Manuel Valls

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Manuel Valls
Valls Toulouse 2012.JPG

170. předseda francouzské vlády
Ve funkci:
1. dubna 2014 – 6. prosince 2016
Jmenován François Hollande
Předchůdce Jean-Marc Ayrault
Nástupce Bernard Cazeneuve

Ministr vnitra Francie
Ve funkci:
16. května 2012 – 31. března 2014
Prezident François Hollande
Předchůdce Claude Guéant
Nástupce Bernard Cazeneuve

Starosta Évry
Ve funkci:
18. března 2001 – 24. května 2012
Předchůdce Christian Olivier
Nástupce Francis Chouat
Stranická příslušnost
Členství Parti socialiste

Narození 13. srpna 1962 (56 let)
Barcelona
Choť Nathalie Soulié (1987–2007)
Anne Gravoin (od 2010)
Rodiče Xavier Valls a Luisangela Galfetti
Sídlo Paříž (od 2016)
Alma mater Univerzita Paříž 1 Panthéon-Sorbonne
Profese politik
Ocenění komandér Řádu Ouissam Alaouite (2011)
velkokříž Řádu Isabely Katolické
velkokříž Řádu za občanské zásluhy
velkodůstojník Řádu čestné legie
velkokříž Národního řádu za zásluhy
… více na Wikidatech
Commons Kategorie Manuel Valls
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Manuel Carlos Valls Galfetti (* 13. srpna 1962 Barcelona, Španělsko) je francouzský politik katalánského původu, od 1. dubna 2014 do 6. prosince 2016 premiér Francie.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Vallsův dědeček z otcovy strany byl ve Španělsku šéfredaktorem novin katolického a republikánského zaměření. Během španělské občanské války ukrýval ve svém domě kněží pronásledované trockistyanarchisty. Po vítězství Francisca Franca byl přinucen se své práce redaktora vzdát. Vallsův otec byl katalánský malíř Xavier Valls (1923 – 2006), který odešel z Barcelony do Paříže. Matka Manuela Vallse, rozená Luisangela Galfetti, byla původem z kantonu Ticino ve Švýcarsku.[1]

Valls, po otci katalánského původu, získal francouzské občanství teprve ve svých 20 letech.[2] Poprvé se oženil v roce 1987, kdy si vzal Nathalii Soulié, s níž má čtyři děti. Manželství pak ale bylo rozvedeno. V červenci 2010 se Valls oženil podruhé, a to s houslovou virtuózkou Anne Gravoinovou.

Politická činnost[editovat | editovat zdroj]

Od března 2001 do roku 2012 byl Valls starostou města Évry v blízkosti Paříže. Od května 2012 do 31. března 2014 zastával funkci ministra vnitra, ve které si získal značnou popularitu mj. tím, že netoleroval ilegální sídliště Romů a podpořil jejich nucený návrat do Rumunska.

V následnosti na slabé výsledky Socialistické strany při obecních volbách v březnu 2014 provedl prezident François Hollande očekávanou reorganizaci francouzské vlády. Dne 1. dubna 2014 jmenoval Manuela Vallse novým předsedou vlády. V této funkci nahradil Valls dosavadního předsedu vlády Jeana-Marca Ayraulta, který 31. března podal demisi. V pátek 4. dubna svolal Valls první schůzi svého kabinetu ve svém úředním sídle, paláci zvaném Hôtel Matignon. Nová vláda sestává již jen ze 16 ministrů místo dosavadního počtu 38 ministrů. Několik důležitých politiků ovšem ve vládě zůstalo, jako např. ministr zahraničních věcí Laurent Fabius. Dosavadní ministr práce Michel Sapin převzal ministerstvo financí. Staronovou ministryní se po delší době stala Ségolène Royalová, která má nyní na starosti velký resort pro životní prostředí a energetiku. Kvůli rozporům se socialisty ohledně těchto důležitých politických oblastí opustili francouzští Zelení pod vedením své předsedkyně, dosavadní ministryně pro bytovou výstavbu Cécile Duflot, vládu.[3] V Národním shromáždění (Assemblé nationale) má Vallsova vláda formálně většinu jen jednoho hlasu, avšak strana Zelených ji má v úmyslu ve všech otázkách s výjimkou zmíněných dvou oblastí podporovat.

Dne 5. prosince 2016 rezignoval na funkci ministerského předsedy, aby mohl kandidovat v nadcházejících francouzských prezidentských volbách. Ve funkci jej nahradil dosavadní ministr vnitra Bernard Cazeneuve.[4] Valls se prezidentských voleb nakonec nezúčastnil, protože v socialistických primárkách ho porazil Benoît Hamon.[5]

Příznivec FC Barcelona[editovat | editovat zdroj]

Valls je velkým příznivcem fotbalového klubu FC Barcelona ze svého rodného města. Rád vykládá, že klubovou hymnu složil Manuel Valls, což je ovšem stejnojmenný bratranec jeho otce. Jeho náklonnost k tomuto klubu vedla k tomu, že se u příležitosti finále Champions League dne 8. června 2015 v Berlíně mezi „jeho“ týmem a Juventus FC z Itálie nechal dopravit do německého hlavního města a zpět vládním letadlem na státní náklady (asi 20 000 eur), aby se mohl tohoto zápasu společně se svými dvěma syny zúčastnit. To způsobilo ve Francii silnou vlnu kritiky na Vallsovu adresu.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. WIEGEL, Michaela: "Wie Sarkozy" (Jako Sarkozy), Frankfurter Allgemeine Zeitung, 2. dubna 2014, str. 8 (německy).
  2. Francouzský premiér Ayrault podal demisi, nahradí jej Manuel Valls. Lidovky.cz [online]. 2014-3-31. Dostupné online. 
  3. WIEGEL, Michaela: "Neue Besen im Hôtel Matignon" (Nová košťata v paláci Matignon), Frankfurter Allgemeine Zeitung, 5. dubna 2014, str. 2 (německy).
  4. Novým francouzským premiérem je dosavadní ministr vnitra Bernard Cazeneuve [online]. Aktuálně.cz, 2016-12-06 [cit. 2016-12-06]. Dostupné online. 
  5. Francouzští socialisté vyšlou do prezidentských voleb Hamona. Česká televize [online]. 2017-01-29 [cit. 2017-04-16]. Dostupné online. 
  6. WIEGEL, Michaela (mic.): "Man gönnt sich ja gar nichts" (Člověk si jinak nic nedopřeje), Frankfurter Allgemeine Zeitung, 11. června 2015, str. 5 (německy).

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]