Dominique de Villepin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dominique de Villepin
Launch Republique Solidaire 2010-06-19 n05.jpg

167. předseda francouzské vlády
Ve funkci:
31. květen 2005 – 17. květen 2007
Prezident Nicolas Sarkozy
Předchůdce Jean-Pierre Raffarin
Nástupce François Fillon

Ministr vnitra
Ve funkci:
31. březen 2004 – 31. květen 2005
Předchůdce Nicolas Sarkozy
Nástupce Nicolas Sarkozy

Ministr zahraničních věcí
Ve funkci:
7. květen 2002 – 31. březen 2004
Předchůdce Hubert Védrine
Nástupce Michel Barnier
Stranická příslušnost
Členství Unie pro lidové hnutí
Rassemblement pour la République

Narození 14. listopadu 1953 (66 let)
Rabat, MarokoMaroko Maroko
Choť Marie-Laure de Villepin
Rodiče Xavier de Villepin
Děti Marie de Villepin
Příbuzní Patrick de Villepin a Véronique Albanel[1] (sourozenci)
Alma mater École Nationale d'Administration (1978–1980)
Univerzita Paříž X
Institut d'études politiques de Paris
Pařížská univerzita
Univerzita Paříž II
Profese politik, diplomat, spisovatel a advokát
Ocenění prix Premier-Empire (2001)
Pierre Lafue Prize (2009)
Řád za zásluhy o Litvu
Prix d'Académie
velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky
… více na Wikidatech
Webová stránka www.dominiquedevillepin.fr
Commons Dominique de Villepin
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dominique Marie François René Galouzeau de Villepin, obvykle Dominique de Villepin (* 14. listopadu 1953 Rabat, Maroko) je francouzský spisovatel, diplomat a politik. Od 31. května 2005 do 15. května 2007 byl předsedou francouzské vlády.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval politologii na Pařížském institutu politických věd a pokračoval na prestižní francouzské univerzitě (přesněji) École nationale d'administration. Stal se diplomatem a působil jako vyslanec ve Washingtonu D.C. (1984-1989) a v Novém Dillí (1989-1992). Stoupal v hodnostech francouzského práva jako jeden z chráněnců tehdejšího prezidenta Jacquese Chiraca.

Do všeobecného světového povědomí se dostal jako ministr zahraničních věcí, když vyjádřil v r. 2003 svůj nesouhlas s invazí do Iráku. Vše vyvrcholilo jeho proslovem před OSN, kdy vystoupil proti druhé rezoluci OSN povolující použití síly proti režimu diktátora Saddáma Husajna.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Stát Stuha Název Datum udělení
FrancieFrancie Francie National Order of Merit Grand Cross Ribbon.png Velkokříž Národního řádu za zásluhy
LitvaLitva Litva[2] LTU Order of the Lithuanian Grand Duke Gediminas - Commander's Grand Cross BAR.png Velkodůstojník Řádu litevského velkoknížete Gediminase 10. února 1998
LTU Order for Merits to Lithuania - Commander's Grand Cross BAR.svg Velkodůstojník Řádu za zásluhy 21. dubna 2004
LotyšskoLotyšsko Lotyšsko LVA Order of the Three Stars - Commander BAR.png Velkokříž s řetězem Řádu tří hvězd
MonakoMonako Monako MCO Order of Saint-Charles - Grand Officer BAR.png Velkodůstojník Řádu svatého Karla
NorskoNorsko Norsko Den kongelige norske fortjenstorden storkors stripe.svg Velkokříž Norského královského řádu za zásluhy
PolskoPolsko Polsko POL Order Zaslugi RP kl1 BAR.png Velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky[3] 2000
PortugalskoPortugalsko Portugalsko PRT Order of Prince Henry - Grand Cross BAR.png Velkokříž Řádu prince Jindřicha[4] 4. února 1999

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Dostupné online.
  2. Lietuvos Respublikos Prezidentė. grybauskaite1.lrp.lt [online]. [cit. 2019-08-07]. Dostupné online. 
  3. Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 12 maja 2000 r. o nadaniu orderów.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-08-07]. Dostupné online. 
  4. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-07]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]