Vladimír Špidla
Vladimír Špidla (* 22. dubna 1951 Praha) je český politik SOCDEM. Od července 2002 do června 2004 byl premiérem České republiky. V letech 2001 až 2004 byl předsedou České strany sociálně demokratické. Od roku 2004 do února 2010 byl evropským komisařem pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti. Od října 2011 byl ředitelem sociálnědemokratického think tanku Masarykova demokratická akademie.[1] V letech 2014 až 2017 působil jako ředitel Odboru poradců a poradkyň předsedy vlády.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v roce 1951 v Praze. Jeho otcem byl herec a režisér Václav Špidla (1922–1979). Základní školu absolvoval v Plzni a v Praze. Po maturitě na SVVŠ Budějovická roce 1970 studoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy obor historie a prehistorie. Diplomovou práci na téma Založení Živnobanky obhájil v roce 1976. Prošel řadou profesí: pracovník památkové péče a ochrany přírody, archeolog, dělník na pile, zaměstnanec mlékárny a skladu stavebnin. V 70. a 80. letech aktivně působil v Českém svazu ochránců přírody.[2] Po roce 1989 pracoval jako ředitel Úřadu práce v Jindřichově Hradci.
Mezi jeho záliby patří památková péče, ze sportů pak přespolní běh a různé sporty provozované v přírodě. Je podruhé ženatý. Dvě děti Kryštofa a Šimona má z prvního manželství a další dvě děti vyženil.
Politická kariéra
[editovat | editovat zdroj]Před rokem 1989 nebyl politicky organizován, po Sametové revoluci se stal jedním ze zakládajících členů České strany sociálně demokratické (od roku 2023 Sociální demokracie). V roce 1990 působil jako místopředseda pro školství, zdravotnictví, sociální věci a kulturu Okresního národního výboru v Jindřichově Hradci. V letech 1991–1996 byl ředitelem Úřadu práce tamtéž. V roce 1992 se stal členem předsednictva ČSSD, v březnu 1997 jejím statutárním místopředsedou a v dubnu 2001 se stal předsedou ČSSD. V roce 1996 byl zvolen poslancem Poslanecké sněmovny, kde působil jako předseda výboru pro sociální politiku a zdravotnictví.
Člen vlády
[editovat | editovat zdroj]Od 22. července 1998 do 12. července 2002 vykonával funkci 1. místopředsedy vlády a ministra práce a sociálních věcí ve vládě Miloše Zemana. Jako místopředseda byl pověřen koordinací svého resortu a ministerstev zdravotnictví; školství, mládeže a tělovýchovy; životního prostředí a kultury. V roce 2001 o něm Miloš Zeman uvažoval jako ministru financí, kdy měl nahradit Pavla Mertlíka.[3]
V roce 2001 navrhl zákon o snížení platů ústavních činitelů, který se mu však pro odpor US-DEU, ODS, KDU-ČSL a KSČM nepodařilo prosadit.[4] Navrhl také přeměnu České správy sociálního zabezpečení na sociální pojišťovnu, která by oddělila příjmy ze zdravotního a sociálního pojištění od státního rozpočtu a zamezila tak použití vybraných prostředků na jiné účely.[5]
Předseda vlády
[editovat | editovat zdroj]Po parlamentních volbách v roce 2002 odmítl pokračovat v opoziční smlouvě[6] a přivedl ČSSD k zisku 30 % hlasů, byl 12. července 2002 jmenován předsedou vlády. Jeho vláda tvořená ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU získala těsnou většinu jednoho hlasu.
Mezi 3. únorem, kdy skončil mandát Václava Havla, a 7. březnem 2003, kdy složil prezidentský slib jeho nástupce, vykonával také některé pravomoci prezidenta republiky.[7]
Dne 14. června 2003 proběhlo v zemi referendum, které souhlasilo s přistoupením České republiky k Evropské unii. Česko se stalo členem unie 1. května 2004.
Nesouhlas vlastní strany s daňovou i zahraniční politikou vlády, neúspěchy sociálnědemokratických kandidátů v prezidentských volbách a zisk pouhých 8,8 % voličských hlasů pro sociální demokracii v evropských volbách v roce 2004 vyvolaly vyjádření nedůvěry Ústředního výkonného výboru ČSSD. Špidla sice toto hlasování ustál, ale v reakci na následující hlasování o dalším vládnutí ve formátu ČSSD – KDU-ČSL – US-DEU, které dopadlo v neprospěch tohoto projektu, odstoupil jak z pozice předsedy ČSSD, tak pozice předsedy vlády. Vláda v souladu s ústavním pořádkem podala demisi zároveň s ním. Ironií osudu nezbylo Špidlovu nástupci Stanislavu Grossovi než opřít se o tutéž těsnou vládní většinu, ačkoli byla inkriminovaným hlasováním zamítnuta.
Reforma veřejných financí
[editovat | editovat zdroj]V roce 2003 zahájila Špidlova vláda reformu veřejných financí, jejímž cílem bylo snížení rozpočtových schodků zamezujících přijetí eura z 6,2 % HDP v roce 2003 na 4 % v roce 2006. Úspor mělo být dosaženo zpomalením růstu platů zaměstnanců veřejného sektoru, pomalejší valorizací penzí, prostřednictvím škrtů v nemocenské a také snižováním počtu státních zaměstnanců. Tato opatření se setkala s nesouhlasem odborů, které svolávaly protestní demonstrace.
Reforma také počítala s navýšením spotřební daně na cigarety, líh a pohonné hmoty a s přesunem řady položek do vyšší sazby DPH. Zvýšena měla být i daň z nemovitosti a odvody živnostníků na sociálním pojistném, byla zavedena minimální daň pro živnostníky. Podnikům naopak vláda plánovala snížit daň z příjmů z 31 procent v roce 2003 na 24 procent v roce 2006.
Koalice se shodla mj. na zrušení omezení souběhu důchodu a výdělků a o zrušení omezení souběhu rodinných příspěvků a mezd. Dalším záměrem koaličního kabinetu bylo založení minimálního vyměřovacího základu pojistného u osob samostatně výdělečně činných na principu fiktivního příjmu, který měl činit 50 procent průměrné mzdy v národním hospodářství. Otázka stropu maximálního vyměřovacího základu pro OSVČ a zaměstnance měla být posouzena v souvislosti se zavedením nového důchodového systému.[8]
Přes odpor opozice se podařilo prosadit zákaz hotovostních operací přesahujících částku 500 000 Kč. Proti prezidentskému vetu se také podařilo realizovat změnu ve výši DPH, kdy byla základní sazba snížena z 22 na 19 %, přičemž ovšem došlo k převodu velké části položek ze snížené 5% sazby do základní.[9]
Návrh důchodové reformy
[editovat | editovat zdroj]Záměrem reformy bylo zajistit prostřednictvím kombinace státního důchodu a důchodového připojištění příjem zhruba ve výši 60 % (bez připojištění 45 %) posledního příjmu v zaměstnání. Jako věková hranice pro odchod do důchodů bylo zvažováno 62–63 let, hranice se měla každých 6 let upravovat podle aktuálního demografického vývoje. Systém měl sice umožňovat předčasný odchod do důchodu, přesto však motivoval k delší pracovní aktivitě.[10]
Zahraniční politika
[editovat | editovat zdroj]Po nástupu do funkce zbavil vlivu okruh osob kolem bývalého poradce Miloše Zemana Miroslava Šloufa, který byl zejména ze strany USA vnímán jako bezpečnostní riziko.[11] Proti vůli části vlastní strany a s podporou ODS prosadil vojenskou účast české armády v tehdy obsazeném Iráku.[12]
Nouzový stav
[editovat | editovat zdroj]Kvůli záplavám vyhlásil Vladimír Špidla (v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky) nouzový stav od 18.00 hodin 12. srpna 2002 do 24 hodin 22. srpna 2002 pro území hlavního města Prahy, Středočeského kraje, Jihočeského kraje, Plzeňského kraje a Karlovarského kraje z důvodu značného rozsahu ohrožení životů, zdraví a majetku v důsledku rozsáhlých povodní. Současně nařídil řadu opatření pro zástupce krajů, záchranáře, ministry a obyvatele.
Evropský komisař pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti
[editovat | editovat zdroj]Původním kandidátem na eurokomisaře za Českou republiku byl Miloš Kužvart, který se však z důvodu nedostatečných jazykových znalostí rozhodl o funkci neucházet. Poté se Špidlovi proti vůli KDU-ČSL podařilo prosadit Pavla Teličku. V důsledku demise vlastní vlády byl nakonec nominován sám Špidla.[13]
Od 22. listopadu 2004 do února 2010 byl evropským komisařem pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti. Inicioval vznik Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EGF), který pomáhá zajistit rekvalifikaci osob, které přišly o práci v důsledku měnících se trendů na celosvětovém trhu práce, např. v důsledků přesunu výroby mimo EU.[14][15] Podařilo se mu prosadit zkrácení lhůt pro přístup nových členských zemí na pracovní trh většiny původních států EU. Zvýšil ochranu zaměstnanců zavedením maximální délky pracovní doby. Usiloval také o celoplošný zákaz kouření na pracovištích. Spolu s komisařem Franco Frattinim prosadil Akční plán pro legální migraci, který byl prvním krokem k vytvoření společného evropského postoje k tématu.[16]
Aktuální politická činnost
[editovat | editovat zdroj]Ve volbách do Senátu PČR v roce 2010 kandidoval v obvodu č. 10 – Český Krumlov, avšak neuspěl.[17] V dubnu 2012 byl Vladimír Špidla jmenován do stínové vlády ČSSD na pozici ministra životního prostředí.[18]
Po volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 se o něm spekulovalo jako o ministru práce a sociálních věcí ČR ve vznikající vládě Bohuslava Sobotky.[19] Nakonec se však stal na začátku roku 2014 vedoucím Odboru poradců a poradkyň předsedy vlády, který působí v rámci Úřadu vlády ČR.[20] Funkci vykonával do prosince 2017.
Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2021 kandidoval na pražské kandidátce ČSSD na 25. místě, ale nebyl zvolen.[21][22]
Ve volbách do Senátu PČR v roce 2022 kandidoval za ČSSD v obvodu č. 19 – Praha 11.[23][24] Se ziskem 8,33 % hlasů se umístil na 5. místě a do druhého kola voleb nepostoupil.[25] V roce 2022 zároveň kandidoval do Zastupitelstva hlavního města Prahy z 31. místa kandidátky koalice Solidarita, kterou tvořili ČSSD, Zelení a dvě levicová hnutí Budoucnost a Idealisté, ale také neuspěl.[26][27]
Ve volbách do Evropského parlamentu v červnu 2024 kandidoval za SOCDEM na 27. místě její kandidátky. Strana však získala pouze 1,86 % hlasů, a zvolen tak nebyl.[28]
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]Dne 6. prosince 2016 byl vyznamenán Řádem čestné legie za zásluhy o rozvoj česko-francouzských vztahů a podporu evropské integrace.[29]
Kritika
[editovat | editovat zdroj]V roce 2002 odmítl, aby ČSSD vrátila podezřelý finanční dar 800 000 Kč od podnikatele Josefa Matoulka, který mohl pocházet z vytunelovaných CS fondů. Deník Mladá fronta uváděl, že Špidla bagatelizuje problémy ve stranickém financování.[30]
V roce 2000 Špidla zavinil automobilovou nehodu a způsobil škodu 30 000 Kč. Při nehodě nebyl nikdo zraněn.[31]
Obchodní, řídící a správní aktivity
[editovat | editovat zdroj]podle výpisu z obchodního rejstříku[32]:
- od dubna 1999 do srpna 2001 člen správní rady Národní vzdělávací fond, o.p.s. se sídlem v Praze
- od března do října 2000 místopředseda představenstva Cíl, akciová společnost v Praze
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Bývalý premiér a eurokomisař Špidla povede akademii. Aktuálně.cz [online]. 2011-10-29 [cit. 2023-10-03]. Dostupné online.
- ↑ Pořád na sever! – rozhovor s Vladimírem Špidlou v časopise Sedmá generace 2/2013
- ↑ http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 13. 3. 2016 na Wayback Machine. (ČTK/Mf Dnes, 13. 12. 2001)
- ↑ http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 13. 3. 2016 na Wayback Machine. (Mf Dnes, 13. 12. 2001)
- ↑ http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 13. 3. 2016 na Wayback Machine. (Mf Dnes, 9. 6. 1999)
- ↑ A.S., Economia,. Špidla a Klaus se v televizním duelu neshodli na ničem. Hospodářské noviny. 2002-06-03. Dostupné online [cit. 2017-05-04].
- ↑ http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 13. 3. 2016 na Wayback Machine. (databanka ČTK ke dni 30. 8. 2010)
- ↑ http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 13. 3. 2016 na Wayback Machine. (ČTK/Tiscali, 23. 6. 2003)
- ↑ http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 13. 3. 2016 na Wayback Machine. (Novinky.cz, 24. 2. 2004; iHNed.cz, 22. 4. 2004; iHNed.cz, 22. 4. 2004; Novinky.cz, 9. 4. 2004)
- ↑ http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 13. 3. 2016 na Wayback Machine. (Novinky.cz, 4. 12. 2003)
- ↑ http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 13. 3. 2016 na Wayback Machine. (Mf Dnes, 18. 5. 2002)
- ↑ http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 13. 3. 2016 na Wayback Machine. (MF Dnes, 19. 12. 2003)
- ↑ http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 13. 3. 2016 na Wayback Machine. (Mf Dnes, 24. 7. 2004)
- ↑ Archivovaná kopie. www.euractiv.cz [online]. [cit. 2013-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-30.
- ↑ cms.flu.cas.cz [online]. [cit. 2013-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-30.
- ↑ Archivovaná kopie. www.nasipolitici.cz [online]. [cit. 2013-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-13.
- ↑ Volby 2010
- ↑ Stínová vláda ČSSD. www.cssd.cz [online]. [cit. 2013-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-19.
- ↑ Expremiér Špidla bude zřejmě kandidovat za ČSSD na ministra práce [online]. ParlamentníListy.cz, 2014-01-03 [cit. 2014-03-15]. Dostupné online.
- ↑ Úřad vlády představil tým poradců premiéra Sobotky [online]. Úřad vlády ČR, 2014-03-13 [cit. 2014-03-15]. Dostupné online.
- ↑ Jmenné seznamy [online]. Český statistický úřad [cit. 2023-02-18]. Dostupné online.
- ↑ ČSSD, (c) 2015-2021. Parlamentní volby 2021 - Česká strana sociálně demokratická. www.cssd.cz [online]. [cit. 2021-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-10-07.
- ↑ Volební souboj o Senát čeká Vystrčila, Špidlu či Töpfera. Škromach nakonec odmítl. Aktuálně.cz [online]. 2022-07-11 [cit. 2022-07-12]. Dostupné online.
- ↑ ČSSD v Praze představila trumf do senátních voleb: expremiéra Špidlu. Novinky.cz [online]. Borgis, 2022-07-12 [cit. 2022-07-12]. Dostupné online.
- ↑ Jmenné seznamy a přehledy [online]. Český statistický úřad [cit. 2022-08-25]. Dostupné online.
- ↑ Jmenné seznamy [online]. Český statistický úřad [cit. 2022-08-25]. Dostupné online.
- ↑ TRÁVNÍČEK, Pavel. SOLIDARITA • Naši lidé. solidarita2022.cz [online]. 2022-05-31 [cit. 2022-07-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-07-12.
- ↑ Volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky ve dnech 07.06. – 08.06.2024, Jmenné seznamy, Strana: Sociální demokracie, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla, Výběr kandidátní listiny (strany) [online]. Český statistický úřad, 2024 [cit. 2024-06-17]. Dostupné online.
- ↑ Špidla dostal Řád čestné legie. Francouzský velvyslanec ocenil jeho víru v EU. ČT24 [online]. 2016-12-06 [cit. 2016-12-06]. Dostupné online.
- ↑ http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 13. 3. 2016 na Wayback Machine. (Mf Dnes, 25. 3. 2002; Mf Dnes, 24. 2. 2001)
- ↑ http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/351-vladimir-spidla/profilujici-informace-a-kauzy Archivováno 13. 3. 2016 na Wayback Machine. (ČTK, 26. 2. 2000)
- ↑ MSp ČR - Výsledky výběru Vladimír Špidla[nedostupný zdroj]
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BENIAK, Luboš; ŠPIDLA, Vladimír. Špidla aneb Zdroje jsou. 1. vyd. Praha: Prostor, 2022. 262 s. ISBN 978-80-7260-524-8.
- Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 650.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 294.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimír Špidla na Wikimedia Commons
- Osoba Vladimír Špidla ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimír Špidla
- Osobní stránky
- Eurokomisař Špidla na stránkách EU
- Blog komisaře Špidly
- Životopis komisaře EU na stránkách Komise
- Životopis předsedy vlády na stránkách úřadu vlády
- Seznam předložených návrhů zákonů
- Výběr informací z tisku ke Špidlově kariéře
- Vladimír Špidla hostem pořadu Osobnost Plus, Český rozhlas Plus, 27. 11. 2018 10:34
- Vladimír Špidla, pořad z cyklu studentů FAMU Expremiéři (video online)
- Premiéři Česka
- Evropští komisaři
- Místopředsedové vlád České republiky
- Ministři práce a sociálních věcí České republiky
- Ministři zdravotnictví České republiky
- Ministři spravedlnosti České republiky
- Poslanci Parlamentu České republiky (1996–1998)
- Poslanci Parlamentu České republiky (1998–2002)
- Poslanci Parlamentu České republiky (2002–2006)
- Předsedové SOCDEM
- Místopředsedové SOCDEM
- Nositelé Řádu čestné legie
- Absolventi Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
- Narození v roce 1951
- Narození 22. dubna
- Narození v Praze