François Hollande

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
François Hollande
Francois Hollande 2015.jpeg

24. prezident Francouzské republiky
Ve funkci:
15. května 2012 – 14. května 2017
Předseda vlády Jean-Marc Ayrault
Manuel Valls
Bernard Cazeneuve
Předchůdce Nicolas Sarkozy
Nástupce Emmanuel Macron

Spolukníže Andorry
Ve funkci:
15. května 2012 – 14. května 2017
Předseda vlády Antoni Martí
Spoluvládce Joan Enric Vives Sicília
Zástupce Christian Frémont
Předchůdce Nicolas Sarkozy
Nástupce Emmanuel Macron

Předseda generální rady Corrèze
Ve funkci:
12. března 2008 – 15. května 2012
Předchůdce Jean-Pierre Dupont
Nástupce Gérard Bonnet (zastupující)
Stranická příslušnost
Členství Parti socialiste (od 1979)

Narození 12. srpna 1954 (63 let)
Rouen
FrancieFrancie Francie
Partner(ka) Ségolène Royalová (19782007)
Valérie Trierweilerová (20072014)
Rodiče Georges Hollande a Nicole Tribert
Děti Julien Hollande
Flora Hollande
Thomas Hollande
Clémence Hollande
Sídlo Elysejský palác (20122017)
Alma mater École des hautes études commerciales de Paris (do 1975)
École Nationale d'Administration (19781980)
Jean-Baptiste-de-La-Salle de Rouen School
Univerzita Paříž II
Institut d'études politiques de Paris
Lycée Pasteur (Neuilly-sur-Seine)
Profese politik, právník, úředník, advokát a ekonom
Podpis François Hollande signature.svg
Webová stránka francoishollande.fr
Ocenění velkokříž Národního řádu za zásluhy (2012)
velkokříž Řádu čestné legie (2012)
Gran Cruz de la Orden El Sol del Perú (2012)
velkokříž s řetězem Záslužného řádu Italské republiky (2012)
Řád bílé orlice (2012)
… více na Wikidatech
Commons François Hollande
Některá data mohou pocházet z datové položky.

François Gérard Georges Nicolas Hollande (francouzská výslovnost [fʁɑ̃swa ɔlɑ̃ːd] IPA, česká výslovnost [fransoa oland] (* 12. srpna 1954 Rouen) je francouzský politik a v letech 2012-2017 v pořadí 24. prezident Francouzské republiky. V květnu 2012 zvítězil ve druhém kole francouzských prezidentských voleb.[1] Předtím byl poslancem francouzského parlamentu.[2] V letech 1997 až 2008 zastával úřad předsedy Socialistické strany a v roce 1999 byl také poslancem Evropského parlamentu. V období 2001–2008 vykonával funkci starosty města Tulledepartementu Corrèze. Jako Prezident Francie působil taktéž jako spolukníže Andorry.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v normanském Rouenu. Jeho matka Nicole Frédérique Marguerite Tribert (1927–2009) byla sociální pracovnice, otec Georges Gustave Hollande (* 1923) byl lékař (otorhinolaryngolog). Jeho otec byl příznivcem krajní pravice, za kterou v letech 1959 a 1965 kandidoval v místních volbách.

Hollande s bývalou partnerkou Ségolène Royalovou v roce 2007

François Hollande vystudoval obchodní školu HEC v Paříži, Pařížský institut politických věd a v roce 1980 absolvoval také prestižní École nationale d'administration (ENA).[3]

Již během studií se začal angažovat v řadách Socialistické strany. Během své kariéry prošel řadou postů v místní samosprávě, působil např. jako starosta Tulle mezi lety 2001 a 2008. Krátce také pracoval jako advokát. V letech 1988–1993 a 1997–1999 byl poslancem francouzského Národního shromáždění. V roce 1997 se stal předsedou francouzské Socialistické strany, poté, co se Lionel Jospin stal premiérem. Pozici si udržel také po porážce levice v roce 2002 a funkci opustil až v roce 2008.

V roce 1999 byl několik měsíců poslancem Evropského parlamentu a členem frakce Strany evropských socialistů.[4] V letech 2002 a 2007 byl opět zvolen do dolní komory francouzského parlamentu. Do nastoupení funkce prezidenta byl poslancem prvního obvodu departementu Corrèze. Od roku 2008 byl také předsedou generální rady tohoto departementu.

Prezidentský úřad[editovat | editovat zdroj]

V roce 2011 vyhrál Hollande primárky na úřad prezidenta za francouzskou Socialistickou stranu, když k jeho vítězství přispělo i to, že dosavadní favorit strany Dominique Strauss-Kahn po skandálech ze své kandidatury odstoupil.[5] V 1. kole prezidentských voleb porazil Hollande těsně dosavadního prezidenta Nicolase Sarkozyho. Získal 28,6 % hlasů, nejvíce z deseti kandidátů.[6] Sarkozyho porazil i ve druhém kole ziskem 51,6 % hlasů všech voličů a byl tak zvolen prezidentem Francie.

Hollande nastoupil do úřadu prezidenta dne 15. května 2012. Téhož dne jmenoval premiérem (předsedou vlády) dosavadního předsedu parlamentního klubu Socialistické strany Jean-Marca Ayraulta a vykonal první zahraniční návštěvu v Berlíně, kde jednal s německou kancléřkou Angelou Merkelovou o evropské hospodářské a měnové krizi. 18. a 19. května 2012 se zúčastnil jednání tzv. G8Camp David na pozvání prezidenta USA Baracka Obamy. V následujících dnech 20. a 21. května 2012 probíhal za jeho účasti summit NATO v Chicagu.

V červenci 2014 podpořil právo Izraele na obranu v konfliktu v Gaze proti palestinskému hnutí Hamas.[7]

Během krizového summitu EU k migraci v reakci na evropskou migrační krizi v září 2015 Hollande kritizoval odmítavý postoj některých středodoevropských států, včetně Česka, k povinným kvótám na přijímání migrantů a prohlásil na adresu těchto zemí: "Ti, kdož nesdílejí naše hodnoty, ti, kdož dokonce nerespektují tyto principy, se potřebují začít ptát sebe sama, jaké je jejich místo v Evropské unii."[8]

Hollandova vláda podpořila saúdskou vojenskou intervenci v Jemenu proti jemenským šíitům, kteří se v roce 2014 zmocnili hlavního města a velké části země, a jen v roce 2015 povolila prodej zbraní do Saúdské Arábie v celkové hodnotě 18 miliard dolarů.[9] Podle některých kritiků tak Francie porušila smlouvu o obchodu se zbraněmi, protože ve válce v Jemenu dochází k útokům na civilisty a dalším válečným zločinům ze strany arabské koalice vedené Saúdy.[10]

1. prosince 2016 oznámil, že ve volbách v roce 2017 se nebude ucházet o znovuzvolení prezidentem. Jeho mandát tak skončil 14. května 2017. [11] Jeho nástupcem v úřadu prezidenta se stal Emmanuel Macron.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Během studií na École Nationale d'administration se seznámil se Ségolène Royalovou, se kterou žil až do roku 2007 a se kterou má čtyři děti. Ségolène Royalová se také stala političkou a v prezidentských volbách 2007 prohrála s Nicolasem Sarkozym.

Od roku 2010 byla Hollandovou partnerkou novinářka Valérie Trierweilerová. V lednu 2014 však vyšlo najevo, že prezident má vztah s herečkou Julií Gayet. Poté, co se zprávy o něm objevily v médiích, byla Trierweilerová hospitalizována.[12] Několik dní nato Hollande oznámil, že vztah s Trierweilerovou ukončil.[13]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku François Hollande na polské Wikipedii.

  1. Hollande je novým francouzským prezidentem, ukázaly první výsledky, Novinky.cz, 6.5.2012
  2. Hollande na parlamentním webu
  3. The French elite: Old school ties | The Economist
  4. Profil na webu Evropského parlamentu
  5. The Soft Middle of François Hollande
  6. Rozhodnuto. První kolo vyhrál Hollande, překvapila Le Penová
  7. France, Germany 'Strongly Condemn' Rockets on Israel [online]. 9. července 2014. [1]. (anglicky) 
  8. "Summit začal v napjaté atmosféře, Hollande se opřel do Slovenska". Novinky. 23. září 2015.
  9. "Arms sales to Saudi 'illicit' due to civilian deaths in Yemen: campaigners". Reuters. 22. srpna 2016.
  10. "Pressure mounts on Western powers to halt arms sales to Saudi Arabia". France 24. 23. srpna 2016.
  11. Hollande oznámil, že už nebude kandidovat na prezidenta | ČeskéNoviny.cz. www.ceskenoviny.cz [online].  [cit. 2017-04-25]. Dostupné online.  (česky) 
  12. První dáma Francie je v nemocnici. Může za to nevěrný Hollande, píší média. Lidovky.cz [online]. 2014-01-12. Dostupné online.  
  13. Skončil jsem společný život s Valérií, řekl prezident Hollande. Lidovky.cz [online]. 2014-01-25. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]