Valéry Giscard d'Estaing

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Valéry Giscard d'Estaing
Valéry Giscard d’Estaing 1978.jpg

20. prezident Francouzské republiky
Ve funkci:
27. května 1974 – 21. května 1981
Předchůdce Georges Pompidou
Nástupce François Mitterrand
Stranická příslušnost
Členství Unie pro francouzskou demokracii
Independent Republicans

Narození 2. února 1926 (93 let)
Koblenz, Výmarská republikaVýmarská republika Výmarská republika
Choť Anne-Aymone Giscard d'Estaing (od 1952)
Rodiče Edmond Giscard d'Estaing a May Bardoux
Děti Louis Giscard d'Estaing
Valerie-Anne Giscard d'Estaing
Henri Giscard d'Estaing
Jacinte Giscard d'Estaing
Příbuzní Olivier Giscard d'Estaing a Sylvie Giscard d'Estaing (sourozenci)
Alma mater École Nationale d'Administration (1949–1951)
École Polytechnique
Lycée Louis-le-Grand
Lycée Janson de Sailly
Profese státník, úředník a politik
Ocenění velkokříž Řádu svatého Olafa (1962)
velkokříž Řádu Isabely Katolické (1963)
Velký záslužný kříž s hvězdou a šerpou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1965)
velkokříž Řádu za zásluhy o Italskou republiku (1973)
Velkokříž za zásluhy Spolkové republiky Německo (1975)
… více na Wikidatech
Podpis Valéry Giscard d'Estaing, podpis
Commons Valéry Giscard d'Estaing
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Valéry Giscard d'Estaing [valéri žiskár destén, valeˈʀi ʒiskaʀdɛsˈtɛ̃], celým jménem Valéry René Marie Georges Giscard d'Estaing, někdy krátce Giscard nebo VGE (* 2. února 1926, Koblenz, Německo) je francouzský politik, dvacátý prezident Francouzské republiky od 27. května 1974 do 21. května 1981.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině vysokého finančního úředníka a významného ekonoma, který tehdy byl s francouzskou okupační armádou v Německu. V 17 letech vstoupil do odbojového hnutí, po maturitě a přípravném roce na Lyceum Ludvíka Velikého (Lycée Louis-le-Grand) v Paříži vystudoval inženýrskou Polytechniku École polytechnique a pak École nationale d'administration. Roku 1952 se oženil s Anne-Aymon Sauvage de Brantes, s níž pak měl čtyři děti.

V letech 1952-1956 pracoval ve finanční inspekci, od roku 1956 byl poslancem francouzského parlamentu, roku 1962 se stal státním tajemníkem v ministerstvu financí a krátce nato ministrem. Roku 1966 byl z této funkce odvolán, zůstal však stále poslancem. Zasazoval se o evropskou integraci a podporoval vstup Velké Británie do EU. Když byl roku 1969 Georges Pompidou zvolen prezidentem, stal se Giscard opět ministrem financí a roku 1974 byl těsnou většinou zvolen prezidentem.

Prezident[editovat | editovat zdroj]

Jako prezident musel čelit dvěma ropným krizím (1973–1974 a 1979–1980), během nichž prudké zvýšení cen nafty zvýšilo inflaci a oslabilo francouzské hospodářství. Francie na to zahájila program výstavby jaderných elektráren. Giscard prosadil řadu liberalizačních opatření, zjednodušil prezidentský ceremoniál a výrazně podpořil evropskou integraci.

Zavedl pravidelné schůzky hlav evropských států, z nichž pak vznikla Evropská rada, posílil pravomoci Evropského parlamentu, který byl roku 1979 poprvé volen v přímé volbě. V úzké spolupráci s německým kancléřem Helmutem Schmidtem prosadil vytvoření evropské převodní měny ECU, která se stala předchůdcem eura a snížila rizika kurzových změn uvnitř EU. Od roku 1979 Zavedl neformální schůzky hlav států G8. V závěru období Giscarda poškodil skandál s dary od afrického diktátora Bokassy a ve volbě roku 1981 těsně prohrál s François Mitterrandem.

Další působení[editovat | editovat zdroj]

Po porážce se věnoval regionální politice v kraji Auvergne, snažil se o sjednocení středopravicových stran a v letech 1989-1993 byl poslancem evropského parlamentu. Roku 2001 se stal předsedou Evropského konventu, který roku 2003 předložil návrh Evropské ústavní listiny. Téhož roku byl Giscard oceněn cenou Karla Velikého a zvolen členem Francouzské akademie. Po neúspěchu ústavní listiny ve francouzském a holandském referendu roku 2005 se z politiky stáhl, důležité otázky však často komentoval v novinách. Roku 2006 byl zvolen čestným občanem rodného města Koblence.

Giulio Andreotti, Takeo Fukuda, Jimmy Carter, Helmut Schmidt a Valéry Giscard d'Estaing. Schůzka G7, Bonn 1978
Evropa bez Řecka by byla jako dítě bez rodného listu.
— Valéry Giscard d'Estaing, 2010
Euro je velký úspěch, což mnohé zlobí.
— Valéry Giscard d'Estaing, 2011

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Stát/Město/Organizace Stuha Název Datum udělení
BrazílieBrazílie Brazílie velkokříž s řetězem Řádu Jižního kříže 1976, 26. dubna
DánskoDánsko Dánsko rytíř Řádu slona[1] 1978, 12. října
FrancieFrancie Francie[2] Legion Honneur GC ribbon.svg relkokříž (a bývalý velmistr) Řádu čestné legie
Ordre national du Merite GC ribbon.svg relkokříž (a bývalý velmistr) Národního Řádu za zásluhy
Válečný kříž (1939–1945)
GuineaGuinea Guinea velkokříž Národního řádu za zásluhy
ItálieItálie Itálie velkokříž Řádu zásluh o Italskou republiku[3] 1973, 1. října
NěmeckoNěmecko Německo velký záslužný kříž s hvězdou a šerpouZáslužného řádu Spolkové republiky Německo 1965
velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo 1975
NorskoNorsko Norsko velkokříž Řádu svatého Olafa 1962
PolskoPolsko Polsko velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky 1975
PortugalskoPortugalsko Portugalsko[4] velkokříž s řetězem Řádu svatého Jakuba od meče 1975, 14. října
velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha 1978, 21. října
ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko velkokříž Řádu Isabely Katolické[5] 1963
velkokříž s řetězem Řádu Isabely Katolické 1976
velkokříž s řetězem Řádu Karla III.[6] 1978, 28. června
ŠvédskoŠvédsko Švédsko rytíř Řádu Serafínů 1980, 6. června
TuniskoTunisko Tunisko velkokříž Řádu republiky 1975
Bádensko-WürttemberskoBádensko-Württembersko Bádensko-Württembersko Řád za zásluhy Bádenska-Württemberska 2005, 8. dubna
Suverénní řád Maltézských rytířů velkokříž Maltézského záslužného řádu 1974
Cáchy Cena Karla Velikého 2003

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Valéry Giscard d'Estaing (2015)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. https://bdkv2.borger.dk/foa/Sider/default.aspx?fk=26&foaid=10198496&p…. archive.is [online]. 2012-12-17 [cit. 2019-06-27]. Dostupné online. 
  2. Valéry GISCARD d’ESTAING | Académie française. www.academie-francaise.fr [online]. [cit. 2019-06-27]. Dostupné online. 
  3. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-06-27]. Dostupné online. 
  4. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-06-27]. Dostupné online. 
  5. Decreto 1038/1963, de 18 de abril, por el que se concede la Gran Cruz de la Orden de Isabel la Católica al señor Valery Giscard d'Estaing. [online]. Dostupné online. 
  6. Real Decreto 1679/1978, de 28 de junio, por el que se concede el Collar de la Real y Muy Distinguida Orden de Carlos III al excelentísimo señor Valéry Giscard D'Estaing, Presidente de la República Francesa. [online]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

16. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:
Léopold Sédar Senghor
2003
Valéry Giscard d'Estaing
Nástupce: