Dominique de Villepin

Dominique de Villepin
Dominique de Villepin
167. předseda francouzské vlády
	Ve funkci:; 31. květen 2005 – 17. květen 2007
Prezident	Nicolas Sarkozy
Předchůdce	Jean-Pierre Raffarin
Nástupce	François Fillon
Ministr vnitra
	Ve funkci:; 31. březen 2004 – 31. květen 2005
Předchůdce	Nicolas Sarkozy
Nástupce	Nicolas Sarkozy
Ministr zahraničních věcí
	Ve funkci:; 7. květen 2002 – 31. březen 2004
Předchůdce	Hubert Védrine
Nástupce	Michel Barnier
Stranická příslušnost
Členství	Unie pro lidové hnutí; Sdružení pro republiku
Rodné jméno	Dominique Marie François René Galouzeau de Villepin
Narození	14. listopadu 1953 (69 let) ; Rabat, Maroko
Choť	Marie-Laure de Villepin
Rodiče	Xavier de Villepin a Yvonne Hétier
Děti	Marie de Villepin; Arthur de Villepin; Victoire de Villepin
Příbuzní	Patrick de Villepin a Véronique Albanel (sourozenci)
Alma mater	École Nationale d'Administration (1978–1980); Univerzita Paříž X; Univerzita Paříž II; Pařížský institut politických věd; Pařížská univerzita; Lycée Stendhal de Milan
Profese	politik, diplomat, spisovatel, advokát a international forum participant
Náboženství	katolická církev
Ocenění	prix Premier-Empire (2001); velkokříž Řádu za občanské zásluhy (2006); Pierre Lafue Prize (2009); velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky; Cena akademie; … více na Wikidatech
Commons	Dominique de Villepin
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dominique Marie François René Galouzeau de Villepin, obvykle Dominique de Villepin (* 14. listopadu 1953 Rabat, Maroko) je francouzský spisovatel, diplomat a politik. Od 31. května 2005 do 15. května 2007 byl předsedou francouzské vlády.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval politologii na Pařížském institutu politických věd a pokračoval na prestižní francouzské univerzitě (přesněji) École nationale d'administration. Stal se diplomatem a působil jako vyslanec ve Washingtonu D.C. (1984-1989) a v Novém Dillí (1989-1992). Stoupal v hodnostech francouzského práva jako jeden z chráněnců tehdejšího prezidenta Jacquese Chiraca.

Do všeobecného světového povědomí se dostal jako ministr zahraničních věcí, když vyjádřil v r. 2003 svůj nesouhlas s invazí do Iráku. Vše vyvrcholilo jeho proslovem před OSN, kdy vystoupil proti druhé rezoluci OSN povolující použití síly proti režimu diktátora Saddáma Husajna.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

velkodůstojník Řádu svatého Karla – Monako, 1997^[2]
velkodůstojník Řádu litevského velkoknížete Gediminase – Litva, 10. února 1998^[3]
velkokříž Řádu prince Jindřicha – Portugalsko, 4. února 1999^[4]
velkodůstojník Řádu zásluh o Italskou republiku – Itálie, 21. října 1999^[5]
velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky – Polsko, 2000^[6]
velkodůstojník Řádu za zásluhy – Litva, 21. dubna 2004^[3]
velkokříž Národního řádu za zásluhy – Francie
velkokříž s řetězem Řádu tří hvězd – Lotyšsko
velkokříž Norského královského řádu za zásluhy – Norsko

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ Dostupné online.
↑ Ordonnance souveraine no 13149 du 25 juillet 1997
↑ ^a ^b Lietuvos Respublikos Prezidentė. grybauskaite1.lrp.lt [online]. [cit. 2019-08-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-08.
↑ ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-07]. Dostupné online.
↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2020-07-13]. Dostupné online.
↑ Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 12 maja 2000 r. o nadaniu orderów.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-08-07]. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Dominique de Villepin na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[b5c265912fff51505f6b5627a8426cd167fe5580-1] Dostupné online.

[2] Ordonnance souveraine no 13149 du 25 juillet 1997

[:0-3] Lietuvos Respublikos Prezidentė. grybauskaite1.lrp.lt [online]. [cit. 2019-08-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-08.

[4] ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-07]. Dostupné online.

[5] Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2020-07-13]. Dostupné online.

[6] Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 12 maja 2000 r. o nadaniu orderów.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-08-07]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

Premiéři Francie

Michel Debré (1959–1962) • Georges Pompidou (1962–1968) • Maurice Couve de Murville (1968–1969) • Jacques Chaban-Delmas (1969–1972) • Pierre Messmer (1972–1974) • Jacques Chirac (1974–1976) • Raymond Barre (1976–1981) • Pierre Mauroy (1981–1984) • Laurent Fabius (1984–1986) • Jacques Chirac (1986–1988) • Michel Rocard (1988–1991) • Édith Cressonová (1991–1992) • Pierre Bérégovoy (1992–1993) • Édouard Balladur (1993–1995) • Alain Juppé (1995–1997) • Lionel Jospin (1997–2002) • Jean-Pierre Raffarin (2002–2005) • Dominique de Villepin (2005–2007) • François Fillon (2007–2012) • Jean-Marc Ayrault (2012–2014) • Manuel Valls (2014–2016) • Bernard Cazeneuve (2016–2017) • Édouard Philippe (2017–2020) • Jean Castex (2020–2022) • Élisabeth Borneová (od 2022)