Michel Barnier

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Michel Barnier

Stranická příslušnost
Členství Union pour un mouvement populaire
Rassemblement pour la République
Les Républicains

Narození 9. ledna 1951 (65 let)
La Tronche
Alma mater ESCP Europe
Profese politik, diplomat a evropský komisař
Ocenění důstojník Řádu čestné legie
komandér Řádu za zemědělské zásluhy
Commons Michel Barnier
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michel Barnier (* 9. ledna 1951, La Tronche) je francouzský politik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval ESCP Europe a byl zaměstnán v úřadu několika francouzských ministrů. Sám vstoupil do politiky v 27 letech, kdy byl zvolen poslancem za neogaullistické Sdružení pro republiku.[1] Poslancem byl až do roku 1993, kdy se stal členem kabinetu.

Byl šéfem kandidatury Albertville na pořádání Zimních olympijských her 1992, po přidělení pořadatelství spolupředsedal organizačnímu výboru spolu s Jean-Claudem Killym.[2]

O rok později se poprvé stal členem vlády, když nastoupil do úřadu ministra životního prostředí. V roce 1995 ho premiér Jacques Chirac jmenoval státním sekretářem pro evropské záležitosti. Zůstal jím do porážky pravice ve volbách v roce 1997.[1] V této době, v letech 1995 až 1999, byl také senátorem za Savojsko.

Následně poprvé nastoupil do Evropské komise, v letech 1999 až 2004 vykonával funkci komisaře pro regionální politiku.[1]

Mezi 31. březnem 2004 a 2. červnem 2005 zastával úřad francouzského ministra zahraničních věcí ve vládě Jeana-Pierra Raffarina.[1] Z úřadu byl odvolán v souvislosti se zamítnutím Evropské ústavy ve francouzském referendu.[3]

Od roku 2006 do roku 2009 byl místopředsedou Evropské lidové strany.

Od roku 2007 byl ministrem zemědělství, v roce 2009 post opustil,[1] aby se mohl opět věnovat funkci evropského komisaře.

V letech 2010–2014 byl komisařem pro vnitřní trh a služby v Evropské komisi vedené José Barrosem.[1] Jmenován byl s cílem regulovat zejména finanční a bankovní trh, symbolizovaný londýnskou finanční čtvrtí City.[4] Během svého působení ve funkci prosadil na čtyři desítky regulačních předpisů týkajících se bankovního a pojišťovacího sektoru a trhu.[5] V roce 2013 prohlásil, že fiskální unie v Evropě musí vést i k užší politické unii pro všech 27 zemí, což vyvolalo odpor zejména ve Spojeném království.[3]

V roce 2014 se ucházel o post kandidáta Evropské lidové strany na předsedu Evropské komise, ale prohrál s Jeanem-Claudem Junckerem.[6]

V červenci 2016 byl jmenován hlavním vyjednavačem Evropské unie pro jednání s britskou vládou o vystoupení Spojeného království z EU.[7] V té souvislosti byl připomínán jeho napjatý vztah k Británii od doby jeho působení ve funkci evropského komisaře pro vnitřní trh, kdy byl také charakterizován jako pragmatický politik, více Evropan než Francouz.[4]

Je členem komise Mezinárodního olympijského výboru pro udržitelnost a dědictví.[8]

Je ženatý a má tři děti.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Michel Barnier na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g Biography of Michel BARNIER [online]. EU, [2015], [cit. 2016-11-10]. Dostupné online.  
  2. XVI Olympic Winter Games, Albertville, 1992 [PDF]. Lausanne: International Olympic Committee : Historical Archives, [2016], [cit. 2016-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b HUGHES, Laura. Who is Michel Barnier: The Frenchman in charge of the EU's Brexit negotiations. The Telegraph. 2016-08-30. Dostupné online [cit. 2016-11-10].  
  4. a b WATERFIELD, Bruno. Michel Barnier: the most dangerous man in Europe?. Telegraph. 2010-02-27. Dostupné online [cit. 2016-11-10]. (anglicky) 
  5. GRICE, Andrew. Michel Barnier: Who is the new EU Brexit negotiator labelled 'no friend of the City'?. The Independent. 2016-07-27. Dostupné online [cit. 2016-11-10]. (anglicky) 
  6. KEATING, Dave. Three-way fight for EPP nomination. Politico. 2014-04-14. Dostupné online [cit. 2016-11-10]. (anglicky) 
  7. Brusel odtajnil jméno šéfa vyjednavačů pro brexit. ČT24. 2016-07-27. Dostupné online [cit. 2016-11-10].  
  8. Sustainability And Legacy Commission. International Olympic Committee. 2016-10-19. Dostupné online [cit. 2016-11-10].  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Ministr zahraničních věcí Francie
Předchůdce:
Dominique de Villepin
31. března 2004 – 2. června 2005
Michel Barnier
Nástupce:
Philippe Douste-Blazy