José Manuel Barroso

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jose Manuel Durão Barroso
José Manuel Barroso MEDEF 2.jpg

11. předseda Evropské komise
Ve funkci:
23. listopadu 2004 – 1. listopadu 2014
Předchůdce Romano Prodi
Nástupce Jean-Claude Juncker

117. premiér Portugalska
(63. od revoluce v roce 1910)
(15. od Karafiátové revoluce v roce 1974)
Ve funkci:
6. dubna 2002 – 17. července 2004
Prezident Jorge Sampaio
Předchůdce António Guterres
Nástupce Pedro Santana Lopes
Stranická příslušnost
Členství PCTP-MRPP (1974–1980)
PSD (od 1980)

Narození 23. března 1956 (63 let)
Lisabon, PortugalskoPortugalsko Portugalsko
Národnost Portugalci
Děti Luís, Guilherme, Francisco
Sídlo Brusel, Belgie
Alma mater Georgetownská univerzita,
Univerzita Lisabon,
Univerzita Ženevy
Profese pedagog, politik
Ocenění medaile Roberta Schumana (2009)
velkokříž Řádu Karla III. (2011)
Řád kříže země Panny Marie 1. třídy
velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo
honorary doctorate of Haifa University
… více na Wikidatech
Podpis Jose Manuel Durão Barroso, podpis
Commons José Manuel Durão Barroso
Některá data mohou pocházet z datové položky.

José Manuel Durão Barroso [žuze manuel dureu barozu] (* 23. března 1956 Lisabon) je portugalský politik, který v letech 2004–2014 zastával úřad předsedy dvou evropských komisí a v období 2002 až 2004 působil jako ministerský předseda Portugalska.

Vzdělání a osobní život[editovat | editovat zdroj]

José Manuel Barroso studoval práva a politické vědy v Lisabonu, Florencii a New Yorku a svá studia ekonomických a sociálních věd dokončil v Ženevě (Institut européen de l'université de Genève). Při působení na univerzitě v Lisabonu jako odborný asistent se specializoval na mezinárodní politiku a pokračoval ve své akademické kariéře v Ženevě a na Georgetown University ve Washingtonu D.C. na fakultě politických věd (Political Sciences Department), kde obhájil svůj doktorát a získal titul Ph.D. Po návratu do Lisabonu se stal v roce 1980 ředitelem fakulty mezinárodních vztahů na univerzitě Lusíada v Portu. 22. dubna 2009 získal na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně čestný doktorát za zásluhy o připojení České republiky k Evropské unii a o budování nové Evropy.[1]

Barroso hovoří plynule francouzsky, což mu dopomohlo k dosažení postu předsedy Evropské komise za velké podpory Francie. Krátce po svém nástupu do funkce absolvoval kurs němčiny. Při předávání ceny na Bonner Initiative Forum Zukunft 29. srpna 2007 přednášel svůj projev plynně německy, i když většinu projevu četl.

Barroso je ženatý s literární historičkou Margarida Sousa Uva a mají tři děti.

Politická kariéra v Portugalsku[editovat | editovat zdroj]

José Barroso a George W. Bush (2003)

Barrosova politická kariéra začala už za jeho studentských let, ještě před svržením Marcella Caetana dne 25. dubna 1974. V mládí byl přesvědčením maoista a předseda Portugalské komunistické strany pracujících, dnes předseda Evropské komise. Politicky se organizoval nejprve v FEM-L (Federace studentů marxistů-leninistů – Federação dos Estudantes Marxistas-Leninistas), poté se stal předsedou další krajně levicové a maoistické PCTP-MRPP (Portugalská komunistická strana pracujících – Revoluční hnutí strany proletariátu – Movimento Reorganizativo do Partido do Proletariado). Po neúspěchu PCTP-MRPP ve volbách obrátil a v prosinci 1980 vstoupil do Partido Social Democrata (PSD) - Portugalská sociální demokracie, kde je dodnes. Přes svůj název se jedná spíše o občanskou stranu, která patří v Evropském parlamentu frakci Evropské strany lidové[2].

Ve své politické kariéře zaujímal Barroso následující posty:

  • 19851987 pracovník na ministerstvu vnitra
  • 19871992 státní sekretář pro mezinárodní spolupráci
  • 19921995 ministr zahraničí

Po volební porážce PSD v roce 1995 selhal jeho pokus stát se předsedou strany. To se mu povedlo po silném vnitrostranickém boji teprve v roce 1999. Ti někdy nejistě působící "věčně druzí" za dřívějším předsedou vlády Anibalem Cavaco Silvou (19851995) v mnoho nevěřili. Parlamentní volby roku 2002 zvítězila jeho strana těsně před socialisty, při evropských volbách 2004 se to změnilo kvůli vládním úsporným opatřením.

Od 6. dubna 2002 do 12. července 2004 byl ministerským předsedou Portugalska. Během svého působení ve funkci podnikl některé kroky, které se v Portugalsku setkaly s odporem, jako například podpora invaze do Iráku na jaře 2003, privatizace státních podniků, a velké škrty ve veřejných výdajích. Barroso vinil bývalého předsedu vlády ze špatné hospodářské situace a velkého rozpočtového deficitu a viděl jako nutné dodržovat Pakt stability a růstu. Zasazoval se o zlepšení vztahů mezi EU a USA.

Barrosova politická síla leží především v jeho schopnosti vést dobrou zahraniční politiku. Tyto schopnosti ukázal již dříve během svého života. Ve své funkci ministra zahraničí mu prokázala opozice uznání za jeho práci.

Předsedou Evropské komise[editovat | editovat zdroj]

Jako osmačtyřicetiletý byl 29. června 2004 nominován Evropskou radou jako kandidát na úřad předsedy Evropské komise a 22. července 2004 ho schválil Evropský parlament, kde 413 europoslanců souhlasilo, 251 bylo proti, 44 se zdrželo a 24 europoslanců své hlasy neodevzdalo.

Když nově předložená komise narazila na nedostatečnou podporu v Evropském parlamentu, byli dva komisaři vyměněni a Barroso rozdělil designovaným komisařům nové resorty. V tomto složení byla Barrosova Evropská komise 18. listopadu 2004 s velkou většinou schválena Evropským parlamentem.

16. září 2009 byl předsedou Evropské komise zvolen na dalších 5 let.[3] Pro jeho zvolení hlasovalo celkem 382 z 736 poslanců, proti bylo 219 hlasů a zbývající poslanci se hlasování zdrželi nebo se ho nezúčastnil.[4] Jeho nová komise začala fungovat 9. února 2010.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Stát Stuha Název Datum udělení
AlbánieAlbánie Albánie ALB National Flag Order.png Řád národního praporu[5] 2015
BrazílieBrazílie Brazílie BRA Order of the Southern Cross - Grand Cross BAR.png velkokříž Řádu Jižního kříže 1991, 22. srpna
BRA Ordem de Rio Branco Gra-Cruz BAR.svg velkokříž Řádu Rio Branco 1996, 25. července
BulharskoBulharsko Bulharsko Order Stara planina ribbon.png Řád Stará planina I. třídy 2008
EstonskoEstonsko Estonsko EST Order of the Cross of Terra Mariana - 1st Class BAR.png Řád kříže země Panny Marie I. třídy[6] 2009, 4. února
FinskoFinsko Finsko FIN Order of the Lion of Finland 1Class BAR.png velkokříž Řádu finského lva 1991, 8. března
FrancieFrancie Francie Legion Honneur GO ribbon.svg velkodůstojník Řádu čestné legie 2014
Guinea-BissauGuinea-Bissau Guinea-Bissau Ribbon bar of the Order of the Star of Ghana.gif Řád za zásluhy 1993, 4. listopadu
IslandIsland Island ISL Icelandic Order of the Falcon - Grand Cross BAR.png velkokříž Řádu islandského sokola 1993
KazachstánKazachstán Kazachstán Řád přátelství I. třídy[7] 2015, 5. května
LitvaLitva Litva LTU Order of Vytautas the Great - Grand Cross BAR.png velkokříž Řádu Vitolda Velikého[8] 2007, 14. června
MaďarskoMaďarsko Maďarsko HUN Order of Merit of the Hungarian Rep (civil) 1class BAR.svg velkokříž Záslužného řádu Maďarské republiky 2002, 10. října
MaltaMalta Malta MLT Xirka Gieh ir-Repubblika BAR.svg čestný člen Řádu Xirka Ġieħ ir-Repubblika[9] 1994, 10. října
MarokoMaroko Maroko Ordre de l'Ouissam Alaouite GC ribbon (Maroc).svg velkokříž Řádu Ouissam Alaouite 1995, 20. února
NěmeckoNěmecko Německo GER Bundesverdienstkreuz 7 Grosskreuz.svg velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo 1990, 12. listopadu
NizozemskoNizozemsko Nizozemsko NED Huisorde van Oranje A1 BAR.png velkokříž Řádu Oranžské dynastie 1992, 25. března
NLD Order of Orange-Nassau - Knight Grand Cross BAR.png velkokříž Řádu dynastie Oranžsko-Nasavské
PeruPeru Peru PER Order of the Sun of Peru - Grand Cross BAR.png velkokříž Řádu peruánského slunce 1994, 29. listopadu
Pobřeží slonovinyPobřeží slonoviny Pobřeží slonoviny Cote d'Ivoire Ordre national GO ribbon.svg velkodůstojník Národního řádu Pobřeží slonoviny 1991, 18. března
PolskoPolsko Polsko POL Order Zaslugi RP kl1 BAR.png velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky[10] 2004, 30. června
PortugalskoPortugalsko Portugalsko[11] PRT Order of Christ - Grand Cross BAR.png velkokříž Řádu Kristova 1996, 8. června
PRT Order of Prince Henry - Grand Collar BAR.png velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha 2014, 3. listopadu
SlovenskoSlovensko Slovensko SVK Rad Bieleho Dvojkriza 2 triedy BAR.svg Řád bílého dvojkříže II. třídy 2014, 30. dubna
Spojené královstvíSpojené království Spojené království UK Order St-Michael St-George ribbon.svg čestní rytíři-komandéři Řádu svatého Michala a svatého Jiří 1994, 17. července
ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko Order of Civil Merit (Spain) GC.svg velkokříž Řádu za občanské zásluhy 1993, 27. října
ESP Charles III Order GC.svg velkokříž Řádu Karla III.[12] 2011, 14. listopadu
TuniskoTunisko Tunisko Order of the Republic (Tunisia) - ribbon bar.gif velkostuha Řádu republiky 1993, 26. ríjna
UkrajinaUkrajina Ukrajina Řád svobody[13] 2015, 21. srpna
Východní TimorVýchodní Timor Východní Timor Order of Timor-Leste.png řetěz Řádu Východního Timoru 2010
Suverénní řád Maltézských rytířů OPMM-gc.svg rytíř velkokříže Maltézského záslužného řádu 1989, 21. července

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku José Manuel Durão Barroso na německé Wikipedii.

  1. http://slovacky.denik.cz/zpravy_region/jose-manuel-barroso-cestny-doktorat-20090423.html
  2. {title}. www.eppgroup.eu [online]. [cit. 2012-11-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-06-16. 
  3. Barroso opět zvolen předsedou Evropské komise
  4. Jedničkou Evropy zůstává Barroso, který zezelená
  5. 30/06/2014-Presidenti Nishani dekoron Shkëlqesinë e Tij, zotin José Manuel Barroso me “Dekoratën e Flamurit Kombëtar” | President. web.archive.org [online]. 2017-10-25 [cit. 2019-08-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  6. Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 
  7. Глава государства встретился с экс-председателем Еврокомиссии Жозе Мануэлем Баррозу - Телеканал Хабар. Официальный сайт. Новости. Программы. Онлайн трансляция.. web.archive.org [online]. 2016-03-04 [cit. 2019-09-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  8. Lietuvos Respublikos Prezidentė. grybauskaite1.lrp.lt [online]. [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 
  9. Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2016-03-04 [cit. 2019-08-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  10. Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 30 czerwca 2004 r. o nadaniu orderów. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-08-26]. Dostupné online. 
  11. ENTIDADES NACIONAIS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 
  12. BOE.es - Documento BOE-A-2011-17867. www.boe.es [online]. [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 
  13. УКАЗ ПРЕЗИДЕНТА УКРАЇНИ №492/2015. Офіційне інтернет-представництво Президента України [online]. [cit. 2019-09-26]. Dostupné online. (ua) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]