Helena Válková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
prof. JUDr. Helena Válková, CSc.

15. ministryně spravedlnosti ČR
Ve funkci:
29. ledna 2014 – 1. března 2015
Předseda vlády Bohuslav Sobotka
Předchůdce Marie Benešová
Nástupce Robert Pelikán

8. zmocněnkyně vlády pro lidská práva
Úřadující
Ve funkci od:
6. května 2019
Předchůdce Martina Štěpánková

Poslankyně Poslanecké sněmovny PČR
Úřadující
Ve funkci od:
26. října 2013

3. rektorka Vysoké školy podnikání a práva
Ve funkci:
1. dubna 2017 – 30. září 2019
Předchůdce Jaromír Veber
Nástupce Aleksandr Ključnikov
Stranická příslušnost
Členství KSČ (1973–1989)[1]
ANO 2011 (od 2015)
Nestranička
ve Sněmovně za ANO 2011 (2013–2015)
v české vládě za ANO 2011 (2014–2015)

Narození 7. ledna 1951 (69 let)
Chlumec nad Cidlinou
Československo Československo
Choť Václav Budinský[2]
Děti jeden syn
Alma mater Univerzita Karlova v Praze
Trnavská univerzita v Trnavě
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Helena Válková, rozená Mičková (* 7. ledna 1951 Chlumec nad Cidlinou), je česká politička a právnička, specializovaná na trestní právo a kriminologii, a vysokoškolská učitelka. Od ledna 2014 do března 2015 byla ministryní spravedlnosti ČR v Sobotkově vládě, od roku 2013 je poslankyní Poslanecké sněmovny PČR. V letech 2017 až 2019 zastávala post rektorky Vysoké školy podnikání a práva a od května 2019 je zmocněnkyní vlády pro lidská práva.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pochází ze smíšené česko-německé rodiny z Opavy, vyrostla dvojjazyčně. Otec Mitschke[zdroj?] se v roce 1938 přihlásil k české národnosti a odešel do Protektorátu, kde sloužil u protektorátní policie. Podle jejího názoru byla situace v jiných zemích, jako v SSSR a Polsku, mnohem horší než v Protektorátu.[3] Vystudovala Právnickou fakultu UK v Praze, kde v oboru trestní právo získala v roce 1982 kandidaturu věd za práci Ochranný dohled, jeho místo, účinnost a možnosti v systému zacházení s recidivními delikventy.[4]

V letech 1975–1988 působila jako vědecká pracovnice Výzkumného ústavu kriminologického při generální prokuratuře ČSSR a poté až do roku 1993 Ústavu státu a práva ČSAV. Jako pracovnice tohoto ústavu spolupracovala s fanatickým komunistickým prokurátorem Jozefem Urválkem, který se podílel na vraždách v případě politických procesů v 50.létech 20. století, kromě jiných také v případě Milady Horákové. V této souvislosti Helena Válková v roce 2020 při snaze stát se další českou ombudsmankou lhala, když tvrdila, že tehdy nevěděla, kdo je Josef Urválek. Po roce 1991 také vyučovala na Filozofické fakultě UK, kde položila základy sociální práce v trestní justici, a od roku 1993 na Fakultě právnické ZČU v Plzni, kde se stala roku 1998 vedoucí katedry trestního práva. Po kritice poměrů ve vedení školy a tzv. „rychlostudentů“ byla v roce 2009 z funkce na přechodnou dobu odvolána.[5] Z fakulty nakonec roku 2011 pro neshody s vedením odešla. Profesuru trestního práva získala roku 2006 na Trnavské univerzitě.

Je také členkou katedry veřejného práva a veřejné správy na CEVRO Institutu.[6] V roce 1993 založila českou pobočku a byla ředitelkou nakladatelství C. H. Beck, později se stala šéfredaktorkou programu nakladatelství a odborných časopisů. Účastnila se i organizovala mezinárodní konference na téma trestního práva a kriminologie a několikrát absolvovala studijní pobyt na Max-Planck-Institut pro zahraniční a mezinárodní trestní právo ve Freiburgu. Angažovala se při přípravě zákona o soudnictví ve věcech mládeže (č. 218/2003 Sb.).

Helena Válková je vdaná a má jednoho syna.

Politické působení[editovat | editovat zdroj]

Do Komunistické strany Československa vstoupila na počátku normalizace (podle vlastního vyjádření 1972-1974) z kariérních důvodů.[7][p 1] Po listopadu 1989 se angažovala v Občanském fóru.[5] Ve volbách do poslanecké sněmovny v roce 2013 úspěšně kandidovala jako nestraník za hnutí ANO 2011 jako dvojka na pražské kandidátce. Od 5. prosince 2013 zastává pozici místopředsedkyně sněmovního ústavněprávního výboru.[8] V poslanecké sněmovně se zařadila k poslancům s historicky nejhorší docházkou. Z většiny jednání byla omluvena nebo nepřihlášena.[9]

V lednu 2014 se stala kandidátkou ANO 2011 na post ministryně spravedlnosti ve vládě Bohuslava Sobotky.[10] Dne 29. ledna 2014 byla do této funkce jmenována. V létě podala přihlášku do hnutí ANO a jeho členkou se stala počátkem roku 2015.[11]

V březnu 2014 při rozhovoru pro server Echo24 odpověděla na otázku, jaké je její mínění na poválečný odsun Němců z Československa, následující: „To nejhorší. Chápu, že to byla reakce na to, co se zase Čechům dělo předtím, ale ono se toho v Protektorátu zas tolik nedělo.“ Tato citace vzbudila velký rozruch. Později se za nedorozumění omluvila.[12]

Na přelomu května a června 2014 se dostala do sporů se svou 1. náměstkyní Hanou Marvanovou. Důvodem byly neshody ohledně snížení odměn advokátů či jmenování některých soudních funkcionářů. Marvanová nakonec rezignovala.[13] Jen o zhruba dva týdny později se dostala do sporu s dalším svým náměstkem, tentokrát s Pavlem Šternem kvůli tendru na elektronické náramky pro domácí vězně. Náměstek jí odmítl dát o průběhu řízení podrobnější informace, na které podle něj neměla nárok. Následně se obrátil na protikorupční policii. Válková tendr zrušila kvůli pochybnostem o transparentnosti a Šterna z funkce náměstka odvolala.[14] Personální změny na Ministerstvu spravedlnosti ČR vyvolaly vlnu nevole na politické scéně a premiér Bohuslav Sobotka prohlásil, že „pokud (Válková) projeví jakékoliv další zaváhání při vedení úřadu, bude ČSSD jako koaliční strana požadovat změnu v čele ministerstva spravedlnosti.[15]

V únoru 2015 oznámila, že k 1. březnu 2015 rezignovala na post ministryně spravedlnosti ČR. „V souvislosti s vývojem událostí kolem mé osoby začínám být relativně znechucená“, uvedla Válková s odkazem na některé články týkající se jejích neúspěchů ve vedení resortu. Jejím nástupcem se stal Robert Pelikán.[16]

Ve volbách do Senátu PČR v roce 2016 kandidovala za hnutí ANO 2011 v obvodu č. 19 – Praha 11.[17] Se ziskem 19,23 % hlasů postoupila z prvního místa do druhého kola, v němž však prohrála poměrem hlasů 44,10 % : 55,89 % s kandidátem Hnutí pro Prahu 11, SZ, Pirátů a KDU-ČSL Ladislavem Kosem a senátorkou se tak nestala.[18][19] Poté se vyjádřila pro zrušení dvoukolové volby do Senátu.[20] V letech 2017 až 2019 zastávala post rektorky Vysoké školy podnikání a práva.[21]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 obhájila svůj poslanecký mandát za hnutí ANO 2011 v Praze. Původně figurovala na 7. místě kandidátky, ale vlivem 7 276 preferenčních hlasů se posunula na třetí místo.[22] Dne 6. května 2019 ji na návrh premiéra Andreje Babiše jmenovala Vláda ČR novou zmocněnkyní vlády pro lidská práva. Nahradila tak Martinu Štěpánkovou, která z této pozice ke konci března 2019 odešla. Válková se rozhodla souběžně zůstat i poslankyní Poslanecké sněmovny PČR. V nové funkci se chce soustředit především na ohrožené děti, seniory a sociálně či zdravotně znevýhodněné lidi.[23]

Kandidatura na ombudsmanku[editovat | editovat zdroj]

V prosinci 2019 ji prezident Miloš Zeman navrhl Poslanecké sněmovně PČR na funkci veřejné ochránkyně práv.[24] V lednu 2020 zveřejnil deník Info.cz několik článků z přelomu 70. a 80. let 20. století, v nichž podle jeho názoru Válková hájila zákony namířené proti tehdejším disidentům.[4] Pod článkem v časopise Prokuratura z roku 1979 na téma ochranného dohledu je podepsána s Josefem Urválkem, který se jako komunistický prokurátor účastnil procesu s Miladou Horákovou a měl přímou zodpovědnost za politické vraždy.[4] Válková označila informace za nehoráznou lež s možným podáním žaloby.[25] Ochranný dohled komunistický režim využíval k systematické šikaně disidentů (Ivan Martin Jirous, Rudolf Battěk, Jiří Gruntorád, Pavel Wonka). Tomuto tématu také věnovala celou publikaci z roku 1984.[4][26] Válková nakonec prohlásila, že nominaci na post veřejné ochránkyně práv odmítne[27], což přivítal i sám prezident ČR Miloš Zeman, který ji do funkce nominoval.[28] Následně diskutovala Vláda ČR i o jejím setrvání ve funkci zmocněnkyně vlády pro lidská práva. Ministři však nehlasovali a sama Válková odstoupit odmítla.[29] Prezident Miloš Zeman nominaci Válkové na post veřejné ochránkyně práv v polovině ledna 2020 oficiálně stáhl a nominoval Stanislava Křečka.[30]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Členka patrně od 1973, tedy ještě na fakultě. [1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vláda se rýsuje. ANO a KDU-ČSL již zveřejnily jména, ČSSD zatím otálí. Česká televize [online]. 2013-12-23 [cit. 2014-01-03]. Dostupné online. 
  2. Rozhovor s Prof. JUDr. Helenou Válkovou, CSc. Revue 50plus. 24. říjen 2013. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-24. 
  3. PRAG. Sudetendeutsche: „So schlimm war es im Protektorat nun auch nicht“. www.welt.de. 2014-03-26. Dostupné online [cit. 2020-01-13]. 
  4. a b c d Válková se v KSČ podílela na šikaně disidentů. S mužem, který poslal na smrt Horákovou. Info.cz [online]. 2020-01-09 [cit. 2020-01-09]. Dostupné online. 
  5. a b BÍLÁ, Klára. Ministerstvo spravedlnosti by mohla vést Helena Válková, odbornice na trestní právo. Český rozhlas [online]. 2014-01-07 [cit. 2015-01-28]. Dostupné online. 
  6. Katedra veřejného práva a veřejné správy [online]. Praha: Vysoká škola CEVRO Institut [cit. 2015-01-28]. Dostupné online. 
  7. Válková: Nestydím se, Babiš ve mě věří, rozhovor s M. Bidrmanovou, Seznam Zprávy 9.1.2020
  8. Sněmovní ústavněprávní výbor si do čela zvolil Tejce. Aktuálně.cz [online]. 2013-12-05 [cit. 2013-12-05]. Dostupné online. 
  9. Jak se maká ve Sněmovně? DOCHÁZKA všech poslanců. tn.nova.cz [online]. 2015-10-11 [cit. 2020-01-10]. Dostupné online. (česky) 
  10. Koalice podepsala smlouvu. Politické výhrady od Zemana Sobotka nebere. iDNES.cz [online]. 2014-01-06 [cit. 2014-01-10]. Dostupné online. 
  11. Ministryně Válková byla přijata do hnutí ANO. Česká justice [online]. 2015-01-22 [cit. 2015-01-28]. Dostupné online. 
  12. Čechům se moc nestalo? Válková se omlouvá za výrok o okupaci. Aktuálně.cz [online]. 2014-03-24 [cit. 2014-03-25]. Dostupné online. 
  13. Marvanová na spravedlnosti končí, vrací se do advokacie. Aktuálně.cz [online]. [cit. 2014-06-19]. Dostupné online. 
  14. Náměstek Štern si stěžoval na ministryni Válkovou na policii. Ta jej odvolala. iHNed.cz [online]. 2014-06-18 [cit. 2014-06-19]. Dostupné online. 
  15. Sobotka: Ministryně Válková má poslední šanci, příště už ji odvolám. iDNES.cz [online]. 2014-06-17 [cit. 2014-06-19]. Dostupné online. 
  16. Novým ministrem spravedlnosti jmenoval Zeman Roberta Pelikána. Novinky.cz [online]. 2015-03-12 [cit. 2015-03-12]. Dostupné online. 
  17. Za ANO kandidují v Praze do Senátu i Válková a Kislingerová. ČeskéNoviny.cz [online]. 2016-06-15 [cit. 2016-06-18]. Dostupné online. 
  18. Výsledky voleb v obvodě Praha 11. iDNES.cz [online]. 2016 [cit. 2016-10-13]. Dostupné online. 
  19. Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 7.10. – 8.10.2016, Výsledky hlasování, Obvod: 19 – Praha 11 [online]. Český statistický úřad, 2016 [cit. 2016-10-16]. Dostupné online. 
  20. Válková pro Impuls: Druhé kolo voleb bych zrušila, akorát každého otravuje. iDNES.cz [online]. 2016-10-17 [cit. 2016-10-17]. Dostupné online. 
  21. Rektoři (členové ČKR) veřejných, státních a soukromých vysokých škol od roku 1990 [online]. Česká konference rektorů [cit. 2017-04-05]. Dostupné online. 
  22. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 20.10. – 21.10.2017, Jmenné seznamy, Kraj: Hlavní město Praha, Strana: ANO 2011, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla [online]. Český statistický úřad, 2017 [cit. 2017-10-23]. Dostupné online. 
  23. Vláda jmenovala Válkovou zmocněnkyní pro lidská práva. Poslankyní chce zůstat. iROZHLAS.cz [online]. 2019-05-06 [cit. 2019-05-06]. Dostupné online. 
  24. Zeman navrhl na ombudsmanku bývalou ministryni spravedlnosti Helenu Válkovou. Aktuálně.cz [online]. 2019-12-13 [cit. 2019-12-13]. Dostupné online. 
  25. Válková obhajovala institut, který KSČ zneužívala k šikaně disidentů. ‚Nehorázná lež,‘ reaguje Válková. iROZHLAS.cz [online]. 2020-01-09 [cit. 2020-01-09]. Dostupné online. 
  26. Válková v KSČ pomáhala šikanovat disidenty, spojila se na to s prokurátorem Horákové. Seznam Zprávy.cz [online]. 2020-01-09 [cit. 2020-01-09]. Dostupné online. 
  27. Válková: Odmítnu nominaci na post veřejné ochránkyně práv. iROZHLAS.cz [online]. 2020-01-10 [cit. 2020-01-12]. Dostupné online. 
  28. Zeman nebude nominovat Válkovou na ombudsmanku. Novinky.cz [online]. 2020-01-12 [cit. 2020-01-12]. Dostupné online. 
  29. Vláda o Válkové nehlasovala, sama odmítá odstoupit. Novinky.cz [online]. 2020-01-13 [cit. 2020-01-13]. Dostupné online. 
  30. Zeman stáhl nominaci Válkové a na ombudsmana navrhl Křečka. Už potřetí. iDNES.cz [online]. 2020-01-14 [cit. 2020-01-15]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]