ANO 2011

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
ANO 2011
Logo
Zkratka ANO
Datum založení 11. května 2012 v Praze
Předseda Andrej Babiš
1. místopředseda Jaroslav Faltýnek
Tiskový mluvčí Lucie Kubovičová
Sídlo Babická 2329/2, Praha, 149 00, Česko
Ideologie
2011
populismus[1][2]
2014
liberalismus
pro-evropanismus[3]
2017
antiliberalismus[4][5][6]
internacionalismus[7][8]
2018
korporativismus[9][10][11]
Typ strany všelidová strana (catch-all party)[12][13]
strana typu firmy[14]
Stát. příspěvek (mil. Kč) 57,6 mil. Kč (2015)[15]
Evropská strana Aliance liberálů a demokratů pro Evropu
Politická skupina EP Obnova Evropy
Mládežnická org. Mladé ANO
Počet členů 3 300 (únor 2019)[16]
Slogan „Ano, bude líp“
Barvy
     tmavě modrá
Volební výsledek 29,64 % (PSP ČR 2017)
IČO 71443339 (PSH)
Oficiální web www.anobudelip.cz
Zisk mandátů ve volbách
Sněmovna2017
78/200
Senát
6/81
[17]
Evropský parlament2019
6/21
Zastupitelstva krajů2016
176/675
[18]
Zastupitelstva obcí2018
1676/62300
[19]
Zastupitelstvo Prahy2018
12/65

ANO 2011 (zkratka ANO) je české populistické[20][21][22] politické hnutí, které v roce 2012[23] založil Andrej Babiš. Hnutí ANO 2011 navazuje na občanské sdružení Akce nespokojených občanů), které bylo založeno krátce předtím na podzim 2011 po několika veřejných vystoupeních Andreje Babiše ve sdělovacích prostředcích, ve kterých velmi kriticky hodnotil stav společnosti a silně kritizoval korupci. Hnutí se zaměřilo na voliče nespokojené s dosavadními etablovanými politickými subjekty. Mezi hlavní cíle ANO 2011 patří prosazení fungujícího státu a boj s korupcí. Zakladatel Andrej Babiš je od počátku předsedou hnutí. Od března 2013 byla jeho první místopředsedkyní Věra Jourová, která ale v říjnu 2014 v důsledku svého schválení do funkce evropské komisařky z vedení hnutí odešla.[24] Dalšími tvářemi strany jsou mj. předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček a první místopředseda hnutí Jaroslav Faltýnek.

Deklarovaným cílem hnutí je zúčastňovat se voleb na všech úrovních a prosazovat více podpůrné prostředí pro podnikatele a živnostníky, odstranit korupci a politikaření a podpořit růst zaměstnanosti. Předseda Babiš, který je od počátku dominantní postavou hnutí, je popsal jako „pravicovou stranu se sociálním cítěním“.[25][26][27] Dne 14. listopadu 2014 bylo hnutí ANO na 35. kongresu Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE), která působí jako politický subjekt v rámci Evropské unie, oficiálně přijato za jejího člena.[28] Na sjezdu ANO 2011 v únoru 2019 definoval Andrej Babiš hnutí jako „catch all party“ – stranu pro všechny.[29] Z hlediska stranické typologie je ANO 2011 řazeno mezi strany typu firmy.[14][30][31][32]

Krátce po svém vzniku hnutí výrazně uspělo ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013, ve kterých získalo 18,65 % hlasů a 47 mandátů, umístilo se tak na druhém místě za ČSSD. Tyto dvě strany vytvořily vládní koalici společně s KDU-ČSL. O rok dříve, tedy v roce 2012, několik kandidátů ANO 2011 neuspělo v senátních volbách.

Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2017 hnutí ANO 2011 vyhrálo se ziskem 29,64 % hlasů a 78 mandátů z 200. V současné době vládne v Česku druhá vláda Andreje Babiše, ve které jsou zastoupeni politici za ANO 2011 a pět ministrů za Českou stranu sociálně demokratickou (ČSSD). Vládu podporuje Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM).

Programové teze hnutí[editovat | editovat zdroj]

Sdružení vystupovalo původně pod následujícími výzvami:[33]

  • Chceme funkční a právní stát
  • Chceme spravedlivou a nezadluženou společnost
  • Chceme budoucnost bez korupce
  • Chceme výkonnou veřejnou správu
  • Chceme lepší budoucnost pro své děti
  • Chcete se podílet na změnách v politice a společnosti?
Předvolební míting v České Lípě, září 2013

Základní teze k 15. 8. 2012 byly:[33]

  • Aby stát začali řídit zkušení, slušní a odpovědní lidé, kteří prokázali své schopnosti
  • Aby se zde dalo slušně žít, aby nejen odborníci, ale ani naše děti neodcházely do zahraničí
  • Aby skončilo systémové rozkrádání státu pod dohledem stávajících politických stran
  • Aby politici na občany tupě nepřenášeli náklady za svoji neschopnost a lhostejnost
  • Aby se kvůli reformním „pokusům-omylům“ vlády nezhroutil důchodový, zdravotnický či školský systém

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Politické hnutí ANO 2011 navazuje na sdružení Akce nespokojených občanů 2011 (v současnosti pod zkratkou ANO) založené v roce 2011 podnikatelem Andrejem Babišem na podporu jeho kritiky ekonomiky, společnosti a korupce, se kterou začal vystupovat ve sdělovacích prostředcích na podzim 2011. Sdružení získalo rychle podporu několika tisíc občanů. Ke dni 14. listopadu 2011, tedy 19 dní po založení sdružení, bylo pod výzvou podepsáno 10 142 občanů. 15. prosince 2011 se podpora dále zvýšila na 17 161. Sdružení se poté během roku 2012 transformovalo na politické hnutí ANO 2011 registrované 11. května 2012 v Praze.

Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 2013[editovat | editovat zdroj]

V březnu 2013 hnutí vypustilo ze zkratky rok založení a prezentuje se dále jen jako ANO.[34] Se samostatnou kandidátní listinou hnutí poprvé kandidovalo v předčasných volbách do Poslanecké sněmovny konaných na podzim roku 2013. V nich obdrželo 927 240 hlasů (18,65 %) a se 47 mandáty se stalo druhou nejsilnější volební stranou.[35] Hnutí ANO bylo nejúspěšnější volební stranou ve Středočeském, Libereckém, Královéhradeckém a Ústeckém kraji. V rámci hnutí byl nejúspěšnějším kandidátem lídr pražské kandidátní listiny Andrej Babiš s 18 955 preferenčními hlasy (19,62 %), za ním se umístil herec Martin Stropnický, který vedl jihomoravskou kandidátní listinu a získal 10 203 (10,25 %) preferenčních hlasů.[36]

Program a veřejná prezentace hnutí[editovat | editovat zdroj]

Během předvolební kampaně v roce 2013 hnutí ANO 2011 zdůrazňovalo novost a nepolitičnost svých kandidátů v kontrastu se stávajícím establishmentem. Široce používalo například heslo Nejsme politici. Makáme. Samotný program hnutí byl však kritizován pro bezobsažnost a nekonkrétnost. Vzhledem k tomu, že hnutí vzniklo krátce před parlamentními volbami, nebyl program hnutí do začátku volební kampaně kompletní a doplňoval se a procházel změnami během předvolební kampaně.

Dle slov Andreje Babiše stála předvolební kampaň okolo sedmdesáti milionů korun.[37] Mezi největší sponzory patřili[38] sám Andrej Babiš (29,5 mil Kč) a společnosti DEZA (10 mil Kč), Lovochemie (6 mil. Kč), Precheza (6 mil Kč.), Fatra (3 mil. Kč) a Synthesia (3 mil. Kč), všechny z holdingu Agrofert. Na úspěchu hnutí ve volbách se výrazně podílela poradenská společnost Penn Schoen Berland. Služeb této společnosti v minulosti využívala i strana ČSSD, pro kterou zpracovávala kampaně od roku 2006.[39]

Těsně před termínem voleb se v médiích objevilo prohlášení, že „dvojka“ kandidátní listiny v kraji Vysočina Miloslav Bačiak zatajil svou minulost důvěrníka u vojenské kontrarozvědky (tzv. „politruk“).[40] Sám Bačiak slíbil, že v případě zvolení svůj mandát složí. Miloslav Bačiak nakonec byl zvolen se ziskem 1 207 preferenčních hlasů.[36] Svůj poslanecký mandát složil 19. listopadu 2013.[41] Babiš později prohlásil, že Bačiaka ihned vyloučili z ANO 2011.[42] Hnutí do voleb vedli tři krajští lídři, kteří bývali členy Komunistické strany Československa, jmenovitě předseda hnutí Andrej Babiš, Martin Komárek a Josef Vozdecký.[43]

Po volbách 2013 byl vedením strany schválen tzv. etický kodex, který poslance zavázal ke čtyřem bodům: zaprvé musí všechny návrhy zákona konzultovat se svým poslaneckým klubem, zadruhé během výkonu mandátu nesmějí přestoupit k jinému poslaneckému klubu, zatřetí při vážných tématech nesmějí hlasovat proti usnesení poslaneckého klubu a konečně začtvrté, každý měsíc musí věnovat sedm tisíc korun z platu hnutí ANO. Na dodržování kodexu dohlíží vedení poslaneckého klubu a poslanci, který tento kodex poruší hrozí pokuta až 52 000 korun.[44] To je však díky ústavně garantovanému volnému mandátu poslanců právně nevymahatelná sankce.[45]

Od 20. listopadu 2013 začali zástupci hnutí ANO jednat o společné vládě s ČSSD a KDU-ČSL.[46] Hnutí ANO především usilovalo o zisk ministerstev financí, vnitra a pro místní rozvoj.[47][48] Také trvalo na postu místopředsedy poslanecké sněmovny, vedení pěti sněmovních výborů a obsazení funkcí prvních náměstků na ministerstvech, která nepovedou.[49][50] Po volbách Babiš oznámil, že by mohl vést ministerstvo financí, ale prezident Zeman po ministrech požadoval lustrační osvědčení, které Babiš neměl a kvůli svému slovenskému soudnímu sporu ohledně své údajné spolupráce s orgány StB ho zatím ani získat nemohl. Navíc sám odmítl o osvědčení požádat. Babiš proto v listopadu 2013 začal preferovat vytvoření funkce vicepremiéra pro ekonomiku, kterou by obsadil.[51]

Vládní koalice po volbách 2013[editovat | editovat zdroj]

Dne 6. ledna 2014 byla podepsána koaliční smlouva politických stran ČSSD, ANO a KDU-ČSL.[52] V poslanecké sněmovně měla koalice většinu 111 hlasů. Vládu tvořilo sedmnáct ministrů, politické hnutí ANO získalo šest rezortů. Vicepremiérem a ministrem financí se stal Andrej Babiš, ministrem obrany Martin Stropnický, ministryní pro místní rozvoj Věra Jourová, ministrem životního prostředí Richard Brabec, ministryní spravedlnosti Helena Válková a ministrem dopravy Antonín Prachař.[53] Po oznámení kandidátů se z řad ekologů snesla kritika na Richarda Brabce, který dříve působil v podniku Lovochemie (který vlastní Agrofert a který sponzoroval kampaň hnutí ANO), a tím prosazoval zájmy českého chemického průmyslu.[54] Dne 29. 1. 2014, devadesát pět dní od konání voleb, jmenoval prezident Miloš Zeman vládu ČSSD, ANO a KDU-ČSL.[55] Učinil tak poté, co se koalice zavázala k prosazení služebního zákona, který mimo jiné umožnil Andreji Babišovi se stát ministrem financí i bez dodání lustračního osvědčení.[56]

Volby do Evropského parlamentu 2014[editovat | editovat zdroj]

V roce 2014 hnutí kandidovalo do voleb do Evropského parlamentu. Lídrem kandidátní listiny byl zvolen Pavel Telička.[57] Při v té době rekordně nízké účasti 18,2 % voličů hnutí získalo 244 501 hlasů (16,13 %) a 4 mandáty z celkového počtu 21. Z českých stran tak získalo nejvíce hlasů.[58] Mandáty obdrželi Pavel Telička (s 50 784 přednostními hlasy), dále Petr Ježek, Dita Charanzová a Martina Dlabajová.[59] Ihned po vyhlášení výsledků voleb předseda hnutí Andrej Babiš potvrdil, že započnou vyjednávání s evropskou frakcí Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE).[60] Na začátku června 2014 hnutí podalo oficiální žádost o přijetí s podporou bývalého evropského komisaře Pavla Teličky.[61] V říjnu 2017 ukončil europoslanec Telička spolupráci s hnutím ANO pro názorové neshody s předsedou hnutí Babišem.[62]

Sněmy hnutí[editovat | editovat zdroj]

Sněm v roce 2015[editovat | editovat zdroj]

Ve dnech 28. února a 1. března 2015 se v Praze konal III. sněm hnutí. Andrej Babiš na něm obhájil post předsedy (získal 186 hlasů = 100 % z platných odevzdaných hlasovacích lístků), 1. místopředsedou se stal Jaroslav Faltýnek (získal 153 hlasů ze 188 možných, tj. 82 %). Řadovými místopředsedy byli zvoleni v prvním kole Petr Vokřál (125 hlasů, tj. 66 %), Jaroslava Jermanová (124 hlasů, tj. 66 %), Radmila Kleslová (109 hlasů, tj. 58 %) a ve třetím kole Jan Volný (96 hlasů, tj. 51 %).[63]

Sněm v roce 2017[editovat | editovat zdroj]

Ve dnech 25. a 26. února 2017 se v Praze konal IV. sněm hnutí. Andrej Babiš na něm obhájil post předsedy (získal 195 hlasů = 95 % z platných odevzdaných hlasovacích lístků) a Jaroslav Faltýnek pak pozici 1. místopředsedy (získal 142 hlasů, tj. 69 %). Řadovými místopředsedy byli zvoleni Martin Stropnický (174 hlasů), Petr Vokřál (173 hlasů), Richard Brabec (171 hlasů) a Jaroslava Pokorná Jermanová (169 hlasů).[64]

Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 2017[editovat | editovat zdroj]

Ve dnech 20. a 21. října 2017 proběhly volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Ty vyhrálo hnutí ANO 2011 s 29,64 % platných hlasů a v důsledku volebního systému získalo 78 poslaneckých mandátů z 200 (39 %).

Podle průzkumu zpravodajského portálu Hlídací pes, jehož výsledky byly uveřejněny i v německém tisku, přeběhla při parlamentních volbách v říjnu 2017 mj. jedna třetina dřívějších přívrženců ČSSD a jedna čtvrtina přívrženců KSČM k Babišovu hnutí ANO 2011.[65]

Program a veřejná prezentace hnutí[editovat | editovat zdroj]

Programem hnutí ANO před volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 2017 byl růst ekonomiky, omezení předražených státních zakázek, rychlá výstavba dálnic, efektivní a transparentně fungující zdravotnictví a funkční justice. Zdůrazněny byly čtyři body:

  • Bezpečnost: navýšení peněz pro zpravodajské služby a na armádu na 2 procenta HDP s cílem mít 30 až 35 tisíc vojáků vybavených špičkovou technikou; řešení migrace mimo evropský kontinent; zajištění potravinové soběstačnosti; v rámci energetické bezpečnosti výstavba dalších jaderných bloků a udržení kontroly státu nad zásobami lithia; nepřijímat euro
  • Efektivní a hospodárný stát: snižovat dluh a hospodařit s přebytkem v závislosti na investičních možnostech; nízké daně a vyšší platy; zákonem o whistleblowingu ochránit oznamovatele korupce; digitalizace státní správy a centralizace nákupů; zlepšení zákonu o státní službě
  • Investice do naší země: rychlovlaky, nové kilometry silnic, výstavba škol, školek, jeslí, domovů důchodců, sportovišť, renovace vlakových nádraží, obnova památek; do roku 2021 postavit nové obchvaty a 170 kilometrů nových dálnic jako D3, D4, D11 a D35; opravy hradů, zámků a investice do zařízení pro kulturu; výstavba galerie pro Muchovu Slovanskou epopej v Praze
  • Investice do našich lidí: učitelům během čtyř let zvýšit mzdy o 50 procent; nezavádět školné na vysokých školách; zvyšování důchodů; neprivatizovat zdravotnictví nebo potají zvyšovat spoluúčast pacientů; zrychlení nekonečných soudních stání a vymahatelnosti práva; dokončíme ratifikační proces Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením podpisem Opčního protokolu [66]

Vládní koalice po volbách 2017[editovat | editovat zdroj]

Prezident Miloš Zeman pověřil lídra ANO 2011 Andreje Babiše dne 31. října 2017 jednáním o sestavení nové vlády.[67] Dne 6. prosince 2017 jej jmenoval premiérem. Podle vyjádření obou aktérů měla být vláda jmenována 13. prosince 2017, po seznámení prezidenta s ministerskými adepty. Podle Babiše prezident souhlasil s posunem termínu, aby se už jako předseda jmenované vlády mohl 14. prosince zúčastnit summitu prezidentů a premiérů Evropské unie v Bruselu. Zeman chtěl rovněž osobně podpořit získání sněmovní důvěry pro Babišovu vládu.[68][69]

Po ustavení své první vlády v prosinci 2017 odmítl Andrej Babiš vládní spolupráci s SPD a KSČM. Podle politologa Jiřího Pehe Babiš věděl, že by ho přímá účast těchto politických stran v jeho vládě mohla poškodit v očích těch nadnárodních organizací, na nichž závisí ekonomika i bezpečnost České republiky (tj. EU a NATO).[70]

Po svém neúspěchu ve volbách se Česká strana sociálně demokratická (ČSSD) začala zabývat i otázkou, jak se má postavit k případné politické spolupráci s ANO 2011. První Babišovu menšinovou vládu nechtěla sociální demokracie podpořit, dočasný předseda strany Milan Chovanec však nevyloučil jednání s ANO 2011 při druhém pokusu Andreje Babiše o sestavení kabinetu. ČSSD se podle něj „mohla s ANO o budoucnosti země bavit, pokud jednání nebude mít formu diktátu“. Babiš sám zmínil, že na další vývoj bude mít vliv vedle tehdy se blížícího sjezdu ČSSD i kongres ODS v lednu 2018.[71] Po sjezdu ČSSD, který se konal 18. února 2018, začala tato strana pod vedením svého nového předsedy Jana Hamáčka vyjednávat s ANO 2011 o účasti na vládě. Zatímco ČSSD pro sebe požadovala pět ministerských křesel včetně ministerstev vnitra a spravedlnosti (resorty, které mají váhu ve spojitosti s kauzou Čapí hnízdo), bylo ANO 2011 tehdy ochotno přiznat ČSSD jen čtyři ministerstva.[72]

Začátkem dubna 2018 skončilo první vyjednávání mezi ČSSD a ANO 2011 o společné vládě neúspěchem. Jedním z důvodů byla tehdy neochota ANO 2011 přenechat sociálním demokratům post ministra vnitra. Představitelé ČSSD Jan Hamáček a Jiří Zimola navštívili 4. dubna prezidenta republiky Miloše Zemana. Podle informací Lidových novin jim prezident doporučil trvat na svých požadavcích a neustupovat. Premiér v demisi Andrej Babiš byl podle svých slov připraven podřídit se Zemanově vůli. „Když prezident řekne, že pověří vyjednáváním o vládě někoho jiného z hnutí ANO, tak to budu akceptovat,“ řekl Babiš.[73]

Prezident Zeman dne 6. června 2018 podruhé jmenoval Andreje Babiše premiérem a vyzval jej, aby mu předložil seznam příštích členů vlády, se kterými se chtěl seznámit.[74] Od 27. června 2018 je Babiš poté, co jej prezident Zeman podruhé jmenoval premiérem, předsedou své druhé vlády. Tuto menšinovou vládu sestavil jak ze zástupců ANO 2011, tak ČSSD. Babiš a ministři složili do rukou prezidenta předepsaný slib. Prezident Zeman nejmenoval ministrem zahraničí zástupce sociálních demokratů a poslance Evropského parlamentu Miroslava Pocheho, takže toto ministerstvo vede zatím z pověření předseda strany a ministr vnitra Jan Hamáček. ČSSD obdržela ve vládě celkově pět křesel včetně jí zprvu odepíraného ministerstva vnitra, ANO 2011 dostala deset křesel. 10. července podepsalo hnutí ANO 2011 s ČSSD koaliční smlouvu. Dne 12. července 2018 krátce po půlnoci získala Babišova vláda důvěru Poslanecké sněmovny poměrem hlasů 105 (pro) ku 91 (proti).[75] Přispěla k tomu Komunistická strana Čech a Moravy, která již před sestavením vlády měla v úmyslu ji podpořit při hlasování o důvěře a posléze ji tolerovat.[76]

Volební výsledky hnutí a volební preference[editovat | editovat zdroj]

Výsledky ANO 2011 ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013
Výsledky ANO 2011 ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017

Poslanecká sněmovna[editovat | editovat zdroj]

Volby
Počet hlasů Změna Hlasy v % Změna Počet mandátů Změna
2013
927 240
–
18,65
–
47
–
2017
1 500 113
▲ 572 873
29,64
▲ 10,98
78
▲ 31

Volby do Evropského parlamentu[editovat | editovat zdroj]

Volby Počet hlasů Změna Hlasy v % Změna Počet mandátů Změna
2014 244 501 – 16,13 – 4 –
2019 502 343
▲ 257 842
 21,18
▲ 5,05
 6
▲ 2

Zastupitelstva obcí[editovat | editovat zdroj]

Celkové výsledky[editovat | editovat zdroj]

Volby
Počet hlasů Změna Hlasy v % Změna Počet mandátů Změna Hlasy v % Změna
2014[77][78]
14 458 998
-
14,59
-
1 610
-
2,58
-
2018[19]
16 732 285
▲ 2 273 287
14,88
▲ 0,29
1 676
▲ 66

Vedení hnutí[editovat | editovat zdroj]

Činitelé hnutí[editovat | editovat zdroj]

Předsednictvo[editovat | editovat zdroj]

Na V. sněmu ANO 2011, který se konal dne 17. února 2019 v Praze, bylo zvoleno předsednictvo hnutí v následujícím složení:[79]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]


Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Štěpán Drahokoupil: Volby 2013: dekonsolidace stranického systému a vzestup anti-politiky, cz.boell.org, 21. 11. 2013
  2. ↑ Zahraniční média: Vítězství populismu a Sobotkova těžká pozice, zpravy.e15.cz, 27. 10. 2013
  3. ↑ Martin Fendrych: Babiš odhalil svou orientaci: Jsem pro NATO a pro EU. Donutila ho Applebaumová, aktualne.cz, 4.11.2015
  4. ↑ CABADA, Ladislav. Český stranický systém v roce 2016: personalizační tendence, populismus a anti‑politické přístupy. Politics in Central Europe [online]. Metropolitan Univerity Prague Press [cit. 18.7.2019]. S. 74. Dostupné online. (cz) 
  5. ↑ ŠÍDLOVÁ, Tereza. Babiš v evropské nejistotě. Chce dál být za liberála, frakci mu ale rozkládá Macron [online]. Deník N, 29.3.2019 [cit. 2019-07-18]. Dostupné online. (cz) 
  6. ↑ Liberalism/Antiliberalism [online]. Polyarchy, 2014 [cit. 2019-07-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ JANDOUREK, Jan. Jak nás vidí svět: s vítězným Babišem bychom byli součást antiliberální internacionály [online]. Eurozprávy, 13.10.2014. Dostupné online. (cz) 
  8. ↑ Jsme radikální a nekompromisní, říká ANO, eurozpravy.cz, 13.10.2014
  9. ↑ KLIMEŠ, David. Mimochodem Davida Klimeše: Vítejte v korporativistické druhé republice [online]. iHned.cz, 19.7.2018 [cit. 2018-12-07]. Dostupné online. (cz) 
  10. ↑ PEŠEK, Petr. Petr Pešek: Hnutí ANO v poločase rozpadu. Jaké dědictví po sobě zanechá? [online]. Forum 24, 3.11.2018 [cit. 2018-12-07]. Dostupné online. (cz) 
  11. ↑ PEHE, Jiří. Vláda pro všechny a pro nikoho [online]. Právo, 17.1.2018 [cit. 2018-12-12]. Dostupné online. (cz) 
  12. ↑ www.echo24.cz [online]. Dostupné online. 
  13. ↑ archiv.ihned.cz [online]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b JUST, Petr; CHARVÁT, Jakub. Business-Firm Parties and the Czech Party System after 2010 [online]. Academia.edu, 2016 [cit. 2017-12-04]. S. 83–88. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/podpora-z-narodnich-zdroju/politicke-strany-a-hnuti/prispevky-ze-statniho-rozpoctu-uhrazene-23788
  16. ↑ Minuta po minutě. Deník N [online]. 2019-02-17 [cit. 2019-02-18]. Dostupné online. 
  17. ↑ http://www.senat.cz/organy/index.php?lng=cz&ke_dni=18.1.2018&O=11&par_2=384
  18. ↑ http://www.volby.cz/pls/kz2016/kz111?xjazyk=CZ&xdatum=20161007&xkraj=0&xstrana=2&xv=2&xt=2
  19. ↑ a b Výsledky voleb | volby.cz. volby.cz [online]. [cit. 2018-11-09]. Dostupné online. (česky) 
  20. ↑ Stijn van Kessel. Populist Parties in Europe: Agents of Discontent?. [s.l.]: Palgrave Macmillan, 2015. Dostupné online. ISBN 978-1-137-41411-3. S. 41. (anglicky) 
  21. ↑ E. Gene Frankland. Green Parties in Europe. Redakce Emilie van Haute. [s.l.]: Taylor & Francis, 2016. ISBN 978-1-317-12453-5. Kapitola Central and Eastern European Green Parties: Rise, fall and revival?, s. 104. (anglicky) 
  22. ↑ Ondřej Císař; VÁCLAV ŠTĚTKA. Populist Political Communication in Europe. Redakce Toril Aalberg. [s.l.]: Routledge, 2016. ISBN 978-1-317-22474-7. Kapitola Czech Republic: The Rise of Populism From the Fringes to the Mainstream, s. 287. (anglicky) 
  23. ↑ Seznam politických stran a hnutí: Historie hnutí ANO 2011
  24. ↑ Archivovaná kopie. www.anobudelip.cz [online]. [cit. 2014-10-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-11. 
  25. ↑ http://domaci.eurozpravy.cz/politika/104227-jsme-radikalni-a-nekompromisni-rika-ano/
  26. ↑ http://echo24.cz/a/w6Ux7/ano-je-pravicova-strana-se-socialnim-citenim-rekl-babis
  27. ↑ http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Andrej-Babis-vesti-budoucnost-Budou-tu-dve-strany-ANO-a-CSSD-339352
  28. ↑ Hnutí ANO je oficiálně v rodině ALDE [online]. 2014-11-21. Dostupné online. 
  29. ↑ Chceme malý a levný stát, který nikoho neotravuje, vyhlásil Babiš. iDNES.cz [online]. 2019-02-17 [cit. 2019-02-27]. Dostupné online. 
  30. ↑ BUREŠ, Oldřich. Private Security Companies: Transforming Politics and Security in the Czech Republic. [s.l.]: Palgrave Macmillan, 2015. Dostupné online. ISBN 978-1-137-47752-1. S. 98–99. (anglicky) 
  31. ↑ KOPEČEK, Lubomír; SVAČINOVÁ, Petra. Kdo rozhoduje v českých politických stranách? Vzestup nových politických podnikatelů ve srovnávací perspektivě [online]. Středoevropské politické studie, 2015 [cit. 2017-12-04]. Dostupné online. 
  32. ↑ Šéf ANO 2011 Andrej Babiš: Stát bych řídil stejně jako Agrofert, denik.cz, 15.4.2013
  33. ↑ a b http://www.anobudelip.cz/
  34. ↑ Historie hnutí ANO 2011 [online]. Ministerstvo vnitra České republiky [cit. 2016-08-30]. Dostupné online. 
  35. ↑ Celkové výsledky hlasování - volby 2013, volby.cz, 27. října 2013
  36. ↑ a b Jmenné seznamy - volby 2013 - ANO, volby.cz, 27. října 2013
  37. ↑ Babiš je připraven jednat o vládě, novinky.cz, 26. 10. 2013
  38. ↑ ANO 2011: Seznam dárců. www.anobudelip.cz [online]. [cit. 2013-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-23. 
  39. ↑ http://zpravy.ihned.cz/politika/c1-60153470-babis-si-na-volby-najal-poradce-z-usa-chce-protlacit-ano-do-snemovny-jako-lidr (on-line, 17. 4. 2014)
  40. ↑ ČTK: Náhlý konec dvojky Babišova hnutí ANO na Vysočině. Zatajil svou minulost politruka, ihned.cz, 26. 10. 2013
  41. ↑ Marcel Moržor: Bačiak z čela kandidátky ANO na Vysočině složil poslanecký mandát, denik.cz, 20. 11. 2013
  42. ↑ Lucie Kudláčková: Reportáž od Babiše: Zrození vítěze, jež nechce vládnout, http://aktualne.centrum.cz, 27. 10. 2013
  43. ↑ http://zpravy.idnes.cz/byvali-komunisti-kandiduji-do-snemovny-fcx-/domaci.aspx?c=A131006_191422_domaci_zt
  44. ↑ Etický kodex ANO 2013, iDnes.cz, 4. 11. 2013
  45. ↑ Jan Wirnitzer: Kodex ANO: 7 000 měsíčně na klub, za odbojné hlasování pokuta 52 tisíc, iDnes.cz, 4. 11. 2013
  46. ↑ ČTK: ČSSD, ANO a KDU-ČSL začnou řešit společnou vládu. Po měsíci od voleb, iHned.cz, 20. 11. 2013
  47. ↑ Eliška Nová: ANO bude mít ministra financí, ČSSD získá post šéfa sněmovny, ihned.cz, 23. 11. 2013
  48. ↑ ČTK: ANO chce na místopředsedkyni Sněmovny Jermanovou, ceskenoviny.cz, 25. 11. 2013
  49. ↑ Veronika Zemanová: Babiš navrhuje na vnitro Davida Ondráčku. Sám chce být vicepremiérem pro ekonomiku, ihned.cz, 24. 11. 2013
  50. ↑ ČTK: ČSSD i ANO chtějí náměstky na ministerstvech, která nepovedou, ceskenoviny.cz, 25. 11.2013
  51. ↑ Babiš byl u Zemana. Šéf ANO zjišťoval, zda může do vlády, lidovky.cz, 24. 11. 2013
  52. ↑ ČTK: Zástupci ČSSD, ANO a KDU-ČSL podepsali koaliční smlouvu, ceskenoviny.cz, 6. 1. 2014
  53. ↑ Aktuálně: Sobotkův kabinet je kompletní - 17 členů nové vlády, aktualne.centrum.cz, 3. 1. 2014
  54. ↑ ČTK: Ministr životního prostředí Brabec. Exředitel Lovochemie má bojovat proti tomu, co prosazoval, zpravy.ihned.cz, 6. 1. 2014
  55. ↑ ČTK: Česko má novou vládu, v čele koaličního kabinetu stojí Sobotka, ceskenoviny.cz, 29.01.2014
  56. ↑ ČTK: Sněmovna podpořila služební novelu, Zemanovu podmínku pro vládu, ceskenoviny.cz, 22.01.2014
  57. ↑ Eurovolby - kandidáti - 2014 Archivováno 7. 4. 2014 na Wayback Machine, anobudelip.cz, 26. 5. 2014
  58. ↑ Celkové výsledky hlasování ČR 2014, volby.cz, 26. 5. 2014
  59. ↑ Přednostní hlasy pro kandidáty ČR 2014, volby.cz, 26. 5. 2014
  60. ↑ Jakub Šídlo: Andrej Babiš: Vítězství ANO ve volbách do europarlamentu je pro nás překvapením, rozhlas.cz, 25. května 2014
  61. ↑ ANO požádalo o přijetí k evropským liberálům, rozhodnutí čeká brzy, [1], ceskenoviny.cz, 2. června 2014.
  62. ↑ Europoslanec Telička opouští hnutí ANO, s Babišem se názorově rozešel. iDNES.cz [online]. 2017-10-11 [cit. 2017-10-13]. Dostupné online. 
  63. ↑ Volební sněm hnutí ANO, On-line reportáž. iDNES.cz [online]. 2015-02-28 [cit. 2015-02-28]. Dostupné online. 
  64. ↑ Živě: ANO si zvolilo nové vedení. Musíme bojovat, aby se všichni u nás měli líp, řekl Babiš. Aktuálně.cz [online]. 2017-02-26 [cit. 2017-02-26]. Dostupné online. 
  65. ↑ Babis nahm linkem Lager Wähler ab, Handelsblatt, Düsseldorf, [2], 23. října 2017 (německy).
  66. ↑ Archivovaná kopie. www.anobudelip.cz [online]. [cit. 2018-09-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-12. 
  67. ↑ ČTK. Zeman pověřil Babiše jednáním o sestavení vlády, pro jeho jmenování premiérem nebude chtít podpisy. Aktuálně.cz [online]. 2017-10-31 [cit. 2017-12-07]. Dostupné online. 
  68. ↑ ČTK. Zeman jmenoval Babiše premiérem. Jeho vládu osobně podpoří ve sněmovně. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2017-12-06 [cit. 2017-12-07]. Dostupné online. 
  69. ↑ NEPRAŠOVÁ, Veronika. Zeman jmenoval Babiše premiérem. Česko si zaslouží návrat na špičku Evropy, řekl šéf ANO. Aktuálně.cz [online]. 2017-12-06 [cit. 2017-12-07]. Dostupné online. 
  70. ↑ PEHE, Jiří. KOMENTÁŘ: Blíží se konec první republiky? – Jiří Pehe. Novinky.cz [online]. 2017-12-22 [cit. 2017-12-26]. Dostupné online. 
  71. ↑ ČTK. ČSSD začne přemýšlet, zda při druhém pokusu podpoří Babišovu vládu. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2017-12-30. Dostupné online. 
  72. ↑ FROUZOVÁ, Kateřina. Za ČSSD vyjednávají s ANO zemanovci i sobotkovci. Na veřejnost vyplouvají první možná jména ministrů. Aktuálně.cz [online]. 2018-03-22. Dostupné online. 
  73. ↑ SURMANOVÁ, Kateřina; KOUTNÍK, Ondřej. Babiš: Když Zeman pověří sestavením vlády někoho jiného z ANO, budu to akceptovat. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2018-04-09 [cit. 2018-04-09]. Dostupné online. 
  74. ↑ PŘINOSILOVÁ, Jana; BURDA, Jan. Babiš je podruhé premiérem. Načasování jmenování může být nátlakem na ČSSD, myslí si politolog. Speciál [online]. ČRo Plus, 2018-06-06 [cit. 2018-06-07]. Dostupné online. 
  75. ↑ Po celodenním maratonu má Babišova druhá vláda důvěru. ČT24 [online]. 2018-07-12 [cit. 2018-07-12]. Dostupné online. 
  76. ↑ KSČM bude tolerovat menšinovou vládu hnutí ANO a ČSSD! [online]. Komunistická strana Čech a Moravy [cit. 2018-06-30]. Dostupné online. 
  77. ↑ Výsledky voleb 2014, volby.cz
  78. ↑ V obcích posílili nezávislí, KDU-ČSL a STAN, města ovládlo ANO, ceskenoviny.cz, 12. 10. 2014
  79. ↑ Minuta po minutě. Deník N [online]. 2019-02-17 [cit. 2019-02-18]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Politické strany a hnutí v České republice
Poslanecká sněmovna (200)
(2017)
Senát (81)
(2014, 2016, 2018)
  • Starostové a nezávislí (19, z toho 2 TOP 09, 2 SLK, 1 STAN, 1 Ostravak, 1 OPAT, 1 MHS a 11 bezpartijních – 9 za STAN, 1 za SD–SN a 1 za TOP 09)
  • ODS (18, z toho 15 ODS a 3 bezpartijní – 2 nezávislí, 1 za Soukromníky)
  • KDU-ČSL a nezávislí (15, z toho 8 KDU-ČSL a 7 bezpartijní – 5 za KDU-ČSL, 1 za NK a 1 za Zelené)
  • ČSSD (13, z toho 4 bezpartijní)
  • ANO (7 bezpartijních, 6 za ANO, 1 za „OSN“)
  • KLD SEN 21 (6 z toho 1 SEN 21, 1 Zelení, 1 HPP11 a 3 bezpartijní – 2 za SEN 21 a 1 za Piráty)
  • nezařazení (3, 1 S.cz a 2 bezpartijní nezávislí)
    		•
    Evropský parlament (21)
    (2019)
  • ANO (6) v RE
  • ODS (4) v ECR
  • Piráti (3) v Greens/EFA
  • TOP 09 (2) a STAN (1) v EPP
  • SPD (2) v ID
  • KDU-ČSL (2) v EPP
  • KSČM (1) v GUE-NGL
    		•
    Neparlamentní
    Seznam neparlamentních politických stran a hnutí není úplný.
    Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=ANO_2011&oldid=18062990“