Daniela Kovářová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
JUDr. Daniela Kovářová

10. ministryně spravedlnosti ČR
Ve funkci:
8. května 2009 – 13. července 2010
Předseda vlády Jan Fischer
Předchůdce Jiří Pospíšil
Nástupce Jiří Pospíšil
Stranická příslušnost
Členství KSČ (1987–1989)
Nestranička
v české vládě za ODS (2009–2010)

Narození 17. listopadu 1964 (53 let)
Ostrava
Československo Československo
Choť Martin Kovář
Děti dcera Jana a syn Jan
Alma mater Právnická fakulta Masarykovy univerzity
Profese právnička, politička
Commons Kategorie Daniela Kovářová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Daniela Kovářová, rozená Šindlerová, (* 17. listopadu 1964 Ostrava) je česká právnička, spisovatelka, advokátka se specializací na rodinnou problematiku a politička, bývalá ředitelka Justiční akademie a v letech 2009–2010 ministryně spravedlnosti České republiky ve Fischerově vládě.

Pracovní život[editovat | editovat zdroj]

V letech 19791983 studovala na Gymnáziu Jízdárenská v Ostravě. Poté absolvovala Právnickou fakultu J. E. PurkyněBrně (v současnosti Masarykova univerzita), kde (s červeným diplomem) obhájila v roce 1987 titul doktor práv (JUDr.). V letech 1987 až 1989 byla členkou Komunistické strany Československa.

V listopadu 1989 složila advokátní zkoušky. V letech 19902008 měla advokátní kancelářPlzni, specializovanou v oborech trestního práva, rodinného práva a smluvní agendy. Mezi lety 19992005 působila jako předsedkyně Sekce pro trestní právo a obhajobu České advokátní komory (ČAK). V období 20052008 byla předsedkyní Výboru pro výchovu a vzdělávání ČAK.

Po pádu druhé vlády Mirka Topolánka na jaře 2009 byla ODS nominována do úřadu ministryně spravedlnosti ČR, kterou pak vykonávala ve vládě Jana Fischera až do června 2010. Na sklonku své ministerské činnosti byla mezi šesti osobami navrženými v Senátu do funkce Veřejného ochránce práv; ve druhém kole tajných senátních voleb skončila čtvrtá s deseti hlasy, čímž se nedostala mezi dva senátní nominanty na funkci.[1]

V letech 20082011 také vedla Justiční akademiiKroměříži; tu se rozhodla ke konci ledna 2011 opustit, prý z důvodu šikany ze strany Ministerstva spravedlnosti.[2] Ministerstvo však šikanu popřelo.[3] Poté se vrátila do advokacie a zaměřuje se především na rodinné právo a související oblasti.[4][5] Ve společnosti Havlíček Brain Team přednáší rodinnou a dědickou problematiku a spolupořádá konferenční a vzdělávací akce. Publikuje v odborném i populárním tisku.

Od podzimu 2011 vyučuje právní pomoc v zahraničí na pražské Diplomatické akademii,[6] soukromé škole, kterou založil a vlastní Cyril Svoboda.[7][8] Vede vlastní advokátní kancelář zaměřenou na rodinné problémy a vyučuje právo na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze. Od listopadu 2011 je šéfredaktorkou odborného časopisu Rodinné listy. Je zkušebním komisařem pro advokátní zkoušky a zkoušky z mediace a členkou Rady Obce spisovatelů a členkou Střediska západočeských spisovatelů. Spolupracuje s nakladatelstvím Havlíček Brain Team, s nímž spolupořádá Pražský právnický podzim – každoroční setkání odborníků z právnických profesí, která také pravidelně moderuje. V oboru rodinného práva získala ocenění Právník roku za rok 2016.[9]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Je vdaná za Ing. Martina Kováře, MBA., generálního ředitele nábytkářské firmy Jitona a. s. (se sídlem v Soběslavi), bydlí spolu ve Štěnovicích u Plzně a mají dvě děti. Je členkou Klubu chovatelů leonbergerů a od roku 1995 Mensy ČR, kde byla mezi zářím 1998 a červnem 2001 členkou Rady Mensy ČR a mezi říjnem 1999 a červnem 2000 místopředsedkyní správní rady „mensovního“ Osmiletého gymnázia Buďánka.[10]

Literární činnost[editovat | editovat zdroj]

Přispívá do odborných periodik a denního tisku. Je také literárně činná. V roce 2008 pod pseudonymem Ida Sebastiani (údajně rodné jméno její italské babičky[11]) vydala knihu mysteriózních povídek s názvem Minutové povídky.[12] Na podzim 2009 vyšla její druhá kniha „Láskyplné“ povídky.[11] Rozepsané má Justiční povídkyErotické povídky.[13]

Od roku 2009 do počátku roku 2012 byla členkou Redakční rady časopisu Státní zastupitelství.V prosinci 2010 vydala humorné vylíčení svých zkušeností v politice nazvané Můj flirt s politikou aneb Příručka pro ministryně. Na podzim roku 2011 vydala sbírku justičních povídek nazvanou Oko za oko a v roce 2012 jí v nakladatelství Mladá fronta vyšel román Sbohem, cizinko. Na počátku roku 2014 vydala sbírku fejetonů Jak se dělá štěstí, v listopadu 2014 cynický román o justici a silných ženách, nazvaný Advokátka v šoku. V roce 2015 vydala detektivku Mrtvá z golfového hřiště. Od roku 2011 je šéfredaktorkou odborného časopisu Rodinné listy. Pravidelně publikuje články a komentáře v odborném i denním tisku.

Je držitelkou čestného uznání (2008) a výroční literární ceny (za rok 2013) západočeského měsíčníku Plž (Plzeňský literární život).[14]

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Negativní kritické reakce v médiích vyvolal článek „Jsem ráda, že Otakar T. zemřel,“ publikovaný 25. března 2011 v Lidových novinách[15] a o tři dny později otištěný v internetovém deníku Neviditelný pes.[16] Autorka se v něm vyjádřila k sebevraždě hlavního obviněného z vraždy Anny Janatkové, Otakara T., kterou spáchal ve vazební věznici. V závěru příspěvku napsala: „Emoce matky, advokáta a obhájce lidských práv se ve mně stále zmítají. Ve světle výše zmíněných možností však vítám, že Otakar T. zemřel. A doufám, že peklo skutečně existuje.“[15] V reakcích bylo podrobeno kritice především její nepochopení základní právní zásady – presumpce neviny[17][18]. Advokát Aleš Uhlíř vyjádřil k tvrzení kolegyně „o skončení Otakara T. v pekle“ názor, že takové přání „náleží svou primitivností snad do různých anonymních diskusí, avšak u právničky, která stála na tak vysokém postu v české justici, je přinejmenším nepochopitelné.“[19]

Dalším případem se stalo zasahování do případu Jiřího Kotíka, který byl odsouzený na 10 let za půlmiliardový podvod. Když ho soudy neosvobodily, zasáhla tehdejší ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová, velmi blízká spolupracovnice a obchodní partnerka Pavla Němce.[zdroj?] Ani její zásah však nestačil a muselo tak dojít k omilostnění Jiřího Kotíka při amnestii Václavem Klausem, který spolu s ním mimo jiné omilostnil i Jarmilu Morávkovou, Miroslavu Pragerovou, Karla Steinigera a Jana Kondlera - všichni měli blízké vazby na Františka Mrázka a Tomáše Pitra.[zdroj?]

Jako kontroverzní byl označován její zásah v kauze lupičů, kteří v roce 2008 v Hořicích ukradli z auta bezpečnostní agentury 74 miliónů korun. Stížnost pro porušení zákona, kterou jako ministryně spravedlnosti podala, vedla k přerušení trestu hlavních obžalovaných Josefa Blažka a Rudolfa Tesárka, kteří pak byli v červnu 2010 propuštěni na svobodu.[20] Jiří Pospíšil, nástupce Kovářové na postu ministra spravedlnosti, vzal tuto stížnost zpět a soud oba muže vyzval k návratu do vězení. Tito tak neučinili a v listopadu 2010 na ně byl vydán mezinárodní zatykač. Oba odsouzení pak byli v květnu 2011 zadrženi v Thajsku a předáni zpět do České republiky.[21]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Senátoři navrhli na post ombudsmana Brožovou a ŠabatovouiDNES.cz, 23. 6. 2010
  2. Kovářová odejde z čela Justiční akademie, Pospíšil ji prý šikanuje, ceskenoviny.cz, 6. 12. 2010
  3. Reakce ministerstva spravedlnosti na tiskovou zprávu ředitelky Justiční akademie Daniely Kovářové, justice.cz, 6. 12. 2010
  4. Daniela Kovářová opouští Justiční akademii, jacz.cz, 31. ledna 2011
  5. Výpis ze seznamu advokátů ČAK
  6. http://www.diplomaticka-akademie.cz/cs/vyucujici/daniela-kovarova
  7. Exministr Svoboda už má vlastní školu. Učit budou i Špidla a Kovářová – iDNES.cz, 14. 10. 2011
  8. Výpis z obchodního rejstříku, Diplomatická akademie s.r.o., IČO 24831697
  9. Právník roku 2016. Tisková zpráva [online]. Česká advokátní komora, 2017-02-03, [cit. 2017-02-06]. Dostupné online.  
  10. Osmileté gymnázium Buďánka, o.p.s. – výpis na portálu justice.cz (IČ 25058843)
  11. a b Ministryně křtila povídky nabité erotikou, Klaus pohledy na politiku – iDNES.cz, 11. 11. 2009
  12. Nová vláda má hodně žen. Ale klíčoví jsou muži: Fischer, Janota, KohoutiHNed.cz, 5. 5. 2009
  13. Nenapadlo mě říct komunistům ne, tvrdí ministryně spravedlnosti – rozhovor na ona.iDNES.cz, 14. 6. 2009 (aktualizováno 22. 6. 2009 pod novým titulem Ministryně spravedlnosti: Chtěla bych rozkrýt kauzu Čunek)
  14. Akce Polanovy síně a Kruhu přátel knižní kultury
  15. a b Jsem ráda, že Otakar T. zemřel, Kovářová D., LN, 25.3.2011
  16. Jsem ráda, že Otakar T. zemřel, Kovářová D., Neviditelný pes, 28.3.2011
  17. Obrana Otakara T., Zídek P., LN, 30.3.2011
  18. Dobře že zemřel. Třeba spáchal zločin..., Dolejší K., Britské listy, 29.3.2011
  19. Bez presumpce neviny se vracíme do středověku, Uhlíř A., Neviditelný pes, 2.4.2011
  20. MCHITARJAN, Karen. Měli ukrást 74 miliónů, exministryně Kovářová je propustila. Novinky.cz [online]. 2011-04-20 [cit. 2011-07-27]. Dostupné online.  
  21. Thajsko vydalo české lupiče, kteří u Hořic ukradli 74 miliónů. Novinky.cz [online]. 2011-05-24 [cit. 2011-07-27]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Videa