Přeskočit na obsah

Helena Válková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
prof. JUDr. Helena Válková, CSc.
17. ministryně spravedlnosti ČR
Ve funkci:
29. ledna 2014 – 1. března 2015
Předseda vládyBohuslav Sobotka
PředchůdkyněMarie Benešová
NástupceRobert Pelikán
8. zmocněnkyně vlády pro lidská práva
Ve funkci:
6. května 2019 – 31. ledna 2022
PředchůdkyněMartina Štěpánková
NástupkyněKlára Šimáčková Laurenčíková
Poslankyně Poslanecké sněmovny PČR
Úřadující
Ve funkci od:
26. října 2013
3. rektorka Vysoké školy podnikání a práva
Ve funkci:
1. dubna 2017 – 30. září 2019
PředchůdceJaromír Veber
NástupceAleksandr Ključnikov
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ (1973–1989)
ANO (od 2015)
Nestranička
ve Sněmovněza ANO (2013–2015)
v české vláděza ANO (2014–2015)
Narození7. ledna 1951 (75 let)
Chlumec nad Cidlinou
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ObčanstvíČesko
ChoťVáclav Budinský[1]
Dětijeden syn
SídloPraha
Alma materUK v Praze
TU v Trnavě
Profeseprávnička, pedagožka, politička
Náboženstvíkatolická církev
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Helena Válková, rozená Mičková (* 7. ledna 1951 Chlumec nad Cidlinou), je česká politička a právnička, specializovaná na trestní právo a kriminologii, a vysokoškolská učitelka. Od ledna 2014 do března 2015 byla ministryní spravedlnosti ČR v Sobotkově vládě, od roku 2013 je poslankyní Poslanecké sněmovny PČR. V letech 2017 až 2019 zastávala post rektorky Vysoké školy podnikání a práva a v letech 2019 až 2022 byla zmocněnkyní vlády pro lidská práva.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Pochází ze smíšené česko-německé rodiny. Otec Mička[zdroj?] se v roce 1938 za Protektorátu přihlásil k české národnosti. Sloužil u protektorátní policie. Podle jejího názoru byla situace v jiných zemích, jako v SSSR a Polsku, mnohem horší než v Protektorátu.[2] Vystudovala Právnickou fakultu UK v Praze, kde v oboru trestní právo získala v roce 1982 kandidaturu věd za práci Ochranný dohled, jeho místo, účinnost a možnosti v systému zacházení s recidivními delikventy.[3]

V letech 1975–1988 působila jako vědecká pracovnice Výzkumného ústavu kriminologického při generální prokuratuře ČSSR a poté až do roku 1993 Ústavu státu a práva ČSAV. Jako pracovnice tohoto ústavu pracovala krátce na oddělení, jehož vedoucím byl bývalý komunistický prokurátor Josef Urválek. S Urválkem napsala práci „Některé poznatky z výzkumu ochranného dohledu v souvislosti s prokurátorským dozorem”, která vyšla v roce 1979 v časopise Prokuratura.[4] O Urválkově minulosti věděla minimálně dva roky před zveřejněním společné práce.[5] Tato publikace byla i podkladem pro její kandidátskou práci v roce 1982.[3]

Po roce 1991 vyučovala na Filozofické fakultě UK, kde položila základy sociální práce v trestní justici, a od roku 1993 na Fakultě právnické ZČU v Plzni, kde se stala roku 1998 vedoucí katedry trestního práva. Po kritice poměrů ve vedení školy a tzv. „rychlostudentů“ byla v roce 2009 z funkce na přechodnou dobu odvolána.[6] Z fakulty nakonec roku 2011 pro neshody s vedením odešla. Profesuru trestního práva získala roku 2006 na Trnavské univerzitě.

Byla také členkou katedry veřejného práva a veřejné správy na CEVRO Institutu.[7] V roce 1993 založila českou pobočku a byla ředitelkou nakladatelství C. H. Beck, později se stala šéfredaktorkou programu nakladatelství a odborných časopisů. Účastnila se i organizovala mezinárodní konference na téma trestního práva a kriminologie a několikrát absolvovala studijní pobyt na Max-Planck-Institut pro zahraniční a mezinárodní trestní právo ve Freiburgu. Angažovala se při přípravě zákona o soudnictví ve věcech mládeže (č. 218/2003 Sb.) a zákona o obětech trestných činů (č. 45/2013 Sb.).

Helena Válková je vdaná a má jednoho syna. Je z praktikující katolické rodiny, byla pokřtěna jako dítě.[8]

Politické působení

[editovat | editovat zdroj]

Do Komunistické strany Československa vstoupila na počátku normalizace (podle vlastního vyjádření 1972-1974) z kariérních důvodů.[9][p 1] Po listopadu 1989 se angažovala v Občanském fóru.[6] Ve volbách do poslanecké sněmovny v roce 2013 úspěšně kandidovala jako nestranička za hnutí ANO jako dvojka na pražské kandidátce. Od 5. prosince 2013 zastávala pozici místopředsedkyně sněmovního ústavněprávního výboru.[10] V poslanecké sněmovně se tehdy, jako ministryně spravedlnosti, zařadila k poslancům s nejhorší docházkou. Z většiny jednání byla omluvena nebo nepřihlášena.[11]

V lednu 2014 se stala kandidátkou ANO na post ministryně spravedlnosti ve vládě Bohuslava Sobotky.[12] Dne 29. ledna 2014 byla do této funkce jmenována. V létě podala přihlášku do hnutí ANO a jeho členkou se stala počátkem roku 2015.[13]

V březnu 2014 při rozhovoru pro server Echo24 odpověděla na otázku, jaké je její mínění na poválečný odsun Němců z Československa, následující: „To nejhorší. Chápu, že to byla reakce na to, co se zase Čechům dělo předtím, ale ono se toho v Protektorátu zas tolik nedělo.“ Tato citace vzbudila velký rozruch. Později se za nedorozumění omluvila.[14]

Na přelomu května a června 2014 se dostala do sporů se svou 1. náměstkyní Hanou Marvanovou. Důvodem byly neshody ohledně snížení odměn advokátů či jmenování některých soudních funkcionářů. Marvanová nakonec rezignovala.[15] Jen o zhruba dva týdny později se dostala do sporu s dalším svým náměstkem, tentokrát s Pavlem Šternem kvůli tendru na elektronické náramky pro domácí vězně. Náměstek jí odmítl dát o průběhu marketingového průzkumu podrobnější informace, na které podle něj neměla nárok. Následně se obrátil na protikorupční policii. Válková tendr zrušila kvůli pochybnostem o transparentnosti a Šterna z funkce náměstka odvolala.[16] Personální změny na Ministerstvu spravedlnosti ČR vyvolaly vlnu nevole na politické scéně a premiér Bohuslav Sobotka prohlásil, že „pokud (Válková) projeví jakékoliv další zaváhání při vedení úřadu, bude ČSSD jako koaliční strana požadovat změnu v čele ministerstva spravedlnosti.“[17]

Na začátku února 2015 začaly vycházet v Lidových novinách, které tehdy vlastnil Andrej Babiš, kritické texty na adresu Válkové. Po vydání jednoho z nich Válková volala Babišovi (nikoliv redaktorovi). Podle Babiše „Paní profesorka Válková byla naším nejkritizovanějším ministrem“ a „Pokud by sama nerezignovala, hnutí by stejně navrhlo její odvolání“.[18] Poté Válková v únoru 2015 oznámila, že k 1. březnu 2015 rezignuje na post ministryně spravedlnosti ČR. „V souvislosti s vývojem událostí kolem mé osoby začínám být relativně znechucená“, uvedla Válková s odkazem na některé články týkající se jejích neúspěchů ve vedení resortu. Jejím nástupcem se stal Robert Pelikán.[19]

Ve volbách do Senátu PČR v roce 2016 kandidovala za ANO v obvodu č. 19 – Praha 11.[20] Se ziskem 19,23 % hlasů postoupila z prvního místa do druhého kola, v němž však prohrála poměrem hlasů 44,10 % : 55,89 % s kandidátem Hnutí pro Prahu 11, SZ, Pirátů a KDU-ČSL Ladislavem Kosem, a senátorkou se tak nestala.[21][22] Poté se vyjádřila pro zrušení dvoukolové volby do Senátu.[23] V letech 2017 až 2019 zastávala post rektorky Vysoké školy podnikání a práva.[24]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 obhájila svůj poslanecký mandát za ANO v Praze. Původně figurovala na 7. místě kandidátky, ale vlivem 7 276 preferenčních hlasů se posunula na třetí místo.[25] Dne 6. května 2019 ji na návrh premiéra Andreje Babiše jmenovala Vláda ČR novou zmocněnkyní vlády pro lidská práva. Nahradila tak Martinu Štěpánkovou, která z této pozice ke konci března 2019 odešla. Válková se rozhodla souběžně zůstat i poslankyní Poslanecké sněmovny PČR. V nové funkci se soustředila především na ohrožené děti, seniory a sociálně či zdravotně znevýhodněné lidi.[26]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2021 mandát poslankyně za ANO obhájila, a to na 4. místě kandidátky ve Středočeském kraji.[27] Po nástupu nové vlády Petra Fialy se dohodla na rezignaci na funkci zmocněnkyně vlády pro lidská práva k 31. lednu 2022.[28]

Ve volbách do Senátu PČR v roce 2024 kandidovala za hnutí ANO v obvodu č. 41 – Benešov.[29] V prvním kole skončila druhá, když získala 26,23 % hlasů. Ve druhém kole, kdy ji podpořil Andrej Babiš, se utkala s kandidátem ODS, Svobodných, KONS a Monarchistů.cz Zdeňkem Hrabou, s nímž prohrála poměrem hlasů 32,89 % : 67,10 %, a senátorkou se tak nestala.[30]

Ve sněmovních volbách v roce 2025 kandidovala z 8. místa kandidátní listiny hnutí ANO ve Středočeském kraji.[31] Získala 10 903 preferenčních hlasů a mandát poslankyně obhájila.[32] Hnutí ANO ji posléze navrhlo na funkci předsedkyně sněmovního mandátového a imunitního výboru výboru.[33] Tou byla dne 5. listopadu 2025 zvolena.[34]

Kandidatura na ombudsmanku

[editovat | editovat zdroj]

V prosinci 2019 ji prezident Miloš Zeman navrhl Poslanecké sněmovně PČR na funkci veřejné ochránkyně práv.[35] V lednu 2020 zveřejnil deník Info.cz několik článků z přelomu 70. a 80. let 20. století, v nichž podle jeho názoru Válková hájila zákony namířené proti tehdejším disidentům.[3] Pod článkem v časopise Prokuratura z roku 1979 na téma ochranného dohledu je podepsána s Josefem Urválkem, který se jako komunistický prokurátor účastnil procesu s Miladou Horákovou a měl přímou zodpovědnost za politické vraždy.[3] Válková označila informace za nehoráznou lež s možným podáním žaloby,[36] následně se proti nařčení, že se podílela na šikanování disidentů, bránila podáním trestního oznámení na historika Petra Blažka a Info.cz, které však bylo Policií ČR odloženy. Uspěla následně až v občanskoprávním sporu, kdy žalovala CMI News s.r.o, v souvislosti za stejná tvrzení uveřejněná na jejich webové stránce info.cz. V řízení se prokázalo, že obvinění uveřejněná  na internetových stránkách www.info.cz jsou nepravdivá, žalobě bylo vyhověno, a CMI News s.r.o. se muselo Válkové omluvit. K tématu ochranného dohledu věnovala celou studii z roku 1984;[3][37]. V obou, otevřeně již v druhé z citovaných publikací, navrhovala naopak odklon od represe směrem k edukaci, později dokonce přesun pravomocí orgánů veřejné bezpečnosti do působnosti sociálních kurátorů.[chybí zdroj] Tato opatření však nebyla realizována, a v pozdějších letech komunistický režim začal ochranný dohled naopak využívat k systematické šikaně disidentů (Ivan Martin Jirous, Rudolf Battěk, Jiří Gruntorád, Pavel Wonka, Ladislav Lis a další). V roce 1990 byla pak spoluautorkou "transformační novely" trestního zákona, jíž byl ochranný dohled, podobně jako např. i trest smrti, zrušen, později o zavádění prvků nápravné spravedlnosti a mediace a probace. I přesto Válková nakonec prohlásila, že nominaci na post veřejné ochránkyně práv odmítne[38], což přivítal i sám prezident ČR Miloš Zeman, který ji do funkce nominoval.[39] Prezident Miloš Zeman nominaci Válkové na post veřejné ochránkyně práv v polovině ledna 2020 oficiálně stáhl a nominoval Stanislava Křečka.[40] Následně diskutovala Vláda ČR i o jejím setrvání ve funkci zmocněnkyně vlády pro lidská práva. Ministři však nehlasovali a sama Válková odstoupit odmítla [41], poté, co ji pro tuto pozici jednomyslně vyjádřili podporu všichni členové Rady vlády pro lidská práva za občanskou veřejnost.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Členka patrně od 1973, tedy ještě na fakultě.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Rozhovor s Prof. JUDr. Helenou Válkovou, CSc. Revue 50plus. 24. říjen 2013. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-24. Archivováno 24. 12. 2013 na Wayback Machine.
  2. ↑ PRAG. Sudetendeutsche: „So schlimm war es im Protektorat nun auch nicht“. www.welt.de. 2014-03-26. Dostupné online [cit. 2020-01-13].
  3. 1 2 3 4 5 Válková se v KSČ podílela na šikaně disidentů. S mužem, který poslal na smrt Horákovou. Info.cz [online]. Info.cz Online Media, 2020-01-09 [cit. 2020-01-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-01-09.
  4. ↑ Jan Lipold, Komentář: Válková a justiční vrah Urválek. Minulost vyskočila z krabičky, Seznam, 10.1.2020
  5. ↑ Válková o Urválkově minulosti věděla, policie její trestní oznámení odložila, iDNES, 27.2.2021
  6. 1 2 BÍLÁ, Klára. Ministerstvo spravedlnosti by mohla vést Helena Válková, odbornice na trestní právo. Český rozhlas [online]. 2014-01-07 [cit. 2015-01-28]. Dostupné online.
  7. ↑ Katedra veřejného práva a veřejné správy [online]. Praha: Vysoká škola CEVRO Institut [cit. 2015-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-06-05.
  8. ↑ PALÁN, Aleš; MACHÁNĚ, Jiří. Neexistuje jednotný názor. Katolický týdeník [online]. Katolický týdeník, 2017-09-26 [cit. 2020-04-24]. Dostupné online.
  9. ↑ Válková: Nestydím se, Babiš ve mě věří, rozhovor s M. Bidrmanovou, Seznam Zprávy 9.1.2020
  10. ↑ Sněmovní ústavněprávní výbor si do čela zvolil Tejce. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2013-12-05 [cit. 2013-12-05]. Dostupné online.
  11. ↑ lud. Jak se maká ve Sněmovně? DOCHÁZKA všech poslanců. tn.cz [online]. TV Nova, 2015-10-11 [cit. 2020-01-10]. Dostupné online.
  12. ↑ Koalice podepsala smlouvu. Politické výhrady od Zemana Sobotka nebere. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2014-01-06 [cit. 2014-01-10]. Dostupné online.
  13. ↑ Ministryně Válková byla přijata do hnutí ANO. Česká justice [online]. 2015-01-22 [cit. 2015-01-28]. Dostupné online.
  14. ↑ Čechům se moc nestalo? Válková se omlouvá za výrok o okupaci. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2014-03-24 [cit. 2014-03-25]. Dostupné online.
  15. ↑ Marvanová na spravedlnosti končí, vrací se do advokacie. Aktuálně.cz [online]. Economia [cit. 2014-06-19]. Dostupné online.
  16. ↑ Náměstek Štern si stěžoval na ministryni Válkovou na policii. Ta jej odvolala. Hospodářské noviny iHNed.cz [online]. Economia, 2014-06-18 [cit. 2014-06-19]. Dostupné online.
  17. ↑ Sobotka: Ministryně Válková má poslední šanci, příště už ji odvolám. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2014-06-17 [cit. 2014-06-19]. Dostupné online.
  18. ↑ FIALA, Adam. Válková odejít nechtěla, přimělo ji vedení ANO. ČT24 [online]. Česká televize, 2015-02-16 [cit. 2024-10-01]. Dostupné online.
  19. ↑ Novým ministrem spravedlnosti jmenoval Zeman Roberta Pelikána. Novinky.cz [online]. Borgis, 2015-03-12 [cit. 2015-03-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-11.
  20. ↑ Za ANO kandidují v Praze do Senátu i Válková a Kislingerová. ČeskéNoviny.cz [online]. 2016-06-15 [cit. 2016-06-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-07-19.
  21. ↑ Výsledky voleb v obvodě Praha 11. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2016 [cit. 2016-10-13]. Dostupné online.
  22. ↑ Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 7.10. – 8.10.2016, Výsledky hlasování, Obvod: 19 – Praha 11 [online]. Český statistický úřad, 2016 [cit. 2016-10-16]. Dostupné online.
  23. ↑ Válková pro Impuls: Druhé kolo voleb bych zrušila, akorát každého otravuje. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2016-10-17 [cit. 2016-10-17]. Dostupné online.
  24. ↑ Rektoři (členové ČKR) veřejných, státních a soukromých vysokých škol od roku 1990 [online]. Česká konference rektorů [cit. 2017-04-05]. Dostupné online.
  25. ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 20.10. – 21.10.2017, Jmenné seznamy, Kraj: Hlavní město Praha, Strana: ANO 2011, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla [online]. Český statistický úřad, 2017 [cit. 2017-10-23]. Dostupné online.
  26. ↑ Vláda jmenovala Válkovou zmocněnkyní pro lidská práva. Poslankyní chce zůstat. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2019-05-06 [cit. 2019-05-06]. Dostupné online.
  27. ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 8.10. – 9.10.2021, Jmenné seznamy, Všechny kraje, Strana: ANO 2011, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla [online]. Český statistický úřad, 2021 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online.
  28. ↑ Válková končí jako vládní zmocněnkyně pro lidská práva. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2022-01-07 [cit. 2022-01-07]. Dostupné online.
  29. ↑ Helena Válková [online]. Programy do voleb, z. s. [cit. 2024-07-22]. Dostupné online.
  30. ↑ Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 20.09. – 21.09.2024, Výsledky voleb, Benešov (41) [online]. Český statistický úřad, 2024 [cit. 2024-09-30]. Dostupné online.
  31. ↑ ANO (Středočeský kraj): přehled kandidátů ve sněmovních volbách 2025. ANO (Středočeský kraj): přehled kandidátů ve sněmovních volbách 2025 [online]. [cit. 2025-08-02]. Dostupné online.
  32. ↑ iDNES.cz – s námi víte víc. iDNES.cz [online]. [cit. 2025-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2025-10-04.
  33. ↑ ODS chce do vedení Sněmovny opět Skopečka, v čelech klíčových výborů zasednou „převozníci“. www.novinky.cz [online]. 2025-10-21 [cit. 2025-10-24]. Dostupné online.
  34. ↑ Online: Měli bychom najít společnou řeč, řekl Okamura. Budoucí opozice ho kritizuje. www.seznamzpravy.cz [online]. 2025-11-05 [cit. 2025-11-05]. Dostupné online.
  35. ↑ Zeman navrhl na ombudsmanku bývalou ministryni spravedlnosti Helenu Válkovou. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2019-12-13 [cit. 2019-12-13]. Dostupné online.
  36. ↑ Válková obhajovala institut, který KSČ zneužívala k šikaně disidentů. ‚Nehorázná lež,‘ reaguje Válková. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-01-09 [cit. 2020-01-09]. Dostupné online.
  37. ↑ Válková v KSČ pomáhala šikanovat disidenty, spojila se na to s prokurátorem Horákové. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2020-01-09 [cit. 2020-01-09]. Dostupné online.
  38. ↑ Válková: Odmítnu nominaci na post veřejné ochránkyně práv. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-01-10 [cit. 2020-01-12]. Dostupné online.
  39. ↑ Zeman nebude nominovat Válkovou na ombudsmanku. Novinky.cz [online]. Borgis, 2020-01-12 [cit. 2020-01-12]. Dostupné online.
  40. ↑ Zeman stáhl nominaci Válkové a na ombudsmana navrhl Křečka. Už potřetí. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2020-01-14 [cit. 2020-01-15]. Dostupné online.
  41. ↑ Vláda o Válkové nehlasovala, sama odmítá odstoupit. Novinky.cz [online]. Borgis, 2020-01-13 [cit. 2020-01-13]. Dostupné online.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Helena_Válková&oldid=26038919“