostupné online.  
  17. Rektoři (členové ČKR) veřejných, státních a soukromých vysokých škol od roku 1990 [online]. Česká konference rektorů, [cit. 2017-04-05]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]