Vladimír Špidla

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
PhDr. Vladimír Špidla
Vladimír Špidla (2007)
Vladimír Špidla (2007)
4. předseda vlády České republiky
Ve funkci:
12. července 2002 – 4. srpna 2004
PrezidentVáclav Havel
Václav Klaus
PředchůdceMiloš Zeman
NástupceStanislav Gross
1. místopředseda vlády M. Zemana
Ve funkci:
22. července 1998 – 15. července 2002
3. ministr práce a sociálních věcí ČR
Ve funkci:
22. července 1998 – 15. července 2002
Předseda vládyMiloš Zeman
PředchůdceStanislav Volák
NástupceZdeněk Škromach
6. ministr zdravotnictví ČR
Ve funkci:
10. prosince 1999 – 9. února 2000
Předseda vládyMiloš Zeman
PředchůdceIvan David
NástupceBohumil Fišer
12. předseda ČSSD
Ve funkci:
7. dubna 2001 – 26. června 2004
PředchůdceMiloš Zeman
NástupceStanislav Gross
Statutární místopředseda ČSSD
Ve funkci:
března 1997 – 7. dubna 2001
PředchůdceKarel Machovec
NástupceStanislav Gross
10. evropský komisař pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti
Ve funkci:
22. listopadu 2004 – 9. února 2010
PředsedaJosé Manuel Barroso
PředchůdceAnna Diamantopoulou
NástupceLászló Andor
Poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
1. června 1996 – 31. srpna 2004
Stranická příslušnost
ČlenstvíČSSD (od 1989)

Narození22. dubna 1951 (70 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťViktorie Špidlová
VztahyVáclav Špidla (otec)
Zuzana Špidlová (snacha)
RodičeVáclav Špidla
SídloPraha
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Profesepolitik, historik a archeolog
Oceněnívelkokříž Řádu peruánského slunce
Řád čestné legie
PodpisVladimír Špidla, podpis
CommonsVladimír Špidla
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Manželka Viktorie Špidlová (zcela vlevo) s Laurou Bushovou (rok 2003)

Vladimír Špidla (* 22. dubna 1951 Praha) je český politik. Od července 2002 do června 2004 byl premiérem České republiky. V letech 2001 až 2004 byl předsedou České strany sociálně demokratické. Od roku 2004 do února 2010 byl evropským komisařem pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti. Od října 2011 je ředitelem sociálnědemokratického think-tanku Masarykova demokratická akademie.[1] V letech 2014 až 2017 působil jako ředitel Odboru poradců a poradkyň předsedy vlády.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v roce 1951 v Praze. Jeho otcem byl herec a režisér Václav Špidla (19221979). Po maturitě na SVVŠ Budějovická roce 1970 studoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy obor historie a prehistorie. Diplomovou práci na téma Založení Živnobanky obhájil v roce 1976. Prošel řadou profesí: pracovník památkové péče a ochrany přírody, archeolog, dělník na pile, zaměstnanec mlékárny a skladu stavebnin. V 70. a 80. letech aktivně působil v Českém svazu ochránců přírody.[2] Po roce 1989 pracoval jako ředitel Úřadu práce v Jindřichově Hradci.

Mezi jeho záliby patří památková péče, ze sportů pak přespolní běh a různé sporty provozované v přírodě. Je podruhé ženatý. Dvě děti Kryštofa a Šimona má z prvního manželství a další dvě děti vyženil.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Před rokem 1989 nebyl politicky organizován, po Sametové revoluci se stal jedním ze zakládajících členů ČSSD. V roce 1990 působil jako místopředseda pro školství, zdravotnictví, sociální věci a kulturu Okresního národního výboru v Jindřichově Hradci. V letech 19911996 byl ředitelem Úřadu práce tamtéž. V roce 1992 se stal členem předsednictva ČSSD, v březnu 1997 jejím statutárním místopředsedou a v dubnu 2001 se stal předsedou ČSSD. V roce 1996 byl zvolen poslancem Poslanecké sněmovny, kde působil jako předseda výboru pro sociální politiku a zdravotnictví.

Člen vlády[editovat | editovat zdroj]

Od 22. července 1998 do 12. července 2002 vykonával funkci 1. místopředsedy vlády a ministra práce a sociálních věcí ve vládě Miloše Zemana. Jako místopředseda byl pověřen koordinací svého resortu a ministerstev zdravotnictví; školství, mládeže a tělovýchovy; životního prostředí a kultury. V roce 2001 o něm Miloš Zeman uvažoval jako ministru financí, kdy měl nahradit Pavla Mertlíka.[3]

V roce 2001 navrhl zákon o snížení platů ústavních činitelů, který se mu však pro odpor US-DEU, ODS, KDU-ČSL a KSČM nepodařilo prosadit.[4] Navrhl také přeměnu České správy sociálního zabezpečení na sociální pojišťovnu, která by oddělila příjmy ze zdravotního a sociálního pojištění od státního rozpočtu a zamezila tak použití vybraných prostředků na jiné účely.[5]

Předseda vlády[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Vláda Vladimíra Špidly.

Po parlamentních volbách v roce 2002 odmítl pokračovat v opoziční smlouvě[6] a přivedl ČSSD k zisku 30 % hlasů, byl 12. 7. 2002 jmenován předsedou vlády. Jeho vláda tvořená ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU získala těsnou většinu jednoho hlasu.

Mezi 3. únorem, kdy skončil mandát Václava Havla, a 7. březnem 2003, kdy složil prezidentský slib jeho nástupce, vykonával také některé pravomoci prezidenta republiky.[7]

Dne 14. června 2003 proběhlo v zemi referendum, které souhlasilo s přistoupením České republiky k Evropské unii. Česko se stalo členem unie 1. května 2004.

Nesouhlas vlastní strany s daňovou i zahraniční politikou vlády, neúspěchy sociálnědemokratických kandidátů v prezidentských volbách a zisk pouhých 8,8 % voličských hlasů pro sociální demokracii v evropských volbách v roce 2004 vyvolaly vyjádření nedůvěry Ústředního výkonného výboru ČSSD. Špidla sice toto hlasování ustál, ale v reakci na následující hlasování o dalším vládnutí ve formátu ČSSD – KDU-ČSL – US-DEU, které dopadlo v neprospěch tohoto projektu, odstoupil jak z pozice předsedy ČSSD, tak pozice předsedy vlády. Vláda v souladu s ústavním pořádkem podala demisi zároveň s ním. Ironií osudu nezbylo Špidlovu nástupci Stanislavu Grossovi než opřít se o tutéž těsnou vládní většinu, ačkoli byla inkriminovaným hlasováním zamítnuta.

Reforma veřejných financí[editovat | editovat zdroj]

V roce 2003 zahájila Špidlova vláda reformu veřejných financí, jejímž cílem bylo snížení rozpočtových schodků zamezujících přijetí eura z 6,2 % HDP v roce 2003 na 4 % v roce 2006. Úspor mělo být dosaženo zpomalením růstu platů zaměstnanců veřejného sektoru, pomalejší valorizací penzí prostřednictvím škrtů v nemocenské a také snižováním počtu státních zaměstnanců. Tato opatření se setkala s nesouhlasem odborů, které svolávaly protestní demonstrace.

Reforma také počítala s navýšením spotřební daně na cigarety, líh a pohonné hmoty a s přesunem řady položek do vyšší sazby DPH. Zvýšena měla být i daň z nemovitosti a odvody živnostníků na sociálním pojistném, byla zavedena minimální daň pro živnostníky. Podnikům naopak vláda plánovala snížit daň z příjmu z 31 procent v roce 2003 na 24 procent v roce 2006.

Koalice se shodla mj. na zrušení omezení souběhu důchodu a výdělků a o zrušení omezení souběhu rodinných příspěvků a mezd. Dalším záměrem koaličního kabinetu bylo založení minimálního vyměřovacího základu pojistného u osob samostatně výdělečně činných na principu fiktivního příjmu, který měl činit 50 procent průměrné mzdy v národním hospodářství. Otázka stropu maximálního vyměřovacího základu pro OSVČ a zaměstnance měla být posouzena v souvislosti se zavedením nového důchodového systému.[8]

Přes odpor opozice se podařilo prosadit zákaz hotovostních operací přesahujících částku 500 000 Kč. Proti prezidentskému vetu se také podařilo realizovat změnu ve výši DPH, kdy byla základní sazba snížena z 22 na 19 %, přičemž ovšem došlo k převodu velké části položek ze snížené 5 % sazby do základní.[9]

Návrh důchodové reformy[editovat | editovat zdroj]

Záměrem reformy bylo zajistit prostřednictvím kombinace státního důchodu a důchodového připojištění příjem zhruba ve výši 60 % (bez připojištění 45 %) posledního příjmu v zaměstnání. Jako věková hranice pro odchod do důchodů bylo zvažováno 62–63 let, hranice se měla každých 6 let upravovat podle aktuálního demografického vývoje. Systém měl sice umožňovat předčasný odchod do důchodu, přesto však motivoval k delší pracovní aktivitě.[10]

Zahraniční politika[editovat | editovat zdroj]

Po nástupu do funkce zbavil vlivu okruh osob kolem bývalého poradce Miloše Zemana Miroslava Šloufa, který byl zejména ze strany USA vnímán jako bezpečnostní riziko.[11] Proti vůli části vlastní strany a s podporou ODS prosadil vojenskou účast české armády v tehdy obsazeném Iráku.[12]

Nouzový stav[editovat | editovat zdroj]

Kvůli záplavám vyhlásil Vladimír Špidla (v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky) nouzový stav od 18.00 hodin 12. srpna 2002 do 24 hodin 22. srpna 2002 pro území hlavního města Prahy, Středočeského kraje, Jihočeského kraje, Plzeňského kraje a Karlovarského kraje z důvodu značného rozsahu ohrožení životů, zdraví a majetku v důsledku rozsáhlých povodní. Současně nařídil řadu opatření pro zástupce krajů, záchranáře, ministry a obyvatele.

Evropský komisař pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti[editovat | editovat zdroj]

Původním kandidátem na eurokomisaře za Českou republiku byl Miloš Kužvart, který se však z důvodu nedostatečných jazykových znalostí rozhodl o funkci neucházet. Poté se Špidlovi proti vůli KDU-ČSL podařilo prosadit Pavla Teličku. V důsledku demise vlastní vlády byl nakonec nominován sám Špidla.[13]

Od 22. listopadu 2004 do února 2010 byl evropským komisařem pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti. Inicioval vznik Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EGF), který pomáhá zajistit rekvalifikaci osob, které přišly o práci v důsledku měnících se trendů na celosvětovém trhu práce, např. v důsledků přesunu výroby mimo EU.[14][15] Podařilo se mu prosadit zkrácení lhůt pro přístup nových členských zemí na pracovní trh většiny původních států EU. Zvýšil ochranu zaměstnanců zavedením maximální délky pracovní doby. Usiloval také o celoplošný zákaz kouření na pracovištích. Spolu s komisařem Franco Frattinim prosadil Akční plán pro legální migraci, který byl prvním krokem k vytvoření společného evropského postoje k tématu.[16]

Aktuální politická činnost[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách 2010 kandidoval do senátu za obvod č. 10 – Český Krumlov, avšak neuspěl.[17] V dubnu 2012 byl Vladimír Špidla jmenován do stínové vlády ČSSD na pozici ministra životního prostředí.[18]

Po volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 se o něm spekulovalo jako o ministru práce a sociálních věcí ČR ve vznikající vládě Bohuslava Sobotky.[19] Nakonec se však stal na začátku roku 2014 vedoucím Odboru poradců a poradkyň předsedy vlády, který působí v rámci Úřadu vlády ČR.[20] Funkci vykonával do prosince 2017.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

6. prosince 2016 byl vyznamenán Řádem čestné legie za zásluhy o rozvoj česko-francouzských vztahů a podporu evropské integrace.[21]

Kritika[editovat | editovat zdroj]

V roce 2002 odmítl, aby ČSSD vrátila podezřelý finanční dar 800 000 Kč od podnikatele Josefa Matoulka, který mohl pocházet z vytunelovaných CS fondů. Deník Mladá fronta uváděl, že Špidla bagatelizuje problémy ve stranickém financování.[22]

V roce 2000 Špidla zavinil automobilovou nehodu a způsobil škodu 30 000 Kč. Při nehodě nebyl nikdo zraněn.[23]

Obchodní, řídící a správní aktivity[editovat | editovat zdroj]

podle výpisu z obchodního rejstříku[24]:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. [1]
  2. Pořád na sever! – rozhovor s Vladimírem Špidlou v časopise Sedmá generace 2/2013
  3. http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 13. 3. 2016 na Wayback Machine (ČTK/Mf Dnes, 13. 12. 2001)
  4. http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 13. 3. 2016 na Wayback Machine (Mf Dnes, 13. 12. 2001)
  5. http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 13. 3. 2016 na Wayback Machine (Mf Dnes, 9. 6. 1999)
  6. A.S., Economia,. Špidla a Klaus se v televizním duelu neshodli na ničem. Hospodářské noviny. 2002-06-03. Dostupné online [cit. 2017-05-04]. (česky) 
  7. http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 13. 3. 2016 na Wayback Machine (databanka ČTK ke dni 30. 8. 2010)
  8. http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 13. 3. 2016 na Wayback Machine (ČTK/Tiscali, 23. 6. 2003)
  9. http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 13. 3. 2016 na Wayback Machine (Novinky.cz, 24. 2. 2004; iHNed.cz, 22. 4. 2004; iHNed.cz, 22. 4. 2004; Novinky.cz, 9. 4. 2004)
  10. http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 13. 3. 2016 na Wayback Machine (Novinky.cz, 4. 12. 2003)
  11. http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 13. 3. 2016 na Wayback Machine (Mf Dnes, 18. 5. 2002)
  12. http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 13. 3. 2016 na Wayback Machine (MF Dnes, 19. 12. 2003)
  13. http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 13. 3. 2016 na Wayback Machine (Mf Dnes, 24. 7. 2004)
  14. http://www.euractiv.cz/socialni-politika/clanek/komise-navrhla-zzen-evropskho-fondu-pro-pizpsoben-se-globali
  15. cms.flu.cas.cz [online]. [cit. 2013-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-30. 
  16. Archivovaná kopie. www.nasipolitici.cz [online]. [cit. 2013-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-13. 
  17. Volby 2010
  18. Stínová vláda ČSSD. www.cssd.cz [online]. [cit. 2013-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-19. 
  19. Expremiér Špidla bude zřejmě kandidovat za ČSSD na ministra práce [online]. ParlamentníListy.cz, 2014-01-03 [cit. 2014-03-15]. Dostupné online. 
  20. Úřad vlády představil tým poradců premiéra Sobotky [online]. Úřad vlády ČR, 2014-03-13 [cit. 2014-03-15]. Dostupné online. 
  21. Špidla dostal Řád čestné legie. Francouzský velvyslanec ocenil jeho víru v EU. ČT24 [online]. 2016-12-06 [cit. 2016-12-06]. Dostupné online. 
  22. http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 13. 3. 2016 na Wayback Machine (Mf Dnes, 25. 3. 2002; Mf Dnes, 24. 2. 2001)
  23. http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 13. 3. 2016 na Wayback Machine (ČTK, 26. 2. 2000)
  24. MSp ČR - Výsledky výběru Vladimír Špidla[nedostupný zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 650. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 294. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]