Daniela Kovářová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
JUDr. Daniela Kovářová
Daniela Kovářová - debata 2009 - 4.jpg

11. ministryně spravedlnosti ČR
Ve funkci:
8. května 2009 – 13. července 2010
Předseda vlády Jan Fischer
Předchůdce Jiří Pospíšil
Nástupce Jiří Pospíšil
Stranická příslušnost
Členství KSČ (1987–1989)
Nestranička
v české vládě za ODS (2009–2010)

Narození 17. listopadu 1964 (55 let)
Ostrava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Choť Martin Kovář
Děti dcera Jana a syn Jan
Alma mater Právnická fakulta Masarykovy univerzity
Profese právnička, politička
Commons Kategorie Daniela Kovářová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Daniela Kovářová, rozená Šindlerová, (* 17. listopadu 1964, Ostrava) je česká právnička, spisovatelka, advokátka se specializací na rodinnou problematiku a politička, bývalá ředitelka Justiční akademie a v letech 2009–2010 ministryně spravedlnosti České republiky ve Fischerově vládě. Od ledna 2018 je prezidentkou Unie rodinných advokátů.

Pracovní život[editovat | editovat zdroj]

V letech 1979–1983 studovala na Gymnáziu Jízdárenská v Ostravě. Poté absolvovala Právnickou fakultu J. E. PurkyněBrně (v současnosti Masarykova univerzita), zakončenou v roce 1987 titulem doktor práv (JUDr.). V letech 1987 až 1989 byla kandidátkou Komunistické strany Československa.

V listopadu 1989 složila advokátní zkoušky. V letech 1990–2008 měla advokátní kancelářPlzni, specializovanou v oborech trestního práva, rodinného práva a smluvní agendy. Mezi lety 1999–2005 působila jako předsedkyně Sekce pro trestní právo a obhajobu České advokátní komory (ČAK). V období 2005–2008 byla předsedkyní Výboru pro výchovu a vzdělávání ČAK. Od května 2008 do února 2011 byla ředitelkou Justiční akademie, vzdělávací instituce pro soudce, státní zástupce a další zaměstnance rezortu justice.

Po pádu druhé vlády Mirka Topolánka na jaře 2009 byla ODS nominována do úřadu ministryně spravedlnosti ČR, kterou pak vykonávala ve vládě Jana Fischera až do června 2010. Po většinu tohoto času byla také předsedkyní Legislativní rady vlády. Na sklonku své ministerské činnosti byla mezi šesti osobami navrženými v Senátu do funkce Veřejného ochránce práv; ve druhém kole tajných senátních voleb skončila čtvrtá s deseti hlasy, čímž se nedostala mezi dva senátní nominanty na funkci.[1]

V únoru 2011 se vrátila do advokacie a zaměřuje se především na rodinné právo a související oblasti.[2][3] Přednáší rodinnou a advokátní problematiku, publikuje v odborném i populárním tisku a popularizuje právo na veřejnosti. V letech 2012 až 2018 vyučovala právo na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze. Od roku 2017 vyučuje mediaci v Ústavu práva a právní vědy. Od listopadu 2011 do prosince 2016 byla šéfredaktorkou odborného časopisu Rodinné listy, od roku 2017 stojí v čele jeho redakční rady. Je zkušebním komisařem pro advokátní zkoušky a zkoušky z mediace. Od roku 2015 členkou Obce spisovatelů a členkou Střediska západočeských spisovatelů. Spolupořádá a moderuje odborné právnické konference. V oboru rodinného práva získala ocenění Právník roku za rok 2016.[4] Počátkem roku 2018 založila Unii rodinných advokátů – odborný spolek, jehož cílem je podpora tradiční rodiny a mimosoudního řešení rodinných sporů. Úzce spolupracuje s Českou advokátní komorou v oblasti dalšího vzdělávání advokátů.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Je vdaná za Ing. Martina Kováře, MBA, generálního ředitele nábytkářské firmy Jitona a. s. (se sídlem v Soběslavi), bydlí spolu ve Štěnovicích u Plzně a mají dvě dospělé děti. Od roku 1995 je členkou Mensy ČR, mezi zářím 1998 a červnem 2001 byla členkou Rady Mensy ČR a mezi říjnem 1999 a červnem 2000 místopředsedkyní správní rady „mensovního“ Osmiletého gymnázia Buďánka.[5] V letech 2015–2018 byla tiskovou mluvčí Obce spisovatelů ČR.

Literární činnost[editovat | editovat zdroj]

Je autorkou řady odborných článků a samostatných odborných publikací (mj. Jak vyjednávat o odměně aneb Nejsme si všichni rovni. Wolters Kluwer Praha 2019, 204 stran, ISBN 9788075982186, Dědické právo podle nového občanského zákoníku, Leges Praha, 2015, ISBN 978-80-7502-097-0, 288 stran, Vyživovací povinnost po rekodifikaci, Leges 2014, ISBN 975-7502-023-9, 168 stran, Rodina a výživné, Vyživovací povinnost rodičů, dětí a dalších příbuzných, Leges Praha 2011, ISBN 978-80-87212-84-4, 150 stran), odborných publikací i spoluautorkou několika odborných komentářů (mj. Tajemství v českém právní řádu, Občanské soudní řízení (soudcovský komentář), Etický kodex advokáta, Advokátní tarif (Odměna advokáta), Zákon o advokacii aj.)

Pravidelně publikuje články a komentáře v odborném i denním tisku. Je také literárně činná, vydala 15 beletristických knih. V roce 2008 pod pseudonymem Ida Sebastiani (rodné jméno její italské babičky[6]) vydala knihu mysteriózních povídek s názvem Minutové povídky.[7] Na podzim 2009 vyšla její druhá kniha „Láskyplné“ povídky.[6] Rozepsané má Justiční povídkyErotické povídky.[8]

Od roku 2009 do počátku roku 2012 byla členkou Redakční rady časopisu Státní zastupitelství. V prosinci 2010 vydala humorné vylíčení svých zkušeností v politice nazvané Můj flirt s politikou aneb Příručka pro ministryně. Na podzim roku 2011 vydala sbírku justičních povídek nazvanou Oko za oko a v roce 2012 jí v nakladatelství Mladá fronta vyšel román Sbohem, cizinko. Na počátku roku 2014 vydala sbírku fejetonů Jak se dělá štěstí, v listopadu 2014 cynický román o justici a silných ženách, nazvaný Advokátka v šoku. V roce 2015 vydala detektivku Mrtvá z golfového hřiště, za kterou získala cenu Bohumila Polana a cenu Literární akademie Blinkr v soutěži o nejlepší román roku za rok 2015. V roce 2016 vydala další detektivku Smrt v justičním paláci. V roce 2017 napsala spolu s doc. MUDr. Radimem Uzlem humoristickou knihu Jak se žije padesátkám anebo čarodějnice neupalovat! V roce 2018 jí vyšla kniha kniha Jak chovat muže, v roce 2019 další sbírka fejetonů Jak hubnout a nezblbnout aneb peklo s kily navíc a v roce 2020 její poslední kniha, ironická detektivka Matkovražedkyně. V poslední době píše Pivní fejetony.

Literární ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 2. místo v soutěži O cenu Miloslava Švandrlíka za rok 2018 za knihu Jak chovat muže
  • Nejprodávanější kniha nakladatelství Mladá fronta za rok 2018 za knihu Jak chovat muže
  • 3. místo v literární soutěži O cenu Miloslava Švandrlíka za rok 2017 za knihu Jak se žije padesátkám
  • Cena Bohumila Polana za rok 2015 za detektivku Mrtvá z golfového hřiště
  • Cena Literární akademie Blinkr v soutěži o nejlepší román roku za rok 2015 za román Mrtvá z golfového hřiště
  • Čestné uznání v literární soutěži o nejlepší humoristickou knihu O Cenu Miloslava Švandrlíka za rok 2014 za knihu Advokátka v šoku

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Senátoři navrhli na post ombudsmana Brožovou a ŠabatovouiDNES.cz, 23. 6. 2010
  2. Daniela Kovářová opouští Justiční akademii, jacz.cz, 31. ledna 2011
  3. Výpis ze seznamu advokátů ČAK. vyhledavac.cak.cz [online]. [cit. 2011-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-04. 
  4. Právník roku 2016. Tisková zpráva [online]. Česká advokátní komora, 2017-02-03 [cit. 2017-02-06]. Dostupné online. 
  5. Osmileté gymnázium Buďánka, o.p.s. – výpis na portálu justice.cz Archivováno 27. 5. 2007 na Wayback Machine (IČ 25058843)
  6. a b Ministryně křtila povídky nabité erotikou, Klaus pohledy na politiku – iDNES.cz, 11. 11. 2009
  7. Nová vláda má hodně žen. Ale klíčoví jsou muži: Fischer, Janota, KohoutiHNed.cz, 5. 5. 2009
  8. Nenapadlo mě říct komunistům ne, tvrdí ministryně spravedlnosti – rozhovor na ona.iDNES.cz, 14. 6. 2009 (aktualizováno 22. 6. 2009 pod novým titulem Ministryně spravedlnosti: Chtěla bych rozkrýt kauzu Čunek)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Videa